Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Zvejka.lucik ahoj, když bylo prvnímu dítěti rok, bylo pro mě absolutně nepředstavitelný, že bych měla mít další
přišlo to až tak za další dva roky. Ted mám děti dvě a jsou od sebe cca 4 roky.
Být tebou tak to neřešim, třeba to jednou přijde, zas tak stará nejsi
a když ne, tak se přece taky nic neděje
Malej věkovej rozdíl jsem mezi dětma nikdy nechtěla, bych se zbláznila asi.
![]()
@Zvejka.lucik Jezis, mluvis mi z duse… jsem v uplne stejne situaci, jen mam holcinu rok a trictvrte. Pocity uplne stejne. Jako miminko jen rvala. Kdyz zjistila, ze ma ruce a zacala do nich neco brat, vydrzela nervat i 5 minit. Predstava, ze druhe bude stejne, tak skoncim v Bohnicich… mala je dost akcni, vztekla, sama se hrat nevydrzi. Porad potrebuje asistenci. Ja jsem taky cholerik, taky nemam nervy a obcas vypenim
nevim si rady. Manzel druhe chce, ja taky, ale vicemene kvuli male, aby nebyla sama. Babo rad, no…
Mám kluky 22 měsíců od sebe. Jsou jim 2 a 4 roky. Nonstop v sobě, řev, hlídat je tedy rozhodne musím. Ticho je až když večer usnou. Vždycky se jen smeju, když mi někdo rika, ze se mám, jsou si blízko, hezky si spolu vyhrají
tak určitě. Osobně bych byt tebou pockala, čas máš.
@Zvejka.lucik ano, ja. Nekdy na dvou letech si to sedlo, ale je to mimo jine i tim, ze dcerka je hodna a sikovna. Jako… ma sve chvilky samozrejme a ja mam hodne svych chvilek, ale vseobecne to je dobre. Kdybych mela narocne dite, asi zustanu u jednoho. A mne je mimochodem 39 uz.
Já jsem myslela, že chci dvě děti. Protože mám bráchu. Ale byla to abstraktní představa. Vzhledem k tomu, že jsem se zamilovala do muže, který už děti má, tak jsem přijala myšlenku jednoho. A jsem spokojená, druhé nechci. Jedináčci nejsou žádní chudáci. A pořizovat jim sourozence jen proto, aby tě tolik neotravovali, není řešení. Budou otravovat dvojnásob. Když nechceš druhé, neměj ho. Však budete šťastní i tak. A jestli je ti třicet, máš ještě pět let si to rozmyslet úplně v klidu.
Asi bych si říkala úplně to samé, mám teď skoro jedenáctiměsíční holčičku a jsem z ní na nervy každej den, jenže jsem tři měsíce po porodu neplánovaně otěhotněla, takže v srpnu rodím. No aspoň jsem nemusela řešit, jestli zůstat jen u jednoho
a moje dcerka bude mít bratříčka. Před prvním těhotenstvím jsem to takto i plánovala, po porodu jsem samozřejmě změnila názor, ale asi to tak mělo být no, to jsme se s mužem jen jednou nechránili. Každej mi říká, že později budu ráda, ale že ty první dva, tři roky budou dost náročný.
To záleží na tolika okolnostech, že nemá cenu cokoliv psát
v roce staršího jsem otehotnela, moc jsem chtěla. I když nebyl ukazkove dítě, náročný to s ním bylo. Ale evidentně ne natolik, abych si rozmyslela druhé dítě. No v roce druhého bych si další dite nechtěla ani představovat. Věděla jsem, že další chci, ale později. Mladší syn je doteď neřízená střela, u které v podstatě jen čekáme na diagnózu…Ale i přesto za dva měsíce rodím, mladšímu budou necelé 3 roky. V necelých dvou si ale dalšího sourozence k němu fakt predstavit nedovedu. Záleží vždy na dítěti, ale problém je, že ty nikdy nevíš, jak na tom za těch 9 měsíců bude. No neni to lehké rozhodování.
Já začala toužit po druhém dítěti, když byl malému cca rok a půl. Klidný dítě, odstavený, v noci spící. No a povedla se holka, co vydá za dva kluky. Divoká, akční, kamikaze, ale zase na rozdíl od prvního veselý, šťastný dítě. Je to náročný, žádná idylka, že si hrajou spolu se až na výjimky nekoná, ale jsem ráda, že je mám.
Mě se narodilo druhé dítě když prvnímu byl rok a půl a bylo to pro mě velké zlepšení. Starší jako miminko byla strašně ukřičená a já úplně zničená, ale do toho roku a půl ji to postupně přešlo. Mladší byla klidné zlatíčko a jen co začala trošku reagovat na okolí, tak si spolu vážně vyhrály a ted jsou jak dvojcata, jsem ráda, že jsem do toho šla. Nicméně tohle je vážně loterie. Je úplně jedno jaké kdo napíše zkušenosti, záleží na tom jaké by bylo druhé dítě a jak ho to první přijme. To je prostě risk a záleží na tom jak jste odvážná ![]()
Jojo, mela jaem to podobne.do trech let prvniho syna jsem si nesokazala predstavit mit dalsi dite. nakonec mame rozdil 4 roky a citim, ze je to tak na hrane zvladnutelnosti pro me. radim pockej, az dalsi dite budes chtit
Nehrot to. Úplně nesnáším ty rady, jak je potřeba mít děti alespoň dvě. Já vždy chtěla dvě děti spíš z rozumu. Měla jsem jen chvilkové období, kdy jsem chtěla ještě druhé. Teď je mu čtyři a další je pro mě noční můra. Jsem ráda, že mám relativně klid a můžu i do práce
Já jsem začala přemýšlet o druhém dítěti až ve třech letech syna. Ale moc jsem se bála, protože první synův rok byl pro mě peklo na zemi. Syn byl opravdu náročné věčně nespokojené uřvané miminko. Nevěděla jsem si s ním rady. Zaříkala jsem se, že toto už prostě nikdy. Dodnes nevím, jak jsem to přežila. Jako fakt. No pak to bylo lepší a lepší. Ale pořád jsem vzpomínala na tu hrůzu, kterou jsem prožila, a nevěděla, jestli to podruhé přežiju. Manžel chtěl určitě. Nijak na mě nikdy netlačil, ale prostě neustále opakoval, že děti budeme mít dvě. No když bylo synovi 5, tak už jsem o tom jako vážně začala uvažovat, ale rozhoupali jsme se až teď. Synovi bude v létě 7 a já jsem 12tt. Teď teprve cítím, že opravdu opravdu chci. Moc. Všechno se mi v hlavě srovnalo. Už jsem duševně připravená na to, co přijde. Neříkám, že to bude žůžo, ale asi se s tím poperu lépe. Je mi 37 let. Takže nespěchej. Ono to přijde. Z rozumu jsem měla první dítě a asi to prostě nebylo to pravé ořechové no. A taky stopro vím, že nejsem typ matky na dvě děti brzo po sobě. Já bych to prostě nedala. A ten věkový rozdíl jsem taky rozmýšlela, ale znám spousty případů, kdy sourozenci věkově blízko si absolutně nerozumí a naopak sourozenci s velkým rozdílem jsou životní parťáci a naopak. Takže toto nikdo nezaručí. A to, že dvě malé děti věkově blízko si spolu vyhrají a máma má víc pohodu, si nemyslím.
@Zvejka.lucik vždyt je čas, uvidíš časem
. Pro mne bylo nejhorší období kolem 2 roku
Pokud se necítíš tak zůstan u jednoho a uvidíš, třeba až dítěti budou 3-4 roky tak si řekneš že ted to druhé bude fajn
Hlavně nepočítej že si vyhrají ![]()
Mám děti kluk 2,5 r a dceru skoro 7 měsíců a zatím je to fajn, i když teď začíná lézt a asi to teprv začne ty boje, ale je fajn že je každý jiný, dcera je klidné, veselé miminko, to u syna neznám, tak si to užívám, neříkám že někdy nezávidím kámoškam co mají jen to jedno dítě a už celkem pohodu, ale zas mám to za sebou, ony třeba začnou toužit po miminku pozdeji a budou začínat úplně nanovo ve smyslu, že už nenavazou na to 1.dite , budou už v práci tak zas přerušovat.., jsem jedináček a dost jsem se samotou trápila
Dobře si to rozmysli. Jak se říká…jedno dítě, žádné dítě. My máme dvě blízko věkově a je to masakr. Bývám úplně vyřízená. Děkuji za anonym, osobní info.