Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Sestra by se mela odstehovat, treba k vam na par tydnu, musi to byt pro ni hrozny, kdyz nemuze mit vlastni zivot. A tim ze odejde, matka nebude mit koho prudit a treba da trochu pokoj. Dobrovolne ji asi za psychologem nedovlecete, ma antidepresiva a brat je nechce…
Takovou hypochondrii jsem si taky prožila. Byla jsem sama na sebe naštvaná. Nakonec se ukázalo, že je to úzkostná porucha. Pomohly mi homeopatika aconitum 200 ch. Taky jsem nechtěla antid.
Myslím že tzv léčba šokem, prostě se na ni na chvíli vybodnete a ji docvakbe že ze sebou musí něco dělat.
@divine woman píše:
Předpokládám, že sestra by se také ráda osamostatnila.
Zatím se plně věnuje práci a náročnému studiu ale samozřejmě má obavy jak to bude do budoucna, rodinu bude chtít.
@Anonymní píše:
Zatím se plně věnuje práci a náročnému studiu ale samozřejmě má obavy jak to bude do budoucna, rodinu bude chtít.
Měly byste jí aspoň občas začít nechávat samotnou a pokusit se jí přesvědčit, aby zkusila pracovat na částečný úvazek.
@zuzikka píše:
Takovou hypochondrii jsem si taky prožila. Byla jsem sama na sebe naštvaná. Nakonec se ukázalo, že je to úzkostná porucha. Pomohly mi homeopatika aconitum 200 ch. Taky jsem nechtěla antid.
To mě mrzí, vidím jak je to strašné.Mám pocit že tím ztrácí ještě relativně mladé roky života..Ona ale neví, neuzná že má problém, ona je přesvědčená že umře.Do hodiny, nebo když sestra odejde na noc tak si je jistá že do rána zemře.To že má určitě rakovinu všeho možného je ten nejmenší problém.
Tvoje máma na sebe tou hypochondrií upozorňuje. Moje máma dělá to samé, protože bohužel měla výchovu, že si ji rodiče všimli, jen když byla nemocná. Je dost těžký v šedesáti nebo kolika letech z tohoto vzorce chování vystoupit, ale není to nemožné. Musela by ale chtít sama a ty pro ni můžeš udělat to, že ji v té její hře nebudeš podporovat plus si ji budeš všímat záměrně v jiných oblastech, než je zdraví a nemoci.
@Ennny píše:
Myslím že tzv léčba šokem, prostě se na ni na chvíli vybodnete a ji docvakbe že ze sebou musí něco dělat.
Můžu zkusit navrhnout ségře.Ať prostě odejde na víkend..průšvih je že jí bude volat a ségra nemá to srdce ji v tom nechat vykoupat.Je to hrozně ,,hluboké",několikaletý problém nyní graduje.
@Anonymní píše:
Můžu zkusit navrhnout ségře.Ať prostě odejde na víkend..průšvih je že jí bude volat a ségra nemá to srdce ji v tom nechat vykoupat.Je to hrozně ,,hluboké",několikaletý problém nyní graduje.
Já vím že to není lehké,ale tím že skáčete jak ona píská,tak jí v tom vlastně podporujete,ona si tak prostě získává pozornost
@Anonymní píše:
Chci se zeptat jestli má někdo podobnou zkušenost. Pokusím se stručně. Jsem vdaná, mám rodinu. Moje mladší sestra žije s naší matkou, sestra pracuje a studuje. Matka od narození sestry nepracovala, ségra měla vážné zdravotní potíže. Mamka později sama začala mít problémy na které má nyní částečný inv. důchod. Není imobilní, zjednodušeně jí to nějak extrémně neomezuje.Ale..začala si už před pár lety vsugerovávat neexistující potíže. Hypochondrie-člověk by si řekl. Jenže teď už to graduje do stavů kdy je přesvědčená že právě má infarkt, mrtvici apod. Ségra chce jít večer ven a mamka má paniku že se jí něco stane když zrovna nebude doma. Večer přijde za ségrou jestli si může vzít následující den volno že jí něco je a určitě ráno nebude schopná dojít k lékaři. Tam je samozřejmě často. Vyšetřená je skrz na skrz. Antidepresiva nebere protože si přečetla nežádoucí účinky a všechny je má..Je nám jasné že to už sami nevyřešíme. Když se to jen nakousne tak začne řev že ji nikdo nechápem a chcem se na ni vykašlat. Má totiž i dost komplikovanou povahu, odjakživa je jen její pravda. Nevíme si rady, víme že je to na odborníka ale nevíme jak ji přesvědčit že má velký problém. Do práce nechce protože by to podle ní zdravotně nezvládla a doma jí prostě,,hrabe".Neřešil někdo něco podobného? Prosím anonym, opravdu citlivé. Děkuji.
A je to tady zase. Dítě uvězněné v těle dospělé ženy se dožaduje pozornosti i za cenu vsugerovaných nemocí. ![]()
Víš co udělej? V neděli uvař, pozvi rodinu a předevšemi se matky zeptej, kdy hodlá umřít, protože tě to její simulování na oko přestává bavit a musíš kvůli ní zakládat diskusi na emiminu.
Prostě ji konfrontuj, tečka.
A když ráda čte, tak jí kup tuto knihu.
https://obchod.portal.cz/…kych-poruch/
Je tam o ní příběh.
Příspěvek upraven 10.03.19 v 22:20
@Anonymní píše:
Můžu zkusit navrhnout ségře.Ať prostě odejde na víkend..průšvih je že jí bude volat a ségra nemá to srdce ji v tom nechat vykoupat.Je to hrozně ,,hluboké",několikaletý problém nyní graduje.
A bude gradovat dál, to mi věř…
@MartinaIrena píše:
Tvoje máma na sebe tou hypochondrií upozorňuje. Moje máma dělá to samé, protože bohužel měla výchovu, že si ji rodiče všimli, jen když byla nemocná. Je dost těžký v šedesáti nebo kolika letech z tohoto vzorce chování vystoupit, ale není to nemožné. Musela by ale chtít sama a ty pro ni můžeš udělat to, že ji v té její hře nebudeš podporovat plus si ji budeš všímat záměrně v jiných oblastech, než je zdraví a nemoci.
A nebo se jí zeptej, co je nového jestli má nějakou novou nemoc, která teď frčí. ![]()
Chci se zeptat jestli má někdo podobnou zkušenost. Pokusím se stručně. Jsem vdaná, mám rodinu. Moje mladší sestra žije s naší matkou, sestra pracuje a studuje. Matka od narození sestry nepracovala, ségra měla vážné zdravotní potíže. Mamka později sama začala mít problémy na které má nyní částečný inv. důchod. Není imobilní, zjednodušeně jí to nějak extrémně neomezuje.Ale..začala si už před pár lety vsugerovávat neexistující potíže. Hypochondrie-člověk by si řekl. Jenže teď už to graduje do stavů kdy je přesvědčená že právě má infarkt, mrtvici apod. Ségra chce jít večer ven a mamka má paniku že se jí něco stane když zrovna nebude doma. Večer přijde za ségrou jestli si může vzít následující den volno že jí něco je a určitě ráno nebude schopná dojít k lékaři. Tam je samozřejmě často. Vyšetřená je skrz na skrz. Antidepresiva nebere protože si přečetla nežádoucí účinky a všechny je má..Je nám jasné že to už sami nevyřešíme. Když se to jen nakousne tak začne řev že ji nikdo nechápem a chcem se na ni vykašlat. Má totiž i dost komplikovanou povahu, odjakživa je jen její pravda. Nevíme si rady, víme že je to na odborníka ale nevíme jak ji přesvědčit že má velký problém. Do práce nechce protože by to podle ní zdravotně nezvládla a doma jí prostě,,hrabe".Neřešil někdo něco podobného? Prosím anonym, opravdu citlivé. Děkuji.