Nevím co se životem, jak dál?

Anonymní
4.2.20 21:32

nevím co se životem, jak dál?

Dobrý den, je mi 19 let.
Je mi hrozně smutno. Před rokem mi umřel taťka a hrozně moc mi chybí. Všichni z mé rodiny se s tím už smířili, ale já nemůžu. Nemůžu v noci spát, pořád si v hlavě přehrávám, kde asi ted je? Třeba je tady s náma a dívá se na mně. Ale spíš věřím tomu, že už neexistuje, nikde. Prostě si myslím, že po smrti je to asi stejné jako před tím, než jsme se narodili - nic.. Pořád se snažím u nás sledovat nějaké nadpřirozené jevy, ale nic. Hrozně bych se s nim chtěla ještě jednou vidět, znovu ho obejmout. Často se mi o něm zdají sny, jako kdyby nikdy neumřel, prostě jsem doma a on je tu, jakoby nic, ani mi to v tom snu není divné a pak se vzbudím a brečím, že to byl jen sen.
Chodím k psychologovi, protože mám duševní poruchu, ale nevím, jestli mi někdo může vůbec pomoct. Byla jsem i u psychiatra a ten mi řekl, že se toho dá zbavit, ale nikdo to za mně neudělá, jenom já, vlastní snahou. Ale já nemám vůbec energii na nic, nedokážu si skoro zajít ani do sprchy, natož tak dobrovolně podstupovat situace, které mi nejsou příjemné, abych se zbavila úzkosti. Ale přesto jsem to už několikrát zkoušela, jo pomohlo to, ale potom se to vrátilo zase do starých kolejí. A já už prostě nemám sílu se pořád snažit. Jsem hrozně unavená. Je toho na mně moc, maturita, brigáda,.. A to jsem se chtěla hlásit na VŠ. Do konce února mám podat přihlášky, ale já absolutně nevím kam. Jenom vím, že v oboru, který studuju ted zůstat nechci. Ale nevím, jestli bych to zvládla dostudovat..
Najednou mi příjde, že vůbec nic nemá smysl. Nikdy jsem neměla přítele, kamarády taky nemám, jen pár známých. Hrozně bych chtěla poznat ten pocit, když vás někdo miluje a mám strach, že to nikdy nezažiju. Mám strach, že do konce života zůstanu sama. Nevím, jak dlouho tohle ještě vydržím.
Od té doby, co tatka umřel naše rodina nefunguje tak, jak předtím. Mamka se chová jinak, je mi ji hrozně líto, ale nevím, jak ji pomoct. Kromě toho mám bráchu, který se ted odstěhoval a já si začínám uvědomovat, že už jsem taky dospělá, ale až dodělám sš, půjdu pracovat nebo na intr a naše rodina už bude uplně zničená. Je mi z toho nanic. Už několik nocí jsem nespala a pořád přemýšlím.
Omlouvám se za slohovku, jen jsem se potřebovala vypsat.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

500
4.2.20 21:44

Mrzí ma čo prežívaš :,(
Aký máš vzťah s mamkou? Mohla by si sa jej s týmto svojim trápením zveriť? :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22177
4.2.20 21:50

Potřebuješ nějakou změnu, něco, co tě znovu vtáhne do života. Úmrtí blízkého člena rodiny je velký záhul a jen tak se přes to asi nepřehoupneš. Přihlášku na VŠ bych si podala, pokud jsi studijní typ a chceš jít dál. Na kolejích a na vejšce poznáš nové lidi, najdeš si nové kamarády a přijdeš na jiné myšlenky. Nezahazuj šanci studovat. Seknout s VŠ můžeš kdykoliv, pokud ti to nepůjde.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4.2.20 21:55

Já tě zdravím, je to dost smutné, že v 19 letech máš takový pocit…ale věřím v to, že nikomu buh nebo vesmír (jak chceš ty) nenadeli tak moc, aby to nezvládl. Musíš být strašné moc silná osobnost, jen na to musíš sama přijít a věřit si.
Přijď si na pozitivní myšlení. Svět nabízí spoustu možností a je jen na tobě co si vybereš.

To ohledně tatinka. Já věřím a vím, že když člověk zemře, tak je ve svém světě, kde je všechno podle jeho představ, je šťastný a nepociťuje smutek. Věřím, že je hodně i stěnou. Ale pokud máš takhle těžko na srdci. l, poradila bych ti aby šla na hřbitov a nahlas s ním mluvila. Jako by tam byl… povídej si s ním až do doby dokud ty sama budeš chtít odejit. Může to trvat i hodiny. vyplac se, řekni tohle všechno co tě trápí, jako by tam byl s tebou. Uvidíš jak se ti ulevi. A nepreyslej nad tím, jestli tě opravdu slysi. on tam bude a vyslechne si te a tobě se neskutečně uleví.

A mluv s ním kdykoliv a kdekoliv. Jak budeš sama chtít. Svět se i ohledně mamky a toho tvého pocitu, že to nezvládás.

A hlavně věř. Já si nedělám ani iluze o tom, že mi blízcí, kteří umřeli že už žádným způsobem nejsou. Ať je to jak chce. Já na to věřím a je mi krásně.
Ten pocit, že je jim fajn, chrání me dítě i nás všechny a že se za nimi vrátím až přijde ten čas.. :)

Dej mi pak vědět jestli ti to pomohlo :) :srdce: držím palecky

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
696
5.2.20 00:27

Je mi lito, co prozivas. Meli jste s tatou zjevne krasny vztah, takze si myslim, ze je tu s tebou v tom, co do tebe vlozil, jak te mel rad, jak si s tebou hral, povidal, staral se o tebe atd. Cast jeho je proste v tobe a tomu zase verim ja. Je to jenom rok. Casem to bude lepsi. Na vysokou bych prihlasku dala. Budovala bych dobre vztahy s bratrem a s maminkou. Psychiatr to asi vyhodnotil, ze to na AD neni, ale kdyz se to casem nezlepsi, tak treba zkusit jineho psychiatra.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama