Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nezvádám roční dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.2.22 20:31
Zlepší se to. Ale některé děti proste jsou náročné. A vychovávat bude potřeba ještě dalších tak 15-18 let.
Jen budou lepší a horší období. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.22 20:43
věř mi, že Puberta je daleko horší 
tohle dáš… jen se obrň.. je prostě takový vzteklejší a umíněnější, ale nic nenormálního.. dýchej, zkus si ho občas nechat pohlídat, zapoj víc manžela, běž aspoň na dvě hodinky úplně jinam - ke kámošce na kafe /hlavně ho tam ty dvě hodiny neřeš/ - odpočiň si, vyspi se.. zkus se urvat třeba na bazén občas nebo co tě baví…
roční dítko je náročné, ale období vzdoru je teda ještě o kousek horší no a historkami s puberťačkami tě už děsit nebudu vůbec.. aktuálně vždy číhám, kdy budou co nejméně v rámci cyklu zmítány hormony a kdy s nimi bude aspoň chvilku řeč..
drž se, stejně je milujeme 
na to mysli…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.22 20:45
Potrebujes se hlavne uklidnit, mas nekdy moznost, mit cas sama pro sebe? Ze vezme tatinek syna ven a das si treba vanu? Diteti je rok, tam se jeste moc neda mluvit o vychove a urcite nejsi spatna mama …co zkusit doma nositko, kdyz se syn chce chovat? Ja nevim, jestli to bude casem lepsi, bude to ale urcite zas jine, ja si pamatuju, jak pro me bylo narocne miminko a dnes vidim, ze vlastne nic moc nepotrebovalo, dceri je dva a pul a z celodenniho mamiii, ja chci tohle, potrebuju tohle, uz mi hrabe…nekdy clovek zakrici, i kdyz si rika, ze druhy den to uz nedela…ale nikdo nejsme zkuseny jogin, abychom udrzeli klid za kazde situace…ale na placani se vyprdni, to ti kluka neuklidni, jen ventilujes svou frustraci…kdyz jde o fyzickou agresi, chytni ruce a rekni razne ne, ze te to boli a budes to proste porad opakovat, ja dceri rikam, ze me ma radsi pohladit, a kdyz musi bouchnout, at me placne do dlaně…kdyz se vzteka, ze nedostal neco hned, tak ho nech, s tim se neda nic delat, to prejde, az bude mluvit a bude si umet rict…mrkni na skupinu na fb dovychovat, me to moc pomohlo a s dcerou mame mnohem lepsi vztah, uz se ani nevzteka a hlavne to pomohlo me, abych se nevztekala ja 
… jo a taky mam doma bachovy krizove pastylky..ty me taky pomahaji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.22 20:57
@Anonymní píše: Čaute potřebuji se trochu vypsat
Malej měl nedávno 1 rok, od narozeni je to ubrecene miminko, porad mě potřebuje u sebe.. myslela jsem si, ze v tom roce už bude všechno jiné ale je to snad ještě horší.
Porad se mu něco nelíbí, neumí si sam hrát, já nemůžu nic dělat v domácnosti, protože chce být porad na rukach.. chodit ještě neumí.
Hodne se vzteka a někdy nedokazu uhlídat svoje nervy a řvu na něho nebo ho dokonce i plesknu přes zadekKdyž mě třeba drápe do obličeje.. nebo když si na něco ukazuje a nedostane to tak se dokáže tak rozcilit, propne se a silene rve..je to silene, říkám si ze už to proste nezvladnu.. o dalším dítěti není ani pomyšlení, nezvladla bych to. Často si říkám, ze jako matka jsem zklamala. Nezasloužím si další dítě když poradně neumím vychovat jedno
ma nekdo podobnou zkušenost? Změní se to věkem nebo třeba až se naučí chodit? Nebo proste ma takovou povahu a bude takový
Je to mimino. Jeho svět jsi hlavně Ty. Takže je úplně normální, že Tě pořád potřebuje. Vydrž, než povyroste.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.22 21:04
Ty jo, jako bych to psala já, já mám holčičku 20 měsíců a občas jsem na provaz. Jako dneska. V 5 hodin dostala záchvat a neuklidnila se, dokud jsme nezalezli do postele a dělala jsem že mě nezajímá. Pak se zklidnila a potom usnula. Do mě taky vjel vztek zakřičela jsem na ni ať jde do té postele, když se válela na zemi. No teď je mi to zase líto a přemýšlím nad tím. Tyhle pocity jsou asi normální, záleží jakou máš psychiku, co jsi si odnesla z dětství atd.. hlavně potřebuješ podporu a denně klidně půlhodinu jen pro sebe. Podpory já bohužel moc nemám a na tu svoji půlhodinu se kolikrát těším od doby co vstanu z postele.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.22 21:10
Hele, máme to se synem to samé a to mu jsou čtyři. Je na mne závislý od narození. Dneska jsem přišla domů ve tři a neslezl mi z klína do pěti. Jinak je to úžasné a samostatné dítě, jen nesmí být nablízku máma. V tu chvíli se mění v ukňučené batole. Radu nemám, prostě přežít. U nás se to dost změnilo k lepšímu, když jsem se vrátila do práce, úžasně si tam odpočinu. Jako období vzdoru asi bylo horší, jenže tohle nekončí a nekončí. Ale u vás se to určitě zlepší, až bude chodit a dostane se sám, kam bude chtít. To pak zase nastává období neustálého dohledu, no.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.22 21:24
To chce klid. Mame doma holku rok a pul a stejne se v klidu nemuzu dojit ani vycurat. A hystericky sceny, ze jsem na prvni pokus nepodala spravnou hracku, ze ji chci pomoct najist se lzickou, at je vic v ni nez na ni… to mame porad. Dneska treba scena, protoze rikam, ze vymenime plinu, pritom vetsinou ochotne jde. A jeste mam vypozorovano, ze je to horsi, kdyz je muz doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.22 21:45
Když měla malá necelý rok, narodil se mi syn, pořád jsem si říkala ať už mají aspoň dva a tři, no tak teď mají 2,5 a 3,5 a že bych měla klid, tak to rozhodně ne, spíš úplně naopak 
říkám si, bude to lepší až jim bude aspoň 5 a 6 ? asi ne, to je furt něco, mateřství je velká dřina a člověk se s tím hold musí smířit. Někdy si říkám, že se těším až budu stará breca, že se zas konečně vyspím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.22 22:13
Možno by ti pomohlo ubezpecenie, že tvoja úloha ako matka neni zabezpečiť, aby dieťa bolo 100% času spokojné a nikdy neplakalo. Tvojou úlohou je zabezpečiť mu základné potreby (jedlo, spánok, bezpečie fyzické aj psychické), nie plniť mu okamžite všetko po čom zatúži. V tom roku už to prestáva byť mimino ktoré plače skoro vždy lebo niečo potrebuje, ale často kričí, lebo niečo proste chce.
A nie vždy proste môže to čo chce dostať. Niektoré veci sú nebezpečné, inokedy sa mu napríklad nemôže človek venovať okamžite lebo robí niečo čo nejde prerušiť. Vtedy proste pomenujem čo vidím že asi chce, poviem že teraz to nejde a za chvíľu keď to dorobim sa budem venovať. U ročného chvíľa = ledva minúta, ale takto si postupne budujeme pochopenie situácie, že občas treba chvíľu počkať.
A potom ešte spomeniem tretí typ vreskotu, kedy sa dieťa hrá, niečo sa mu nedarí ale vlastne pomoc nechce, potrebuje len upustiť paru. Človeka to vtedy strašne ťahá ísť mu hneď pomôcť ale tým by sa len zabila samostatnosť, v takej chvíli je lepšie len sledovať a pomôcť až keď si to dieťa vypýta (menšie pohľadom, staršie príde a strčí mi tú zlú zlú hračku do ruky).
Revú pomerne často v tomto veku aj úplne milé a jednoduché deti. A vždy keď si sadnem mám dcéru okamžite vylezenu až na hlave aj keď sa inak vie zabaviť aj samostatne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.22 22:42
@Lucy75 píše:
tohle dáš… jen se obrň.. je prostě takový vzteklejší a umíněnější, ale nic nenormálního.. dýchej, zkus si ho občas nechat pohlídat, zapoj víc manžela, běž aspoň na dvě hodinky úplně jinam - ke kámošce na kafe /hlavně ho tam ty dvě hodiny neřeš/ - odpočiň si, vyspi se.. zkus se urvat třeba na bazén občas nebo co tě baví…
roční dítko je náročné, ale období vzdoru je teda ještě o kousek horší no a historkami s puberťačkami tě už děsit nebudu vůbec.. aktuálně vždy číhám, kdy budou co nejméně v rámci cyklu zmítány hormony a kdy s nimi bude aspoň chvilku řeč..
drž se, stejně je milujeme
Pochybuju, že puberta bude horší. Kdo tohle nezažil, nepochopí.
Jo, zlepší se to.
Ona to je částečně povaha, ale s věkem je to mnohem lepší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.22 22:49
Taky mam rocni decko, taky se umi pekne vztekat. Nejvic pomaha ignorovat tyhle vylevy, nenechat se rozcilit, ale taky nekdy vyjedu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.22 19:53
@Anonymní píše: Čaute potřebuji se trochu vypsat
Malej měl nedávno 1 rok, od narozeni je to ubrecene miminko, porad mě potřebuje u sebe.. myslela jsem si, ze v tom roce už bude všechno jiné ale je to snad ještě horší.
Porad se mu něco nelíbí, neumí si sam hrát, já nemůžu nic dělat v domácnosti, protože chce být porad na rukach.. chodit ještě neumí.
Hodne se vzteka a někdy nedokazu uhlídat svoje nervy a řvu na něho nebo ho dokonce i plesknu přes zadek
Ano, zlepší se to věkem.
Ano, zlepší se to až bude chodit
Opakuj si ze, žádný blby období netrva věcně. Ono to pak nebude o nic min náročný, ale bude to zas jiný … Dítě bude samostatnejsi a ta chuze udělá fakt hodně! Za chvíli bude venku teplo a na jare uz muže klidně ťapat, najdete si zas spoustu jiných aktivit, člověk bude moct byt víc venku a všechno bude veselejší
A ze se nezabavi sám? Vždyť je to ještě takový velký mimino Ja dneska měla nonstop za zadkem dvou a půl letyho (neměl doma segru, tak jsem mu byla dobra ).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.2.22 13:13
Syn byl v roce podobny, chodit zacal az v 18 mesicich. Chuzi se to zlepsilo, ale zase se zacal vztekat a ted to je teda narocne hodne, vzdor vrcholi, ale zase uz mluvi a domluvime se na hodne vecech, rekne si, co potrebuje apod. Umi se ted uz najist, chodi do skolky (budou mu tri), takze jedny starosti zmizely (vztekal se, kdyz chtel chodit a neslo mu to, chtel se najist a neslo mu to apod. A to ted uz neni), ale vystridaly to jine potize, vztek, vse chce sam apod. Uz jsem se odnaucila cekat, kdy “to” skonci, protoze neskonci 
, ale vzdy neco prestane a neco se zlepsi a neco pribyde, co je na prd mne pomohlo si kazdy den kolem toho roka psat, co se nam povedlo, co se mi libilo ten den atd. Clovek ma tendenci cely den “hodit do kose”, ze zas dite jen rvalo, vztekalo se a bylo to na prd, pritom pri blizsim pohledu ty chvile “na prd” nebyly cely den a bylo tam i neco fajn, ni kdyby to byl treba jen extra dlouhy spanek po obede
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Čaute potřebuji se trochu vypsat
Když mě třeba drápe do obličeje.. nebo když si na něco ukazuje a nedostane to tak se dokáže tak rozcilit, propne se a silene rve..je to silene, říkám si ze už to proste nezvladnu.. o dalším dítěti není ani pomyšlení, nezvladla bych to. Často si říkám, ze jako matka jsem zklamala. Nezasloužím si další dítě když poradně neumím vychovat jedno 
ma nekdo podobnou zkušenost? Změní se to věkem nebo třeba až se naučí chodit? Nebo proste ma takovou povahu a bude takový 
Malej měl nedávno 1 rok, od narozeni je to ubrecene miminko, porad mě potřebuje u sebe.. myslela jsem si, ze v tom roce už bude všechno jiné ale je to snad ještě horší.
Porad se mu něco nelíbí, neumí si sam hrát, já nemůžu nic dělat v domácnosti, protože chce být porad na rukach.. chodit ještě neumí.
Hodne se vzteka a někdy nedokazu uhlídat svoje nervy a řvu na něho nebo ho dokonce i plesknu přes zadek