Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nezvládám péči o dítě a nesnáším svůj život
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.4.23 15:20
@Margery já taky, v kočárku mám roční a ten 4 lety má kolobezku, jenže se mu nechce jet ani na te, takže stojí a já jednou rukou tlačim kočár a druhou rukou tahnu toho většího na kolobezce 
to praktikujeme od 3 let, když se narodila mladší no, do te doby jezdil v kočárku, já neměla nervy s pupkem ještě řešit hysterické batole, tahat ho a zvedat z chodníku. Kolobezka je fajn, i když si občas připadám jak cvok, jak za sebou všechny tahnu 
ale mame ještě nejstaršího a ten má školu, kroužky a musím všude byt na čas a není čas někoho přemlouvat nebo jít kilometr cele odpoledne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.23 15:49
@MareB Chápu, taky jsem to tak měla. Myslím, že pro tebe je nejhorší, že trčíš doma, je to nuda a zároveň namáhavé. To pak člověk nemá nervy na vzdorovité dítě. Moje řešení bylo - jesle každý den, jak byl muž doma, odcházela jsem, někdy jsem jela na víkend do hotelu. Jesle jí prospěly, byla pak unavenější a lépe spala, ale taky tam byly problémy, byla hrozně vzdorovitá a uřvaná, dokázala řvát i půlhodiny v kuse, mluvilo se i o postižení. Postupně se to zlepšovalo a od školy je v pohodě. Já bych se pokusila ji co nejmíň omezovat, ať si jí nudle každý den, vozí se v kočáru, krámuje věci. Popřemýšlej, v čem rozhodně nechceš povolit (třeba ty sladkosti) a jinak ji nech v klidu. Myslím, že jesle každý den by byly lepší, bude tak mít přes týden pravidelný rytmus.
Možná, že cítí tvoji nespokojenost a zrcadlí ji, když bys chodila do práce, tak by se to mohlo zlepšit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.23 15:59
@Kriss Tina kočárek jsme už dali pryč. Je daleko jednodušší táhnou za ruku dvě vzpírající dvě děti, než tlačit do kopce kočár, co má i s dětmi cca 40 kg a to ještě bez nějakého nákupu. V kočáru neustále řvali, stoupali si, navzájem se kousali a na to nemám nervy. Holt mají smůlu a musí chodit po svých. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.23 16:06
@Elea9 to já tahnu 40kg kočár radši než rvouci dítě za ruku 
jedno dítě má 10kg, druhé 15, kočár sam tak 10, plus většinou ještě tuna krámů pod kočárem porad lepší jak táhnout třeba 5kg v batohu na zádech a v každé ruce vzpirajicich se 12 kg ale tak když ti to funguje, tak si aspoň zvyknou já bych na to nervy neměla, to si radši maknu s kocarem do kopce, tlacim ho svým tempem a ať se v něm třeba sezerou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.23 19:44
Az prepnes svoji hlavu, prepne i dite.. ono z tebe ty tvoje nervy proste citi a o to vic je nesve a jste v zacarovanem kruhu… jak prepnout svoji hlavu a mysleni? to nevim, kazdemu zabira neco jineho - relax, prace, chuva, konicek, wellnes, sejit se s partou lidi atd.. nevidim duvod se izolovat s ditetem doma, proste seberu dite a jdu - na kafe s kamaradkou, do fitness s hlidacim koutkem, na vylet do zoo, do restaurace na jidlo, na vikend na hory,… hodis se do klidu, scen s ditetem ubyde a i to dite zjisti, ze nove veci jsou fajn a zacnete spolu fungovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.23 20:19
@Ilida
Komentáře o tom, že se mám hodit do klidu a i dítě bude klidné, nebo nějak jinak zpochybňující mou mateřskou roli, patřily v době, kdy se to i mně týkalo, k další pravidelné každodenní bolesti, co jsem zažívala.
Dostávala jsem téměř každý den rady, co dělám špatně. Od žen, které si ničím podobným neprošli. Měli více standartní děti, a byly si jisté, že za to můžou jejich mateřské dovednosti - a za mým méně standartním dítětem a trápením s ním je moje mateřská a lidská neschopnost.
Přitom já si byla jistá, že dané dámy by to, co každý den se svým dítětem zažívám, dávali nejspíš ještě hůř.
Pamatuji si taky na svou sestru a její slzy, když jí lidi u neklidného novorozence hromadně radili, ať se uklidní, i její dítě pak bude klidné. Ráda by jsem viděla, jak lze být zrelaxovaná, když žena nespí, protože její dítě nespí, a celý den s ním musí chodit a houpat ho v náručí, aby neřvalo. Někdy se musím držet, aby ženy, které takto radí, neproklínala, aby si to jednou taky zažili. Ne, hlavně ať se mají dobře. Nemusí to všichni zažít a vědět, o čem je řeč. Jinak by jsme jako lidský rod nejspíš už dávno vymřeli, kdyby všechny děti byly tak náročné.
Někdy svými radami bráníme hlavně samé sebe před vlastní úzkostí- utvrzujeme se ve svých schopnostech a v tom, že nám by se nic takového nemohlo stát, protože jsme schopnější a daná žena ne.
O tom žádná, že někdy není problém přílišná zlobivost dítěte, ale malá energičnost rodiče. Ale máme málo informací na to, aby jsme mohli takto radit. Třeba jsme se dozvěděli jen slabý odvar potíží - a my by jsme z tak aktivní dcerky taky byly vyflusnuté a šetřící energii. Anebo prostě daná paní může být depresivní, nebo nemocná, nebo co já vím co, a proto její popis situace zní neenergeticky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.23 20:39
Trochu jinak bych na to šla.
Dělej to, co dělá to dítě. Samozřejmě doma, nemusíš se vztekat v obchodě
Začne se vztekat a řvát u jídla, začni řvát taky, jakmile přestane, přestaň taky a zeptej se jí budeme plakat a vztekat se, tak to teď chceš?
Dítě když vidí to zrcadlo, je nejdřív v šoku, potom pochopí ten sytém, vzteká se ono, vzteká se rodič. Navíc je pro dítě velmi nepříjemné vidět plačícího rodiče.
Přestane s tím a pochopí to, uvidíš, možná ne na první dobrou, ale půjde to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.23 22:21
A já ti poradím zabít dvě mouchy jednou ranou - odjed na víkend pryč, ať se stará tatínek. Odpocnes si a zavres mu pusu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.23 06:51
Zkusila bych na dite tolik netlacit s prikazy, pokud je zdrave, tak samo vi nejlip, jestli ma proste hlad, dobrutky nekupovat, kdyz k nim nebude mit pristup, nebude je vyzadovat. Nekdy je to jen chvile, obdobi, faze, tak bude jist suche testoviny..treba ji to po tydnu prestane chutnat a nabidnete neco dalsiho. Muj nejmladsi 21 mesicu odmita po meste v provozu kocar a prostredni skoro petileta zase odmita chodit, nekdy se sekne tak, ze to nejde, tak vezu ji a malej slape, do toho nejstarsi brbla, ze ma tezkou aktovku 
Kocar bych brala byt vami vzdy s sebou, na veci se hodi, chodila bych jen kousek, abyste se nezdrchala. Na vztekani je dobre naucit se dychat do bricha, jsou na to ruzne techniky. Jestli si tatinek po praci s ditetem hraje 2 az 3 hodiny, to mi prijde jako nadstandard. Zkuste vymyslet neco, co bezne nedelate, chytat broucky do lupy, vzit gumaky na kaluze, deti radi presypavaji, prelevaji, zalevaji. Ono to se to casem zlepsi, az dite dozraje, nebojte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.23 07:04
@Bramborova píše: @Ilida
Komentáře o tom, že se mám hodit do klidu a i dítě bude klidné, nebo nějak jinak zpochybňující mou mateřskou roli, patřily v době, kdy se to i mně týkalo, k další pravidelné každodenní bolesti, co jsem zažívala.
Dostávala jsem téměř každý den rady, co dělám špatně. Od žen, které si ničím podobným neprošli. Měli více standartní děti, a byly si jisté, že za to můžou jejich mateřské dovednosti - a za mým méně standartním dítětem a trápením s ním je moje mateřská a lidská neschopnost.
Přitom já si byla jistá, že dané dámy by to, co každý den se svým dítětem zažívám, dávali nejspíš ještě hůř.Pamatuji si taky na svou sestru a její slzy, když jí lidi u neklidného novorozence hromadně radili, ať se uklidní, i její dítě pak bude klidné. Ráda by jsem viděla, jak lze být zrelaxovaná, když žena nespí, protože její dítě nespí, a celý den s ním musí chodit a houpat ho v náručí, aby neřvalo. Někdy se musím držet, aby ženy, které takto radí, neproklínala, aby si to jednou taky zažili. Ne, hlavně ať se mají dobře. Nemusí to všichni zažít a vědět, o čem je řeč. Jinak by jsme jako lidský rod nejspíš už dávno vymřeli, kdyby všechny děti byly tak náročné.
Někdy svými radami bráníme hlavně samé sebe před vlastní úzkostí- utvrzujeme se ve svých schopnostech a v tom, že nám by se nic takového nemohlo stát, protože jsme schopnější a daná žena ne.
O tom žádná, že někdy není problém přílišná zlobivost dítěte, ale malá energičnost rodiče. Ale máme málo informací na to, aby jsme mohli takto radit. Třeba jsme se dozvěděli jen slabý odvar potíží - a my by jsme z tak aktivní dcerky taky byly vyflusnuté a šetřící energii. Anebo prostě daná paní může být depresivní, nebo nemocná, nebo co já vím co, a proto její popis situace zní neenergeticky.
A nejlepší jsou ty řeči, „jé, to počkej, až začne chodit a běhat, to si užiješ“ atd.
Nebo „malé děti, malé starosti, velké děti velké starosti“ nebo „si to užívej ne, však malé děti jsou jen jednou“
Všem takovým matkám, které sežraly „Šalamounovo ho***“, bych chtěla vzkázat ať si ty svoje řeči nechají pro sebe
Zakladatelko, čím bude dítě starší, tím to bude lepší, nezbývá než přežít. U mě teda nic jiného nepomohlo, každým rokem je to o chlup lepší, kdy se z dítěte stává človek, který začíná víc a víc spolupracovat. Dle řeči některých matek bych měla teď vzpomínat na to krásné miminkovské období, kdy to bylo ještě všechno vélká pohoda, kdy jsem nemusela chodit do práce, mohla si vstát, kdy chtěla jo, tak určitě , kolik jsem si vyslechla řečí, „počkej až začneš chodit do práce, to bude teprve mazec“
Neříkám, že je to lážo, plážo, náročné je to pořád, ale pořád mi to přijde asi tak 100× lepší než být na mateřské, protože moje činnost se také skládá už z jiných činností, než nonstop lítat kolem dětí a ten stereotyp na mateřské mě naprosto ubíjel…od té doby, co chodím do práce, je už líp a to i přesto, že děti jsou dost často nemocné, ale tento rok už převládají dny, kdy jsou víc ve školce než doma…budou mít 4 a 5 a myslím si, že od věku, kdy si dítě dojde samo na nočník, záchod, samo se nají a zvládne nějaké úkony, chápe, že třeba když jede auto a musí počkat, nezdrhá, čeká, rozhlídne se, tak v tu dobu už začíná jednodušší život.
Pořád mám v hlavě hlášky, „to počkej jak budeš vzpomínat na mimino“ haha, věk do 3 let u mých dětí mám v mlze a už nikdy v životě bych se do té doby nechtěla vrátit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.23 10:43
Chapu, soucitim. Mam stejne narocneho syna. A tez uz mi doslo, ze musim jen prezit az doroste urcitemu veku. Za celou dobu jsem od bej nebyla pryc, muz rekonstruuje po praci barak, nikoho jineho nemam. Ano, tez tuhle zivotni fazi nenavidim.. Ale ty, ktere nemaji dite, co vetsinu dne jen prorve, opravdu nikdy nepochopi tu frustraci. A z reci vyrovnana mama, klidne dite je mi uz na zvraceni..
Drzte se, nejste v tom sama!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.23 10:48
@Bramborova
@Bramborova píše: @Ilida
Komentáře o tom, že se mám hodit do klidu a i dítě bude klidné, nebo nějak jinak zpochybňující mou mateřskou roli, patřily v době, kdy se to i mně týkalo, k další pravidelné každodenní bolesti, co jsem zažívala.
Dostávala jsem téměř každý den rady, co dělám špatně. Od žen, které si ničím podobným neprošli. Měli více standartní děti, a byly si jisté, že za to můžou jejich mateřské dovednosti - a za mým méně standartním dítětem a trápením s ním je moje mateřská a lidská neschopnost.
Přitom já si byla jistá, že dané dámy by to, co každý den se svým dítětem zažívám, dávali nejspíš ještě hůř.Pamatuji si taky na svou sestru a její slzy, když jí lidi u neklidného novorozence hromadně radili, ať se uklidní, i její dítě pak bude klidné. Ráda by jsem viděla, jak lze být zrelaxovaná, když žena nespí, protože její dítě nespí, a celý den s ním musí chodit a houpat ho v náručí, aby neřvalo. Někdy se musím držet, aby ženy, které takto radí, neproklínala, aby si to jednou taky zažili. Ne, hlavně ať se mají dobře. Nemusí to všichni zažít a vědět, o čem je řeč. Jinak by jsme jako lidský rod nejspíš už dávno vymřeli, kdyby všechny děti byly tak náročné.
Někdy svými radami bráníme hlavně samé sebe před vlastní úzkostí- utvrzujeme se ve svých schopnostech a v tom, že nám by se nic takového nemohlo stát, protože jsme schopnější a daná žena ne.
O tom žádná, že někdy není problém přílišná zlobivost dítěte, ale malá energičnost rodiče. Ale máme málo informací na to, aby jsme mohli takto radit. Třeba jsme se dozvěděli jen slabý odvar potíží - a my by jsme z tak aktivní dcerky taky byly vyflusnuté a šetřící energii. Anebo prostě daná paní může být depresivní, nebo nemocná, nebo co já vím co, a proto její popis situace zní neenergeticky.
Naprosto, ale naprosto se v teto odpovedi vidim.. Tesat do kamene!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.23 13:58
Jak už tu zaznělo, děláš si to sama těžší. Nedělej nic. Proč taky? Uklizené věci stejně zase rozhází, tak proč je uklízet několikrát denně? Nechce jíst? Tak ať nejí. Dětí nejsou tak hloupé, aby se vyhladověly k smrti. Ale jsou naopak chytré, že i ve svém věku ví, jak s rodiči manipulovat. Tvé dítě je toho krásný příklad. Tanečky kolem jídla jsou důvod, proč nejí.
Chlapovi vysvětli, jak je to děsně ubíjející. Jeden den jako druhý. Já si kolikrát připadám jak slabomyslná, když mluvím s dcerou - jé, kyti; jede auto; bác, holčička spadla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.23 09:08
Ahoj zakladatelko,
necetla jsem celou diskuzi, ale rozhodne souhlasim. Pro me je z nejakeho duvodu pece o deti nejvetsi orisek od tech dvou let. Jak zacnou byt vzdorovite a vymysli lumparny, hraje mi to na nervy a uz to neni takova idylka, jakou jsem si predstavovala. V jedne kbizce o svobodne hre deti pisou, ze to je vek, kdy jsou jako neandrtalci a to teda sedi. Maji pry jasny nazor, ale nulove vyjednavaci schopnosti. Za me to hodne sedi.
Jestli to pomuze, tak se sverim, ze me dal syn taky zabrat. Pred tim druhym rokem zacal byt opravdu hodne vztekavy a situace, ve kterych jsme se ocitali byly zoufale. V jeho dvou letech se nam narodila jeste sestricka a pak to dostalo jeste lepsi obratky. 
Ted mu jsou ctyri a zpetne bych si vzkazala presne to, co tady pisou ostatni maminky - snazit se mit na nej co nejmene pozadavku a nedelat si hlavu. Oni z toho fakt vyrostou. Byli jsme s manzelem dokonce na vychovnem poradenstvi, kde nam doporucili klidne pustit pohadky v televizi, ty deti si u toho nekdy proste nejlip odpocinou, obcas pry byvaji tak pretizene, ze pak nemuzou vypnout a jsou na zabiti. Premyslela jsem o tom a opravdu je asi mensi zlo pustit pohadku nez odvarit maminku a dohnat ji na pokraj sil. Stejne tak ty nesvary - sice je tezke koukat na to, jak dite ji jen testoviny, ale pokud se to da zmenit jen za cenu silenych scen, tak je asi lepsi se na to vykaslat a pockat, az vyroste. Ty deti stejne jsou legracni a maji takova obdobi. Synovec jednu dobu jedl jen avokado s rajcatama. To je sice zdravy, ale kdyz neji nic jineho, clovek znervozni.
Jeste jsem ale chtela podotknout k tomu, jak se citis. Jsi super, ze chodis na terapie. Sama mam bohuzel docela slozitou psychiku a beru antidepresiva a tak jsem si rikala, ze ti napisu svou zkusenost. Ja k lekum uz prisla davno pred detma a jsem za ne hrozne rada. Chodila jsem i nekolik let na terapii, coz v mem pripade pomohlo, ale proste ne tolik, abych se obesla bez prasku. Mam bez nich hrozne uzkosti a nejradeji bych sedela jen pod dekou na gauci a skryla se pred svetem. Dosla jsem k zaveru, ze ten zivot ziju jen jednou a prijde mi lito stravit ho v uzkostech a dat vsechny sily do snahy se jich zbavit. A tak mam uz pres deset let prasky jako berlicku a jsem za ne fakt rada. Rozhodne to neni tak, ze by me nic netrapilo a i uzkostna jsem porad, jen to proste neni tak neslucitelny s zivotem.
Myslim, ze tyhle prvni roky materstvi jsou fakt narocny a spolecensky je to takhle divne nastavene, ze jsme s tema detma non stop zavrene doma… Vlastne je docela vyzva se nezblaznit nebo nezacit pit. Kdybys si chtela nechat pomoct nebo i jen zjsitit, co si o tom mysli psychiatr, tak rozhodne doporucuju. Leky dnes jsou fakt setrne, v podstate treba jen stimuluji centrum v mozku, aby produkovalo vice serotoninu. Navic nekomu staci je urcitou dobu brat, odpocine si, vyklidni se a muze je pak spolu s tim psychiatrem vysadit, se mnou to taky doktorka parkrat zkousela, jen jsem bohuzel marna.
Drzim palce, at se citis lepe a at mala z toho neandrtalstvi brzy vyroste.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
