Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nechcete zkusit Mindfulness? Zkušenost s tím nemám, ale četla jsem na to dobré recenze na takovéto problémy.
@pet p píše:
@Dollorres Co to prosím je somatic experience terepie? Něco jsem googlila, ale moc si pod tím nedokážu představit.
Somatické prožívání. Na mě osobně to bylo příliš, ale ty děti to zvládají krásně. Najde se nějaká traumstická vzpomínka, a hledá místo určení na těle. Odkud ta bolest jde. Pak se dostává ven, hledají se nová pojmenování a způsoby, jak to odstranit.
Já jsem to sama zkusila jednou, a připadala jsem si neskutečně hloupě, ale dala jsem tomu šanci u syna s ten si to dává krásně. Tady u té terapie je důležité hlavně poslouchat svoje tělo a nestydět se.
@Dollorres Takže je to vhodnější při nějakých vážnějších traumatech, jestli to dobře chápu. Díky za vysvětlení.
@pet p píše:
@Dollorres Takže je to vhodnější při nějakých vážnějších traumatech, jestli to dobře chápu. Díky za vysvětlení.
Ono se to nezdá, ale ono může být něco i v nevědomí. Například už porod je traumatický, separace po porodu apod. Je toho bohužel dost.
@Anonymní píše:
@Sunlight515 právě sebevědomí má až na půdu. Včera mi zcela vážně řekl, že nechápe, po kom je tak chytrý. Naprosto reálně se vnímá jako nejchytřejší ze tridy. Akorát má výkyvy v náladách.
Podle psycholožky to souvisí s ADHD a nezralou nervovou soustavou.
Ty stavy, že se neměl narodit vždy souvisí s tím, že se něco stane. Nedovolím mu pustit TV, než si vybali tašku ze školy. Řeknu mu, že si má umýt si ruce. Děti ve skole mu nevěří něco, co jim říká (děti ho hlavně nechápou a neznají to, protože jim povídá o tom, jak kytovci patří mezi největší savce a jak klokan po narození má jen pár cm…).
Neumí zpracovat emoce a když je do toho unavený a hladový, tak je výsledek, že reaguje takto bouřlivě.
Aktuálně neumí ustoupit ze svých požadavků a potřeb.
Možná by pomohlo, kdyby mohl trávit více času s dětmi, mezi kterými by si nepřipadal jako mimoň. Musí být pro něj náročné, pokud si nemá s kým popovídat a sdílet své zájmy. A osobně si myslím, že když dítě chce o špatných pocitech mluvit, tak by mluvit mělo. A mělo by k rodiči cítit to, že se mu může svěřit i s těmi nejhoršími pocity. Z tebe mám spíš pocit, že bych chtěla, aby dal dítě někdo dohromady, protože tě jeho projevy děsí, bolí, rozčilují… Nezkoušela jsi mu třeba někdy říct, že jsi ráda, že k tobě má důvěru a svěří se ti i s takovými věcmi? A projevit pochopení pro to, jak se cítí? Že vyvádí nepřiměřeně kvůli blbinkám ještě neznamená, že se vážně necítí blbě. Co reagovat na obsah sdělení a ne na formu? („Téda, to se musíš asi hodně zlobit, když říkáš takové věci.“ Nebo „Vidím, že jsi opravdu hodně rozhozený z toho, že babička nebyla doma. Asi jsi se na ni opravdu hodně těšil a měl jsi plány. To člověka mrzí, když se na něco těší a ono to nevyjde.“) Třeba se časem od tebe naučí výstižněji mluvit o tom, jak mu je a co se s ním děje. A následně to pak lépe zpracovat.
@Dollorres píše:
Ono se to nezdá, ale ono může být něco i v nevědomí. Například už porod je traumatický, separace po porodu apod. Je toho bohužel dost.
A podle čeho se vybírá, kterému traumatu se na terapii dítě věnuje? Porod či separaci si nepamatuje…
@pet p píše:
A podle čeho se vybírá, kterému traumatu se na terapii dítě věnuje? Porod či separaci si nepamatuje…
Vůbec netuším, tak nějak se baví, pracují s emocemi v těle ve vědomí i nevědomí. Ale fakt si dokázal vybavit strach a tlak na hlavě (porod kleštěmi) a poslat to pryč. Od tý doby se mnoho věcí zlepšuje. Ona s ním pracuje samostatně, umí se na něj nacítit. On se jí otevírá celkem snadno.
Já si to zkusila jednou sama na sobě a bylo to pro mě fakt zvláštní, příliš osobní. Ale ona sama říkala, že děti jsou více expresivní, tolik se nekontrolujou a nepotlačujou emoce jsko dospělý. Takže ty výsledky jsou mnohem rychlejší.
Za mě to doporučuju vyzkoušet.
@Anonymní píše:
Nevím, co není standardní. Podle okolí bych řekla, že se máme dobre a vybocujeme spíš pozitivně. Nehadame se. Máme krásný vztah s manželem i s dětmi. I děti spolu mají slušný vztah.
Máme oba práci, co nás baví. Děti mají fungující prarodiče. Mají dostatek volného času. Mají kroužky, co je baví. Mají kamarády. Mají vytoužené mazlíčky.
Zároveň mají i povinnosti a nastavena pravidla.
Kolik máte dětí? U nás má tyhle lítostivé výbuchy prostřední (skoro 12) Potřebujete hodně slyšet, že je skvělý, chytrý (opravdu je nad průměrem) a máme ho rádi.
Nejmladší dcera (9) je nejchytřejší z našich dětí a k tomu je temperamentní a neumí ještě dobře pracovat s emocemi. Hromadí se v ní frustrace (asi hlavně ve škole, kde je to nuda), které pak vylévá na nás.