Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Neusne beze mě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.4.16 08:30
@Terezska 24 píše:
Tak dekuju za nazory, necham to tak zatim, prave nemam to srdce ji nechat plakat i kdyz vsude kolem slysim, ze to tak ma byt, jinak si na sebe upletu bic…akorat je blby, ze jdu cca za mesic kamosce za svedka a mala bude poprve spat u babicky, tak ji uspim a jelikoz veselka je asi kilometr od mista spani, tak holt budu jezdit uspavat, kdyz se vzbudi no, taky resenitak jeste jednou diky a at se dari
Tak, jednej podle sebe a svých pocitů. Chci věřit, že věty typu: ať si ho nerozmazlíš, ať si nezvykne…se s naší generací stanou pomalu minulostí.
Své děti takhle bráním proti všem.
A klidně odvětím: ano, je závislý, chodíme stále spolu a mám vyzkoušeno, že to přejde. 
tři starší děti jsou dokonce rády, když jsou z dohledu. A dokud cítím já i dítě, že je lepší být spolu, tak tomu vyhovím.
Instinkty, které se v nás vyvíjejí statisíce let nezmizí najednou jen kvůli tomu, že jsme si sedli k počítačům a kdekdo je odborník na všechno.
Příspěvek upraven 30.04.16 v 08:36
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 08:33
My máme dceru 18 měsíců a taky mela problém s usinanim s muzem. Zkusili jsme párkrát jít s ni oba dva, muž ji vyprávěl pohádku o zvířátkách co má ráda a za pár dni s ni sel sam. Já byla vedle v pokoji, trosku pobrekla, ale jak zacal povídat pohádku, bylo ticho a pak s nim hezky usnula. Teď s ni občas chodi on a je to pohoda. (trénovat jsme to začali kvůli memu těhotenství, až budou sami doma, aby neměli trabl. Ale takhle budu v klidu ze to v pohodě spolu zvládnou ☺)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 08:59
Není nad to, když spí děti ve své posteli…Upletla sis bič, ted jí to neodnaučíš…Budeš muset počkat, až na to bude zralá, a nebude jí tvá nepřítomnost vadit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 09:02
@Terezska 24 naší malé je 23m a taky musím uspavat jen já. Ale pokud je u babičky, tak tam usne sama v pokoji a nikoho nepotřebuje. Tím chci říct, ze se možná desis zbytečně - ony umí překvapit teď jsem byla v porodnici a taky se bála, jak to usínání s tatkou dají, protože ji zatím nikdy neuspal, no a světě div se - usla mu úplně v pohodě během pár minut. Takže žádný strach a hurá na svatbu jo a to se ta naše taky v noci budí a chce me - když je u babičky, tak se nevzbudi ani jednou!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 09:07
@pannda píše:
Není nad to, když spí děti ve své posteli…Upletla sis bič, ted jí to neodnaučíš…Budeš muset počkat, až na to bude zralá, a nebude jí tvá nepřítomnost vadit.
A to je jako ten bič, nechat dítěti jeho tempo pro osamostatňování se? Mně spíš přijde úchylné nutit tvými slovy nezralé dítě ke zralosti v čemkoliv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 09:09
@Terezska 24 V tomhle věku na to má nárok, ono se to později změní. Zbytečně jí netrap tím, že jí má uspávat někdo jiný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 10:03
@Fjodorka píše:
A to je jako ten bič, nechat dítěti jeho tempo pro osamostatňování se? Mně spíš přijde úchylné nutit tvými slovy nezralé dítě ke zralosti v čemkoliv.
Tady nejde o nezralost, tady jde o to, že si naučila dítě spát ve své posteli, dítě je na přítomnost maminky zvyklé. A nyní neví, jak dítě odnaučit to, na co si zvyklo.
Občas se tady pozastavuju nad tím, že si maminky stěžují na to, jak odnaučit uspávání u prsa, na balonu, v posteli s nimi apod… Na jaké cavyky si dítě zvyklo, těžko se z toho odnaučuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 10:06
A to, že je dítě zvyklé na uspávání jedním rodičem, tedy preferuje jednoho, s druhým neusne, ať už ve své postýlce či ve velké, to tak prostě je.. Věkem se to upraví..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 10:07
@pannda píše:
Tady nejde o nezralost, tady jde o to, že si naučila dítě spát ve své posteli, dítě je na přítomnost maminky zvyklé. A nyní neví, jak dítě odnaučit to, na co si zvyklo.
Občas se tady pozastavuju nad tím, že si maminky stěžují na to, jak odnaučit uspávání u prsa, na balonu, v posteli s nimi apod… Na jaké cavyky si dítě zvyklo, těžko se z toho odnaučuje.
To si nemyslím, moje dcera spí u mě v posteli jen, když je nemocná(má astmatické záchvaty) nebo ji rostou zuby. A většinou jen část noci.Jak je jí líp, není problém zase její postýlka.
Spaní s rodiči je přirozené - i když já to tak nechci, chce se vyspat a ne dávat pozor na dítě, mimino jsem měla raději v postýlce s monitorem, ale to je můj osobní pocit, spoustu maminek to cítí jinak a je to v pořádku. Dítě z toho dříve nebo později vyroste, do puberty s ní spát nebude.
V 15 měsících má plně nárok na uspávání maminkou podle jejich rituálu, ne nuceně spát někde u babičky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 10:10
@Jana206 píše:
To si nemyslím, moje dcera spí u mě v posteli jen, když je nemocná(má astmatické záchvaty) nebo ji rostou zuby. A většinou jen část noci.Jak je jí líp, není problém zase její postýlka.Spaní s rodiči je přirozené - i když já to tak nechci, chce se vyspat a ne dávat pozor na dítě, mimino jsem měla raději v postýlce s monitorem, ale to je můj osobní pocit, spoustu maminek to cítí jinak a je to v pořádku. Dítě z toho dříve nebo později vyroste, do puberty s ní spát nebude.
V 15 měsících má plně nárok na uspávání maminkou podle jejich rituálu, ne nuceně spát někde u babičky.
To je v pořádku, dětem je dobře v nemoci být nablízku s rodičem, rodič zas má kontrolu na dítětem. Taky jsem, když bylo nejhůř, vzala dceru k sobě(zvracení, teploty)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 10:15
@Jana206 píše:
To si nemyslím, moje dcera spí u mě v posteli jen, když je nemocná(má astmatické záchvaty) nebo ji rostou zuby. A většinou jen část noci.Jak je jí líp, není problém zase její postýlka.Spaní s rodiči je přirozené - i když já to tak nechci, chce se vyspat a ne dávat pozor na dítě, mimino jsem měla raději v postýlce s monitorem, ale to je můj osobní pocit, spoustu maminek to cítí jinak a je to v pořádku. Dítě z toho dříve nebo později vyroste, do puberty s ní spát nebude.
V 15 měsících má plně nárok na uspávání maminkou podle jejich rituálu, ne nuceně spát někde u babičky.
Jinak plně souhlasím, je to tak i u mě. Obě dcery jsem měla od malinka v postýlce, běžně ve 2,5letech přecházely do své velké nové postele, nikdy neutíkali, nikdy nelezly k nám. Je to o tom, jak si kdo nastaví pravidla, a i o tom, jaké dítě je. Každý, ať si dítě učí na co chce, ale později, co se vymyká normě, nelze odnaučit hned.
I já zažila úzkostné stavy u jedné z nich, když jsem odcházela pryč či do práce, plakala, ale vždy jen chvíli. Je to urč. fáze dítěte, strach, že někoho ztratí.
Nemyslím si, že tu někdo vychovává špatně, každá maminka vychovává dobře, a to tak, jak opravdu umí. Ale zvyky jsou zvyky, a dítě na změnu potřebuje dost času..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 10:32
@pannda Ke mě leze občas do ložnice sedmiletá dcera. Trpěla nočními děsy, to jsou stavy, kde dítě není plně bdělé a nejde ho probudit, ale ani plně nespí, viděla přízraky, řvala. V té době jsem ji měla nejraději u sebe, kdo to nezažil, nepochopí, to není to samé, když se dítě vzbudí, zapláče a spí dál. Řešili jsme to i s dětskou lékařkou, pokud se to nezlepší, chtěla nás poslat na neurologii.Jde o nezralost mozkových center, podávají se na to přechodně léky jako na epilepsii, ale já jsem to odmítla.
Nejhorší období bylo mezi 2. a 4. rokem, do 5 let měla tak jednu příhodu za dva měsíce, teď je jí 7 a půl, ještě se jí to sporadicky stává. Ale už jen chvilkově, ne takové hrůzy, jako když byla malá. V té době jsem se bála, aby třeba nezačala chodit ve spánku, nebyla náměsíčná, aby třeba nevylezla na pootevřené, ale pákou zajištěné okno.
Mě to ale nevadí, máme oddělené ložnice, chrápání chlapa nesnesu Takže koho si tam pozvu, je moje věc. Případně spí s tátou. Máme tam letiště, takže každá svoji postel.
Nejstarší syn ani čtyřletá dcera noční děsy nikdy neměli. Nejstarší syn spával ve svém pokoji od 6 let, do té doby jsme bydleli v malém bytě, kdy jsme měli ložnici pro všechny jednu, ale každý svoji postel, nechtěla jsem ložnici s obývákem dohromady a dětský pokoj, rušili bychom se navzájem, jsme každý jinak nastavení. Ale nebyl jediný problém, prostě jsme se přestěhovali a od té doby spí ve svém pokoji. Čtyřletá dcera spí taky v pokojíčku od 2,5 let(co se narodila nejmenší) a není problém. Někdy si s ní jde tatínek lehnout, ale usíná během pár minut a on odchází. Chodí spát brzy, kolem osmé hodiny a spí celou noc.
Je to hlavně o tom, jak si to každá rodina nastaví. Není jedno vyloženě dobře a druhé špatně.
Souhlasím s tím, že pokud mám dítě v blbém období a je zvyklé usínat se mnou, tak prostě eliminuji situace, kdy by to tak nebylo. Prostě se vrátím. Na druhou stranu jsou věci, které nelze předpokládat - akutní žlučník nebo slepák může chytnout i maminu malých dětí. Ale není potřeba se tím dopředu trápit a připravovat se na to.To by se zvládlo, prostě se musí. Moje zkušenost je taková, že čím víc se na pilu tlačí, tím to víc nejde. A tak je to se vším
Ta nejmenší patnáctiměsíční chodí spát později, kolem půl desáté(je sova a je tak založená, přes její přirozenost nepůjdu, mám dva skřivany a dvě sovy),to jsem vždy doma, ale odpoledne v pohodě usnula i s tatínkem nebo babičkou, když jsem někam potřebovala jít. Jen to trvalo trošičku déle, ale v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 13:00
No, nevyhoda je v tom, ze pokud skutecne naraz budes muset do spitalu, dite bude rvat, tam se neda moc co vymyslet. Pokud chces decko vystrnadit preventivne predem, vyhoda je v tom, ze na to muzes jit pomalicku polehoucku, bez place. A kdyz by se nahodou neco stalo, budes vedet, ze doma to v pode zvlada.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.16 15:54
@Talitha píše:
Tohle jsou argumenty. Anturie, to není proti tobě, jen mi to připomíná kecy příbuzných.
Musí chodit na hlídání, spát přes noc, protože co kdybys musela do nemocnice, co bude dělat? (nikam nechodí na hlídání).
Nevím, nač simulovat situace a nechat ho řvát zbytečně, když bude stačit bohatě řvaní, kdyby se skutečně něco stalo a musel člověk odjet, navíc třeba ta hypotetická situace vůbec nemusí nastat.No, tak ho uspává máma, kdyby ho začal uspávat táta, bude řvát, ergo stejná situace, jako kdyby máma musela do nemocnice. Nač ho nechat řvát dvakrát, když třeba k tomu skutečnému problému ani nedojde?
Chápu, že někdo to může mít jinak, ale mně tohle hlava nebere.
tak s tímhle naprosto souhlasím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
