Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Nevím zda chci svatbu - kompromisy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.10.24 17:03
Jste hrozně mladí na dnešní dobu. Dej tomu deset let a uvidíš všechno jinak. Černé svatební šaty? 
Rodina to neřeší, protože čekají, že tě to přejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.24 17:06
Asi bych počkala a zkusila se nějak poprat s tou fobií. Do té doby budeš mít alespoň. trochu času a čert ví, jak to budete mít příští rok třeba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.24 17:17
Partnera jsem si bala, protože jsem si ho chtěla vzít, ne pro ten jeden den, ten je nakonec zcela nepodstatný. Ale podstatná je komunikace, protože teď vlastně řešíte úplné prkotiny - barvu šatů a tak. Časem přijdou zásadnější věci, kdy mít děti, třeba i to, jak se budou jmenovat, kdo bude doma s dítětem, když onemocní a oba máte něcošíleně nutného v práci… když jeden dostane neodolatelnou pracovní nabídku, která by ale znamenala stěhování. Organizace rodinného života, nemoci… komunikace je základ. A málokdy jsou dva lidé naladěni stoprocentně na stejné vlně, aby se na všem shodli. Ber to jako komunikační tréning - vzít se oba chcete, to je to nejpodstatnější. Takže mluvte, mluvte, mluvte. Jsou věci, které jsou pro jednoho z vás absolutně nepřijatelné, to by měl druhý partner respektovat. A jsou věci, kde lze udělat kompromis. Ať už najít cestu někde napůl (fajn, šaty nebudou černé, ale ani bílé, tak co takhle modrá?) nebo v tom, že já ustoupím tady v tom a ty mě pak na oplátku necháš rozhodnout tohle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.24 18:03
Hele, já měla velkou svatbu, už jenom proto, že jen nejbližší rodina u nás byla 60 lidí. Bylo to fajn, obě rodiny se mají rády, všichni spolu vycházíme a s manželem jsme to s nimi chtěli oslavit. Ale ani jeden nemáme rádi organizování, takže to plánování bylo peklo. Shodli jsme se, že se nám svatba líbila, nic bychom neměnili a stálo to za to, ale kdychychom to někdy museli absolvovat znovu, dáme všem vědět jen datum a čas, kdy můžou s námi na úřad a kam se jde pak na oběd a tím by to haslo. Dojdi kdo dojdi, ale žádný dary, žádný srandičky kolem. Šaty bych asi chtěla, ale klidně už jen nějaké jednoduché z konfekce, který bych pak unosila i v běžným životě 
a víš co? Nejlepší svatba byla kamarádova za covidu. Ženil se v zahraničí, kde oba pracovali, nevěstina rodina z opačného konce světa, on odsud, nikdo za nima nemohl přiletět, tak udělali online přenos z radnice. Možností jak z toho nevyčlenit rodinu, ale mít pořád malou svatbu, je spousta
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.24 18:08
Vyřeš si nejdřív svoje psychické trable a ber se až potom. Času na svatbu máš dost…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.24 18:12
@Anonymní píše: Více
Dokud nemate realne sestaveny rozpocet svatby, je to jenom placání do vody „co by kdyby“.
Az sestavite rozpocet, mozna pritel jeste rad zmeni nazor 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.24 18:18
@Pitřice píše: Více
Za deset let bude vztah přechozený. Ale své psychické problémy by řešit měla. Černé šaty? Trochu mi to přijde jako pubertální revolta.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.24 19:01
Plánování svatby je za mě pěkný test, jak se zvládnete v páru domluvit a řešit problémy (i když ty svatební bývají zpravidla z těch lehčích). Zkuste dál plánovat a řešit a bude-li to pro vás velký problém, pak bych zvažovala, jestli má vztah šanci.
Jinak za mě barva šatů (ať už se dohodnete jakkoliv) moc roli nehraje, ale pokud se partner běžně vídá s rodinou, pak mi přijde rozumné očekávat, že se s nimi asi v nějaké míře budeš vídat také, zejména pokud plánujete děti a za pro mě dalších běžných příležitostech. Tak tam bych se zamýšlela, jak moc je pro mě problém se s nimi vídat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.24 19:04
@Kipa22 Vždyť jí je teprve 23. Já ve 23třech skoro bydlela na Stodolní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.24 19:43
My to mame trochu podobne, ale jsme starsi a uz mame dve deti. Ja bych chtela byt vdana, mit tu rodinu takovou oficialni, ale nechci svatbu 
Me se taky libi model jen my, deti a svedci a udelat si proste svuj den - obed, vylet, bazen, kino. Rodine to pak proste oznamit, ukazat fotky.
Muz by chtel klasickou svatbu. Ne velkou, ale proste s rodinou, nejblizsimi prateli, oslavit to, jidlo, piti, alkohol. Ja si zase myslim, ze tedka fakt nemame desetitisice na „jeden den“ a radsi za to pojedu na vic vyletu, dovolenou. Jo a ja navic moc nepiju alkohol, takze odtud i prameni urcita nechut k zapijeni svatby a svobody
A plus ani jeden to nechceme planovat, obvolat a obepisovat firmy atd atd. a tak jsme se na tematu svatby nejak zasekli a asi budeme jeste nejakej ten rok na hromadce
Nakonec to ale stejne dopadne nejakym kompromisem a muz si udela treba poradnou rozlucku se svobodou s velkou partou, alko a tak. A svatba pak bude proste rodinna, klidna, levna. Saty bily, ale klidne kratky nebo nejaky obycejny dlouhy z HMka nebo Sheinu Nebo obrad na urade v uzkym kruhu a potom grilovani nekde na zahrade s vice lidma, kde budou mit deti vybeh, kde by se dalo prespat treba ve stanech, proste kde to nebude moc takovy formalni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.10.24 19:50
@Pitřice A ja se ve 22 vdavala a ve 23 mela prvni dite. Ted je mi 26 a mam dve 
Nemyslim si, ze by nutne museli se svatbou jeste celat
- Citovat
- Upravit
2.10.24 20:25
U nás já zas dlouho nechtěla svatbu v kostele a on si to zas neuměl představit jinak. Bavit jsme se o tom víc začali, když jsem podruhé otěhotněla - a vzápětí potratila, takže se to tak nějak odložilo, vracela jsem se do práce, stres sám o sobě. Ale pak se zadařilo a do toho jsme byli na svatbě přátel, muž jako svědek a měli to moc hezké, oddával je jejich příbuzný, nám se to moc líbilo, navíc to byl i náš kamarád, takže to bylo takové přirozené a pohodové, pro mě určitě s ním přijatelnější než s nějakým pro mě v podstatě cizím farářem, kterého bych znala max z přípravných sezení. Přípravu jsme absolvovali taky, sice takový rychlokurz vzhledem ke vzdálenosti místa „činu“ od domova, ale nakonec se to všechno povedlo asi nad očekávání úžasně i přes pár drobných komplikací a my i všichni zúčastnění máme hezké vzpomínky. Ale byla to malá komornější rodinná svatba do 15 lidí - rodiče, sestra (svědek) se švagrem a rodina 2. svědka - ti známí, co nás inspirovali, ta kamarádka to i fotila. A bylo to i na organizaci tak akorát. Já teda ani nikdy nějak velkou svatbu nechtěla a už vůbec ne všechny ty svatební šaškárny typu rozbíjení talíře (měsíc před porodem bych se k hromádce střepů ani neohnula;)), takže tohle asi chápu; ségra měla teda na tajnacku 1. svatbu a naše to mrzelo hodně… Dá se udělat určitě kompromis že prostě jen rodina, svědci a nejbližší kamarádi, však nemusíte zvát všechny tetičky atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.24 21:50
@Pitřice Mladi? Jsou spolu 6 let. Proč čekat dál? Na co? To se do té doby akorád rozejdou. Jsou dospělí tak se vzít klidně mohou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
Zdravím.
S partnerem jsme 6let a z toho 2 roky zasnoubení (já 23, on 27). A pořád se motáme okolo téma svatby. Já bych nejradši svatbu ve dvou na “tajno”. A partner klasičtější - rozlučka s kamarády, na svatbě s rodinou v menším kruhu, já světlé šaty, potom hostina. Nemám mu to za zlé ale jako člověk se sociální fobií je tohle moje noční můra - před oltářem když na vás kouká 15 lidí minimálně. Moje rodina o svatbu zájem moc neprojevuje, což mi přijde ještě horší že tam budu z mojí rodiny “sama”, kamarádka by šla akorát za svědka. S jeho rodinou vychazim neutralne, ne nijak vrele. Jeho matka se sem tam mota do nasich veci - coz mam strach jak bude ve vecech svatby (ne moc taky nebere a stejne si neda rict kolikrat). Chtěla jsem černé šaty - to ovšem se nelíbí partnerovi (že to bude ostuda před starší generací, ať beru jakekoliv jine i tmavsi barvy.. coz je trochu utecha ale i tak me to mrzi). Zvyky dodrzovat nechceme ani jeden. Rozlucka mi nevadi, at jde s kamarady ikdyz ja asi ani zadnou bych nemela (coz me mrzi mozna z principu).
Me ted ovsem plave hlavou zda do toho chci jit s kompromisy, partnera bych si rada vzala (mam ho rada, on mne).. jen tyhle okolnosti mne desi a nevim zda tim chci projit ikdyz si to pravdepodobne neuziju. Mame se radi a chceme spolu byt, jen me to strasne desi s tema vsema okolnostma - a s tim ze to nebude “to co chci”. Myslite ze mam opravnene obavy? Co s tim? S partnerem jsem mluvila ale napr. nechci ho nutit aby tam nemel rodinu. Tak nevim co s tim.. jak to udelat. Vykaslaly by jste se na to, nebo prezily kompromis ikdyz to nebude dle predstav?