Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Už začínám být opravdu zoufalá a nevím co dělat:(.Dcera má 26m a je neskutečně vzteklá. Mám pocit, že se to každým dnem stupňuje. Něco ji zakážu, vysvětlím, že to nesmí, že to dělat nebude a její reakce je hysterický záchvat, vzteklé házení co má po ruce, dokonce se po mě ožene-bouchne mě. A já nevím, jak reagovat…zkoušela jsem po dobrém, po zlém. Vím, že v tomto věku nemůžu chtít aby poslechla na slovo, ale už by aspoň trochu mohla poslechnout.Za každou zkušenost budu ráda, už si fakt nevím rady.
Kamarádka měla něco podobného. A řešila to tím, že kluka zavřela do vedlejší místnosti a řekla, že může vylézt až se uklidní. A pokud při záchvatu vzteku někoho praštil, dostal i výprask samozřejmě. Ale do místnosti, kde byl sám, působilo dobře.
Já si vždycky velmi dobře rozmyslím, zda nějaký pokyn myslím vážně a jsem ochotná na něm trvat. Pokud jo, tak na něm trvám i přes vztekání a dítě nějak přiměju splnit, případně přiměju zákaz dodržet. Důslednost se u vzteklouna č.1 vyplatila, sice když se mu něco nelíbí, tak ječí, odmlouvá, ale zároveň jde a splní. Vztekloun č.2 teď prochází tím nejvypečenějším obdobím, občas bych ho zaškrtila, ale nedá se nic dělat, jen vytrvat. Prvorozený se vzteká už mnohem méně a ve spoustě věcí se už dobře dohodnem, přitom za dobré nálad celkem hezky poslouchá.
Mě tohle teď začal dělat 14ti měsíční.. ale když ho plácnu taky, tak asi nepochopí, že se to nedělá..
takže většinou nastupuje ignorace, dokud se neuklidní.. zatím teda nevypadá, že by to pomáhalo ![]()
@Stay-C Ona velmi často sama odejde do pokojíčku a ještě za sebou bouchne dveřma:(
@Gladys : Ségra mi říkala, že mateřská láska je právě to: Že jsem je ještě neuškrtila! ![]()
Někdy mám pocit, že to dělá i schválně. Že ví, že to nesmí a stejně to udělá…a ještě se tomu směje, hrozná sranda. Maminka rudá, naběhlé žíly a dítě vesele provokuje.
@VerunkaD píše:
Někdy mám pocit, že to dělá i schválně. Že ví, že to nesmí a stejně to udělá…a ještě se tomu směje, hrozná sranda. Maminka rudá, naběhlé žíly a dítě vesele provokuje.
a ještě kouká, jestli se díváš
![]()
Ja malymu reknu, ze az se prestane vztekat, at mi rekne, ze pak si popovidame a otocim se ke sve praci
vetsinou se za chvilku uklidni, prijde za mnou, chce pochovat a ja mu vysvetluju co a jak, nejak se domluvime (uz pekne mluvi, takze to jde), mluvim a vysvetluju tak dlouho, odkud mi to neodkyve, ze jo. Delam kompromisy tak, abych nakonec dosahla sveho ![]()
@VerunkaD píše:
@Stay-C Ona velmi často sama odejde do pokojíčku a ještě za sebou bouchne dveřma:(
jo, to je přesný, první když ho odešlem do pokojíčku, tak za sebou práskne dveřma, že se otřese barák v základech ![]()
@Gladys vždycky čekám, kdy vyletí ta skleněná výplň. Ve dvou letech bouchá dveřma, co bude za pár let:(
@Tamtama píše:
a ještě kouká, jestli se díváš![]()
JO,jo si neuvědomuje,že má starší matku a že mě taky může prasknout žilka a budu tahat nohu
@VerunkaD Je to těžký, no..A má tohle už dlouho? Jestli se třeba nejedná o první pokusy kam až může zajít…
Muj prostredni ma 27 mesicu a je posledni dobou tez na zabiti. On se teda nevzteka, ale v podstate je to to same, protoze totalne ignoruje cokoliv mu rikam peknym milym pratelskym hlasem. A ze jsem schopna udrzet laskavy ton hodne dlouho.
Vysvetluju, vysvetluju, a on se mi akorat chechta a najust to udela.
Jakekoliv tresty s radosti vita, je temer nadsen, kdyz mu oznamim, ze kdyz udela toto, nastane ten a ten trest, takze je v podstate nepotrestatelny, coz me dostava do jeste vetsi bezradnosti jak na nej ![]()
Asi nelze delat nic jineho, nez to nejak prezit a cekat, nez je to prejde.. ![]()
Tady pomůže jen důslednost. U prostředního 2 roky si teď tím procházíme a vzteká se často, ale stačí trochu pohrozit zvýšeným hlasem, jestli chce na prdel, on si něco zamumlá, z čehož usuzuju že ne a po chvíli je klid. Důležitý je děti zabavit, přijde mi že to řeším daleko míň než dřív. To jsem nemohl ani do druhý místnosti odejít, teď to má malej nějak na háku, protože ví, že se vrátím, případně mu stačí říct, že jdu třeba jen pro něco na zahradu nebo k autu a je většinou klid. Občas teda ty pohledy stojí za to, ale jde o to, aby dítě vědělo, co si může dovolit a co případně může následovat, když tak přemýšlím, tak jsem ho plácnul už asi hodně dávno, zatím vždy stačil ten zvýšený hlas a bububu.