Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Už jsem fakt zoufalá, už fakt nevím co dál. Mám roční dceru a je to už teď konec. Když usne, tak jedině při kojení a v mojí náruči, pokud si vůbec dovolím ji položit do postýlky, je okamžitě vzhůru a řve. Řve v kočárku takže nějaká delší procházka než 20 minut neexistuje, pokud mi teda neusne. Když jsme doma, nestihnu udělat prakticky vůbec nic, někdy možná nádobí. Protože řve jenom co ji položím na zem nebo se vzdálím do kuchyně, kde na mě krásně vidí. Každé přebalování, nebo převlékání je tragédie. V noci též moc nespím, nemám na sebe čas ani pozdě v noci, musím u ni ležet jako přibitá a nehýbat se. Pravdou je, že už ji rostou zoubky, jenže ona taková byla už od miminka. Dudlík odmítala už v porodnici, takže opravdu jediné co ji uklidnilo bylo vždy prso. Už nevím co dál, už jsem opravdu unavená, mít tohle každý a celý den. Vážně mi to už hrabe na psychiku. Závidím maminkám které položí dítko do postýlky a ono jim spinká klidně 2 hodiny. U nás to je půl hodina.. Zkoušela jsem snad vše, už dříve jsem se snažila ji naučit spinkat samotnou, ale proste to nefunguje, dokáže rvat klidně dvě hodiny a na to já už nemám proste.. Poslední dobou mi ani moc nejí, je to asi těmi zoubky, ale i to už mě stresuje. Chce furt nosit ale váží okolo 10kg a já už ji dlouho neudrzim, jsem zoufalá. ![]()
Je jí rok? To ti nehrabe třeba ve skrinkach v kuchyni a pod? Naše mladá pomáhá úplně se vším. S to v roce rozhodně nechodila. Ale při vaření hrnec, vařečka, krupky a míchala. Při úklidu vlastní hadřík a uklízela atd.. Při procházce venku buď sedí a cuci, nebo spí. Večer usíná též u kojení, spí se mnou v posteli. Jako v době růstu zubu je to vždy horší, tak holt mazat masti, dát lék na bolest ![]()
@Natál370 zkus na ty zoubky mazat calgelem, zkus ji na noc dat cipek nurofenu, třeba jen půlku, jestli ji to nějak uklidní. A co pomoc tatinka nebo rodiny? Co tedy basti a jaký máte režim? Když ji necháš u prsa a spat, jak dlouho třeba spí? Na úklid se vyprdni, prostě jen stihnout zaklad, když je chlap doma. Oběd pro tebe mej na každý den připravený, uvareny nebo vědět, kam si skocit pro hotové jídlo koupit. Měla jsem dvojčata a ted si představ, když me nedudlikove děti a kojene deti brečely, ještě jsme museli cvicit vojtovku, takže další důvod k pláči. Ale je pravda, že spaly jen v kočárku, ale klidně 2-3 hodiny, když se jezdilo. Takže pro mě fitko a na hlavu třeba v tomhle sychravem počasí, ale neslyšela jsem pláč a psychicky mi to vlastně pomahalo. Ale naprosto chapu, že i jedno ditko dokáže zabrat..
@suzka1 Ano, calgel používáme co nejvic to jde, panadol používáme též. Snažím se si sni hrát, zaujmout ji necim, zkusila jsem snad všechny hračky co zpívají, blikají, chrastí a já nevím co všechno, ale nic nepomáhá. Chlap pracuje v nemecku, je to náročná práce a když má čas většinou spí, ale malé se též snaží venovat, jen mu to moc nejde, furt řve zamnou a s nim skoro vůbec nechce být, jsem vždy strasne vděčná, když se muzu v klidu vykakat nebo si dat delší sprchu, to pro mě opravdu vítězství. Co se týče papání, mohu uvařit cokoliv, po zeleninu, vývar nebo presnidavky většinou to skončí dvěma lžičkama a konec. A to jsem vždy naštvaná, protože mi u toho vaření řve jak pavián, já se snažím vždy co nejrychleji uvarit, a ona mi to ve finále nejí. Mám to složité ve všech ohledech, je to opravdu unavujici
![]()
@martina.se Leze všude, leze už i kolem nábytku, kuchyňská linka a vše okolo ji zajímají, to je pravda. Jenže na jak dlouho.. Vždycky chvilka, vyhází vše co může, udela bordel a pak chce opět na ruce. Je fakt, ze je hodna jen vždy když dělá ten bordel všude kolem, ale to je otázka 20ti minut, někdy ani to ne. Vše ji zajímá jen když sedím přímo vedle ní, a koukám. Jakmile se vzdalím okamžitě řve. Čípky a calgel používáme, nějak nepozoruji ze by to bylo lepší, ale určitě to nějaký účinek má ![]()
Mám 15m a taky je kontaktní, v noci nespí, furt se chce kojit, ale nehroutím se, už je druhá…jezdíme na plavání, na návštěvy a logistikujeme se starší…10kg má raky, je to náročné, tam kde potřebuju fungovat se starší a malou furt vyndávání z auta do auta, do kočárku, z kočárku…zkoušela jsi nosítko? Dceru teda baví hodně věcí a už je to sranda, ráda se doma houpe a poslouchá písničky, líbí se jí panenky a zpívající panenky, zatloukačky, Montessori houpačka se skluzavkou, activity domek, knížky,…v kuchyni má učící věž a kouká na mě…venku v kočárku spí na terase ![]()
Mysli na sebe, jídlo jí kup ve skleničce, svoje třeba ze školní jídelny nebo dovoz. Venku to bývá většinou lepší. Jak začne běhat, tak oplocené hřiště, udělej si kafe a odpočívej. Když se budeš chtít vysprchovat, posaď ji před televizi a k tomu jí dej jídlo a klidně i papír a pastelky - to na dvacet minut zabere. Na spaní ji chytni třeba za ruku - bude cítit jistotu a líp se dá zmizet. V dětech jsou obrovské nespravedlivé rozdíly. ![]()
@mokkk no to je rada, roční dítě k tv, to snad ne a naše by tam stejně neseděly, to radši se mnou mala kramaří v koupelně…my se s dcerama sprchujeme dohromady nebo se koupeme ve vaně, malá si prohraje a já si odpočinu ![]()
A v kolik ji davas spat? Maly v roce chodil treba az 22-23, jinak to bylo zlo pro vsechny. Usnul za dobu a pak se stejne porad budil.
@Janee19 Jak kdy, dávám ji tak jak chce ona. Ale je to v rozmezí 18:30-21:00. Ale malá se mi budí i přes den.
Měla jsem úplně stejné dítě. Velmi komtls ti dítě, navíc špatně spící. Začalo se to lámat okolo 1.5 roku kdy za určitých podmínek začal akceptovat manžela ( ne v noci a ne na spaní).. Ve 2.5 letech odešlo do soukromé školky. Ale jinak čas na sebe 0. V kontaktu spí ještě ve skoro 4 letech - dneska mu někdy už stačí jen ta zmíněna ruka. Víc než tu školku neslo. V noci se budí taky stále ( navíc spí 22.00- 6.00 hodin. ) A stále se v průměru 4× z noc budí.
Ale je to už lepší. Poradím jedině vydržet a sytit tu potřebu kterou dítě má. Jednou to bude lepší ![]()
Neuděláš s tím nic. To dítě je takové prostě.
Příspěvek upraven 01.12.24 v 16:59
@mokkk píše: Více
Naše dítě v tom roce vyžadovalo kontakt - ruka by mu nestačila ani omylem. Stačilo dojít od spacího dítěte na WC s než jsem to tak ječel. Ve dne v noci. 20 minut by nikde sám nebyl ani omylem ( jako že on v obýváku a já v koupelně). I na WC chodil se mnou. Pokud nechtěl ječet jak pavian. V tom roce se budil tak 10 za noc ještě.
@Natál370 píše: Více
Měla jsem to úplně stejně. 5 minut ve sprše byl zázrak. A to manžel byl doma každý den a mohl se snažit jak chtěl. Syn ho odmítal naprosto, to tedy všechny příbuzné. Musíš vydržet.
My tedy okolo toho 1.5 roku začali dělat, že manžel si ho bral na hodinu ven ( pracovala jsem). Za určitých podmínek tam hodinu vydrželi. Někdy přišli dřív, protože řev. Manžela jenže několikáté dítě, určitě to není tím, že by ho neuměl zabavit, atd… Časem se to pomalu začalo lepším. V těch 2 letech to bylo zase lepší ( v otázce k manželovi ). Pár hodin u babičky dal ve 3 a 1/4 letech poprvé. Do té doby by s ni nešel sní vedle do místnosti. Lepší se to, věkem …. Nasytil potřebu a osamostatňuje se. Musíš vydržet
![]()
@kocourGarfield moc dekuji, tak musím držet.. jen je to fakt unavujici a někdy si říkám, ze už to nezvladam a mám chuť zmizet.. ![]()
Taky mohu poradit jen - vydrž. U syna se vše značně zlepšilo, když začal chodit. Do té doby ho rozrušila zejména každá situace, kdy nemohl dělat to, co chtěl buď proto, že to neuměl (někam se doplazit) nebo někam nedosáhl nebo nevěděl, jak něco otevřít. Zvukové, blikající nebo chrastící hračky byly bez pozitivní reakce. Knížky ho vůbec nezajímali. Co zub, to 39°C+ horečky, bez účinku léků, zábaly, pokaždé min 3 dny nespání, nejezení. My měli obrovskou pomoc v mojí sestře. I ty 2 hodinky jednou nebo párkát do týdne, když ho vzala na vzduch, abychom si pročistili hlavu, nám moc pomohly. Nemáš nějakou možnost? Kámošku, sousedku, někoho z rodiny? A taky syna od malinka fascinovala rytmická hudba. Udělali jsme playlist „bezpečných“ písniček, nejenom dětských a když jsme potřebovali něco udělat, prostě poslouchal, nebo se třeba i koukal (videa zásadně typově jenom s tančícími lidmi nebo zvířaty). U televize by neseděl, to jsme ani nechtěli. Ale strávili jsme opravdu dost času zkoušením, co by ho mohlo na půlhoďku, hoďku zaujmout. A ta hudba byl kompromis. Doteď ji přímo zbožňuje. Ale bylo fakt těžké mu nějak smysluplně organizovat den. Protože byl taky tak do roku a půl nesmírně dráždivý, impulzivní a jenom řval. Neplakal, ale křičel. Doteď (má 3 roky a 4 měsíce) nemluví a má svoje povahové neduhy, ale je to teď s ním úplně jiné, a každý pokrok jsme fakt ocenili, fakt si ho užili. Musíš ale přemýšlet jinak, hrací dečky vyhoď, montessori taky zřejmě nezaberou. A pokud nemusíš nutně vařit, zkus tento čas nahradit nějakou společnou aktivitou a dej dceři jednou pro změnu něco ze skleničky. Třeba společné cvičení. Možná se u něj trošku uvolníš a dítko trošku unaví. My syna unavovali, aby pak spal dýl*, třeba tím, že jsme na autíčko dali křupku a to si posílali přes místnost. A on si za ním lozil na jednu, pak na druhou stranu. *Dýl myšleno alespoň hoďku, protože do toho roku a půl se přes den budil co 10-15 minut a v noci každé 2 hodiny - ani nechtěl mléko, prostě se jen vzbudil a byl vzhůru… a přišli jsme časem na to, že když ho zabalíme do zavinovačky, nebo obložíme polštářemi, spí lépe. Usínal dobře taky u hudby, takže zase, pohodové líbívé písničky do playlistu a pod polštář, aby ho nerušilo světlo a bylo to trošku tlumené. Tak dobře usínal v nosítku, takže manžel zásadně vařil nebo luxoval s malým „na břichu“. A s odstavením a s oddudlíkováním nám pomohla doma pletená dečka. Může si do ní zaplést prstíky a to ho uklidňuje i u usínání. Na tu je tedy pořád fixovaný ale to vem čert. A nejefektivnější aktivita, když už byl starší, bylo zavřít hrající mobil do plaatové krabičky - vydržel klidně 45 min zkoušet ji otevřít, aby se k němu dostal. Nebo napustit vaničku vodou a dovolit mu házet tam kamínky z kytek a lovit je pak naberačkou. Hele, u některých dětí to bohužel jinak, než „out of the box“, nejde. Ale časem oceníš, že se Tvoje trpělivost v tom dítěti nějak odzrcadlí. Tak hlavu vzhůru a držím palce ![]()