Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@ludmilaadamkova píše:
Heke když je ti přes 40 jseš baba tak jako to je jendo jeslti děti máš nabo ne to žádný rozdíl není. Když ty děti nemáš fakt z toho neomládeš
S tím souhlasím, po 40 jsi bába.
@karkarka píše:
S tím souhlasím, po 40 jsi bába.
Tak to jsme báby obě dvě ![]()
@Andromeda81 píše:
A jsi si jistá, že za to může společnost. Já třeba už dítě měla a nikdo mě do ničeho netlačil a vzhlem k věku už to ani nikdo nečekal. Bylo to moje rozhodnutí a jakmile jsem si tuhle myšlenku připustila, tak jsem to prostě chtěla. Myslím, že žena, která dítě nechce, klidně ostatním řekne polibte si, pokud to teda není partner.
No, nemusí to tak možná být. Já nemyslím, že by někdo měl nekoho do něčeho tlačit.Ale když někomu navrhuji, aby si představil sám sebe v 50 a ujasnil si, jestli to tak chce, tak přeci nedělám nic špatného. Nebo ano?
Děláš, inherentně zpochybňuješ jeho postoj. Zpochybňuješ to, že o tom ta osoba přemýšlela.
@annlady píše:
Děláš, inherentně zpochybňuješ jeho postoj. Zpochybňuješ to, že o tom ta osoba přemýšlela.
A jak víš, že o tom přemýšlela. Nemyslíš, za tahle ráda může někomu třeba pomoct. Já bych tedy byla ráda, kdyby mi tohle někdo řekl, když jsem byla mladší. Nakonec to dobře dopadlo, ale ušetřila bych si dost stresu.
A mimochodem proč vadí, že to zpochybňuji? Však osoba, ktera o tom přemýšlela a za svým rozhodnutím si stojí, tak tuto skutečnost sdělí, a tím to hasne…
@Andromeda81 píše:
Tak to jsme báby obě dvě
V tomhle máš pravdu.
@annlady píše:
Děláš, inherentně zpochybňuješ jeho postoj. Zpochybňuješ to, že o tom ta osoba přemýšlela.
Ale zakladatelka sama založila diskuzi a ptá se na názory s tím, že o dítěti za určitých (pokud jde o body 1 a 2 tak dost nepodstatnych) podmínek uvažuje. K rozhodnutí ji může pomoci, aby si sama sebe zkusila představit za 30 let. Proč ne.? Například mé kolegyni, o které vím, že dělá kariéru a že by ji to dítě prostě prekazelo, a která je navíc tak trochu asperger, bych nic podobného nenavrhovala. Tam to není téma. Ona dítě nechce, ví to jistě, má jinou přesně danou životní náplň a životní cíl. Ale rady zakladatelka, se nás ptá.
Tvoje postoje mi připadají naprosto ok. jen je třeba si uvědomit, že ten vztah, který je teď tak skvělý, by po narození dítěte byl úplně jiný, dítě do všeho hodí vidle, i když hezky spinká a nestoná. neříkám ale, že by musel být horší, prostě jiný. já za sebe bych nedělala nic kromě oznámení, že děti nechci, pokud to tak opravdu je. ale už to, že přemýšlíš o porodu a kojení, nevypadá jako jasné NE. zkus si představit, že sis udělala těhotenský test a jsou na něm dvě čárky, co to v tobě vzbuzuje za emoce?
já jsem po dětech nikdy zvlášť netoužila, nakonec mám dvě a byť jsem na konci rodičovské lezla po zdi, mít děti je fajn - zejména pozorovat, jak rostou, a je s nimi čím dál větší legrace. ale kdybych je neměla (nemyslím tyhle konkrétní, prostě obecně), asi bych žila celkem v klidu bez pocitu, že o něco zásadního přicházím
Ale jaké si to uděláš, takové to máš ![]()
Tvé BODY jsou naprosto v pohodě. Já jich teda měla mnohem víc.
A dokonce byly stejné. Kojit jsem nechtěla. Přišlo mi to odporné. Ale nakonec jsem kojila až do 13 měsíců a já jsem to ořvala nejvíc, když jsem přestala. Po roce už to bylo opravdu divné. Kojit chodící dítě
ale stejně mi to trhalo srdce.
Do práce jsem chtěla jít hned. Nakonec jsem pracovala z domu, dělalo mi problém se jít osprchovat a nemít dítě u sebe
ale to je moje separační úzkost
…
Ja jsem třeba děti vždycky chtěla, ale ostatní děti jsem nemusela. Nebyla jsem z těch, které na ostatní děti šišlají a boží cizí kočárky
no a co. Vždyť každá to máme nějak.
Ja jsem třeba od začátku naprosto JINÁ matka. Jsem prostě černá ovce. Své děti vychovávám podle svého. Učím je nebýt ovce. Učím je, aby měly s respektem k ostatním svůj názor a ten si uměly (s respektem) prosadit.
Je to hodně jiné, než je zvyklé mé okolí nebo konzervativní rodina. Ale jsme šťastní a moje děti jsou sebevědomé, úžasné, hodné, vychované a respektující osoby.
Jsem samoživitelka-dobrovolně
.
Rodit císařem JE dneska možné na vyžádání. Je po něm jizva a delší zotavení, ale určitě má své výhody, oproti vaginálnímu porodu. Ale proto tady ta možnost je. Klidně roď císařem. Je to tvoje tělo
…
Pokud nechceš děti jen proto, že máš pocit že bys svým přístupem k nim, byla jiná než okolí, tak se na to vykašli a žij život podle svého…
Pokud máš jiné důvody nemít děti, tak na nich pracuj. Pokud děti opravdu nechceš, nenech se do toho natlačit. Děti jsou na furt. Do konce života budeš matka. Neskončí to v 18ti. Není to pes, co je na max 15 let.
@Anonymní píše:
Ale jaké si to uděláš, takové to máš![]()
Tvé BODY jsou naprosto v pohodě. Já jich teda měla mnohem víc.
A dokonce byly stejné. Kojit jsem nechtěla. Přišlo mi to odporné. Ale nakonec jsem kojila až do 13 měsíců a já jsem to ořvala nejvíc, když jsem přestala. Po roce už to bylo opravdu divné. Kojit chodící dítě
ale stejně mi to trhalo srdce.
Do práce jsem chtěla jít hned. Nakonec jsem pracovala z domu, dělalo mi problém se jít osprchovat a nemít dítě u sebe
ale to je moje separační úzkost
…
Ja jsem třeba děti vždycky chtěla, ale ostatní děti jsem nemusela. Nebyla jsem z těch, které na ostatní děti šišlají a boží cizí kočárky
no a co. Vždyť každá to máme nějak.
Ja jsem třeba od začátku naprosto JINÁ matka. Jsem prostě černá ovce. Své děti vychovávám podle svého. Učím je nebýt ovce. Učím je, aby měly s respektem k ostatním svůj názor a ten si uměly (s respektem) prosadit.
Je to hodně jiné, než je zvyklé mé okolí nebo konzervativní rodina. Ale jsme šťastní a moje děti jsou sebevědomé, úžasné, hodné, vychované a respektující osoby.Jsem samoživitelka-dobrovolně
.
Rodit císařem JE dneska možné na vyžádání. Je po něm jizva a delší zotavení, ale určitě má své výhody, oproti vaginálnímu porodu. Ale proto tady ta možnost je. Klidně roď císařem. Je to tvoje tělo
…
Pokud nechceš děti jen proto, že máš pocit že bys svým přístupem k nim, byla jiná než okolí, tak se na to vykašli a žij život podle svého…
Pokud máš jiné důvody nemít děti, tak na nich pracuj. Pokud děti opravdu nechceš, nenech se do toho natlačit. Děti jsou na furt. Do konce života budeš matka. Neskončí to v 18ti. Není to pes, co je na max 15 let.
V ČR? Kde?
@Andromeda81 píše:
A jak víš, že o tom přemýšlela. Nemyslíš, za tahle ráda může někomu třeba pomoct. Já bych tedy byla ráda, kdyby mi tohle někdo řekl, když jsem byla mladší. Nakonec to dobře dopadlo, ale ušetřila bych si dost stresu.A mimochodem proč vadí, že to zpochybňuji? Však osoba, ktera o tom přemýšlela a za svým rozhodnutím si stojí, tak tuto skutečnost sdělí, a tím to hasne…
Mohla bys specifikovat, co to znamená myslet, že ti bude 50?
Tak nad tím asi přemýšlí každý, nebo nerozumím ti. Snad je jasné, že 30 a 50, potažmo 60 let je prostě rozdíl, to snad nevyžaduje složitou analytickou úvahu.
@ZustanSeMnou píše:
Abys jednou nelitovala
Já si myslím, že je pořád lepší, aby litovala ženská, že si dítě nepořídila, než aby litovalo dítě, že si ho pořídila matka, která k němu nikdy nenašla cestu ![]()
@Anonymní píše:
@Keyllah Ano myslím že bych dítě milovala
pak bych tuto možnost nevylučovala, spíš to pořádně probrala s přítelem, aby jste měli zhruba stejnou představu a on tě podpořil a souhlasil s tvými body…
@Anonymní píše:
@Perníček22 Do dítěte kvůli příteli rozhodně jít nechci, spíš o tom teď hodně přemýšlím a došlo mi že bych dítě i ráda měla, ale pouze za těch podmínek které jsem vyjmenovala. Ale říkám si že dítě si zaslouží něco víc, lepší matku než bych byla já.
Já si taky říkala jak nezvládnu mít dítě (podobné důvody: nízký práh bolesti, citlivé bradavky,…) Teď mám 2 měsíčního kluka, takže moc dobře vím o čem mluvím. Na porodním sále sem chytla hysterák že rodit nebudu, ale zvládla sem to
Taky že nezvládnu kojit (kojila sem první 3 týdny a teď odsávám) a to odsávání taky není děs po tom co si prsa zvyknou a co si budem tak UM je pěkně drahý. Fakt sem byla jako že to nezvládnu a moje máti mi furt vyčítala že si ničím život. Ale opak je pravdou
Ono to všechno naskočilo tak nějak přirozeně, první dny mi trvalu si k mimču najít lásku, ale teď ho úplně žeru. A život nekončí, ti co se na tebe vykašlou po narození mimča nemají v tvém životě co dělat. A taky jaký si to uděláš takový to máš. Takže u nás se už spí cca od 9 do 5 (já nezvládám v noci vstávat a on se fakt vzbudí až ráno) Nikdo tě nemůže do ničeho nutit a strach je přirozený, je to velká změna už není nic jenom o tobě, ale máš zodpovědnost i za toho mrňavého človíčka (a pokud je partner ochotný pomáhat tak máš vyhráno) ![]()
@Mango_Lassi píše:
Mohla bys specifikovat, co to znamená myslet, že ti bude 50?
Tak nad tím asi přemýšlí každý, nebo nerozumím ti. Snad je jasné, že 30 a 50, potažmo 60 let je prostě rozdíl, to snad nevyžaduje složitou analytickou úvahu.
No vidíš a já nad ti nepřemýšlela. Stáří lidé pro mne byl jiný živočišný druh. Donedávna jsem se podvědomě identifikovala s teenagerkama. Nebýt toho, že jsem chtěla ještě dítě, vůbec bych si to stárnutí nepripoustela.
Myslim prostě tak nějak se zamyslet kde chci být, kde bude moje okolí a zda v mých právních není nějaký háček. Popravdě já o příštích kulatinach nepřemýšlím. Nechci toja si představuji to co chci. A všechno je reálné, pokud mi to dovolí tělo. Takže ano, můžu klidně třeba začít studovat náročný obor. Bude to stát úsilí a oběti, ale já to dám i když to nebude jako za mlada. Ale s detma je prostě od určitého věku šlus nafurt. ![]()