Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nezvládla jsem výchovu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Capelucia
17.10.22 03:04
Zklidni sebe, jdi příkladem. Řvaní ani plácaní výchovou není.
- Citovat
- Upravit
17.10.22 04:09
Je malá a aktivní.
Potřebuje pozornost, což může být únavné.
Potřebuje, aby si s ní někdo hrál.
Potřebuje se vydovádět.
Potřebuje získat spoustu zkušeností a naučit se spoustu dovedností.
Malé dítě je velký zápřah. Aby tzv. nezlobilo, je třeba se mu věnovat. To není, že chvilku s ním něco a pak už si samo bude hrát a bude tzv. hodné. Malé dítě chce se svými lidmi normálně u všeho být, všechno vyzkoušet, a tím se do všeho plete a to je normální. Jak jinak by se mělo všechno důležité pro život naučit? Kdyby bylo hodné a tzv. nezlobilo, tak by se nic nenaučilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.22 04:28
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych rady jak na skoro 4 letou ďáblíci… Někde se stala chyba. Malá do 2let byla nejzlatejší, usměvavé sluničko co dokázala spát sama. V létě jak měla 2 roky zažila první velkou bouřku ve dne… Kde i já se bála.. a v ten den to začlo. Přestala spát sama. Začla se víc ukazovat a vyjadřovat. Nezvládla emoce. A že je sakra dá vědět. Je fakt že jsme už od narození věděli že je malý šéf. Ale že až tak??… Zkoušeli jsme všechno. Dostávala na zadek, přes ruce, do rohu, do pokoje než se uklidní, bez oblíbené hračky. Vysvětlování. Nic. Je to po každé snaze jen horší a horší.… Když řekneme že nedostane, nevím třeba bonbón. Začne řvát a říkat ne, ne, ne, ne a furt to opakuje. Jednou se s ni dohaduju a po druhé prostě mlčím a řeknu že se s ni dohadovat nebudu… Vysvětlují co to jde ale neudrží ani pozornost… Připomíná mi z té pohádky „paničku, mám tě moc rád a..VEVERKA“ u hraní, neumí si hrát sama, ve školce ze začátku s ní měli problém že si nehraje a jen hodinu stojí a kouká na jine (a při tom se mnou je zase uuuplne jiná a furt mi za dětmi utíkala aby si mohla hrát…) Nikdo ji nechce ani hlídat že to nezažili aby po ně 3lete děcko pyskovalo a nadávalo. Neposlouchá nikoho. Děti, Zvířata šikanuje, 100× řeknu nedělej to, kousne tě, skočí po tobě, neškubej, nedělej to a tam to, ne. Za půl minuty to dělá znovu a hlavně se ani nepoučí… Partner si myslí že je zdravá a normální. Že je nadaná a šikovná až na tu umíněnost, tvrdohlavost. Ale já po tom všem vidím jen malého teroristu😂 dikybohu že to je holka, tak že se nemusím bát že v budoucnu někomu ublíží a doufám že to jednou přejde. No a ještě jídlo. Ona fakt nic nejí a při tom vše… každý den, KAŽDÝ DEN ji klidně i 2-3h jídlo… Jednou za fakt dlooooouhou dobu dokáže sníst oběd SAMA do 10 min. Tak samo ve školce. Maso nejí jen grilované 🙄
občas i doma.. ale to už jsem vzdala. Jak ho dostane a omylem ho sni a zrovna dnes na něj nemá chuť tak tím oběd končí… žvýká ho tak dlouho, že ji můžu pomalu chystat i večeři. Jedině kde mě poslechne je když už vybublám, jsem vyčerpaná td…a začnu už dost řvát a to se s ní pak už neštvu. Je fakt že jak měla 2roky měli jsme doma velkou krizi. Jeden říkal to, druhý ono a třetí zase tam to. A vlastně vzniklo to že si začla dělat a zkoušet co chce. Ach jo.
myslíte že je nějaká možnost aby se zklidnila? Druhé nechci.. měla jsem poporodní deprese. Měsíc jsem s tím bojovala a málem prohrála kdyby mi přítel nepomohl. A pak se bojím že by malá ještě něco udělala. Malou neskutečně milují… I když je taká jaká je. Ale už nevím jestli to mám hodit za hlavu, a doufat že jak bude mit větší rozum že se jí půjde domluvit, nebo to řešit teď (i když nevím jak) ať nás ještě v 8letech nezavraždi že jsme ji nekoupili telefon. Pfuu, pardon za román. A děkuji kdo to dočetl až sem a omlouvám se za chyby… Kritiku moc nechci. Tu mám každý den od své 3 leté dcery😂 ale rady. Zlaté a hodné rady. Bez agrese a použití násilí které nerada praktikuji.
Ty ale podle projevu taky nebudeš úplně easy-going osoba. 
Viz „kritiku moc nechci“. Hodně sebestředně a zmateně to působí. Já mám taky děti, co jsou povahou v lecčems po mě, no, tak s tím pracuju. 
Takže klíč k řešení máš sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.22 05:28
Hodně se jí věnuj, buď důsledná, ale nervi a neplacej jí. Buďte hodně venku, doma treba cvičte, tancuje atd.at se unaví. Pokud se bude chovat špatně, prerus činnost a pošli ji do svého pokoje. Snaž se být ty ta klidná, ale nastav hranice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.22 05:51
Já vím, že kritiku jsi číst nechtěla, ale z tvého příspěvku mám pocit, že problém je spíš v tobě než v tom dítěti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.22 06:01
@jamik1416 píše:
Já vím, že kritiku jsi číst nechtěla, ale z tvého příspěvku mám pocit, že problém je spíš v tobě než v tom dítěti
Nepotřebuje, aby ji někdo kritizoval, protože je všeho na ni moc. Na člověka někdy bývá všeho moc a do toho malé dítě, které je zdravé a aktivní a člověku to pak všechno přerůstá přes hlavu, a tak si v noci potřebuje ulevit, ale nepotřebuje, aby mu ještě někdo další vynadal. Asi tak. Kde kdo mívá někdy depku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.22 06:10
@poučená píše:
Nepotřebuje, aby ji někdo kritizoval, protože je všeho na ni moc. Na člověka někdy bývá všeho moc a do toho malé dítě, které je zdravé a aktivní a člověku to pak všechno přerůstá přes hlavu, a tak si v noci potřebuje ulevit, ale nepotřebuje, aby mu ještě někdo další vynadal. Asi tak. Kde kdo mívá někdy depku.
Ale já nikomu nenadávám. Slušně a bez nějakých zbytečných urážek jsem napsala jen svůj subjektivní názor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.22 06:11
Normalni obdobi vzdoru, ke kteremu jsi pristoupila bohuzel jako k boji. Ono to boj neni, i kdyz je to vycerpavajici, je to normalni vyvojovy stupen, misto trestu a zavirani do pokoje potrebovala podporu, hranice a klid. Jestli jste do toho meli jeste doma krizi, tak chapu, ze na to asi uplne situace bohuzel nebyla, stalo se, blbe ale holt zivot neni vzdy idealni.
Chce to, abys to pochopila aspon ted. Prestan v ni videt teroristu, mas dite, ktere je jeste porad male, jeho mozek se chova jinak nez mozek dospeleho. Je normalni, ze nezvlada emoce, je normalni, ze neudrzi dlouho pozornost, dlouhe vysvetlovani je v tomto veku k pr*u. Potrebujes se zklidnit hlavne ty, ukaz ji, jak se s emocemi pracuje. Pokud vidi akorat, jak se zlobis a kricis a placas a posilas ji pryc, co cekas od ni? 
A vim, ze to lehke neni, me tady treba vcera asi pul hodiny hysericky rvalo dite, ze chce kadit vic, nez mu slo…to jeden nevymysli
Poradila bych ti knizku, jen jdu najit, jak se jmenuje cesky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.22 06:15
https://www.megaknihy.cz/…-ditete.html
Ten cesky nazev je trochu divny uprimne, ja ji cetla v originale…je to hodne ontom, jak se ten mozek vyviji, co asi tak zvlada v jakem veku a jak k diteti pristupovat, prave i jak zvladat tyhle ruzne situace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.22 06:41
Mám podobnou skoro 8-mi letou. Umí být úžasná, tančí, zpívá, miluje pozornost, takže ve společnosti umí být bavič, je velmi akční, má obrovskou fantazii, slovní zásobu, chytrá a hodně zvědavá, vtipná. Taky je dominantní, urputná, hned jde do boje při konfliktu, umí být vztekla, agresivní, emoce jak na houpačce.
Co určitě pomaha: režim, kvalitní jídlo (ano, taky dlouho nechtěla, maso byl obrovský problem, nutili jsme ji vždy aspoň něco, dnes už ho ji), dodržovat spánek a odpočinek (i když srší energii, nesmí se přetáhnout, pak je hystericka). Pozornost jen pro ni alespoň 20 minut denně, hodne ji mazlit. Laskavost pokud to jde, ne boj, ne síla. Vyprávění příběhu, co jsem dělala jako dítě já, čtení a učení empatie skrze pribehy (jak se asi cítil?, co bys dělala ty?).
Teď v skoro 8 je šikovná, spoustu věcí si zařídí, samostatná, zároveň už ne taková střela, začíná i přemýšlet dopředu, má už i svědomí, empatii, je hodná na menší děti i zvířata, chce pomáhat a být užitečná. Jinka je víc drzá než by asi měla být, pořád tvrdohlava, v „boji“ se nevzdává a chce vyhrát a nekontroluje se: co na srdci, to na jazyku.
Když byla menší, tak jsem brečela, že roste pro kriminálu, nikdo ji nechápal, všude ji bylo „až moc“ - moc hlasitá, moc aktivní, moc dominantní, moc emocí kolem ni. Je strašný, když všude cítíš, že tam narusujete klid. A ona to nedělala schválně, prostě taková byla. Tak jsme byli hodně venku, sami, v lese a nebo mezi podobně akčními (silenymi) děti, jejichž matky to chápaly. Stačí jedna taková maminka jako opora, kdo tě vyslechne, kdo ti rozumí a cítíš se líp.
Je strašně těžký, když dáváš do výchovy tolik, ale vrací se málo. Ale někde se to střádá. Vydrž. Odpocivej a hledej to pěkný, abys ji mohla i chválit.
My máme ještě syna mladšího, ten je hodný, emapticky, úplná pohoda proti ní, ta výchova se nedá srovnávat, on mě stal tak třetinu energie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.22 07:25
Je na svete teprv DVA roky a ty cekas hotoveho cloveka s poslusneho robota .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.22 07:32
@Lucie_Sx píše:
Je na svete teprv DVA roky a ty cekas hotoveho cloveka s poslusneho robota
To je nejaka teorie, ze se prvni dva roky neberou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.22 07:45
@Lucie_Sx píše:
Je na svete teprv DVA roky a ty cekas hotoveho cloveka s poslusneho robota
Jsou jí čtyři
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.22 08:02
@terien píše:
Jsou jí čtyři
Aha, prehlidla jsem.
Jde o to, ze zakladatelka ocekava, ze bude zvladat emoce a poslouchat jak kdyby vsechno znala a umela. Ale ona se to teorv vsechno uci a jeste dlouho bude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ahoj, chtěla bych rady jak na skoro 4 letou ďáblíci… Někde se stala chyba. Malá do 2let byla nejzlatejší, usměvavé sluničko co dokázala spát sama. V létě jak měla 2 roky zažila první velkou bouřku ve dne… Kde i já se bála.. a v ten den to začlo. Přestala spát sama. Začla se víc ukazovat a vyjadřovat. Nezvládla emoce. A že je sakra dá vědět. Je fakt že jsme už od narození věděli že je malý šéf. Ale že až tak??… Zkoušeli jsme všechno. Dostávala na zadek, přes ruce, do rohu, do pokoje než se uklidní, bez oblíbené hračky. Vysvětlování. Nic. Je to po každé snaze jen horší a horší.
… Když řekneme že nedostane, nevím třeba bonbón. Začne řvát a říkat ne, ne, ne, ne a furt to opakuje. Jednou se s ni dohaduju a po druhé prostě mlčím a řeknu že se s ni dohadovat nebudu… Vysvětlují co to jde ale neudrží ani pozornost… Připomíná mi z té pohádky „paničku, mám tě moc rád a..VEVERKA“ u hraní, neumí si hrát sama, ve školce ze začátku s ní měli problém že si nehraje a jen hodinu stojí a kouká na jine (a při tom se mnou je zase uuuplne jiná a furt mi za dětmi utíkala aby si mohla hrát…) Nikdo ji nechce ani hlídat že to nezažili aby po ně 3lete děcko pyskovalo a nadávalo. Neposlouchá nikoho. Děti, Zvířata šikanuje, 100× řeknu nedělej to, kousne tě, skočí po tobě, neškubej, nedělej to a tam to, ne. Za půl minuty to dělá znovu a hlavně se ani nepoučí… Partner si myslí že je zdravá a normální. Že je nadaná a šikovná až na tu umíněnost, tvrdohlavost. Ale já po tom všem vidím jen malého teroristu😂 dikybohu že to je holka, tak že se nemusím bát že v budoucnu někomu ublíží a doufám že to jednou přejde. No a ještě jídlo. Ona fakt nic nejí a při tom vše… každý den, KAŽDÝ DEN ji klidně i 2-3h jídlo… Jednou za fakt dlooooouhou dobu dokáže sníst oběd SAMA do 10 min. Tak samo ve školce. Maso nejí jen grilované 🙄 
občas i doma.. ale to už jsem vzdala. Jak ho dostane a omylem ho sni a zrovna dnes na něj nemá chuť tak tím oběd končí… žvýká ho tak dlouho, že ji můžu pomalu chystat i večeři. Jedině kde mě poslechne je když už vybublám, jsem vyčerpaná td…a začnu už dost řvát a to se s ní pak už neštvu. Je fakt že jak měla 2roky měli jsme doma velkou krizi. Jeden říkal to, druhý ono a třetí zase tam to. A vlastně vzniklo to že si začla dělat a zkoušet co chce. Ach jo. 
myslíte že je nějaká možnost aby se zklidnila? Druhé nechci.. měla jsem poporodní deprese. Měsíc jsem s tím bojovala a málem prohrála kdyby mi přítel nepomohl. A pak se bojím že by malá ještě něco udělala. Malou neskutečně milují… I když je taká jaká je. Ale už nevím jestli to mám hodit za hlavu, a doufat že jak bude mit větší rozum že se jí půjde domluvit, nebo to řešit teď (i když nevím jak) ať nás ještě v 8letech nezavraždi že jsme ji nekoupili telefon. Pfuu, pardon za román. A děkuji kdo to dočetl až sem a omlouvám se za chyby… Kritiku moc nechci. Tu mám každý den od své 3 leté dcery😂 ale rady. Zlaté a hodné rady. Bez agrese a použití násilí které nerada praktikuji.