Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Snažím se o miminko a náhle ho nechci...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.5.10 12:33
Divná asi nejsi, nejspíš máš jen strach. Já tedy byla po zjištění // strašně šťastná, ale pak přišli pochyby, strach, že to nezvládnu, je na to brzy apod.,ale obavy zase zmizeli. Myslím si, že většinu z nás, co už mimi máme, ten strach na chvilku ovládl, nejspíš je to přirozené. Jen se divím, že se ti nejdřív ulevilo, že těhu nejseš. Třeba to máš trošku jinak,ale stejně si nemyslím, že bys byla nějaká divná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.10 12:58
Myslím že je to normální, prvni cyklus snažení jsem před MS byla taaak nervozní že jsem si taky trochu přála, aby to nevyšlo. I když jsem mimi strašně chtěla a pak se mi taky ulevilo. Prostě se v tobě pere strach jak to zvládneš, jaké to bude, jak tě to změní jaké to bude jako rodina apod. s touhou po miminku.
Neboj až se povede, budeš chvíli plašit a pak se s tím srovnáš a začneš se těšit. 
Ale jak říkám já, ten strach už nikdy nepřijde - bojíš se aby bylo srdíčko, aby byly testy ok, aby si zmákla porod a pak už to jede dál 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.10 12:59
Nejsi divná, bojíš se… to je normální, neboj! Je to převrácení života úplně naruby, tak holt i když to chceš, když přijde na věc, lekneš se.
Ale až mimčo opravdu přijde, srovná se to, uvidíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.10 13:00
taky myslím, že je to normální. Znáš pořekladlo ,,no jo ženská neví co chce a nedá pokoj dokud to nedostane"?
já když držela v ruce test, tak jsem asi hodinu brečela chvíli štěstím, chvíli strachy…stejně je to teď svýho syna miluju, ale občas mě přepadnou pochyby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.10 13:02
Ahoj,
divná opravdu nejsi, to se stává, když jsou hormony puštěné z uzdy.
Já jsem měla v 2.trimestru také velké obavy o miminko, po porodu to úplně odeznělo, aby se to potom v 6tinedělí zase vrátilo a ještě z úrokama.
Ale od 2 měsíce už mám klid, všechno je v pořádku.
Nedělej si s tím hlavu, časem to odezní a potom už se na miminko budeš jen těšit.
Hezký den.
Jitka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.5.10 13:14
Já se snažila o mimčo 2roky, takže ke konci to už byla každá MS pořádná křeč a slzy. Pak se povedlo, takže nadšení, ale to za chvílí vystřídala panika, jestli to zvládnu a i jsem se párkrát přistihla, že jsem si říkala, jestli by nebylo lepší potratit. Měla jsem z toho velké výčitky svědomí, že se rouhám. Naštěstí jsem tenkrát poměrně náhodou objevila zpověď jedné těhotné, která to měla podobně, tak jsem se uklidnila, že nejsem totální magor, že i někdo jiný to má takhle.
- Citovat
- Upravit
4.5.10 13:14
Zrovna dneska mám chuť vzít kulomet a pak ještě napalm, aby to byla tutovka .....
… a to víš, že bych to neudělala. Vždyť ty dva sviště doma miluju víc než svůj život …
Myslím si, že máme právo se občas rozbrečet štěstím, a občas zase rozbrečet vzteky. Být matkou znamená něco, co si ten, kdo jí není, nedokáže ani představit! Je jasné, že máš podvědomé obavy. Myslím, že jsi úplně normální. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.10 17:39
Ahoj,
je to opravdu normální…já zase po každé menstruaci byla horzně nešťastná,že nejsem těhotná a když jsem jí nedostala, tak mě strach ovládl taky…Časem zmizel,hlavně,když jsem třeba viděla toho drobečka na UZ…Ale čas od času mě přepadne panika,že se všechno změní a že není cesta zpět a že to nezvládnu…Zároveň se těším a hned zase ne a mám z toho strach…Ale věřm,kdybych miminko nečekala,tak sem zase zoufalá, že ho nemám a potřebovala bych ho… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.10 17:46
Ahoj,také si myslím,že je to normální. Nám to „vyšlo“ hned napoprvé.Když jsem si dělala první test,tak jsem si říkala,že jsem ho možná udělala nějak špatně a že ty // jsou omyl,jaksi jsem si to nechtěla připustit.Hned na druhý den,jsem si dělala jiný druh testu a ono zase //. Ukázala jsem to manželovi,ten byl štěstím bez sebe,já jsem nebyla schopná vydat ze sebe hlásku…pořád jsem nemohla uvěřit,že jsem těhotná a říkala si „to přece není možné“ Teď už jsem v 18tt a jsem štastná jako blecha,když cítím pohyby miminka,hrozně se na to těším,bude to určitě veliká změna,ale já se na toho tvorečka opravdu moc těším
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.10 17:54
Ja som pred rokom brala lieky na krcovu zilu, kde bolo napisane, ze sa NESMU brat v prvom trimestri … tak som hned dostala vsetky tehotenske priznaky 
Ked mi nasledne vysiel test negativne, boli sme obaja s muzom tak nejak sklamani … aj ked som si vravela ze kvoli tym liekom by asi malo dve hlavy
Ked som teraz mala podstatne vyraznejsie tehotenske priznaky a test vysiel pozitivne, tak sme boli pre zmenu s muzom dost zarazeni … nie priamo sklamani, ale skor … to uz teraz???
A popravde, stale mi pride divne ze som tehotna a to som uz treti mesiac Ale ked sa mi nieco nezda, tak sa strasne bojim, aby sa malemu nieco nestalo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.5.10 21:06
holky tak já mám taky jisté pochybnosti, a vidím že nejsem sama a jsem možná v pořádku a čím více se člověk snaží, teda čím déle, tak nad tím začne přemýšlet,. mě to jednu dobu přešlo i do fáze paniky, což bylo pěkně nepříjemné. Ale zase když si představím pozitivní těhu test, tak mě u srdíčka zahřeje
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj maminky, strašně dlouho si přeji mimi když ale jednou nepřišla MS najednou už jsem ho nechtěla, říkala jsem si že to bude asi těžké. Po pár dnech jsem MS dostala, první den se mi ulevilo ale teď bych ho zase chtěla. Jsem asi nějaká divná, nevím co si o tom myslet…