Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já myslím, že je to fáze, která přejde. Možná se za svou bolest začal stydět, neříkal mu třeba někdo z příbuzných, že kluci nebrečí? Náš syn má teď období, kdy za vše děkuje. Kolikrát po mně chce blbinky, jen aby za ně mohl poděkovat, jsou mu dva ![]()
@Aduš8 toho si nejsem vědoma, že by mu někdo něco říkal…je pravda, že párkrát mu přítel řekl, že nemá důvod plakát, ale to bylo úplně v jiné situaci, když měl záchvat zuřivosti a chtěl si něco vysílat a nedostal to a brečel…ale neříkal mu to nijak vyčítave nebo že by na něj křičel, že by to v něm tak utkvělo…on je takový hodně citlivý a mě ho je kolikrát líto, když si ublíží a ještě se pak za to omluví…
Dcera, skoro pět let, to dělá taky. Nejlepší je její hláška, když něco děláme je mami, promiň, ale musím jít kakat nebo se pose.ru
ale třeba i když nechtíc jí ukápne jogurt nebo tak, tak mami promiň. Nebo mi stojí před telkou, tak jí řeknu, ať se šoupne a taky mami promiň. Hned jí řeknu, že za tohle se omlouvat nemusí, že vůbec nic neprovedla a dobrý. Je naučená se omluvit, když něco provede a někdy to prostě použije i když opravdu nemusí. Nebo když mi zbaští moje sladkosti. Mami, já se moc omlouvám, ale ty bonbóny byly strašně dobrý, táta ti koupí nový a ty ti už opravdu nechám. ![]()
Buď v klidu, mě to dělal taky. Nejradši ve společnosti
do toho mi chytil ruku, začal ji líbat a říkat promiň, moc promiň, tak uknourane. No připadala jsem si, že ho doma týrame
teď je mu 5 a naštěstí už to nedělá. ![]()
Mladsi nez Tvoje, ale dela to taky. Mami promin - i kdyz se sama bouchne..Myslim, ze je to obdobi nez si to spoji…Ja je teda ucim, aby se se starsi omlouvali-kdyz si neco navzajem udelaj
U nás je to podobné. Skoro 3 letá dcera se taky za vše omlouvá a přehnaně děkuje
Je to trošku zvláštní, ale myslím že to přejde ![]()
@BarušKAhap píše:
Buď v klidu, mě to dělal taky. Nejradši ve společnosti![]()
do toho mi chytil ruku, začal ji líbat a říkat promiň, moc promiň, tak uknourane. No připadala jsem si, že ho doma týrame
![]()
teď je mu 5 a naštěstí už to nedělá.
Jo a taky se omlouváme, když jdeme čůrat
no prostě pořád slyším promiň, omlouvám se.. Prostě období
Muj syn se omlouva dodnes. Je mu 8 a obcas slysim, jak je vycepovany, pritom ho nikdo necepoval
je to jeden z komunikacnich prostredku, on vidi, ze vsichni tají
ne ze by byl az takovy vycuranek, ale proste to funguje. My ostatni se taky omlouváme. A kdyz jdes na zachod ve spolecnosti, tak prece nereknes: „jdu chcat“, ale „omluvte me prosim“ ![]()
Neni to treba tim, ze se to zrovna uci pouzivat, ale preci jenom dvouletak uplne nepozna situace, kdy se ma omlouvat a tak nejak jen tusi, ze se to rika, kdyz je neco spatne? Zrovna promin a dekuju je abstraktnejsi nez jist a pit.
@sepru Tak,přesně to samé mi dělal
vždycky bych se viděla v…
naštěstí ho to přešlo, ale bylo to hrozný období, vždycky jsem musela působit, jako když ho doma mučíme ![]()
Mám 2,5 syna a on se stále omlouvá, ale omlouvá se za věci, za které se vůbec omlouvat nemusí. To pak vypadá, že ho snad doma buzerujeme, aby se pořád omlouval, ale on se omluví třeba i za to, že třeba spadne a věc druhá je, že v sobě pak drží tu bolest. Takže spadne a třeba se hodně bouchne, vidíme, že má slzy v očích, ale on řekne omlouvám se a pláč zadržuje. Přitom ho nabadame, že pokud ho to bolí, ať klidně brečí, ale ne…jsem už z toho trochu špatná a nevím, co si mám myslet… stejně tak s tou omluvou, vůbec nevím, kde na to přišel, že se omlouvá za takový věci…
Máte s tím někdo zkušenost?