Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Rozhodne spatna mamka nejsi…jsi s nima 24 hodin denne a nemuzes mit vecne naladu na hrani…podle toho, co popisujes, tak maji zabavy, lasky a pozornosti dost
Ahoj, taky jsem mela pocit, ze si neumim hrat s detma, hlavne tak od roku, v tom batolecim veku. Doporucuju knizky z nakladatelstvi Portal, treba „Veselé hry s malými dětmi“ nebo hlavne „160 her a cvičení pro první tři roky života dítěte.“ Určitě najdeš jednoduchých a zajímavých nápadů.
Chapu dobre, ze si nehrajete ne vubec, ale ne porad… Co zkusit zapojit i starsi dcerku, koupit nejake kreativni, interaktivni hry, poprosit sousedku s detma, ze si udelate domaci skolku a cim vic deti, tim lip. Nejste spatna matka, nadseni z hrabicek na pisku ani z nekonecnych omalovanek se u me taky nedostavilo. Nebo delat neco sama, deti se budou koukat, pomuzou v kuchyni, dejte jim neco smichat, patlat… fantazii se meze nekladou:)
Mne to taky nebavi, mam teda hlavne problem s cizima detma, kdyz jsou na navsteve nebo hlidam, me deti si vyhraji samy, pripadne staci sedet a dcera me cese, vari mi… A to ji staci. U cizich se holt musim prekonat a vlastni deti jsou dle meho o to stastnejsi, kdyz me konecne premluvi ke hre. Venuji se jim spis skrz prakticke veci, ze mi pomahaji na zahradce, koreni/michaji obed… ![]()
Co chceš poradit
? Mě to taky nebaví a nepokládám to za problém. Prcka vodím po kamarádkách s dětmi, po hřištích, po příbuzných, čtu mu atd. Občas nějaké bububu kuk, ale didaktické hry či celodenní program neovládám a nebaví mě. Nemám ani žádnou kamraádku, kterou ano. Jasně, doma máme stavebnice, modelínu, knížky, pastelky, barvy, skicáky, různé kravinky na jemnou motoriku pořád syna mazlím a ukazuju mu barvy, zvířata apod. Ale předpokládám, že si ve školce pak vyhraje až dost a tety na to mají čtyři roky vzdělání.
Taky mě to nebaví, raději s ním hraju fotbal, hážu míčem, skáču na trampolíně, skládám dřevo, vozím písek, ale co upřímně nesnáším je kreslení (neumím kreslit a ještě mě to ani nenechá domalovat a už to maže
) a podobné věcičky…
naštěstí se teď už často zabaví na písku s bagrem, tak mu občas jen pomůžu s bábovičkama a vykládám o tom co všechno bagry/traktory dělají a mám klid ![]()
taky doufám, že mu to ve školce příští rok vynahradí
![]()
Taky mě to nikdy nebavilo a bavit nebude, ale…pohraju si s malou, ale tak 5 x denně o 10 minutách, více ne. Spíše ji beru ven, na návštěvy, do 2 let do heren, na výlety, do přírody, kde s ní mluvím, popisuju, apod. Rozvíjelo ji to vždy taky. Doma si hrála spíše sama. Od 2 let nastoupila do školky, a jsem za to strašně ráda. Chodí odtamtud pořád s novými dovednosti a taky ve skupině ji to mnohem více baví než doma. A já jsme ráda, že ji to tam bav a rozvíjí se. Holt jsme místo kreslení a stavění chodila spíše různě ven. Každý na to rostě není, a neznamená to, že je horší rodič.
Mně to taky nebere, naštěstí se děti zabaví mezi sebou a mě moc nepotřebují, jen od září půjde tříletý a pětiletý do školky a mě tu zůstane skorodvouleťák sám a už teď se děsím, co s ním tady budu dělat
Protože ten je zvyklý na to, že ho zabavují starší bráchové a párkrát byly bráchové pryč a tenhle se tu neskutečně nudil.
Jeho teda baví různé tanečky, pacipaci, ale já jsem schopná tak maximálně 10 repríz a když pak piští, že ještě, tak už mi to leze na mozek a z kola mlýnskýho se mi motá hlava ![]()
To byla moje noční můra, když byly děti malé a předem jsem se děsila věty: Mamíííí, pojď si s náma hrát.
Řešila jsem to tak, že jsem s nima skákala na trampolíně, chodila do bazénu, jezdila na kole, chodila na hriště, na procházky, domů kupovala modelínu atd., ale i tak mě to občas neminulo, to je jasné. Nicméně můžu tě uklidnit, že to bude už jen lepší, jakmile mladší trochu povyroste, budou si hrát spolu. ![]()
Já si teda s dítětem taky nehraju, téměř vůbec… Jako samozřejmě mu dám modelínu, pastelky, papíry, čteme knížky, něco mu nakreslím, občas si chvilku stavíme z Dupla nebo koleje, ale že bych si s ním denně x minut hrála, to ne. On si vyhraje krásně sám, zabaví se doma, na hřišti, všude.
Taky nejsem moc hravá, a to mám jen jedno dítě, takže vzájemné zabavení se odpadá ![]()
U nás je částečné řešení zapřáhnout dítě do práce, ale na to jsou potřeba pevné nervy a odolnost vůči bordelu - mytí „nádobí“ v hrnci na lince (ve finále je všechna voda na zemi, případně v šuplících), patlání těsta nebo plastelíny, míchání mouky, leštění zrcadla (miluje), otírání čehokoliv (problém je ubránit před ní kýbl) apod. Ona by ráda i vytírala, ale na to jsem nikdy nesebrala odvahu, jednak se u nás chodí v botech, takže voda je fakt špinavá a jednak bychom se asi promáčeli do sklepa.
@catherine100 kreslení je nářez
ztratila jsem na MD zbytky studu - nakreslím cokoliv, nejlépe ožvýkanou voskovkou, až na to, že nikdo krom mladé nepozná, co to je. Výtvarně nadaný manžel se občas dobře baví.
@Knihomyš no tak to máme podobné, manžel dokáže nakreslit cokoliv a fakt nádherně, když pak vidí moji parodii na šneka, raději odvrací hlavu, aby nedostal kreslící tabulkou po čuni ![]()
@catherine100
myslím, že do roka a do dne nikdo nepozná, co jsem kreslila já a co mladá.
Anonymně asi chápete proč…prosím ty, co si myslí, že jsem špatná matka, ať mi sem radši nepíšou…
Mám své děti samozřejmě ráda-miluju je, ale nebaví mě si s nima hrát…(mám 1,5 a 4 roky) neříkám, že nikdy, ale…
Je tu taky nějaká mamka, co to má stejně??? Ještě budu rok a půl doma. Ta čtyřletá půjde od září na dopoledne do školky, ale i tak…Jezdíme na výlety, když to jde, chodím s nima na hřiště, na návštěvy, ale když jsme doma a taťka je v práci, tak je to mazec. Starší se zabaví samozřejmě i sama, i ten malej, ale…Díky za rady