Nová práce a úzkosti s depkou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Dochazis dal k psychiatrovi a na psychoterapii, mas nejakou medikaci? Rikat ti, ze si to predstavujes zbytecne hrozny, je asi uplne k nicemu…proste tam jdi, nejak to dopadne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@mroe píše:
Dochazis dal k psychiatrovi a na psychoterapii, mas nejakou medikaci? Rikat ti, ze si to predstavujes zbytecne hrozny, je asi uplne k nicemu…proste tam jdi, nejak to dopadne.
jasný, chodím a poctivě beru. Jsem prostě jenom vystresovaná hysterka no 
já vím, ale co s tím udělat netuším 
- Citovat
- Upravit
Já se přidám k mroe… Všechny ti tu můžeme říct, že jsou to hlouposti a že se bojíš zbytečně, ale pokud jsi na tom takhle, tak bych vyhledala psychoterapii. Psycholog, u kterého jsi byla, byl dobrý? Jestli ne, najdi jiného. Musíš se dát dohromady a pak bude líp, uvidíš 
ale když je člověk na dně, srazí ho i maličkost
- Citovat
- Upravit
@Lalelale píše:
Já se přidám k mroe… Všechny ti tu můžeme říct, že jsou to hlouposti a že se bojíš zbytečně, ale pokud jsi na tom takhle, tak bych vyhledala psychoterapii. Psycholog, u kterého jsi byla, byl dobrý? Jestli ne, najdi jiného. Musíš se dát dohromady a pak bude líp, uvidíš
jo dobrá, chodím k ní už delsí čas. Ja na tom byla líp, jenže jak si dělám hlavu s tou prací tak se zas pomalu vracím tam, kam nechci. A vím, že to je zbytečný, a že strach ma velky oči a že když to zvládnu budu na sebe hrdá a udělám zase další posun, ale prostě 
prostě jsem marná, je o tom píšu a mám návaly 
možná je na práci moc brzo
- Citovat
- Upravit
Buď v klidu první mesic natož den se stále jen zaručujes, nikdo po tobě nebude chtít aby jsi vše zvladala na 1* teď se budeš dívat a zaucovat. Zkus k tomu přistoupit tak ze to jdeš zkusit a proč by jsi měla selhat? Navíc když to po měsíci nepůjde, tak skoncis… vždyť o nic nejde 
můžeš jen uspět a nebo zjistíš ze te to nebaví. Ptej se ať víš jejich představy a dej tomu čas. uvidíš. Toto není jedina práce na světě.: :
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lana25 píše:
jo dobrá, chodím k ní už delsí čas. Ja na tom byla líp, jenže jak si dělám hlavu s tou prací tak se zas pomalu vracím tam, kam nechci. A vím, že to je zbytečný, a že strach ma velky oči a že když to zvládnu budu na sebe hrdá a udělám zase další posun, ale prostě
Co pomáhá je, že si řeknu, co se může nejhoršího stát: tak práce třeba nebude dle očekávání, tak jim s tím první den seknu a ty lidi už neuvidím. A bude. A za týden si na to nevzpomenu. Ale taky to tam může být úplně super. Netroufam si radit, tvou diagnózu neznám, ale pokud jsi prodělala nějaké těžké zhroucení a peníze nutně nepotřebuješ, tak nástup prober s psycholožkou. Ne vždy je člověk připravený.
- Citovat
- Upravit
Zbytečně se v tom rýpáte a přemýšlíte nad tím, když se nad to povznesete, tak zjistíte, že vlastně jde o prd. V kontextu celého dlouhého života je to věc bezpředmětná. Máte spousty volného času se v tom rýpat a přemýšlet nad tím a pak se dostanete tam, kde jste těď. Najděte si záliby, koníčky, přátele apod. čím zabijete čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lioness34 píše:
Buď v klidu první mesic natož den se stále jen zaručujes, nikdo po tobě nebude chtít aby jsi vše zvladala na 1* teď se budeš dívat a zaucovat. Zkus k tomu přistoupit tak ze to jdeš zkusit a proč by jsi měla selhat? Navíc když to po měsíci nepůjde, tak skoncis… vždyť o nic nejde
Presne tak. X lidí nám skončilo ve zkušebce, to je normální. mnozí prostě přestali chodit jen tak… A nikdo jim přesto hlavu neutrhl. A spoustě lidí to hned nejde rychle.
- Citovat
- Upravit
Holky, děkuju moc za podporu.
@Cenarius píše:
Zbytečně se v tom rýpáte a přemýšlíte nad tím, když se nad to povznesete, tak zjistíte, že vlastně jde o prd. V kontextu celého dlouhého života je to věc bezpředmětná. Máte spousty volného času se v tom rýpat a přemýšlet nad tím a pak se dostanete tam, kde jste těď. Najděte si záliby, koníčky, přátele apod. čím zabijete čas.
Já se snažím, fakt jo. Nepotřebuju zabíjet čas, prostě žiju. Jenže nekterý věci z hlavy nevymlatíte ani boxem Vím, že kde jsem, jsem se dostala sama a právě jsem ve fázi, kdy se snažím z toho postupně dostat ven. Nesuďte mě příkře, nevíte co mam za sebou.
- Citovat
- Upravit
Snažila bych se k tomu přistoupit jako k novému začátku, nějak se prostě zase odrazit, nová práce, noví lidé. Každopádně bych ale někam docházela na terapii, určitě to nevyřešíš sama. Ale třeba tě ta práce bude naplňovat a bude to tam fajn, budeš tam chodit ráda. Můžu se zeptat co je to za práci?
- Citovat
- Upravit
@09Veronika09 píše:
Snažila bych se k tomu přistoupit jako k novému začátku, nějak se prostě zase odrazit, nová práce, noví lidé. Každopádně bych ale někam docházela na terapii, určitě to nevyřešíš sama. Ale třeba tě ta práce bude naplňovat a bude to tam fajn, budeš tam chodit ráda. Můžu se zeptat co je to za práci?
no jo ale co když se jim tam zblazním ? tohle mě napadá, prostě jsem hotová Jednoduchá administrativa, nic těžkýho. Malej a mladej kolektiv. Taky hned budou vědět, že na ty terapie a k psychiatrovi chodím Tohle taky nevím jak řešit, jestli se domluvit na neplacenym volnu Všude dojíždím a zabere to čas. Jen v červnu mám 2 terapii a 1× gyndu. Ale prostě tam chodit musím.
- Citovat
- Upravit
@Lana25 Tak to je možná lepší, že to budou vědět, třeba budeš víc v klidu a oni budou určitě v pohodě, zvlášť když jsou mladí, tak třeba budete mít fajn kolektiv. Každopádně to zkus, když to nepůjde tak to nepůjde, ale za zkoušku nic nedáš. Ale jako nový začátek je to fajn, nějak se začít musí, najdeš si tam třeba novou kámošku…ale těžko se radí, když jsem si neprošla tím co ty.
- Citovat
- Upravit
Jak já ti rozumím 
procházela jsem také silnou úzkosti, ne Teda tak jak ty, tak nějak jsem furt fungovala, občas jsem byla pár dní na neschopence, ale byl to ocistec. Šla jsem do práce, tam celý den pretrpela a doma byla schopna akorát tak si lehnout jakmile mělo přijít něco nového, nějaká akce v práci, cokoliv, tak jsem se zase rapidně zhoršila a i měsíc se z toho zase dostávala já nikdy nechtěla léky, jednou, když už jsem byla fakt na dně tak jsem si je nechala napsat, ale bylo mi po nich tak strašně zle, že po třech dnech jsem skončila asi třikrát za celou dobu jsem vzala neurol navštěvovala jsem psychologa, vyzkoušela spoustu alternativ, pořád jsem čekala, že to někdo vyřeší za mě až postupem času mi došlo, že jediný kdo mi může pomoct jsem jen já sama v situacích, kdy mi bylo zase fakt zle, jsem vždycky začala vnímat svůj dech a říkala jsem si dycham, žiju, nejsem zralá na umreni, takovouhle situaci už jsem zvládla stokrát, proč by se teď mělo něco stát? Proč bych ji teď zvládnout neměla? Je to nesmysl a vše co cítím si způsobuji sama, takže na to kašli a buď šťastná že žiješ a můžeš si užívat života! A tohle na mě vždycky fungovalo ještě jsem si vždycky říkala co nejhoršího se asi tak může stát, maximálně to se mnou slehne, nebo mi bude zle, nebo se to nepovede, to už jsem taky zažila stokrát anikdy se kvůli tomu země nepřestal točit to jsou mé postřehy, co mi pomáhalo držím palce, ať se ti daří ten život zvládat čím dál lépe 
- Citovat
- Upravit
@09Veronika09 píše:
@Lana25 Tak to je možná lepší, že to budou vědět, třeba budeš víc v klidu a oni budou určitě v pohodě, zvlášť když jsou mladí, tak třeba budete mít fajn kolektiv. Každopádně to zkus, když to nepůjde tak to nepůjde, ale za zkoušku nic nedáš. Ale jako nový začátek je to fajn, nějak se začít musí, najdeš si tam třeba novou kámošku…ale těžko se radí, když jsem si neprošla tím co ty.
Zkusím to a jak píšeš, třeba to bude fajn
@Lalelale píše:
Presne tak. X lidí nám skončilo ve zkušebce, to je normální. mnozí prostě přestali chodit jen tak… A nikdo jim přesto hlavu neutrhl. A spoustě lidí to hned nejde rychle.
tak snad ji neutrhnou ani mě kdyby náhodou
- Citovat
- Upravit
Asi mě tu sežerete, ale co už.
nevím jak to překonat a bojím se, že tam nastoupím, někdo řekne blby slovo nebo mi to nepůjde a já se rozbrečím a zdrhnu z tama 
jo, takhle blbě na tom jsem. Ale možná se jen podceňuju, já nevím. Jde jen o to si to zkusit, ale já vyvádím, jakoby mě zítra čekala poprava a poslední den na světě 
Jsem fakt zoufalá a štve mě to, práci jsem moc chtěla a když se mi z někama ozvali se zamítnutím žádosti, tak jsem to obrečela a teď tohle 
Jsem po určitých životních kopancích total v háji, v lednu zhroucení, psychiatr, psycholog, prašky, neurol, pak do března cely dny v posteli. V dubnu hnusnej rozchod. Ztratila jsem samu sebe a to myslím važně. Je ze mě uzlíček nervů, kterymu je dobře jen v přírodě. Sehnala jsem si novou praci, zítra mám nastoupit na dohodu, vyzkoušet si to a pak by se vidělo. Jenže mě je úplně mizerně a jsem zralá na psychinu. Ušla jsem kus cesty dopředu, zvedla jsem se. Vím, že by mi prace pomohla přijít na jiný myslenky, že by to byl novej impuls, odrazovej můstek a tohle všechno vím. Ale jsem prostě v háji
Tak mi poraďtě, co mam se sebou dělat?