Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
@Helen78
Svoji nejsme a svatbu zatím neplánujeme.
Jméno né že se mi nelíbí není tak hrozný, ale nechci aby se tak malý jmenoval.
Navíc mi přijde že prostě ti prvorození v jejich rodině s tím jménem jsou privilegovaní a upřednostňováni nad ostatními sourozenci. Už z tohodle důvodu mi to přijde špatné.
Prostě přes to nejede vlak jinou variantu nezvažuje a stojí si za tím. Navíc i když si vybere prvního on a u druhého syna bude chtít taky vybírat on, prý dcery bych vybírala já ale jelikož oni v rodině nemají žádné holky nepočítám s variantou že já bych si někdy pojmenovala dceru a tudíž ani syna.
Já tohle taky nesnasim… To maji u svagra malej a velkej
Hlavne malej uz davno neni malej, ale svyho tatu davno prerostl, je to na kazde rodinne seslosti trapny az za roh
Trvala bych na nejakym kompromisu.. Vydirala bych ho prijmenim po sobe ![]()
@Anonymní píše:
U nás to bylo stejně…šílený
Pak jsme si půjčili knížku se jmény…chlap v ní listoval a zavolal na mě to a co třeba Matyáš
Jo jo jo…vše pro mě bylo lepší, než jméno po něm…
No a nakonec je syn Matyáš Josef…druhé jméno po tátovi
to je napad, dat dve jmena a a oslovovat ho tim druhym
Ja 32tt. Cekame syna, druheho a znovu nebude po otci. U nich v rodine jsou vsichni Standa, i segra je Stana…to by me cvaklo. Ja bych Standika brala, me to neva jmeno se mi moc libi, ale on kategoricky odmita. Tak to respektuji a prosli jsme kalendar spolu. Kazdy vybral jedno a na sale se uvidi co z nas vypadne
ale na 95% Denis
@Anonymní píše:
Ahoj potřebuju se trošku vykecat protože mě tahle situace celkem dost trápí.
Už jsem v polovině druhého trimestru, tak jsme se s přítelem začali bavit o jméně pro kluka. On jak už je to u nich v rodině zvykem chce, aby se jmenoval po něm, je to v jejich rodině už po 3 generace, a jiné jméno prostě nechce a odmítá se o tom dál bavit. Vím jak je krásné, že otec chce aby se prvorozený jmenoval po něm, že to je ten jeho syn, ale už by to byl 4 v pořadí, a opravdu nechci znít sobecky, ale prostě já to tak nechci, chci nějaké jiné a trošku originálnější přeci jen bude s tím žít celý život, a né že když se budeme v rodině bavit (jak už je to teď) tak se vlastně někdy ani neví o kom z těch tří se mluví jestli o budoucím pradědovi, dědovi nebo příteli vždycky se každej ptá jakýho myslí, jestli juniora nebo starýho nebo dědulu.. a tohle prostě nechci, aby vznikalo, neměla bych s tím problém kdyby se tak jmenoval jen přítel a chtěl takhle svého syna pojmenovat, ale být čtvrtý v pořadí je fakt hrozný.
Nevíte z těch co si něčím podobným prošli, jak ho přesvědčit o jiném jméně?
A prošel by kompromis, kdyby to rodové jméno bylo uvedeno jako druhé křestní, anebo jsi vybrala druhé křestní ty sama?
My se nemohli shodnout na dívčím jméně a ještě při porodu jsme neměli papíry na matriku vyplněné. Pokud byste zvolili tuhle cestu, tak do měsíce musíte na matriku přijít a jméno udat, jinak ho přiřkne soud, a dítě do té doby nemá rodný list, není hlášené u pojišťovny apod. Takže se můžete zkusit dohodnout, že jméno dáte, až dítě reálně uvidíte po porodu?
@Anonymní píše:
@Helen78
Svoji nejsme a svatbu zatím neplánujeme.
Jméno né že se mi nelíbí není tak hrozný, ale nechci aby se tak malý jmenoval.
Navíc mi přijde že prostě ti prvorození v jejich rodině s tím jménem jsou privilegovaní a upřednostňováni nad ostatními sourozenci. Už z tohodle důvodu mi to přijde špatné.
Prostě přes to nejede vlak jinou variantu nezvažuje a stojí si za tím. Navíc i když si vybere prvního on a u druhého syna bude chtít taky vybírat on, prý dcery bych vybírala já ale jelikož oni v rodině nemají žádné holky nepočítám s variantou že já bych si někdy pojmenovala dceru a tudíž ani syna.
Jen tak pro zajímavost - svatbu neplánujete, nebo tě ani nepožádal o ruku? Trochu to na mě působí, že ON má ten správný názor, přes který vlak nejede a ten, kdo nakonec ustoupí, budeš ty. Že je prostě po jeho a ty se přizpůsobit musíš. Nějaká diskuze veškerá žádná. Jako vklad do budoucího partnerství noc moc, jméno po něm bych prostě nedala už jen z tohoto důvodu. Jednou budeš mít vedle sebe dítě, které bude mít jméno a příjmení člověka, na kterého bys třeba dost ráda zapomněla.
Ja bych na to proste nepristoupila a hotovo a mohl by se treba stavet na hlavu. ![]()
Tak to přesně měla moje kamarádka. Jména pro oba syny vybral její přítel, ona do toho nemohla mluvit. A příjmení dostali taky po něm. Teď už jsou od sebe a její děti se jmenují jinak než ona. A tím jeho příjmením ji samozřejmě oslovují u lékařů a všude, kam s nimi jde. No to bych nikdy neudělala.
Řekla bych ok., jméno bude po tobě a příjmení po mně. Když tak miluje tradice tak proč si tě nevzal.
@Anonymní píše:
@Helen78
Svoji nejsme a svatbu zatím neplánujeme.
Jméno né že se mi nelíbí není tak hrozný, ale nechci aby se tak malý jmenoval.
Navíc mi přijde že prostě ti prvorození v jejich rodině s tím jménem jsou privilegovaní a upřednostňováni nad ostatními sourozenci. Už z tohodle důvodu mi to přijde špatné.
Prostě přes to nejede vlak jinou variantu nezvažuje a stojí si za tím. Navíc i když si vybere prvního on a u druhého syna bude chtít taky vybírat on, prý dcery bych vybírala já ale jelikož oni v rodině nemají žádné holky nepočítám s variantou že já bych si někdy pojmenovala dceru a tudíž ani syna.
No tak u mě by zase nejel vlak přes to jeho jméno, takže patová situace a dítě by mohl pojmenovat soud. Já jsem to pojala tak, že já to odnosím, já to porodím, já si to pojmenuju
my jsme teda neměli problém se na jménech shodnout, navrhla jsem pár variant a souhlasil, jméno po sobě nechtěl a já bych ho ani nedala
A pokud bych byla nedejbože neprovdaná, tak by mělo dítě příjmení bez diskuze po mně.
@Anonymní píše:
@Helen78
Svoji nejsme a svatbu zatím neplánujeme.
Jméno né že se mi nelíbí není tak hrozný, ale nechci aby se tak malý jmenoval.
Navíc mi přijde že prostě ti prvorození v jejich rodině s tím jménem jsou privilegovaní a upřednostňováni nad ostatními sourozenci. Už z tohodle důvodu mi to přijde špatné.
Prostě přes to nejede vlak jinou variantu nezvažuje a stojí si za tím. Navíc i když si vybere prvního on a u druhého syna bude chtít taky vybírat on, prý dcery bych vybírala já ale jelikož oni v rodině nemají žádné holky nepočítám s variantou že já bych si někdy pojmenovala dceru a tudíž ani syna.
takže ty jsi bez práv? Prostě si trvej na svém, příjmení taky po něm? Se jménem musí souhlasit oba, ne že on si řekne a Ty budeš ticho ![]()
No a u nás je to přesně naopak, chtěla bych aby se jmenoval po tátovi/dědovi a manžel nechce. Nepremlouvam ho, uplne ho chápu. Jsem taky po mamce a u nás to pořád bylo stará a mladá Jana, případně velká a malá, takže u holky bylo jasný že to Jana nebude. Navíc jeho mamka je taky, takže když se sejdeme všechny a byly by 4 Jany, tak to už je moc. Taky jsem mela svoje vybraný jména snad od 15 let, ale když s tím manžel nesouhlasil, tak sem se toho vzdala, stejně tak on když něco navrhl a nelíbilo se mi to. Prostě sme se dohodli jako rozumní lidi.
On vybere jméno, ty vybereš příjmení..
je jak malý děcko, prostě jsem řekl a hotovo ![]()
edit: kdyby to náhodou neprošlo, řekla bych mu, že s ním nejdu na matriku, vyplnila podle sebe a případně nechala do RL zapsat až dodatečně
@Anonymní píše:
@Helen78
Svoji nejsme a svatbu zatím neplánujeme.
Jméno né že se mi nelíbí není tak hrozný, ale nechci aby se tak malý jmenoval.
Navíc mi přijde že prostě ti prvorození v jejich rodině s tím jménem jsou privilegovaní a upřednostňováni nad ostatními sourozenci. Už z tohodle důvodu mi to přijde špatné.
Prostě přes to nejede vlak jinou variantu nezvažuje a stojí si za tím. Navíc i když si vybere prvního on a u druhého syna bude chtít taky vybírat on, prý dcery bych vybírala já ale jelikož oni v rodině nemají žádné holky nepočítám s variantou že já bych si někdy pojmenovala dceru a tudíž ani syna.
Tak, pokud se ti to jméno nelíbí, tak ho nedávej. Svatbu naplánovat, příjmení bych dala po sobě, rozhodně ne po něm. To až by si mě vzal. Ale pokud by se mi nelíbilo navrhované jméno, tak bych ho rozhodně nedala. Leda, že by se mi v průběhu těhotenství začalo líbit. Měla jsem přítele, který taky říkal, že by dal jméno Honza, po něm a po otci, třetího Honzu. I kdybychom syna spolu měli, Jan by to nebyl.