Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Neposlouchá a neposlouchá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.9.15 01:07
Zakladatelko, chápu to správně, že s dítětem skoro vůbec nechodíte ven? (2× za 6 dní 
)
Já kdybych nebyla denně s dětma venku, tak zboří barák! Vztekání, odmlouvání a neposlouchání by byly hlavní náplní jejich dne.
Podle mě má malá roupy, protože nemá žádnou smysluplnou činnost, neunaví se, neutahá, pak není divu, že vyvádí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.15 08:40
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, mám dítko., 2 roky staré, je dost své už od narození, ale měli jsme nějaký zavedený systém, dodržovalo se to a bylo to většinou vše
v pořádku, otěhotněla jsem, ke konci těhotenství jsme už nechodili každý den ven, malou často někdo hlídal a celé se to narušilo, každý jí dovoloval co chtěl, rozmazloval bonbonkama atd, poté jsem jela do porodnice a celých 6 dní hlídal manžel, prý mu vůbec nechtěla jít spát, nic nejedla, dělala si co chce, odpolední spaní odbourali, venku byli jen asi 2× a když jsem přijela z porodky, tak nastalo peklo, malá teda má sourozence ráda, nežárlí vůbec, ale mile pokračuje v tom, co se rozjelo už pár dní před porodem, vzdoruje, nic nechce, je příšerně hysterická, v klidu sebou flákne na zem, jen proto, že jí,,nutim,, pít? Odpolední spaní - bez úspěchu, večerní spaní - teror, 20× chodim za ní, aby nebušila na dveře a nebudila celý barák. Už mi i ujeli nervy a dala jsem jí na zadek, ale z toho si prostě nic nedělala, člověk jí může vynadat, dát na p*del a ona se ještě vysměje, navíc td bojkotuje nočník, prý je to od té doby, co jsem odjela, já si teda myslim, že manžel jí z vlastního pohodlí vrátil plínu, ale nevím no…
Tak to ja bych se vsadila ze částečně o žárlivost jde. Nenech se zmást, malé deti tenhle stres ventiluji jinak nez velké nebo dospěli. Známé ditko si po narozeni sourozence začalo v noci rvát ze spaní vlasy. Oškubala si pul hlavy a nezbylo nez ji oholit hlavu a doufat ze to přejde. takze to ze viditelně sourozenci neubliuje nic neznamená. Taky tu začíná dost casto obdobi vzdoru které je fakt výživné 
poradila bych vytrvat, vyžadovat poslušnost, rituály a obrnit se co to jde protoze to bývá náročný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
alli_li
20.9.15 09:59
A proto jsem mela druhe v dobe, kdy prvni vubec nevedla, ktera bije 
bylo ji 15mesicu, kdyz se ji braska narodil.
Ale trefili jste se zrovna do obdobi vzdoru, k tomu jste meli jeste rezim, ktery se pro ni, bezduvodne, zmenil. Tim padam ztratila svoje stabilni zazemi a jelikoz jeate deti. neumi mluvit a popsat sve pocity, tak se zacala vztek.
Do toho jste ji privedli sourozence, ac si myslis, ze nezarli, tak bych rekla, ze urcity zpusob zarleni to je.
Najela bych na „novy rezim“, ktery budou dodrzovat oba dva -aby videla, ze ten rezim plati i pro sourozence a ne jen pro ni. Spat odpoledne pokud nechce, nemusi - syn mi odpoledne nespal uz od roka - ale naucit, ze po obede si lehneme vsichni a budeme odpocivat (klidne bych si lehla s ni).
Porad to.chce mluvit, vysvetlovat - kolikrat jak u blbecku na dvorecku, ale jinak to nejde. Nepredhazovat sourozence (napr. podivej, jak je Pepicek oproti tobe hodny), vymyslet ji zabavu/vylet, popr. udelat si 1 odpoledne v tydnu jenom pro ni.
- Citovat
- Upravit
5.6.19 03:41
@ejhle Zapojte ji do pece o mimi tak sikovne aby si myslela ze to je hra, nebo ze je to jeji napad pomahat se starosti o sourozence a hooooodne ji chvalte jak je sikovna velka segra…casem zafunguje ze " ukaz miminku jak se to dela"…to mame ted u nas…v deseti mesicich uz mladsi vysedava na nocniku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.19 21:22
@PepeaMisa prosimtě, můj příspěvek je skoro 4 roky starý. Takže Tvoje rada je malinko s křížkem po funuse. Navíc, to co píšeš, tak jsem v podstatě popisovala v následujícím komentáři. Tak ať to u Vás klape 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.3.25 21:23
Ahoj všem. Mám desetileteho kluka, který má velký problém se splněním takřka jakéhokoliv pokynu, který jeho směrem vyslu. Nikdy nic, neposlechne. Tisíc vymluv, lži, že to už udělal, scény, řev, kecy… dokáže hodinu argumentovat, proč zrovna teď musí odnest ten talíř. Mam vyzkoušené snad všechny výchovné metody, po dobrým, po zlým, odměny, trest, ignor, pravidleny rezim, obrazkovy rezim…už nevím, co dál zkoušet. Důsledná jsem, pokyn vždy nakonec splní, ale to divadlo okolo… výchova snad taky není úplně špatná, mame další dvě děti a ty tento problém nemají. Snažím se ho pokyny neprehlcovat, ale někdy prostě poslechnout musí a běžně v životě fungovat taky musí. Na výběr má vždy, když to jde. Mame cas sami dva pro sebe, má čas s kamarády, telefon a televizi má omezený jak časově tak tím, co tam dělá, na co kouká. Ve škole problém není, učitele posloucha, školu má rád. Ale doma ne. Me, tatu, babicku, tetu…nikoho. Nemate někdo nějakou radu, jak dítě donutit, naučit poslouchat? Nějakou metodu, kterou jsem dosud neobjevila? Zkušenosti, názory, cokoliv. Díky.
- Citovat
- Upravit
10.3.25 21:37
@Anonymní píše: Více
Překvapila mě ta věta, že dokáže hodinu argumentovat. Fakt má tolik prostoru? Možná je to důvod, proč ve škole poslouchá a doma ne. Tam na tyhle rádoby argumentace ten prostor prostě nedostane. Nenech ho diskutovat o tom, co chceš, aby udělal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.25 21:40
@Anonymní píše: Více
A cim hodinu argumentuje o odneseni talire?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.3.25 21:41
@hanka.br. ne, opravdu se s ním hodinu nehadam. Já to utnu dřív než začne, ale on si tak mluví pro sebe. Všichni ostatní pokračují ve svých činnostech, on chodí okolo a mluví. To bylo obrazně řečeno, prostě má na vše kecy. Zavedli jsme „třikrát a dost“. Pak ho ke splnění pokynu donutim „nasilim“. Ale i potom mele a mele.
- Citovat
- Upravit
10.3.25 21:46
@hanka.br. píše: Více
Jakkoli často nesouhlasím 
, tak tady souhlasím. Nedebatujte o tom. Když mám pocit, že vše už bylo řečeno, zbývá odnést talíř (nebo co), už dál nic nevysvetluju, neargumentuju. Na všechny ty kecy (a proč, a teď, a jindy, a proč, a vždyť já jsem…) řeknu prostě, „já už k tomu nemám dál co říct“ nebo „já už jsem k tomu všechno řekla“. Když to vyvolá další lavinu keců, neříkám už nic. Upřeně na dítě hledím.
Ne že by to fungovalo úplně vždycky, ale někdy jo a ty diskuse většinou nevedou nikam nikdy.
Jinak existují děti neposlušné. Mám jedno poslušne doma i ve školce, jedno poslušne doma, ale ve škole si občas stěžují (není to školou, tu a tam si stěžovala i školka), a jedno ve škole a na krouzkach vzorné, ale doma - škoda mluvit. Nemusí to být tvoje chyba, existují obtížnější děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.3.25 21:49
@blumen proč zrovna teď, proč ne za chvíli, co když bude chtít ještě jist, zbytečný plýtvání nádobím, je to jeho talíř a s tím si může dělat, co chce… bla bla bla… nejpozději po druhé větě ho táhnu a talíř odnáší, ale jeho řeči pokračují dal. A takhle je to s každým pokynem, požadavkem, pravidlem. Vše se snaží obcházet, ze všeho vykroutit, hledá únikové cesty z úplně všeho, co se kolem něj děje a není to zrovna po jeho vůli. Když chce, je skvělej, umí vařit, pomáhá v dílně…to, co chce, je super. Co nechce, je problém.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.3.25 21:56
@Platanka nediskutuju, ručně zajistuju plnění pokynů uz jen kdyz vidim, ze se chysta diskutovat. On si diskutuje sám se sebou, do vzduchu, my uz jsme naucneni ho ignorovat, to pomaha ke zmirneni tech jeho projevu, ale dela to porad.. Já bych prostě jen chtěla, aby občas něco udělal bez toho tyjatru okolo.
- Citovat
- Upravit
10.3.25 22:05
@Anonymní píše: Více
Tak ale odnese ho, ne ze ne. U nas se taky vse komentuje, ale jen do doby, nez to udela. Pak si najde jiny problem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.3.25 22:09
Taky máme podobny dárek v podobném věku. Jakýkoliv pokyn, který dostane provází kňučení. Přitom vše celkem plní, ale kňučí. Když odmlouva, staci přísný pohled a jde na to, ale stejně s knucenim. Dělá to doma, ve škole, u babiček, všude. Už jsem se ptala i proč, když ví, že to ničemu nepomůže. Nikdo nereaguje, ale dělá to stejně. Za mě to je způsob, kterým se s tím srovnává. Často se u toho kňučení směje, je vidět, že se sebou bojuje a nechce knucet, ale nejde to. Třeba to jednou přejde. U nás se to tedy asi trochu lepší. Sourozenci to nedělali a nedělají.
U nás trochu pomáhá moment překvapení a neobvykla motivace. Dneska jsem potřebovala něco koupit v obchodě, tak jsem to namotivovala na dobrou svačinu na zítra, o víkendu měli sousedi na návštěvě štěně, takže běžel dobrovolně s tridenym odpadem, aby na stěně kouknul. Plus tedy rutina, jak se něco chce pořád stejně, méně remcá, i když něco má rutinu i s tím kňučením.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.3.25 22:11
Počkám si radu. Mám to samé jen opačného pohlaví. Od mala neuveritelne náročné dítě. Nic není vykonáno na prvni pokyn. Všude jinde než doma funguje. Ve škole bez problémů. Doma horor. Soucitim a chápu. Kdo nezažil, nepochopí. Prosim anonym.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
