Neustále čekání

Ahoj Sandy a naivnikacatko, jsem moc rada, ze jste mi odpovedely, mela bych mozna s trochou pravdy ven. Ja jsem mu to tajila pul roku, teplotou jsem zjistila, ze mam plodny den jen jeden a vypoctem taktez, mam menzes na minuty presne, jenze pak jsem zjistila, ze casto u neho nedojde k tomu co ma, a prave v ty plodne dny. Nejdrive jsem tomu nevenovala pozornost, rikala jsem si, ze dva dny predem to vyslo, tak se to snad podari. Porad mi kontroloval brisko a vypravel o miminku. A ted v tu divokou prohadanou noc z neho vylezlo, ze musi na me vlezt, vystrikat se jako inseminator…cituji ho doslova. Divila jsem se, ze vi, ze mam plodny den, tak rikal, ze si eviduje muj menzes, z toho odvozuje plodny den a ten proste nechce a nemuze. A durazne mi sdelil, ze mi to pozna na ocich - (mam je casto zavrene). No a z kluka, ktereho jsem milovala nade vse a ctila a obdivovala za cokoli, se stal chlap, ke kteremu citim odpor a kdyz mne vcera hladil, porad jsem slysela to jeho - musim na ni vlezt - na tu z toho spinaveho kanalu. Odstehovala jsem si postel a cekam na to, az se zase zamiluji a prestanu slyset ty jeho vety a budu ho moc oblafnout, jak rikate. Ja tomu verim, ze se oblafnout da, ale neverim ted nejak tomu, ze bych chtela, aby na mne LEZL, jak rika, nebot jsem se vzdy milovala z lasky k nemu i jeho telicku. Jako ja ho nemohu nutit do inseminatorstvi, ani ja detatko nechci vynucene. Omlouvam se za svou stale spatnou naladu, moc jste mi svymi slovy pomohly, verim, ze se z toho dostanu, ted nenavidim chlapy anblok, natoz sexuology, ktere bych mela navstivit. Je tezke nekomu tajit plodne dny, kdyz si je sam urputne hlida. S tim rozhozenym cyklem je to skvely napad, ted jen vyckat na tu svou chut. Diky a hezky den a preji Vam tehotenstvi s milovanou osobou. Smutna. P.S.Jeho rodice, znami a pribuzni mne denne bombarduji otazky, zda-li uz jsem tehotna, co jim rict?? Pravdu by asi neprezili.

Mila Smutna,

z tvych zpravicek je jasne, ze velky problem ma predevsim tvuj manzel, a to se sebehodnocenim a z vlastni slabosti, kterou maskuje frajirkovanim, cynismem a zbytecne krutymi slovy. Nepochybuju o tom, ze te miluje, ale protoze byla odhalena jeho slaba stranka (kdyz vedel, ze musi, nedokazal dospet k orgasmu), misto aby to priznal, zrani tebe.

No jo to jsou chlapi. Chapu, ze se citis hrozne a je ti to lito a sex je to posledni, co te laka. Zadna zena neslysi rada, ze je vec, na kterou se leze a provadi se inseminace To se lehce nezapomina. Ale urcite to tak nemyslel, proste jen v tu chvili byl kruty, protoze byl slaby a nejisty sam sebou. Ono to muzsky zarizeni a vubec psychika souvisejici s tim jejich slavnym organem je naramne krehka vec…

Mozna bys ted mela pockat, az pomine ta nejvetsi litost, smutek a nechut k sexu, a pak si s nim promluvit. Castecne uprimne (zvlaste o tom, ze jeho sexualni opevovani byvalych pritelkyn te nezajima, at si ho strci za klobouk) a castecne strategicky ve smyslu rozhozenej cyklus, na mimco nespechat, volnej prubeh.

Fakt nema cenu lamat mimco pres koleno, kdyz ho to stresuje natolik (i kdyz je fakt, ze se vystresoval sam), ze je na tebe hrubej.

Moc ti drzim palce.

Jo, taky jeden muj expritel mi neustale vypravel o sve prvni lasce. Dost mi to lezlo na nervy, i kdyz tehdy jsem chapave prikyvovala. Nejlepsi na to je metoda z filmu „Ctyri svatby a jeden pohreb“ - pretrumfnout ho! Az ti rekne, jak slecna XY dokazala bajecne to ci ono, nadsene prikyvnes a odvetis ve smyslu, ze ti to pripomina pritele YZ, ktery dokazal to ci ono tak, ze na to doted nedokazes zapomenout.

Ale to je az posledni reseni, napred mu zkus normalne rict, ze tohle neni moc vhodny.

Promin ta „moudra“, neznam Vas vztah dobre, ale nektere veci mi pripominaji cosi, co jsem kdysi zazila (i kdyz mimco jsme tehdy nedelali).

Hodne stesi, lasky, sily a odvahy.

Sandy

Ahojky smutná.Četla jsem Tvé příspěvky asi dvakrát a mám z toho tak nějak pocit,že Tvůj manžel spíš to miminko nechce.Když takhle přesně hlídá Tvé plodné dny a zrovna v nich se milovat nechce.....opravdu to tím zavání.Jako by si Tě chtěl hlavně vzít jen pro něco jiného než pro budoucí rodinu.....

Nevím ani co k tomu víc napsat,snad jen vykašli se na něj a žij svůj život.Když on chce mít volný čas,udělej si ho taky.Když se k Tobě bude chovat hnusně,chovej se taky.Ale především mu tohle řekni,vztah dvou lidí je hlavně o rovnoprávnosti,podpoře,„svobodě“ a porozumění.A jestli si on myslí,že můžeš otěhotnět jen v plodné dny,pak je na velkém omylu.Jsou známy i případy a to dost často co jsem tak četla,že žena otěhotněla třeba i v době,kdy vlastně ty „správné dny“ nebyly.Myslím,ale že prvně musíte vyřešit svůj vztah,nastolit hranice a pořádek a pak teprve myslet na miminko.

Měla jsem takové problémy dřív.Můj manžel když jsme se vzali,chtěl mimi.Já ještě ne,protože jsem uvažovala pragmaticky a měli jsme před sebou přestavbu domu,takže spoustu práce a peněz ve vzduchu.Chtěla jsem mít mimčo až budeme zajištění a v klidu.V hádkách mi to pak vyčítal,že si myslel že hned po svatbě budeme rodina atd.Náš vztah došel do takové krize,že to vypadalo na rozvod.Byla tam v tom žárlivost,nedávání svobody,omezování atd.V krizi když jsem mu ale řekla,že už to nevydržím a rozejdeme se,tak si najednou uvědomil,co by ztratil.A já si uvědomila jak moc mě miluje a já jeho.Vymezili jsme si pravidla,dala jsem mu šanci na změnu a dnes je to lepší než když jsme spolu začínali chodit.Jen to mimi nám chybí,teď když už to chceme oba nepříchází.Snažíéme se půl roku ale bez úspěchu.Taky jsem první 3 měsíce při plodných dnech šílela,že se musíme milovat,že dneska to určitě vyjde atd......Přesto že nic neříkal,viděla jsem na něm ten tlak.Takže jsem zbrzdila,snažím se na to nemyslet,s ním o tom vůbec nemluvíme a nehodlám ho zasvěcovat do plodných dnů,měření teploty atd.pro chlapa je to spíš zatěžující.Doufám že se to brzy povede,začínám být z té doby nějaká auvejs.

Smutná.....žij si svůj život,měj dobré přátele a hlavně sebevědomí.On pak pozná,že nejsi někdo s kým si může zametat jak chce.Každý máme své špatné stránky a je na tom druhém aby je pochopil a toleroval. Držím palce.Veronika

Ahoj Smutná. Taky jsem četla příspěvky od Tebe a mám z nich všelijaký pocit. Působí to na mne tak, že Tvůj manžel se něčeho hrozně bojí, a to tak moc, že je schopný Ti kvůli svému strachu ubližovat. A nemusí to být zrovna plození a mimčo a všechno, co k tomu patří - příčina může být úplně v něčem jiném. Samozřejmě Váš vztah, Tebe ani jeho samozřejmě neznám, ale některé věci fungují u všech lidí stejně. Pokud se cítí mizerně a sami nedokážou zjistit proč, snaží se hledat chyby ve všem okolo, jen ne v sobě (to zpravidla až nakonec). Někteří jedinci jsou ale v tomhle obzvlášť vynalézaví. Nepovedlo se milování? můžeš za to přece Ty a Tvé plodné dny, protože kdybys je neměla, šlo by to samo (naskýtá se otázka, proč je teda tak úzkostlivě hlídá, když mu vadí?). Nemá ujasněné své postoje a neustále mění názory? můžeš za to samozřejmě Ty a Tvé negativní vlastnosti. Stejně ponižující jsou jistě sdělení o předchozích partnerkách a jejich kvalitách i poznámky o lezení a inseminátorovi. Tohle všechno poukazuje na jednu věc: je nejistý sám sebou, neví co má dělat a má z něčeho veliký strach, tak se to snaží řešit tím způsobem, že všechnu odpovědnost za své problémy hází na Tebe. Z Tvých dopisů mi nepřišlo, že bys na něj kladla nějaké přehnané nároky, kterým by on nemohl dostát či ho bezdůvodně šikanovala, ale je samozřejmě možné, že na něj třeba nevědomky vyvíjíš tlak, s kterým se on nedokáže vyrovnat. Tím proboha nechci říct, že jeho chování je Tvoje chyba a je omluvitelné, to vůbec ne. Přijmout myšlenku, že za všechno můžeš Ty, by bylo dle mého mínění velice, ale velice škodlivé. Ale už jsem se ve svém okolí setkala s tím, že si dívka stěžovala na chování muže či přítele, jak se s ním nedá žít a jaký je hrozný. Pak se ukázalo, že o něm a s ním neustále mluví pohrdlivým tónem, za každým druhým slovem je slyšet „ty seš nemožnej“ a mezi kamarádkami ho zá:,–(ně tituluje „trouba“ nebo „pitomec“. Což samozřejmě na jeho straně vyvolává reakci v podobě „podivného“ chování. To jsou samozřejmě extrémní příklady a nepředpokládám, že by to u Vás tak bylo, protože o svém muži píšeš hezky (i když smutně)a z řádků je cítit,že ho máš moc ráda, ale třeba by ho mohla deptat nějaká jiná drobnost (někdo je prostě na určité věci přecitlivělý). Zkus se zamyslet. A pokud poctivě a bez emocí shledáš, že o ničem takovém nevíš, stálo by možná za pokus se ho zeptat - prostě jen tak, co ho trápí. Třeba je v tom úplně něco jiného než sex a děti, třeba je to práce, šéf, pocit, že vydělává málo peněz, rodiče-možností je nekonečně. Třeba má strach z toho, že Ti nepřipadá dostatečně mužný, protože vyvrcholení nedosáhne při každém milování. Přeju Ti, aby se podařilo znovu navázat komunikaci a dát věci do pořádku, a pak, hurá na mimi!

Kačátku gratuluju k těhotenství!!!! Je to super, moc Ti to přeju, hezky si to užívej!!

Tereza

Ahoj smutná,

já se s mužíčkem také pokouším o mimi, ale už 9 měsíců a stále nic. Cyklu mám pravidelný a vše vypadá v pořádku, ale přesto se nám nedaří. I já si tajně měřím teploty i když to mužík ví, výsledky mu neříkám. Řekla jsem mu to asi dvakrát, a prostě z toho nic nebylo, protože byl asi nervóznější než já. Proto mu o svých plodných dnech nic neříkej, řekni mu třeba, že ovulace nestává prostě o něco později nebo naopak dříve. U každé dívky je to jinak. Já mám třeba ovulaci podle všeho 17 až 21 den cyklu a ne zrovna ten 14, jak by mělo být a manžel, ten přeci nemůže moje tělo tak dobře znát, aby věděl, kdy je ten pravý čas, proto mu vždy řeknu, že už je prostě po všem, i když nás vše teprve čeká. Docela to funguje, ale přesto jsem se zatím dvou čárek nedočkala. Při příchodu poslední MS jsme se dohodli, že prostě nějaký ten čas ještě počkáme, protože v současné době máme nějaké dluhy a já nechci mít mimčo, dokud nebude vše splaceno, tak nyní naopak doufám, že se to nepovede, i když červíček stále hlodá. Možná je tvoůj manžílek také jenom nervózní a nedovede si představit, že by byl opravdu už otcem. Dítě sice chce, ale když má přijít dotuhého, tak prostě váhá, jestli je ten pravý čas, jestli je opravdu na dítě připraven.

ahojte,

tak jsem doma sama a rozhodla jsem se přispět malou zkušeností.V televizi je opět…houby.Jaké překvapení.

Můj příběh trvá již 2 roky.Před cca 13 lety jsem začala brát antikoncepci.Nebylo to sice z důvodu antikoncepčních ale zdravotních.Měla jsem příšernou menstruaci,omlévala jsem na ulici,kvůly bolestem jsem byla i týden mimo.Před 3 roky jsem poznala svého nynějšího manžele.Po roce soužití jsem vy:,–(ila antikoncepci naplánovala miminko a svatbu.Zatím se konala jen svatba.Miminko zatím ne.Po vysazení antikoncepce jsem vůbec nemenstruovala.Je mi jasné ,že tělu chvíli trvá než si zase odvykne.Jenže rok uběhl a nic.Já vždycky po 2 měsících bez menses klusala pro injekci.Alespoň jsem ušetřila za vložky.Po roce mi dal doktor Clostibegit.Bez vyšetření .Dnes vím ,že to byla chyba.Jenže v té době to byla jakási berlička.Po jedné dávce jsem dostala hrozné bolesti břicha.Po ultrazvuku našli cysty o velikosti pomeranče a to rovnou 3.Následovala operace při níž jsem přišla o 1/2 až 3/4 vaječníku na každé straně.Nikdo mi nepotvrdil jestli tam už byly nebo narostli po těch pilulkách.Každopádně rekonvalescence a opět pokusy.K něčemu to dobré bylo začala jsem po operaci opět pravidelně menstruovat.Ovšem zpátky s těmi projevy v pubertě.Týden před migrény,nadýmání, zadržování vody, bolesti břicha atd.Říká se tomu PMS.Ten týden přetrpím na brufenu.Na způsob jak tomu předejít jsem dosud nepřišla.Jo dobrá je antikoncepce.Jenže když chci miminko.......Pak jsem šla do Pronatalu.Jsem tam v péči již půl roku.Jedna inseminace.Neúspěšná.Teď jsem 3 týdny po IVF.Neúspěšně.No prořvala jsem 2 dny. Kecala bych kdybych si hrála na hrdinku.Každá přece ,když to podstupuje doufá že bude v těch 20 % úspěšných.Před 3 týdny jsem si řekla co všechno podniknu kdyby to náhodou nevyšlo.Začnu cvičit ,pozitivně myslet atd.Vzalo to za své.Mám deprese,do ničeho se mi nechce.Vzalo mi to i chuť porvat se stím dál.Opět hormony,odběr,transfer,ležet a čekat.........Třeba se to zlepší.A tak mně alespoň trochu povzbudí úspěchy jiných.

Holky asi musíme vydržet,jinou cestou to zatím nejde.

AHOJ SUNNY