Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mám děti kluk 2,5 r a dceru skoro 7 měsíců a zatím je to fajn, i když teď začíná lézt a asi to teprv začne ty boje, ale je fajn že je každý jiný, dcera je klidné, veselé miminko, to u syna neznám, tak si to užívám, neříkám že někdy nezávidím kámoškam co mají jen to jedno dítě a už celkem pohodu, ale zas mám to za sebou, ony třeba začnou toužit po miminku pozdeji a budou začínat úplně nanovo ve smyslu, že už nenavazou na to 1.dite , budou už v práci tak zas přerušovat.., jsem jedináček a dost jsem se samotou trápila
Měla jsem to podobné, první dítko náročnější a tak mají rozestup 4,5 roku. Já si mezitím odpočinula a nabrala energii v práci
. Nechala bych tomu volný průběh. Věková blízkost dobře vztahy sourozenců nezaručí..
Vždycky je druhé dítě jednodušší - už víš, co od něj můžeš očekávat. A taky to starší bude mít časem parťáka. Co by třeba moje Anička dala za sourozence. ![]()
Já si hlavně myslím, že takto přemýšlet v období, kdy je dítě hodně náročné, je běžné..
já si taky říkal a už né.. Ale pak přešel rok, dva, tři roky, zjistila jsem, že prostě už mě tolik nepotřebuje a jako kluk víc jde k tátovi a mě to prosě začalo chybět..
Myslím si, že se to ještě může změnit tvůj postoj
Já si myslím, že to řešíš strašně brzo. Jako obvyklej rozdíl mezi sourozencema je od dvou do pěti let, takže klidně máš dva roky čas. A jako teď se nacházíš v tom horším období, od narození cca do dvou a půl mi to přijde nejhorší - nejdřív furt bolístky, prdíky, potom zas furt zuby, chce něco dělat, neumí to, nejde jim to. Pak když to všechno umí, tak zas se jim to v té hlavičce celý nějak míchá a jsou protivní a vzteklí. po tom druhým roce to začíná být velice pomalu lepší a lepší. tak třeba až bude mít tři roky, tak se ti pak o tom dalším mimču bude uvažovat jinak
Jinak já mám tři děti, věkovej rozdíl mezi první a třetí jsou tři roky - je to náročný, ale nikdy jsem nelitovala, že je tak mám a stále jsem názoru, že nejhorší je přechod z nula dětí na jedno. Nejhorší pro mě bylo být na mateřské s jedním dítětem. Neustále znuděné dítě, neustále znuděná já, hrůza. Všechno, co bylo potom, bylo už lepší. ![]()
První rok bylo pro mě druhé dítě nepřijatelné. Mimino bylo tak kruté vystřízlivění, že připadal v úvahu jedině jedináček.
Měnit se to začalo až tak v roce a půl, kdy dcera začala pořádně chodit, byla samostatnější. Nyní je jí dva a půl a čekáme přírůstek v říjnu. I teď se občas děsím té představy, co bude. Miminko jsem si opravdu neužívala (jak mi v dobré víře kladly na srdce kolegyně). Na druhou stranu už člověk aspoň trochu ví, do čeho jde. I když druhé dítě může být úplně jiné, že. Původní plán byly tři. To už asi nedám. ![]()
Já se sice děsím toho, co bude až budu mít doma roční batole a novorozence, ale na druhou stranu jsem ráda, že to budu mít takhle brzo za sebou, protože takhle to budu mít v jednom zátahu a už jsem si zvykla v noci vstávat a tak. Kdybych měla mít další třeba za tři, čtyři roky, tak by to jelo od znova a já už bych byla třeba zvyklá na větší pohodu. A třeba na nějakou dovolenou bych mohla tak na 5-6 let zapomenout, takhle budou děti u sebe a já se budu moct vrátit dřív do práce a vlastně se vrátit dříve do starých kolejí. Myslím si, že opravdu nejhorší je přechod z nula dětí na jedno, to je podle mě největší zahul, protože já jsem třeba netušila, že budu muset půl roku vstávat po hodině nebo dvou, takhle už nějak tak vím, co mě všechno čeká. Malá byla dost uřvaná a trpěla prvních pár měsícu na koliky a reflux, takže to očekávám i u druhého a myslím si, že horší než to bylo s ní to snad s druhým být ani nemůže ![]()
@Zoe1 jo, to samý jsem si taky říkala…vždycky to může být horší
ale je třeba to brát s humorem
![]()
@KKatka23 píše:
@Zoe1 jo, to samý jsem si taky říkala…vždycky to může být horší![]()
![]()
![]()
ale je třeba to brát s humorem
![]()
![]()
No bude to lepší aspoň v tom, až tentokrát zas budu houpat, houpat a houpat řvoucí mimino, tak si u toho budu říkat, že už to je naposled
Chtěli jsme dvě děti, akorát jsem nevěděla, že to bude takhle brzo, ale věděla jsem, že mě to ještě jednou čeká. Předtím se mi u toho houpání honilo hlavou „bože a tohle mě čeká ještě jednou“ ![]()
Pridam svou zkusenost - loni zacatkem cervna, kdyz bylo synovi cerstvych 7 let, jsem zjistila, ze jsem tehotna. Byl to sok, druhe jsme nechteli, byli jsme uz zajeti, nebyli limitovani, mne bylo 39. Zvazovali jsme i preruseni tehotenstvi. Miminko jsme si nechali a bylo to to nejlepsi rozhodnuti v mem zivote. Dceri je dnes 5 mesicu, synovi cerstvych 8 let a milujou se. Kluk dela blbiny, mala se mu chechta, syn ma o malou starost, pomaha, vubec nezarli. Nerikam, ze je to vzdy pohoda, ale uz bych nemenila ![]()
Pozn.: anonym z duvodu citlivych informaci.
@Zvejka.lucik
Ahoj, mohu se zeptat jak u tebe dopadlo to druhé dítě? Resim teď to samé a úplně stejný příběh jako ty píšeš… ![]()
Mé děti budou mít za měsíc 2 a 3 a tak 70% je spíš o hádkách a brání si hraček
ten zbytek si spolu někdy i vyhrají, ale je to dost o nervy a já už se těším do práce. Nicméně, taky by mě zajímalo, jak to u paní dopadlo ![]()