Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Anonymní píše: Více
Rozejdi se s přítelem, odejdi od něho, najdi si vlastní bydlení. Pokud ani přes to nebudeš se psem štastná, dej ho do útulku. Lepší radu ti tady asi nikdo nedá.
Rozejdi se s přítelem, vrať psa a nastěhuj se zpět k mamince. Jsi stále nevyzrálé děcko.
@MartinL45 Proč by měla dávat PP psa do útulku? Vrátí ho normálně chovateli, najdou spolu jinou rodinu, atd…
@Anonymní píše: Více
no, působíš hodně nevyzrále na tuto etapu života
šťěnátko vrať, co nejdřív, ať z toho nemá trauma. Ten byt je na hypotéku? o lásce k příteli nic moc nepíšeš, jen o hádkách…tak si v klidu s ním sedni, řekni mu jak to máš, rozejdi se s ním a vrať se k rodičům…eliminuj jejich bolest, co nejmíň, a příště si pořádně rozmysli, na co máš, než do toho uvrtáš někoho dalšího…
@MartinL45 píše: Více
papírové štěně se po 4 dnech vrací původnímu majiteli do chovky, ten nebude mít problém udat jej jinde…
To je, jako když si ženská mysli, že jim vztah zachrání dítě
Řešení je snadné, vrat psa, rozejdi se s přítelem a zkus žít sama, abys konečně dospěla.
Štěně vrať chovateli, čí dřív, tím pro něj líp. A příště si to líp promysli.
Ozvi se sem, až bude štěňátko v bezpečí, tedy zpátky u chovatele.
@Keyllah
Ano, byt je na hypotéku. Přítel si ji vzal. Nejdříve jsem mu říkala, ať jdeme nejdříve do nájmu a potom uvidíme, jak to půjde a posléze by si vzal hypotéku. Byl strašně proti, jeho rodina ho furt tlačila do toho, že přeci nebude cpát peníze někomu cizímu do kapsy, ať si radši vezme hypotéku. Do toho bytu jsem se těšila, ze začátku jsme se shodli na všem. Člověk počítá s neshodami. Jenže pak se začla do toho míchat jeho rodina, furt nám říkali co a jak máme dělat. Mně to samozřejmě lezlo na nervy. Snažila jsem se to s přítelem furt řešit, ať už po dobrém, po zlém. Řešit to nechtěl, utíkal před problémy. A to mi vybudovalo tu nenávist k tomu bytu. V květnu minulého roku jsme se i na chvíli rozešli. Už jsem toho měla nad hlavu. Jakmile jsme se k sobě po pár dnech vrátili, vše klapalo. Asi měsíc. Pak se to vrátilo do starých kolejí.
Nějak nerozumím tomu proč jde někdo do společného bydlení když nemá harmonický vztah.
@Anonymní píše: Více
tak eliminuj ztráty a ukončete to jednou pro vždy, nejste na stejné vlně…zavolej do chovné stanice, zda můžeš šťěnátko vrátit a s přítelem si večer sedni a v klidu proberte co dál…jestli byt prodat, nebo to zvládne sám atd…
@Zeoli Štěňátko je v bezpečí. Nikdo mu tady fyzicky ani neubližuje. Má vše co potřebuje. Chodíme ven, mazlíme se, hrajeme si, papá, pije.
@Anonymní píše: Více
To je jako bonus, že ho nikdo nebije? Je zvláštní, že to vůbec napíšeš. To by mě ani nenapadlo zmiňovat.
Vrať ho.
Dobrý den, prosím neukamenujte mě ale jdu se asi vypsat a poradit co mám dělat. Nastěhovali jsme se s přítelem po 5 letém vztahu do vlastního bytu. Než jsme se vůbec nastěhovali, furt jsme se jen hádali, furt něco řešili a mně se absolutně zhnusil pocit, že se máme jít stěhovat. Kolik nocí jsem kvůli tomu probrečela. Jenže jsem si vymyslela, že chci psa. Od malička vyrůstám se psy, miluju psy. Říkala jsem si, že tu nenávist k tomu bytu a celkově mi ten pes zachrání. Že to zvládnu. Papírové štěně jsme si dovezli před 4 dny. Než jsme ho vlastně vůbec dovezli, furt se mi v hlavě motalo, zda ho fakt chci, zda to nebyla blbost. Jenže nakonec jsme pro něj jeli. Jenže mně se od toho dne, co jsme ho přivezli furt točí v hlavě, zda ho mám vůbec ráda, zda by nebylo lepší ho vrátit. Každý den brečím a maličkej to ze mě asi cítí, že je něco špatně. Cítím se v tom bytě nekomfortně, ne jako doma. Jak jsem ve stresu, štve mě i malej. S každou maličkostí. Já vím, že on za to nemůže. Strašně bych to chtěla nějak vyřešit. Ale nevím jak. Můžu se vrátit k rodičům kde mám další dva pejsky, které z celého srdce miluju. Ten jeden ho přijal, ale ten druhý se ho bojí a utíká před ním. Má toto nějaké řešení? Moc děkuju a ještě jednou se omlouvám.