Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Nemohu se vyrovnat se smrtí mazlíčka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.1.23 12:24
Chápu to, ačkoli jsem psa nebo kočku nikdy neměla, „jen“ hlodavce, ale také to byly vždy jako členové rodiny svým způsobem. Chce to čas a zaměstnat hlavu, nic jiného nepomůže. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.23 12:35
Pomůže jen nový mazel a ani tak se to nezahojí úplně. 1 rok to bude pořád citlivé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.23 12:45
Přesně tak, pomůže jen nový mazel, samozřejmě budeš srovnávat a bude Ti po kočičce pořád smutno, ale nebude u vás takové to šílené prázdno, co je teď. Navíc Ti zaměstná hlavu a postupně se to bude lepšit. Taky jsem nemohla přestat brečet, můj kocour byl pan Kocour 
dodnes se mi po něm stejská, ale když jsem si pořídila „náhradu“, bylo to o dost snesitelnější
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.23 12:50
To mě mrzí. Chce to však ale čas než se s tím tak nějak smíříš. Nám kocourek, cca 3 roky umřel před 2 lety. Měl špatné ledviny. Drž se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
TO_IT
27.1.23 13:02
Řešila jsem to tak, že jsem se sebrala, šla koupit nového psa a dala jsem ho osůbce, co trpěla jako ty. Bylo riziko, že ho odmítne, ale chytla ho a už nepustila.
- Citovat
- Upravit
LiduNe
27.1.23 13:02
Asi to nechceš slyšet, ale pomáhá fakt jen čas. Když jsem přišla o poslední fenku, řvala jsem 2 měsíce a to jsem na to byla připravená, byla nemocná.
Vydrž a časem to pomalu poleví. Pořízení nové číči nech na později, až budeš mít toto zpracované. Lidi to dělají, že si hned pořídí nové zvíře. Já to udělala jednou a už nikdy víc. Bylo to jako pořídit si novou babičku, sorry za ten příměr. Nového pejska jsem neměla ráda, litovala jsem, že jsem si ho brala. Chyběl mi ten starý. Trvalo půl roku, než jsem si k němu našla vztah. Ale každý to má asi jinak.
- Citovat
- Upravit
27.1.23 13:02
Nepotěším tě, chce to jen čas, hodně času. Postupně to bude lepší a lepší až si na ní budeš moc vzpomenout bez toho, aniž bys okamžitě brečela.
Nás to potkalo loni v březnu. Věděli jsme tedy, že je nemocná, ale stejně to pak bylo hodně rychlé. Oba jsme se s manželem shodli na tom, že to bylo pro nás horší než ztráta babičky. Babička s námi přeci jen nebydlela, ale tady najednou zmizeli rituály. Trošku pomohlo schovat vše co s ní souviselo. Nyní už jsme v pohodě, máme od prosince štěně, ale třeba fotky jsem byla schopná přebrat a nyní, když už tu řádí nový chlupatec, do té doby to nešlo.
Uvidíš, že časem bude lépe, ale prostě si to musíš odžít a srovnat se s tím a není to lehké. A až se s tím srovnáš, tak bude čas na pořízení nového mazlíka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.23 13:21
Měla jsem pejska, který také zemřel náhle. V jeden den vitální úžasný pejsek, druhý den už nebyl. Bylo to hlavně vinou veterináře, kterému jsem bohužel důvěřovala. Pejsek naposledy vydechl doma a já ho uprostřed noci našla a zjistila jsem, že mu už nebije srdíčko. V té době jsem byla po potratech, nedařilo se mi otěhotnět a ho jsem brala jako takové moje miminko. Pořizovala jsem si ho z první výplaty a byla pořád s ním. Jsou to už, ufff, asi 4 roky (odmítám to počítat, prostě to potlačuju) a ne, není mi lépe. Brečím pokaždé, co si na něj vzpomenu. Bolest je stále stejná. Do toho mě tíží svědomí, pořád si říkám „co kdyby“, co kdybych k tomu veterináři nešla, co kdybych to řešila jinak, atd. Absolutně se o tom dodnes nedokážu s nikým bavit, nesnesu, když ho někdo zmíní, když se o něm mluví, je to pro mě absolutní tabu. Samozřejmě okolí to v té době také bagatelizovalo, pro všechny to byl „jen“ pes. Pořídila jsem si prakticky hned dalšího pejska, ale byla to chyba. Byl pochopitelně úplně jiný a já to nesnesla. Pejska mám samozřejmě dodnes, starám se o něj a má se u nás dobře, nic mu nechybí, ale absolutně k němu nemám vztah a kdybych mohla vrátit čas, nepořídím si ho, bylo to prostě moc brzy a ten vztah to poznamenalo. Zakladatelko, přeji Ti hodně sil, naprosto chápu Tvé pocity a hlavně si pořádně rozmysli pořízení dalšího mazlíčka takhle brzy, protože ne vždy je to dobrý nápad. Chybí nám ten jeden konkrétní náš mazlíček a toho už nikdo nenahradí, bohužel. Posílám objetí na dálku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.23 13:31
Moc mě to mrzí Je to klišé, ale čas, čas, čas.
Stejné pocity jsem prožívala s pejskem 
Byl s námi od mých 10 let. I přesto, že jsme s mamkou jeho odchod čekaly (a byly připravené jet na uspání), tak nás to obě zasáhlo. Odešel v pelíšku v jeho nedožitých dvanácti letech.
Je to osm let a není snad den kdy bych na něj nemyslela. Není rok, kdy bych si nevzpomněla na jeho narozeniny a na den kdy nás opustil. Trvalo tak půl roku než šlo o něm mluvit, než jsem byla schopná se pomazlit se sousedovým psem. A co teprve když ke mně na ulici přiběhl cizí černý kokřík…
Nic jiného než čas nepomůže…
Nejsem zastánce toho si hned pořizovat „náhradu“. Podle mě je potřeba se nejdřív vypořádat se ztrátou a pak teprve uvažovat o novém členovi - už jen kvůli úctě ke zvířátku, které tě opustilo 
Teď mám doma dvě kočičí princezny a na den kdy mě tohle čeká nedokážu ani pomyslet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.23 13:46
@LiduNe píše:
Asi to nechceš slyšet, ale pomáhá fakt jen čas. Když jsem přišla o poslední fenku, řvala jsem 2 měsíce a to jsem na to byla připravená, byla nemocná.
Vydrž a časem to pomalu poleví. Pořízení nové číči nech na později, až budeš mít toto zpracované. Lidi to dělají, že si hned pořídí nové zvíře. Já to udělala jednou a už nikdy víc. Bylo to jako pořídit si novou babičku, sorry za ten příměr. Nového pejska jsem neměla ráda, litovala jsem, že jsem si ho brala. Chyběl mi ten starý. Trvalo půl roku, než jsem si k němu našla vztah. Ale každý to má asi jinak.
Měla jsem to samý, člověk neustále srovnává, ale teď po 5 letech, co mi to nové štěně dorostlo, už bych ho nedala, a to to zprvu vypadalo opravdu beznadějně, že si k sobě cestu nenajdeme. Nakonec dobré a dokonce občas se přistihnu, že ho mám o chlup radši, než toho prvního, který byl sice na nás milius, ale jinak složitá povaha, pes kterého člověk neustále musel hlídat. Oproti tomu tento je pohodář, takže konečně klid na procházkách, ale zprvu jsem dlouho štěně srovnávala se starým, pořád jsem na něm něco hledala. Bylo to prostě brzy, někomu to pomůže, ale mě tedy ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.23 15:40
Procházím si úplně tím samým co ty, my jsme o naši milovanou kočičku přišli v říjnu za podobně tragických okolností a pořád na ni myslím, pořád pro ni brečím… je to už něco přes 3 měsíce a ty pocity jsou pořád obdobné jak na začátku, přichází to ve vlnách, někdy je období kdy jsem s tím jakž takž srovnaná a jiné dny koukám z okna na místa, kde se vždycky objevila a cítím tu hroznou úzkost, že už se nikdy nevrátí. Byla pro mě právoplatným členem rodiny a ano, zasáhlo mě to více než kdyby mi umřel otec, se kterým x let nejsem vůbec v kontaktu. To by asi kolegyně koukala a divila se, jak je to možné. 
Jediné co mi pomohlo jsou naši dva kocourci, jednoho jsme měli už v tom říjnu a druhého jsme si pořídili až potom a bylo to to nejlepší rozhodnutí. S nima přicházím na jiné myšlenky. Takže doporučuju si co nejdřív pořídit novou kočičku nebo kocourka nebo klidně dva. A hlavně už nikdy je nepouštět ven. Otrava není jediné co jim tam venku hrozí, těch nebezpečí je hrozně moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.23 17:39
Je to hrozne smutne tema.Co nam doma taky odesli dva 18 leti sourozenci, kocour a kocka, pak pritel musel dat uspat psa, mel rakovinu.Pak tatka mel psa, bylo mu 15 let, musel ho nechat uspat, byl nemocny. I kdyz mame dalsi, ale tohle me nikdy neprebolelo, porad mi chybi. Kazdy byl original Ja vim, jak ti je a jen vdecne na ne vzpominam z fotek v telefonu.To je vse, co mi po nich zustalo Porid si male kote, to ti privede jine myslenky.Ale nepoustela bych ho ven.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.23 17:54
Naprosto chapu, ja jsem na psy. Uz jsem od detstvi pochovala 5 psu. A ver, ze cas od casu si na ne vzpomenu. Jedna fenka mi lezi v srdci asi nejvic, je uz 5 let po smrti a myslim na ni velmi casto. Byla to ma kamaradka a byla uzasna. Boli to, boli to moc a cas to zmirni. Pomuze i dalsi zviratko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
Hezký den, omlouvám se za anonym, jde však o citlivé a osobní téma.
Má někdo stejnou zkušenost? Jak jste se s truchlením vyrovnali? Co vám pomohlo? Já už psychicky opravdu melu z posledního, nejsem schopna normálně fungovat, v noci nespím a neustále pláču.
Jak již název napovídá, nedávno mi zemřela milovaná kočička, kterou jsme měli od mých 11 let. Ačkoliv byla už kočičí senior, těšila se dobrému zdraví a kondici, nikdo nepředpokládal, ze by mohla takto náhle odejít – zemřela na otravu.
Minulou sobotu jsme ji vypustili ven na její běžnou obchůzku zahrady a okolních domů, večer jsme jeli k veterináři, jelikož zvracela a hodně zvláštně naříkala. Bohužel krátce na to zemřela, podle pitvy prý otrava. Celá rodina jsme z toho byli v šoku, vůbec nevíme, co mohla venku sníst, nicméně bohužel stalo se.
Je to už skoro týden a já jsem celý čas probrečela, vůbec nemohu přestat myslet na to, co se stalo, nemohu se vyrovnat, že moje věrná kamarádka, se kterou jsem trávila skoro každý den už tady není. Někomu to může přijít jako prkotina, ale já ztrátu vnímám úplně stejně jako ztrátu člena blízkého rodiny. Jsem z toho fakt neskutečně na dně, o to víc, když to někteří lidé v mém okolí dost bagatelizovali – např. kolegyně mi řekla, že to byla „JEN“ kočka a mám být ráda, že mi nezemřel třeba otec…no prostě věc, která vas spolehlivě uklidní, že ano.
Děkuji předem za vaše zkušenosti.