Laktační poradna
MVDr. Anna Musilová
Měla jsem to první okamžiky kojení taky…a taky by mě zajímalo jeli nás víc ![]()
Mě se kojení vůbec nelíbilo..v podstatě to mozek asi pochopil a ve 4m malého jsem přišla o mlíko..
Já to měla odjakživa taky. Prostě takový divný pocit, jako to co píšeš, úzkost, bepříjemné pocity. Uvažovala jsem před dítětem jako ty. Odkojila jsem 9M, nebylo to nic z čeho bych jásala, ale až tak nepříjemné, jako před dítětem ty stavy nebyly. Ale taky jsem z toho měla strach
Já jsem ty pocity při kojení měla, ale asi tak o 50 % méně intenzivní.
Měla jsem to taky, i při odsávání mlíka. Ale brzy jsme přešli na UM. Jinak jsem se to snažila „zamaskovat“ tím, že jsem si u odsávání třeba četla..
Já to měla takto u prvorozeného. Kojení byl pro mě vrchol hnusu, rozhodně né slastný okamžik. V okamžiku, kdy se podařilo dítěti narvat prso do pusy (on to velmi bojkotoval), tak mě polila husina a bylo mi to zkrátka velmi nepříjemné. Taky to kojení šlo v podstatě hned do kopru. Něco asi bylo špatně. ![]()
Naopak u druhorozeného jsem tohle neměla vůbec. Tam jsem neměla pocity vůbec žádné. Ani takové, ani makové, zkrátka jsem kojila a toť vše. Ani to sem mnou nehlo. Druhorozeného jsem kojila téměř deset měsíců naprosto bez problémů.
Až mě trochu děsíte, ale aspoň vím, že moje obavy jsou oprávněné. Kojit bych moc chtěla, mám minibrášku a živě si vybavuju, jak úžasné to bylo, když mamča kojila. Moc děkuji za odpovědi, až to přijde, určitě napíšu, jak to máme. Pořád tajně doufám, že to přejde.
Taky mam z toho strach. Za chvili rodim a bradavky a dvorce mam jak v jednom ohni. Pri pomysleni na kojeni se mhj krouti prsty na nohou. Snad to prejde. Prvniho jsem kojila. To me tak moc nebolelo
Já taky, nemám ráda dotek na prsou ani v rámci předehry. Budí to ve mě agresi. Je fakt, že jsem prodělala 7 hodinovou opraci mozku, a to ještě v těhotenství. Asi mi tam přestřihli nějáký drát mezi mozkem a prsama, ale po té operaci se to ještě zhoršilo. Malou jsem přiložila jenom jednou a byl to ten nejhnusnější pocit jaký jsem zažila, omlouvám se za silně emotivní výraz, ale prostě to tak bylo. Myslela jsem, že s ní třísknu o zem - ten nával vzteku byl tak hrozný. Tak jsem s kojením sekla (stejně jsem měla strašně málo mléka a rozkojit pro mě z evidnetních důvodů nepřipadalo v úvahu), malá byla na UM. Do 3 let neměla ani rýmu, pak ve školce občas chytla nějákou běžnou virózu. Nemá žádné alergie, jako mimino nikdy nezvracela a ani neměla průjem. Co si pamatuju, zvracela někdy v 7 letech v autě (poprvé a naposled). Nikdy neměla antibiotika. Takže za mě: já udělala dobře, že jsem to nelámala. Teprve teď, po skoro 10 letech od operace, se za určitých konstelací lze k mým bradavkám v rámci manželského života přiblížit, aniž bych manžela flákla
Omlouvám se za silný popis, ale napadá mě, že některé ženy mají při doteku na prsou určité emoční stavy a ne všechny jsou pěkné, no
Být tebou, zakladatelko, tak to nelámu. Děťátko hladem neumře, kdyby kojit nešlo. Uvidíš sama, půjde, půjde, nepůjde, nepůjde. Kojení není jen o fyzickém stavu matky, ale také o psychice. Já si pak mateřskou užívala, hned jak mě přestaly prudit sestry, že to chce čas a kojit časem půjde. Doma jsem si najela na svůj režim, měla jsem spokojené mimčo a já se dávala dohromady jak po operaci mozku, tak po císařském řezu. Po čase se všechno zlepšilo, já nabrala síly a byli jsme spokojená rodinka se vším všudy. A ještě pořád jsme, až na to, že dcera je teď puboš non plus ultra a bude dikutovat a odmlouvat a mít poslední slovo
![]()
Edit: já tedy měla nepříjemné pocity i před operací mozku. Takové lítostivé, někdy už tam byl náběh na vztek. Ale operace to ještě zhoršila. Existují u mě určité chvaty a hmaty, které toto eliminují, ale to by mimčo při kojení nezvládlo
![]()
Příspěvek upraven 04.08.14 v 11:28
@Anonymní píše:
Až mě trochu děsíte, ale aspoň vím, že moje obavy jsou oprávněné. Kojit bych moc chtěla, mám minibrášku a živě si vybavuju, jak úžasné to bylo, když mamča kojila. Moc děkuji za odpovědi, až to přijde, určitě napíšu, jak to máme. Pořád tajně doufám, že to přejde.
většina holek píše, že to měly při kojení, nepíšou jestli i před ním. Jak už jsem psala, mě se to částečně zlepšilo právě kojením. Třeba to budeš mít podobně ![]()
Přidávám se tady k Terlas, v průběhu kojení tenhle nepříjemný pocit vcelku ustal i v mém případě. Předtím jsem byla na jakýkoliv kontakt s bradavkami nehorázně háklivá. Bylo mi to strašně nepříjemné, tudíž i co se týká předehry byly moje prsa tzv. off limits. Poslední tři měsíce těhotenství když se mi začalo tvořit mlezivo jsem se div nezhroutila z představy, že k sobě vlastně budu ‚muset‘ přiložit toho našeho drobečka. První dva týdny po porodu, byly všechno jenom né příjemné. Mléka jsem měla o dost víc než dcerka potřebovala, prsa mě příšerně bolela. Nejenže jsem ‚trpěla‘ v době kojení, musela jsem i odsávat abych se z té bolesti nezbláznila. Po nějaké době, cca 3 měsících, se situace zklidnila a ten divný pocit KONEČNĚ odestal. Prsa si zřejmě nějak zvykla. Nevím, nějak extra jsem napátrala po tom, čím to je, byla to úleva. Jak pro mě, tak pro partnera, který o sobě vždycky prohlašoval, že je horňák
.
Dámy (pány v tomto případě asi vynechám
), zajímá mě, jestli to má/měla některá z Vás podobně a co se bude dít při kojení. Od malička mám velice nepříjemný pocit, když se dotknu bradavky - jakoby obrovská úzkost, nedokážu to přesně popsat, ale prostě když se bradavek nějak silnějc dotknu, připadám si na vteřinu strašně mizerně, bez jakékoli příčiny. Při sexu je ale vše OK. Jednoduše to nedělám, ale lámu si hlavu, co bude, až budu mít kojit mimčo, jestli tyhle pocity budu či nebudu mít. A vůbec, vždycky jsem si myslela, že je to normální, až teď když jsem hledala nějakou diskuzi na dané téma, tak nikde nic, proto doplňuji otázku o „Je to normální?“. Děkuji za každou Vaši chvilku věnovanou odpovědi pro mě. 
P. S. Snad je k pochopení má anonymita…