Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nechtít druhé dítě - je to trestné?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.3.06 20:22
Evo - to víš, že bych neřekla, že by byla škoda mít druhé dítě. Když se to povede, tak určitě nepůjdu na interrupci nebo něco obdobného. Jasně že bych si ho nechala, jen ve mě hlodá ten červíček: proč zažívat znovu všechen ten stres, únavu, nevyspání? nikdo totiž nevidí, že Emik si neumí hrát ani minutu sama, že teď řeším, aby neusínala večer u kojení a začala usínat v postýlce sama, že nestíhám absolutně nic a někdy se necítím jako člověk.petra
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.06 20:25
Hele, nepopisujes nahodou nasi Adu? 
taky byla desna, neumela si hrat sama… A ted z ni je bezva holcicka - jen obcas na zabiti. Nemenila bych.
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.06 20:33
Anonymní Evo. Tvůj argument pro to, mít dvě děti, kdyby jedno zemřelo, mně přijde docela drsný. Věř, že když se to stane, NIC to nezalepí. Mluvím z vlastní zkušenosti - respektive svých rodičů -zemřela mi sestra. Nikdy se s tím nenaučili žít, i když jsem jim „zbyla“. Mám jednu dceru a připojuji se k původnímu příspěvku této diskuze. Dcera je od počátku hodně náročná, hodně uplakaná, nespí, často nevrlá a i když ji samozřejmě miluju, alespon zatím mám pocit, že na další děti bych už neměla energii. ALe kdo ví. Rozhodně by mě ale nenapadlo uvažovat tak, že bych si měla pořídit další, kdyby mi náhodou zemřela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.06 20:45
Argument o úmrtí dítěte jsem nějak přehlídla, nicméně naprosto souhlasím s Bramburkem. Sice jsem to nezažila na vlastní kůži, ale známým se to přihodilo a nezapomněnili na jedno své dítě kvůli druhému. Prostě „díra“ zůstane, i když přijde eventuální „záplata“ v tom nejlepším slova smyslu v podobě dalšího potomka. petra
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Missorka
21.3.06 21:19
Neslyším ten agument se smrtí dítěte poprvé, ale vždycky mě to jako důvod proč mít více dětí zaráží… Nicméně nezažila jsem, nemůžu posoudit. Ale jedno dítě druhým nenahradíš, nebylo by to fér ani k jednomu z nich.
Jinak už všechno co bych k tématu chtěla napsat zaznělo… 
Jen poznámka - mám v PC rozepsaný takový legrační deníček proč jsou dvě a více dětí lepší než jedno, no a u čtení této diskuse mě napadá, že by se mohl dotknout více lidí než mě původně napadlo, budu to muset ještě nějak promyslet… 
Rodičům zdar a je jedno kolik mají doma dětí…
- Citovat
- Upravit
Anonymni
21.3.06 21:23
Ahoj Petro,
hlavně klíííííd!!! Docela by mě zajímalo, co budeš psát tak za tři roky 
. Já byla totiž úplně stejná, když bylo mojí Emě tolik, co té tvojí. Jedno dítě bohatě stačí, z tohohle se budu vzpamatovávat ještě dlooooouho!
Když jí byly čtyři, uslintávala jsem nad kočárkama a manžel vždycky říkal: zas ti vlhly oči…
Teď mám druhýho raubíře (ale fest, zlatá Ema ) a Peti, představ si, mě už ty oči vlhnou zas!!!
Ale fakt je, že co mě štvalo nejvíc, bylo to věčné: a budete mít druhý? A kdy? Mně ti to přišlo, jako by se mě ptali, jestli souložíme 
. Teď se ptaj opačně: třetí už asi mít nebudete, co?
Takže souhlasím s holkama: dělej, co cítíš a nikomu po tom nic!
Zuzana
- Citovat
- Upravit
Anonymni
21.3.06 21:23
Ahoj Bramburku,
já vím, je to drsný argument, omlouvám se. Já jen, že svůj smysl života prostě spatřuji v tom, že mám děti. Veřím, že po úmrtí dítěte zůstane strašná díra, kterou nic nemůže zacelit ačkoli jsem to nikdy nezažila a doufám, že ani nezažiji. Jde jen o to, že se člověk může snažit to překonat, aby se mohl starat o to druhé dítě. Zdá se mi, že bych takovou ránu snesla snáz, když budu mít dětí víc. Kdyby se mi to stalo s jedináčkem, tak bych to asi ani nepřežila. Ale je to určitě individuální, je to věc každého, nikomu do toho nechci mluvit. Naštěstí je v dnešní době pravděpodobnost dětského úmrtí minimální.
Eva
PS: Já vás holky i chápu, ti moji dva uličníci jsou také pěkně nároční, často jsem úplně vyřízená.
- Citovat
- Upravit
21.3.06 21:39
ahoj,koukám, že je vás tu hodně,co nemá na druhé dítě ani pomyšlení.Já chci mít dětí víc.a jak tady někdo psal(anonym),že co má člověk dělat, když má jendo dítě a to mu umře.je to možná drsné,ale souhlasím s tím také.nechci na to myslet že by se něco někomu mělo stát.ale moje babička to říkala také, že když ti umře dítě je to hrozne(umřel můj tatka a to byl dospělý a pořád jí to bere-i mne samozrejme)a nemít jeste druhé je pak asi snad lepší umřít taky.od manžela babička měla děti tři,dve holky a třetího kluka-ten jí umřel v 15 letech,pořád nám o něm vykládá a je ráda že má ješte další děti,protože to je vážné hrozná rána osudu a to druhé dítě vás drží při životě.nevím jestli jsem to ted s timto neprehnala.neni to odsuzovani vas co chcete jen jedno dite,jen takovy muj nazor-snad ho chapete.
take jeden soused-pan60 let je jedinacek a sam nam rikal ze vlastne nechape proc je sam,ze si vzdy pral mit sourozence ze je to takove smutne.tak nevim.
ja mam ted jednoho ziveho chlapečka ale chystame se brzy na další.jak už nekdo psal je to hrozne pekne kdyz se divate na dve deti jak si pozdeji spolu vyhraji a maji mezi sebou tajemstvi atd(samo jsou i hadky neni to jen o peknych vecech to vim).
tak snad jsem to napsala srozumitelne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.06 21:54
Ten argument neni vůbec drsný. Mě dítě zemřelo a strašně mě drželo nad vodou, že mám doma další děti. Kdybych je neměla, tak nevim kde bych byla dnes. Ten kdo to nezažil si tu hrůzu, ten stres a to všechno kolem nedokáže představit. Vždycky to hrozně bolí, at je doma jedináček, nebo 5dětí. Když je ale doma další dítě, musíte se o něj starat dál a to je sakra velkej důvod se nezbláznit. Sama za sebe říkám, že jedináček je o strach.
Hana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.06 22:08
Ahoj holky, taky se hlásím do klubu jednorodiček . Měla jsem sice hrozné těhotenství a strašný porod a tudíž i šestinedělí (a velmi často to jako argument používám, lidi se potom neptají dál , jen přesvědčují, že to přejde). Ale Klárka je zlatíčko, zlobí opravdu jen minimálně, i když je opravdu hodně živá a aktivní. Přesto jsem se rozhodla, že zůstane „sama“. Ale ona úplně sama nezůstane, má Květňátka (i když jsme se viděly zatím jen jednou, ale to se určo změní ), má Karolínku, brzy bude mít Filípka, má hooooooodně bratranců a sestřenic (velká rodina ), takže si myslím, že v našem případě opravdu nebude fungovat, že se „neumí dělit, nemá s kým mít tajemství apod.“. A důvod: není to sobectví, myslím. Jen chci všechno dát právě jí (protože je „vymodlená“), chci se vrátit do práce (peníze a peníze) a v neposlední řadě máme „staršího“ tatínka. Takže si oba moc dobře uvědomujeme, že na Klárku zůstanu sama v době, kdy už sice bude dospělá, ale pořád bude potřebovat podporu. A bude ještě chvíli trvat, než ona podpoří mě .
S argumentem, že „druhé dítě si pořizuji proto, kdyby mi první zemřelo“ se neztotožňuji, nesouhlasím s ním. S trochou nadsázky by mi to druhé dítě přišlo jako náhradní silonky (že jako kdyby se ty první roztrhly), nechci se nikoho dotknout, ale promiňte, ale druhé dítě by si měl člověk pořídit proto, že jej chce, bude ho milovat, bude se mu věnovat a bude pro něj žít. Stejně jako pro to první!!!
Ivča
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.06 22:11
Jooooooo a ještě:
Missorko, za sebe říkám, klidně tam ten deníček dej. Vždyť je to tvůj názor, tvůj postoj, tvoje filozofie. Já myslím, že člověk by měl umět přijímat jiný názor. Nejsme všichni vystřiženi podle jedné šablony. Já osobně si ten deníček ráda přečtu . Ivča
PS: Tvoje deníčky mě totiž hladí po dušičce a věřím, že ani tento mě nezvedne ze židle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.06 22:30
Ahoj,
no já jsem taky do 3 let toho prvního byla rozhodnutá,že bude jedináček.A není. A přemýšlím, hooodně , o třetím mimi.
Myslela jsem si,jak budu zase všechno spíše negativně prožívat (porod,šestinedělí,kojení) a vůbec se tak nestalo.Dokonce i ten porod byl nesrovnatelný, můžu říct,že „prožitý“.Určitě se cítím zkušenější a jistější.
Rozhodně ale nebudu odsuzovat někoho,kdo se rozhodne mít jedno dítě.Je to čistě soukromá věc.
A musím souhlasit s maminkama více dětí,že je to něco nádherného,co s jedním nezažiješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.06 23:12
Já si vždy říkala, že cchi tak ty 3 dětičky, první někdy ve 22 letech a postupně další. Nakonec přišlo první ve 30 letech a vůbec zatím netoužím po dalším. Naopak si říkám, že to rozplývání se nad tím malým miminkem a sladkýma oblečkama je strašně matoucí. Svého syna má ráda hrozně moc, měla jsem těžké těhotenství a porod, kdy maličkého vytahovali na poslední chvíli císařem a on nedýchal…naštěstí jsme to nakonec díky rychlému zákroku doktorů v Krčské nemocnici zvládli.
Vše dobře dopadlo, ale ten strašný strach ve mně zůstal, představa, že bych mohla na svět přivést postižené dítě ať už fyzicky či psychicky, nebo projít celé těhotenstvía porodit mrtvé dítě, asi bych si to neuměla nějak odpustit. Možná je to předtucha, která mi říká, teď je vše ok, měli jste obrovsk éštěstí a nepokoušej ho.
Ale zase se říká kdo neriskuje, ten nežije. Jsem asi v tomto hrozný srab.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.06 06:50
Jsou ženy, které nechtějí ŽÁDNÉ dítě. Moje vzdálená sestřenice (35 let, vdaná, podnikaltelka, finančně zajištěná víc než dobře), rovnou prohlásila, že děti nechce vůbec, protože se musí věnovat práci, a její dítě by vychovával někdo jiný.
Kdo nemá děti, nikdy nepochopí, oč přichází.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.06 07:15
Taky se připojím, byla jsem na tom skoro úplně stejně. Při prvním dítku jsem tvrdila, že jsem asi sobec, ale že druhé prostě nechci.
Ale nikdy neříkej nikdy a v bříšku se mi vrtí další človíček
Malýmu bude šest let a já ?....... tak nějak se nám zachtělo dalšího.
Hodně dlouho jsme poslouchali s manželem, proč proboha nemáte druhé dítě, vždyť pak budou od sebe daleko, ty budeš stará atd.
No tak to soráč je mi 32, stará si nepřipadám, děti si asi tolik nevyhrají, ale v tom problém nevidím. Malej si chodí každý den šáhnout na bříško, dnes cítil první kopnutí a jeho nadšení z miminka je den ode dne věští.
A tak jen musíme poslouchat své tělo a srdíčko, v jednu chvíli říká ne a ví proč, utahaná a vystreslá máma není žádna výhra.
A pak se to zvrtne a koukej…na cestě je další pokládek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
