Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nesnáší cizí prostředí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.3.09 07:12
Nesnáší cizí prostředí
Ahoj, naše malá začala ve čtvrtém měsíci v každém cizím prostředí hystericky řvát. Nejde uklidnit, rozeřve se tak, až se dusí. Ikdyž třeba u našich předtím byla v pohodě, teď jakmile tam přijdeme, tak začne takhle řvát. Nemáte s tím taky zkušenosti? Přejde jí to? Díky za odpovědi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.3.09 07:55
Ahoj,tak můj kluk to dělal do cca 3-4 měsíce,ale neplakal jako tvoje malá,ale knoural,kníkal,hrozně moc zvracel kam jsme jen přišli.Doma nic!Bylo to zlaté miminko,ale nesměli jsme nikam na návštěvu.Ptala jsem se dětské dr.,ta mi řekla,že to dítě velice dobře pozná,že není doma,je vystresované,tak to dává takhle najevo.Po tom 4 měsíci ho to už přešlo,tak to snad ani u Vás nebude mít dlouhé trvání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.09 09:52
My jsme to měli taky, každá návštěva horor, ale za 14 dní to přešlo. Takže musíš vydržet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.09 10:13
No doufám, že to brzo přejde, ale malá už to dělá přes měsíc. Nemůžeme nikam na návštěvu. Tak uvidíme…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
29.3.09 21:42
Já tě moc nepotěším, dcera měla toto období od třetího měsíce a přešlo jí to až v půl roce, kdy už k nám mohl někdo dokonce i přijít na návštěvu. 
Bylo to šílený období, držím palce, ať to malou brzo přejde.
Nepřihlášená Sunnyside
- Citovat
- Upravit
30.3.09 18:57
Ahoj,
my to měli snad od narození a přešlo to snad myslim jak začala chodit 
do tý doby - přežít v cizím prostředí znamenalo mít ji většinu doby na ruce.
a i potom byla značně nejistá. Některé děti si ten svět prostě „osahávají“, jiné jsou „oražené“ - každý člověk je prostě jiný…
Přitom paradoxně potom jsme neměli vůbec problém s adaptací ve školce.
Tak nezoufej.
Já jsem s malou ale během prvního roka většinou nikam nechodila, a pohledem zpět zjišťuju, že vlastně jediné, co se mi vyhnulo, byla např. krafající slepičárna v mateřském centru - a vysedávání v restauraci na kafi - a nakonec jsem zjistila, že mi je to prostě stejně tak nějak asi jedno… A těch pár „nosících“ návštěv jsem přežila (kromě toho, že jsem musela překousnout takový to "a proč ji nepoložíš??? a nechceš ji položit??? a nenecháš ji tady v tý ohrádce třeba na chvilku???? "
Zvykla jsem si o to víc být s malou sama a protože je individualistka a introvert, moc dobře jsem ji díky tomu poznala, což se mi teď safra hodí.
Rozhodně ale malá ani teď není ten typ, který by se dal dát např. do dětského koutku v nákupním centru, nebo nechat na chvíli pohlídat u kamarádky. Má ráda jen „své“ prostředí, „svou“ školku, kterou vzala za svou, své příbuzné = jen ty nejbližší.
Když jdou se školkou do divadla, pořád prý hlídá paní učitelku („tetu“).
Není to někdy úplně jednoduchý, nákupy znamenají mít ji pořád za prdelkou, případně být jí v patách, když už ji to nebaví a zdrhá a občas snést nějaký ten blbý kec „že je ňáká asi rozmazlená“ - ale co… Ať si každej kecá
Prostě je to takovej prďolín, no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.09 19:05
Jo ještě taková rada:
pokud bude mít takovou povahu, že by toto (v menší míře) přetrvávalo - takové dítě je dobré předem na vše připravit. Pochopitelně až Tě bude vnímat a bude chápat, co říkáš.
Třeba když se jede na návštěvu, je dobré předem povídat o tom, že pojedeme tam a tam do žlutého baráčku k tetě co bude mít blonďaté vlásky a co tam budem dělat atd.
Takto jsme pak zvládali i tu školku - říkala jsem jí celé prázdniny, jak půjde do školky a jak to tam bude krásné a dětičky atd… A potom každý večer připomínat, že ráno půjde. Pak se to snadněji zvládalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.09 20:56
Ahoj,
Matouš si tím prošel taky, na návštěvách řval jak hyena, neuklidnil se ani u mě ani u tatínka, museli jsme s ním odejít. V kočáru se hned uklidnil, ale ten předchozí hysterák stál za to Trvalo to cca 14 dní - chodila jsem ho po chvilkách zvykat k našim nebo ke kamarádkám - když začal plakat, zase jsme odešli. Pak to najednou přešlo. Chodíme na návštěvy, do cvičení a pohoda.
Do dneška se ale nenechá pochovat od cizích lidí, v novém prostředí se musí dýl rozkoukávat atd. Což nechápu, po kom má, já jsem doma všude
Neboj, tvoji dcerku to taky přejde, je asi citlivější na změny, jak už někdo přede mnou napsal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.13 17:50
Zdravím, při pátku
Mám za sebou odpoledne se svým skoro ročním synem (v listopadu mu bude rok) u kamarádky, která za měsíc rodí. Začalo to nevinou procházkou v parku, kdy se na ni malej smál, pak usnul. Po probuzení jsem myslela, že k ní zajdeme na kafe, pokecáme, atd. Ovšem omyl. Mezi dveřma se malej strašně rozeřval, nezabíralo nic. Jídlo, pití, jeho hračky, cizí hračky, dokonce ani chování v náručí, který zabírá snad vždycky 
nakonec jsme museli odejít a jen co se za námi zabouchli dveře od auta, byl klid. Po řevu ani památka, snad jen chvilku vyčítavej pohled.
Syn byl odmalinka nesvůj i u našich, než si zvykl, teď problém nemá. Na návštěvě u jiné kamarádky to byl taky děs, než se to trošku ustálilo, teď už návštěvu přežije, pokud je u mě na klíně a nikdo cizí si ho nevšímá.
Myslela jsem, že to s věkem přejde, ale je to snad čím dál horší. Takovýho tóčo, jako dneska, jsem ještě nezažila. Malej byl z řevu celej modrej, já posléze vystresovaná, co mu proboha je.
JE TOHLE NORMÁLNÍ??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.13 18:13
Ano je. Některé citlivější děti to nepřejde nikdy. Některé to přejde věkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.13 18:14
Myslím, že je to normální, časem to přejde 
Snaž se ho nějak motivovat, zabavit, třeba zajímavou hračkou, aby ten přechod byl takový nenásilný. Hlavně buď u něj, chovej ho, drž ho, ať ví, že má v tobě podporu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
