Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
My před 3týdny doma řešili uplně první nemoc a hned taková pecka.Taky laryngitida a jaká!! Synovi je 2,5 roku. Několikrát jsem brečela, jak jsem mu chtěla pomoc a neměla jsem jak.Byl zoufalý,40tky. Dušení, pláč a kolapsy.Je to hrozný. Každá nemoc našich dětí nás bude trápit. To už je holt úděl milujících rodičů
@Lilypad24 Povídejte mi o tom
já taky při tom záchvatu brečela, moc sem mu tím nepomohla protože plakal taky
jsem z toho vždycky hrozně ve stresu když má jen rýmu teď ![]()
@Anonymní píše:
@Lilypad24 Povídejte mi o tomjá taky při tom záchvatu brečela, moc sem mu tím nepomohla protože plakal taky
![]()
jsem z toho vždycky hrozně ve stresu když má jen rýmu teď
no tak to je úplně bl. bé chování, ty musíš zůstat klidná, i kdyby jen navenek, a své dítě utěšovat - a první pomoc při laryngitidě neznáš? otevřít okno, dítě navléct a aby dýchalo ledový vzduch, v létě otevřít mrazák a dítě držet před mrazákem, a hlavně utěšovat, utěšovat - a jet na pohotovost,
když brečíš, tvé dítě vyděsíš ještě víc, než je a tím víc se dusí - to mu děláš teda medvědí službu? ty jsi matka a nesmíš být hysterický uzlíček nervů
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu si tak trošku vylejt srdce.
Od doby co mám syna jsem na všechno až moc zaměřena. Hlavně na to když je nemocný, moje emoce jsou úplně mimo a představují si hrozné scénáře. Všechno si moc beru a řeším. Teď naposledy byl syn více nemocný (měl laryngitidu záchvat) pro mě to byl neskutečný šok když nemohl dýchat a od té doby mu začne jen téct z nosu a já už si představují jak zase nebude moc dýchat a celé noci nespím.
Hlídám ho, dívám je jestli dýcha vůbec (jsou mu 3roky). Řekněte mi že to přejde a bude to zase v pohoděabsolutně vůbec nedávám to když onemocní. Kdybych z toho aspoň nedělala hned 3svetovou
![]()
![]()
Díky a všem přeji zdravé děti![]()
Ja to mam ted jako dospela co jsem mela koronu spojenou s dusnosti, tak upadam do paniky, jakmile jen zakaslu nebo trochu zacnu kejchat, ze zase budu mit problem se poradne nadechnout
vubec nevim co s tim mam delat..
Mám to úplně stejně, ale i když se jedna o syna, i třeba o přítele. Rovnám se pak z toho psychicky 14 dnů… podle mě to nikdy úplně nepřijde, jsi proste, stejně jako já, hodně citlivá povaha…
@stinga Samozřejmě že jsem běžela k oknu na vzduch a zabalila do deky ale proste když jsem ho viděla se dusit brečela jsem že strachu aby se nadechl
vím že jsem mu tím moc nepomohla ale prostě nemůžu vidět své dítě trpět. Ať jde o syna nebo i manžela. Pokud vidím že se něco děje jsem z toho špatná a prenasim to na ostatní
![]()
@Anonymní píše:
@stinga Samozřejmě že jsem běžela k oknu na vzduch a zabalila do deky ale proste když jsem ho viděla se dusit brečela jsem že strachu aby se nadechlvím že jsem mu tím moc nepomohla ale prostě nemůžu vidět své dítě trpět. Ať jde o syna nebo i manžela. Pokud vidím že se něco děje jsem z toho špatná a prenasim to na ostatní
![]()
no tak zkus s tím něco dělat, jasně v duchu chytáš paniku, ale nemůžeš plakat před dítětem, ono je z toho pak vyděšené a v té panice se dusí víc a víc, já nevím - já v takových situacích jedu na autopilota, jak snažím se bez emocí a složím se až potom, až je problém vyřešen, tak si dám třeba panáka až dojedeme z pohotovosti, někomu pomůže se vybrečet, ale to dítě to nesmí vidět, to mu prostě hrozně ubližuje
@lilith1 Říká se tomu prý panicka ataka. I když něco je mě a není to tak vazne dokážu si stresem navodit hrozný stav že se mi hrozně špatně dýchá
nevim co s tím ![]()
@stinga Tomu já rozumím a uvědomuji si to zw to je špatně. Ale nemůžu si pomoct. Moje emoce jsou v tom momentu úplně mimo
![]()
@Anonymní píše:
@lilith1 Říká se tomu prý panicka ataka. I když něco je mě a není to tak vazne dokážu si stresem navodit hrozný stav že se mi hrozně špatně dýchánevim co s tím
Panické ataky a nadměrné úzkosti se učí zvládat na terapii u psycholožky.
Všechno se přenáší na syna.
Psycholog není lékař, nedává prášky na hlavu.
@Anonymní píše:
@lilith1 Říká se tomu prý panicka ataka. I když něco je mě a není to tak vazne dokážu si stresem navodit hrozný stav že se mi hrozně špatně dýchánevim co s tím
Res to u psychologa, pomůže ti naučit se v těhle stavech pracovat se svou psychikou ![]()
To bude povahou. Já to mám stejně. Dětí mám víc, takže bych mohla být zvyklá, ale nejsem. Po každém očkování z nich nespustím oči. Když jsou nemocní, tak ležím v posteli, nemůžu spát a poslouchám každé blbé zakašlání - i když vím, že u toho spí. Teď byl syn na vyndání nosní mandle. Takže už měsíc předtím, jsem nespala hrůzou, že mi vykrvácí. Po operaci jsem s ním pro jistotu spala 14 dní v jedné místnosti a pořád ho kontrolovala. Už jsme toho zažili dost, jsem nervák, takže to všechno strašně prožívám, ale dětem to, jak jsem někdy bezradná nebo se něčeho bojím, najevo nedám. Ono to strašně pomůže, když to dítě z rodiče cítí oporu a myslí si, že to má rodič pod kontrolou.
Laryngitida blbě zní, ale naprosto většinou se dítě fakticky nedusí. Oproti tomu je taková epiglotitida tichá a dítě klidně nepozorovaně umře.
Ahoj, jdu si tak trošku vylejt srdce.
absolutně vůbec nedávám to když onemocní. Kdybych z toho aspoň nedělala hned 3svetovou


Od doby co mám syna jsem na všechno až moc zaměřena. Hlavně na to když je nemocný, moje emoce jsou úplně mimo a představují si hrozné scénáře. Všechno si moc beru a řeším. Teď naposledy byl syn více nemocný (měl laryngitidu záchvat) pro mě to byl neskutečný šok když nemohl dýchat a od té doby mu začne jen téct z nosu a já už si představují jak zase nebude moc dýchat a celé noci nespím.
Hlídám ho, dívám je jestli dýcha vůbec (jsou mu 3roky). Řekněte mi že to přejde a bude to zase v pohodě
Díky a všem přeji zdravé děti