Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@pampalin ahoj
můj 3,5leťák tedy taky skoro vůbec neposlouchá - někdy mám pocit, že od rána do večera jenom přikazuju, zakazuju a zlobim se
a taky ve mě pořád hlodá, jestli je v pořádku - nemyslím sluch, ale právě nějaká porucha osobnosti
On třeba vůbec neumí žádnou básničku, prostě to odmítá jenom zkusit, nikdy nezpívá písničky, už jako malého ho nebavili takové ty hry ve stylu „paci, paci, pacičky“ - teď mám srovnání s tim mladším, ten se u toho směje, jak slyší někoho zpívát, tak hned taky začne dělat „lálálá“ - starší prostě nic
Na logopedii jsme začali chodit v necelých třech letech a musim říct, že se za těch několik měsíců dost rozmluvil, už mu většinu věcí rozumí i ostatní lidi, ale i tak je to pořád samá přesmyčka, zjednodušení výrazů a patlanice
Já ho zbožňuju takového jaký je - ať už má poruchu nebo ne, ale už jsem se právě setkala (dokonce přímo v rodině) s pohrdavým vyjadřováním o tom co umí a co neumí a takových lidí je spousta, tak se i bojim abych něco nezanedbala a jednou si na něm někdo takový pořádně nesmlsnul ![]()
@Anonymní píše:
@lleennttiillkkaa díky já právě o něm mluví o živém neposedovi. a slyšela jsem právě, že živé díte se maskuje za nevychované, a nevychované za ADHD
Mě se to totiž taky stalo. Když byly synovi dva, tak jsem se od mámy dozvěděla, že je asi autista a pak od ségry, že on je takový zaostalý, opožděný (ve smyslu debilní) a to pak člověka nahlodá. Snažila jsem se jim vysvětlit, že jeho chování bylo v daný okamžik silně ovlivněno příchodem sourozence, tj. žárlením, těžkou regresí a probíhajícím obdobím vzdoru. Ségra mi na to řekla: „Prosim tě, neni jedinej, kdo má sourozence.“ Ale všichni v okolí, včetně manžela, kteří ho vidí DENNĚ, mi říkají, že je úplně normální a ať to neberu v potaz. Ale ten strach, co když za to může MMR apod. to bych nepřála nikomu. ![]()
Ahoj, tak já mám doma to samé co zakladatelka. Jinak syn /3roky a měsíc/ je velice chytrej, sám chodí od necelého roka, od té doby i krásně mluví, teď už začínáme i písmenka a čísla, hrozně ho baví knížky, prohlížet obrázky a povídat si o nich, hlavně o zvířátkách, jezdit do ZOO by mohl pořád. Ale co nás trápí je neposlouchání. 100X mu řeknu nedělej to a po 101 to udělá znova. Nejhorší je, že mi útíká, máme sestřičku 1,5 roku a když jdem ven, myslím já sama s nima dopolko, tak vezu kočárek a on jde se mnou za ruku. Neexistuje, že ho pustím, vůbec nereaguje na nějaký, jdeme, musíš jit vedle mě atd. A to je očistec. Jinak teda doma pomáhá „tvrdá ruka“ a nepolevit. Neuděláš, co jsem řekla okamžitě beru hračku, vypínám pohádku a to byste koukali, lepší se to. Ale ty procházky to je děs. Včera jsme byli s malou na prohlídce u dr. tak jsem se ptala i na to zlobení u syna a mám fakt chuť s ním někam zajít, od září jde do školky a já se děsím. Jinak taky je akčňák, takže jestli je budou držet někde na koberci v kruhu a jen si povídat atd. jak psala zakladatelka, tak to bude mazec. Naš prostě potřebuje pořád někde běhat a až když je unavenej dokáže si sám hrát, stavět lego a podobný.