Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Neplodnost - kde brát optimismus?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.4.16 02:14
@jajah @Gabriela1234 jste me ted opravdu rozbreceli!! Mam uplne stejne pocity a okoli 
o mimco se snazime 4roky, kdyz sem se pred rokem smirila s tim, ze dite mit nebudu, otehotnela sem 
stastnejsi sem snad v zivote nebyla, ale to krasne trvalo jen 3tydny. Cca v 7tt sem musela na potrat, ze tehu zamlklo!! Cely rok mi v hlave de to, proc takova nadeje a nic z toho. Jen plno probulenych dni a noci. Pred 2mesici sem opet nasla na testu //ale bylo to jen biochemicke!! Mame za sebou 2IVF a 3IUI. Me za chvilku bude 30 manzelovi 44 a zivot uplne prazdnej!! Cele noci nekdy premyslim co sem komu udelala, ze mam takovou smulu!! Je to vsechno k zblazneni a hlava restartovat nejde, aby na to clovek nemyslel
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 14:56
Taky jsem si určila strop - 4 IFV cykly a laparoskopie. Beru vitamíny, piju čaje, cvičím… A optimismus skutečně nemám. Jen malinkou naději, že to jednou vyjde.
S rodinou to řešit nechci. Moje by se tím akorát trápila a ta manželova mi není blízká natolik, abych s nimi řešila takhle soukromé věci. Navíc je tchýně silný extrovert, měla by potřebu to „hlasitě řešit“ a to všude, a to by mi vážně nepřidalo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 15:22
Holky, asi si přidám o oblíbeným..
Díky této diskuzi zase začínám přemýšlet, že bych psycholožku přeci jen oslovila.
Já už jsem skoro ve stádiu, kdy nechci mezi lidi. Nesvěřuji se nikomu. První rok nejbližší 2 kamarádky věděly, pak jsem se už nevyjadřovala a jedu v tom sama. Tedy s mužem.
Všem přeji hodně síly, sama jsem vám neporadila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 15:57
Docházím ke stejnému závěru
Jedna věc je vyrovnat se se stavem samotným a sám se sebou, druhá s okolím…
Všichni kolem mne jsou poměrně taktní, jsem ještě v ucházejícím věku (33), a navíc s manželem nejsme tak dlouho.
Jediný - jediná, kdo mi pije krev, je vlastně ta tchýně. Na vnouče se těší, pokaždé se rozmluví o tom, zda se ho dožije (je jí 61), již má vnoučata od staršího syna… Tuhle se mě zeptala, kolik je mi let, já odpověděla, a ona na to, že bych si teda měla pospíšit, aby moje děti věděly, jestli mi mají říkat mami či babi 
Když třeba začneme o tom, že někam jedeme, něco plánujeme apod., spustí, že máme raději plodit dítě… Mám ji vcelku ráda, ale tímhle mě rozhodně nevybízí, abych se jí svěřila. Naopak, nechci, aby to věděla a následně to řešilo celé příbuzenstvo. Manžel její připomínky považuje za vtipné s tím, že neví, jak na tom jsme, ale mně to přijde obhroublé. A přišlo by mi to i v situaci, že bychom se o dítě nesnažili už tam pomalu nechci jezdit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 16:09
Holky je to silene a od noci nam depku tedy poradnou. Mam PCO syndrom, tudiz zadna prirozena ovulace. Mame v rodine vysoky vyskyt rakoviny a sestra ve 37 prodelala rakovinu prsu. Tudiz se delali nake testy a prislo se na mutaci BRCA1, coz je ysoke riziko rak.prsu, delohy, vajecniku a tlusteho streva. Pred 2roky pri IVF mi pri ultrazvuku vubec nenasli pravej vajecnik a diky navsteve onkologa, ze mutace se potvrdila i u me, mi prisli na nador na pravem vajecniku. Hrozilo, ze mi ho vezmou, ale nakonec to dopadlo dobre a nechali mi ho. Od te doby pri člostilu jede jen ten pravej. Hormony na IVF mi onkolog zalazal, takze ted jen muzu minimalku. Ted sem mela jen clostylbegit a jedno vajicko. Rozdil to nebyl pri konsle davce hormonu sem jich mela 5, 3se oplodnila a do ET vydrzelo jedno. Mam par kamaradek co uz z IVF ditko maji, ale furt je to stejne, furt rikaji, ted uz to klapne a stejne nic. Vim, ze to nemysli spatne, ale znate to. Ja jim proste zavidim 7.6 jedem do prahy na imunologii, kterou sem si ted vyzadala, tak mam strach co mi zas zjisti. Pri genetice mi zjistili mutaci MTFR nebo jak se to jmenuje, na to beru listovku. Mam i spatnou stitnou zlazu, taktze beru letrox100. Pri operaci vajecniku mi udelali vysetreni pruchodnosti vejcovodu a to je taky v poradku. Manzel je uplne ok, spermio taky super. Takze me moc trapi, ze JA sem ta spatna!! Kdyz sestra chodila na chemo, jeji dceri byl rok, takze jsme ji vzdy 14dni meli u sebe. Ja si ji za ten pul rok moc osvojila. Male uz ted budou4 a me rve srdce, kdyz se nekdy zapomene a rekne mi mami dokonce si uz zacinam rikat, fajn, tak proto ze sem setre pomahala vychovat dceru a pred 10lety synka, tak mi asi sneni pranomit vlastni. Ale v srdci mam jak duto, prazdno!! Vlastni dite bych si moc prala jako kazda tady!! S rodinou o tom nemluvim, pac nesnasim tu litost, ze se nam nedari a ze mame takove problemy!! Je to proste silene a ted po dalsim nevydarenem IVF me to zas srazilo na kolena
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 16:17
@Lojzísek takoveto reci mel furt muj tatka. Nikdy sem jim nechtela rict cim prochazime a co nas trapi. Sestra mi furt rikala, rekni mu to a on se zmeni. Ja si furt stala za tim, ze jim to nereknu!! Pri jedne navsteve mi uz ruply nervy a vse sem jim vyklopila!! Tata zacal brecet, ze tohle netusil a ze uz chape proc sem vzdy reagovcala, tak agresivne na otazky o detech. Od te doby se uz nezeptal a me se ulevilo!! Chapu, ze rodice a txhyne je rozdil, ale zkus o tom popremyslet. Ja za sebe muzu rict, ze se mi opravdu ulevilo a hlavne me prekvapilo, ze mamka reagovala tak nak chladne, ale tatku to hodne vzalo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 16:23
@Lojzísek takoveto reci mel furt muj tatka. Nikdy sem jim nechtela rict cim prochazime a co nas trapi. Sestra mi furt rikala, rekni mu to a on se zmeni. Ja si furt stala za tim, ze jim to nereknu!! Pri jedne navsteve mi uz ruply nervy a vse sem jim vyklopila!! Tata zacal brecet, ze tohle netusil a ze uz chape proc sem vzdy reagovcala, tak agresivne na otazky o detech. Od te doby se uz nezeptal a me se ulevilo!! Chapu, ze rodice a txhyne je rozdil, ale zkus o tom popremyslet. Ja za sebe muzu rict, ze se mi opravdu ulevilo a hlavne me prekvapilo, ze mamka reagovala tak nak chladne, ale tatku to hodne vzalo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 16:33
Holky ja musim za sebe rict, ze jsem si to jakz takz srovnala a snazim se netrapit, ze mam jen jedno. Nemit zadne, jdu do adopce.Byly doby, kdy jsem byla uplne v pr…i, ze mam jen 1 dite a jeste kluka, ale nastesti jsem se z toho dostala a snazim se na tom hledat i vyhody.Psychol.mi rekla, ze mi nikdo nezaruci, ze budu s druhym ditetem stastnejsi.Ted cekam na vysledek minimalky, nervy opet v pytli, ale pokud to nevyjde, musim se rychle oklepat. Nedavno mi zemrela kamaradka na rakovinu a ja si hodne veci prehodnotila.To je jen muj nazor, samozrejme u bezdetnych je ta beznadej asi vetsi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 16:56
Holky, ja uz to tu jednou psala, ale napíšu to znovu. Snažili jsme se 4 roky, včetně dvou IVF. U IVF nedošlo ani na transfer, embrya se proste nevyvíjela. Po to druhem Dr mluvila o darování vajíček. Nakonec jsem otěhotněla přirozeně, půl roku po tom druhém IVF a to je mi 38 let. Takže nezoufejte, ono to jednou vyjde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 16:59
@Gabriela1234 jak pisu neco jineho je tchyne a neco jineho jsou rodice!! Jen pisu jak sem to mela ja. Trapila sem se tim 3roky pak to vse ruplo!!!
@Martrich mit aspon jedno, tak sem stastna!! Ale kdo nema zadne, chce aspon jedno. Kdo ma jedno chce druhe. Ta touha je vzdy stejna
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 17:11
@bebecinka to je pravda @Gabriela1234 mas pravdu, tohle jsem prehledla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.4.16 17:12
Mně v mých 20 letech, kdy jsem si všechno představovala jak Hurvínek válku řekl jeden MUDr. vy ale nikdy těhotná nebudete. Přešla jsem k jinýmu dr. ten se opravdu snažil nám nějak pomoci, ale bohužel, folikuly nikde. Pomohli nám až v CAR a to ještě jen protože měli obrovskou dávku trpělivosti. Ovulace až 28.DC.
Vím jaká je to beznaděj, taky jsem to nikde nechtěla říkat. Když se někdo zeptal, kdy budete mít miminko, jsem odpověděla jenom, že máme čas. Přitom jsem věděla, že v životě přirozeně nikdy neotěhotním a kdoví jestli s pomocí CAR. Ale snaž se myslet pozitivně. Já jsem to pak už brala i tak, že pokud nebudu mít opět po stimulaci žádný folikuly, půjdem do darovaných.
Je to těžký. Ale teď už vím, že ještě nemám zdaleka válku vyhranou, ale bitvy zatím vyhrávám. A cítím se jak v reklamě na štěstí.
- Citovat
- Upravit
30.4.16 17:14
Holky brečím, když to tady čtu. Mám za sebou také několik let trápení, 4 IVF cykly, teď jsem konečně v 17 tt, ale na tu bolest, beznaděj a bezmoc se prostě zapomenout nedá. Je to trochu delší, ale napíšu, jak jsem to měla já a co si myslím, že mi hodně pomohlo.
@Lojzísek My to taky rodině neříkali, kdyby se přidaly ještě nějaké zaručené rady k těm netaktním otázkám a narážkám, to už bych vážně nedala. Moji rodiče jsou stará škola, nechápali by, jak jako to nejde a proč to proboha tolik stojí a jak to že se to „zase“ nepovedlo. Tchýně je jiný materiál, extra rýpavá. Několik let jsem se snažila její útoky s úsměvem odrážet, pak přišel 5. nevydařený transfer, po kterém jsem se skoro zhroutila. Odjeli jsme na dovolenou, bohužel i s manželovou rodinou včetně tchýně. Před koncem dovolené jsem její urážky nedala a sesypala se. Brečela jsem manželovi na rameni tak, že to nešlo zastavit a jenom vzlykala, že už nemůžu, málem jsem se pozvracela jak mi bylo špatně. Druhý den šel manžel s pravdou ven a mezi čtyřma očima jí vše řekl, a to zase brečela ona, nevím, jestli si opravdu uvědomila, jak moc mi celou dobu ubližovala, nebo jí nás bylo jenom líto.
Po dovolené jsme šli na KET posledního embrya. Už tehdy jsem věděla, že to zase nevyjde. Rezignovaně jsem hned druhý den po KETu šla k dr. pro žádanku do lázní. Smál se mi, že to určitě nebude třeba. Za tři týdny jsem balila kufry a snažila se uvěřit manželovi, který mi říkal, že si tam najdu holky jako já, popovídáme si a hodně se mi uleví. První týden jsem tam chodila jako ve snu, žádný stres v práci, žádné lítání z práce k doktorům a zpátky, žádné lítostivé pohledy nebo hlášky okolí. Měla jsem jedinou povinnost, dostavit se na jídlo a procedury. Každý den jsem nachodila desítky kilometrů, sama! Potkala jsem lidi, se kterýma mi bylo naprosto skvěle, a to nebyly holky léčící se na neplodnost. Na poslední lekci jógy jsem najednou začala brečet, úplný záchvat, lektorka tušila a říkala, ať se vybrečím. Všechna ta bezmoc a trápení za ty roky šly ven, obrovská úleva! Přehodnotila jsem priority, po lázních zůstala na neschopence a šly jsme do posledního IVF. V říjnu se nám narodí prcek, přesně rok od doby, kdy jsem chodila každý den prosit k Františkovi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 17:23
@Emi.kk taky sem uz premyslela nad laznema, ale nevim zda mam narok, nebo u koho zadat. Jinak moc gratuluji k prckovi je krasne cist, ze nadeje umira posledni ikdyz je to tezke, verim tomu, ze se jednou vsechny dockame
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Vyšetření imunologie
- 16.04.26
- Lotynka11
Lze zlepšit kvalitu spermií životním stylem
- 04.05.26
- Anonymní
IVF při polycystických vaječnících (PCOS)
- 07.04.26
- Anonymní
Opakované biochemické těhotenství rada na...
- 01.04.26
- Anonymní
