Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nikdy nebudu máma
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.10.20 09:16
A co změnit kliniku? Nemá ta stávající nějak špatný postup, když pořád nic? Někdy stačí změna v procesu (v podrobnostech se nevyznám) a dítě se ujme. Třeba tam něco nevychytali, nějaký problém, proč se pořád nedaří…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.20 09:20
To je mi líto, ale naděje opravdu pořád je. Moje teta se o dítě snažila 15 let, na 40 narozeniny si nadělila poslední pokus a teď má krásnou a zdravou holčičku.
Držím pěsti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
Anonymní
5.10.20 09:21
Chápu, že to chceš již vzdát, ale nevzdávej to, já věřím v to, že se jednou snad všechny dočkáme. Máme za sebou 1× neúspěšné IVF - nedošli jsme ani k ET a nikdo neví proč… 
Nejsi v tom sama, je nás v tom spousta. My bojujeme už řadu let, a to je mi už 32 a vždy jsem chtěla všechny děti do 30, ale nebylo nám přáno. Taky máme vše, jen to dítě v životě chybí. Chápu tě naprosto, mívám stejné pocity, ale vím, že to nikdy nevzdám a že se snad jednou svého dítěte dočkám… Držím moc palce, aby se zadařilo 
a přeju moc moc sil, páč vím, že v těchto chvílích síly docházejí… Zkuste změnit CAR nebo provést prostě nějakou změnu, ono i malá změna může pomoci… Držím pěsti
- Citovat
- Upravit
5.10.20 09:22
Ty důvody, co vypisuješ, proč ne adopce, to vše se ti může stát i s bio dítětem. Já, kdybych nemohla mít děti, šla bych do adopce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.10.20 09:26
Byla jsem na tom úplně stejně, jako ty a bylo mi o deset let víc. Chodila jsem cvičit do "dětského " pokojíčku a tekly mi slzy jako hrachy, když jsem sledovala čas, jak letí, ubývají nám peníze a jeden test za druhým je negativni 
Jediná rada je : nevzdávej to a bojuj. Jdi na jinou kliniku, zkus se pídit po důvodu, proč se vám nedaří, nech si udělat další vyšetření. Já bojovala celkem přes deset let a miminka jsme se dočkali jen proto, že jsme několikrát změnili centrum a po x letech jsme našli příčinu, což byla imunita. Určitě se vykašli na řeči typu "nemysli na to, odjeďte na dovolenou, nech to na chvíli plavat " a "já měla známou, ti nemohli mít děti, pak odjeli na dovolenou (stavěli dům, koupili psa) a zázrak se stal " na tyhle kecy jsem byla úplně alergická 
Naopak, 30 let není tak málo a tenhle boj leckdy zabere i několik let, na nic nečekejte a nic neodkládej. Moc ti držím palce a věř mi, jde to! 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.10.20 09:27
Promiň, psala jsi, ať nepíšeme, že máš ještě čas. Ale na takový černý myšlenky opravdu čas ještě máš. Já s IVF začala až v 35 a poslední mám za sebou v 37. Navíc 7. neúspěšný transfer opravdu nemusí znamenat, že ten osmý se nepodaří. Sice jsi o tom moc nenapsala, jestli je to jsou třeba transfery v rámci jednoho cyklu nebo už vícero, takže těžko radit, co zkusit třeba dále. Ale ja mám za sebou zkušenosti s dvěma centry, jinými typy stimulace, 3 IVF cykly a pokaždé úplně s jiným výsledkem. Takže v tvém případě bych stále věřila, místo abych si už plánovala bezdětný život. Vím, že je to těžký, též jsem si neúspěchy prošla, ale zpětně mi přijde škoda, že jsem si krásný život s manželem kazila takovými negativními myšlenkami, pro které nebyl důvod. Ale jak píšu, podrobnosti tvého IVF neznám.
- Citovat
- Upravit
5.10.20 09:34
Ahoj, chtěla bych tě trošku podpořit a dát třeba pár rad, které pomohly mě.
Snažíme o dítě 3 roky, 2× IVF, KET, několik IUI a nic… V dubnu po posledním KETU jsem byla rozhodnutá, že to musí vzít za jiný konec… Začala jsem se hodně zajímat o homeopatii, akupunkturu, začala jsem pracovat na svojí psychice, na tom, jak pohlížet na svět, kdyby miminko fakt nepřišlo, jak pohlížet sama na sebe jako na ženu, jak se mít víc ráda, začala jsem se zabývat i měsíčním cyklem - kniha cyklická žena mi v tom pomohla (není teda zrovna úplně lehká na čtení, ale člověk v ní najde hodně pravdy a hodně rad jak se sebou pracovat), našla jsem si psychoterapeutku, musím podotknout, že to není jen psychoterapeutka, ale žena, která se zabývá i východní medicínou, vede člověk k tomu, jak poznat samu sebe, jak čelit svým strachům, jak změnit svoje zajeté podvědomé vzorce.
Chtěla jsem začít chodit i na hormonální jógu, už jsem to ale nestihla 
otěhotněli jsme přirozeně. Vím, že u tebe to není možné jak píšeš, ale mým příspěvkem jsem Ti chtěla říct to, že psychika hraje velkou roli, zkus na to zaměřit, zkus pracovat sama na sobě. Mě hodně pomohla i ezoterika, ale ne každý na to je…
Dej tomu čas, dej čas svému tělu… Ono když ho budeš do něčeho nutit, tak stejně nepřinese to ovoce, které si přeje tvoje hlava…
Moc držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.20 09:37
Nevzdávat se. Možná si dát na pár let pauzu a zkusit později. Možná změnit kliniku. Šance pořád je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.20 09:40
Opravdu nehazej flintu do žita Vím moc dobře, o čem mluvím. Dítě se nám podařilo až v mých osmatřiceti po dlouhých peripetiích s ivf. Teď je mi čtyřicet a zkoušíme další. Jinak než přes ivf to nejde. Opravdu by bylo dobré zkusit jinou kliniku. Když budeš chtít, napiš SZ. Třeba něco vymyslíme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.20 09:42
@Kfětoslava píše:
Ty důvody, co vypisuješ, proč ne adopce, to vše se ti může stát i s bio dítětem. Já, kdybych nemohla mít děti, šla bych do adopce.
Já ne, cizí dítě ti nikdy nemůže nahradit to vlastní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.20 09:45
Já byla v porodnici s paní co to vzdala. Přestali se snažit a zaměřili se na jiné cíle. No a dítě přišlo samo.
Já si myslím, že psychika děla hodně.
Adopce je možnost. Na HBO je dokument o adopci, z českého prostředí. Je tu možnost pěstounství. Nebo vymyslet plán bez dětí. Kariéra, dobročinost, studium, cestování…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.20 09:53
@Netopirek píše:
Já byla v porodnici s paní co to vzdala. Přestali se snažit a zaměřili se na jiné cíle. No a dítě přišlo samo.
Já si myslím, že psychika děla hodně.Adopce je možnost. Na HBO je dokument o adopci, z českého prostředí. Je tu možnost pěstounství. Nebo vymyslet plán bez dětí. Kariéra, dobročinost, studium, cestování…
Já myslím, že když někdo touží po dítěti, „vymyslet“ plán bez dětí je sice hezké, ale je to jen nouzové řešení. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojte holky, jdu si tu tak trochu vylít srdíčko. Omlouvám se za anonym, ale nechci aby mě někdo poznal. Jsem dnes 14ty den po 7 transferu. Test samozřejmě negativní. Už to nějak nedávám. Ne v tom smyslu, že bych ještě doufala, ale spíš v tom smyslu, že nevím co bude dál s mým životem. Vždy jsem si představovala že dodělám školu a budu mladá maminka. Bohužel jsem přišla o oba vejcovody takže jiná možnost než ivf není. Teď mi už táhne pomalu na 30 a dítě nikde. Prosím nepište mi že mám ještě čas.. začínám se smiřovat s tím že dítě mít nikdy nebudu. Jen přemýšlím co dál se životem. Nevím kam se bude ubírat. Práce mě sice baví, ale že bych tomu chtěla zasvětit živit to ne. Nějaké koníčky taky mám.. cvičím jógu, čtu knihy, udržují se fit. S manželem rádi cestujeme, byli jsme už na spoustě míst, které jsme chtěli navštívit. Máme se spolu krásně, ale cítím že už prostě jen stojíme na místě. Koupili jsme si krásný byt, teď šetříme na nové auto. Jen nic z toho pro mě nemá hlubší smysl. Manžel je úžasný člověk, moje spřízněná duše, žiju pro něho a on pro mě. Říkám si kdyby nám to dítě šlo snadno asi bychom se měli moc dobře. Trápí mě když ho vidím jak se trápí, že to zase nevyšlo. Navíc se nedokážu smířit s tím že nikdy nezažiju těhotenství, porod a jak si ten malý uzlíček hrdě nesu domů. Když jsem s kamarádkou která na dítě ať už miminko nebo starší vždy mě strašně baví si s nimi hrát nebo se o ně starat. Dětičky mě taky mají rády. Strašně mi je smutno když vlezu do našeho prázdného „dětského“ pokojíčku a jdu tam jen věšet prádlo.. chci se zeptat jak to máte vy? Je tu někdo kdo je jen s partnerem bez dětí? Nebo co dál dělat. Z adopce máme strach a to zejména proto že by nás dítě nakonec opustilo kvůli bio rodičům a nebo že bude jako „z divokých vajec“ když bude od nějaké feťačky. Samozřejmě vím že tohle může udělat i biologické dítě, ale je to prostě tak nějak jiné.