Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Neustále jen zlobí - děti 2 roky po sobě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.7.17 16:50
Bohužel u nás naprosto to samé, neustále křik a hádky. Venku scény. Mám pocit, že se z nich zblaznim!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.17 17:00
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, předem se omlouvám za anonym, ale… nejde to jinak, stydím se za tento životní neuspěch… mám děti 2 roky po sobě ( 2 a 4 roky ) a neustále jen zlobí, perou se o hračky i když mají úplně stejnou hračku, každé je jiné povahy a nedokáží si spolu hrát. Jsem z nic už opravdu zoufalá, není den, aby se neporvali, neječeli, nedělali venku scény, snažím se je učit, aby si hráli spolu, dělili se, ale nic, nepomáhá ani to, když jsem s nima, to si pak chtějí hrát se mnou, ale netolerují, když se té druhé věnují víc. Fakt už nevím a pochybuji, že z tich dvou budou někdy parťáci. Někdy jsou i chvíle, kdy lituji, že jsem do toho praštila plánovaně takhle brzy po sobě, protože ty dva spolu opravdu jen válčí, nesnesou vedle sebe ani sedět.Nevím jak zařídit to, aby si k sobě našli cestu. Já sama jsem ze 4 sourozenců a tohle jsem opravdu nikdy nezažila.
nenaděláš nic. 
Když to řeknu natvrdo. Ty ses rozhodla mít dvě děti, tvoje děti si nevybraly, že budou sourozenci.
Někteří sourozenci jsou parťáci, jiní soupeři. Já jsem byla se svým sourozencem v sobě furt. Prostě jiné povahy. Teď v dospělosti už jsou vztahy lepší. (Ale taky jsme si občas hrály, to to. nicméně žádné kamarádky jsme nebyly).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.17 17:02
Měla jsem to samé, kluci teda byli od sebe jen 11 měsíců. Ale povahy noc a den. Jeden po mně, druhý po manželovi. Celé dětství jen bitky, řev, hádky. Ve škole každý jiné kamarády, každý si jel po svém. Jen když byl průšvih, drželi spolu 
. Dneska už jsou dospělí a už si pokecají, ale nijak zvlášť se nevyhledávají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.17 17:03
@Monchichik píše:
Měla jsem to samé, kluci teda byli od sebe jen 11 měsíců. Ale povahy noc a den. Jeden po mně, druhý po manželovi. Celé dětství jen bitky, řev, hádky. Ve škole každý jiné kamarády, každý si jel po svém. Jen když byl průšvih, drželi spolu
To znám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.7.17 17:04
@teh Tak já ten pocit nemám, já se už opravdu zbláznila, boužel to došlo už tak daleko, že na ně nemám už ani nervy a chuť s nima něco podnikat, protože jsou jako kočka a myš. Těším se až večer půjdou spát a mám radost z toho, když jsou u babičky a já je neslyším, fakt to na mě už padá, nemám pocit, že bych udělala ve výchově chybu, obě děti jsou totiž dost průbojné a svérázné s rozdílem, že jedno je k tomu ještě agresivní, když jim něco zakáži, mají záchvaty vzteku a to opravdu extrémní, i kvůli maličkosti. Vše si snaží vyřvat…
- Citovat
- Upravit
28.7.17 17:05
Musím teda říct, že mi vždycky připadá legrační, když začne nějaká moje kamarádka básnit o tom, že je ráda, že její dítě nebude jedináček, jak budou parťáci, jen co „z toho vyrostou“, jak si budou oporou, že to dělá hlavně kvůli nim a přitom vím, že ona sama se s bratrem nestýká a se sestrou jen u rodičů zdvořilostně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.17 17:09
Mam to doma take. Mam tri kluky po dvou letech. Ti dva starsi (5 a pul, 3 a pul) se neustale hadaji a perou. Vzdycky chteji stejnou vec na hrani, kdyz vybirame, kam pujdeme nebo co budeme varit, tak zas chteji kazdy neco jine. Kolikrat jsou v opozici jen z principu. Dokazou byt i kamosi a hrat si spolu, ale doma jsou kazdou chvili v sobe. Venku nebo ve skolce je to v pohode, ale doma je to des bes. Jsem zvedava, jak to bude s tim nejmladsim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.7.17 17:10
@Bábrdl Zakadatelka… Tak to je potom jiná, ale my vždy od mala drželi při sobě, hráli si, pomáhali si, fakt jsme se měli rádi, i když jsme opravdu někdy zlobili, tak určitě jsme si nervali vlasy, nedrtli loktem hlavu, neseděli jeden druhému na ní a ani jeden druhého nemačkali dveřmi ke zdi. Ano přesně tohle dělají ty moje děti a to jsou předškolního věku. O nějakém hlazení a dávání pusinek si opravdu mohu nechat jen zdát, jsou to zákeřňáci a pořád kují pikle… na mě.
- Citovat
- Upravit
28.7.17 17:12
@Bábrdl Já jsem jim, když byli v pubertě, pořídila ještě jednoho bratra, takže ten otravoval pak oba, pořád ho měli v pokoji, ten bez nich neudělal ani ránu Nemohli už pak moc dělat lumpárny, protože ten malej všechno hlásil .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.17 17:17
Ono take zalezi, jestli jsou to kluci nebo holky. Preci jen ty klucici vztahy byvaji dost brutalni. Kluci se kolikrat div neprizabijou a pritom je to mysleno v zertu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.17 17:17
vydrz. My se rvali a nenavideli se tak do 15 let. Rvali jsme se jak kone a kvuli vsemu! Divim se, ze mama nema do dnes tiky.
V dospelosti jsme naopak extremne propojeny a nedame na sebe dopustit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.17 17:18
@Monchichik píše:
@Bábrdl Já jsem jim, když byli v pubertě, pořídila ještě jednoho bratra, takže ten otravoval pak oba, pořád ho měli v pokoji, ten bez nich neudělal ani ránu
Mazaný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.17 17:21
@Anonymní píše:
@Bábrdl Zakadatelka… Tak to je potom jiná, ale my vždy od mala drželi při sobě, hráli si, pomáhali si, fakt jsme se měli rádi, i když jsme opravdu někdy zlobili, tak určitě jsme si nervali vlasy, nedrtli loktem hlavu, neseděli jeden druhému na ní a ani jeden druhého nemačkali dveřmi ke zdi.
Tohle nikdy neodhadneš. Je to jako vždycky, lidi si musí „sednout“. taky znám sourozence, i kluky, co se zbožňují, sice se taky poperou, ale jinak jsou furt spolu a hrajou si, mají svůj svět. A jiní se mydlí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.17 17:22
@Bábrdl píše:
Musím teda říct, že mi vždycky připadá legrační, když začne nějaká moje kamarádka básnit o tom, že je ráda, že její dítě nebude jedináček, jak budou parťáci, jen co „z toho vyrostou“, jak si budou oporou, že to dělá hlavně kvůli nim a přitom vím, že ona sama se s bratrem nestýká a se sestrou jen u rodičů zdvořilostně.
Jo můj bratr je důvodem, že můj syn bude jedináček, teda doufám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ahoj maminky, předem se omlouvám za anonym, ale… nejde to jinak, stydím se za tento životní neuspěch… mám děti 2 roky po sobě ( 2 a 4 roky ) a neustále jen zlobí, perou se o hračky i když mají úplně stejnou hračku, každé je jiné povahy a nedokáží si spolu hrát. Jsem z nic už opravdu zoufalá, není den, aby se neporvali, neječeli, nedělali venku scény, snažím se je učit, aby si hráli spolu, dělili se, ale nic, nepomáhá ani to, když jsem s nima, to si pak chtějí hrát se mnou, ale netolerují, když se té druhé věnují víc. Fakt už nevím a pochybuji, že z tich dvou budou někdy parťáci. Někdy jsou i chvíle, kdy lituji, že jsem do toho praštila plánovaně takhle brzy po sobě, protože ty dva spolu opravdu jen válčí, nesnesou vedle sebe ani sedět.
Nevím jak zařídit to, aby si k sobě našli cestu. Já sama jsem ze 4 sourozenců a tohle jsem opravdu nikdy nezažila. 