Nová práce - obavy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
@ilusionist Gratuluji ti k maturitě. 
Koukej do práce nastoupit! Chápu tě, že se bojíš, normální. 
Tak se poddáš nějakým psychickým… 
nech toho!!! Jak si nemohla mít ve škole pravidelný režim? To máš zvláštní příběh 
Obavy jsou na místě, to je správné. Vše zvládneš! Nic na tom není, jsi šikovná a zvládneš to! Proč se podceňuješ? Všemu se naučíš… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jednoduse lecba sokem. Vystavit se strachu v momente, kdy na sobe pozorujes, ze mu ustupujes.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@ilusionist Nechci tě strašit, ale byla jsem v podobné situaci a skončilo to katastrofou. Bylo mi o něco víc než tobě, měla jsem jak zkušenosti s pravidelným režimem (škola, maturita), taky několik let pořádný psychický i fyzický zápřah v práci… Pak přišly problémy podobného druhu jak popisuješ, úzkosti, agorafobie, záchvaty paniky… No, podcenila jsem to a podobně jako ty nastoupila, nebudu říkat kam. (rozpoznatelné detaily, ze stejného důvodu anonymně). Podotýkám, že v tu dobu jsem dokonce docházela na terapii, poměrně často a naprosto pravidelně. Přesto jsem ten nástup „zvládla“ asi tak, že pět měsíců poté - z absolutního klidu - už mi moje terapeutka dala ultimátum, ať si vyřídím prášky u psychiatra, nebo ať odtamtud prokristapána vypadnu… To je citace. Nezapomenutelná i po spoustě let. V podstatě jsem se dostala do stavu, že bych se ze zamčené místnosti snad prolámala holýma rukama… stavy opakující se několikrát týdně. No comment.
Udělala jsem tenkrát to druhé a časem si asociálně vyřídila živnosťák. Ohlédnutí zpět po mnoha letech - žádné další terapie, žádná antidepresiva, přestože makám víc než běžnou pracovní dobu. Jen to prostě chtělo správný režim.
Takže buď na sebe opatrná, tohle fakt není o drilu a disciplíně. Obojí můžeš mít a sesypat se stejně. Ale za to žádná práce nestojí.
Zkus se nestresovat, brát to v pohodě, a opravdu se hlídej a pokud to půjde z kopce, řeš to. Opatrnost JE na místě.
Řeči typu „Koukej nastoupit“, no… Vzpomínám na jeden díl televizního Prostřena, kde ženská chlapa se strachem z výšek mermomocí vykopala na ochoz nějaké věže. „Ty to překonáš, ty to dáš!!!“ Jo, chlap tam vlezl. Krk na to, že na žádnou další ale už nevyleze. Takhle fobie a úzkosti prostě nefungují, nejde o to je jednou překonat, a zmizí, takhle to prostě nefunguje. Taky nejde „se zaměstnat“ a myslet si, že tím je vyrušíš. Tady není prostor na hrdinství, občas se s nimi prostě musíš naučit žít tak, že je sice máš a mít budeš, ale aby tě neničily… vyhýbat se spouštěčům…
Nikdo ti nemá co kázat, jak žít, a nutit tě do stresových situací, ze kterých ty vyjdeš s poškozeným zdravím, je to jasné? Nežij život podle ostatních, ale podle sebe, to je strašně důležité. V mém okolí NIKDO nechápe, co mám za problémy. Mám potíže cestovat vlakem, a každý druhý pitomec se cítí oprávněný mi poradit, že to musím překonávat. Geniální rada. Dělám to už 12 let a je to pořád stejné, jediné, co objektivně pomáhá, je prostě do těch vlaků lézt co nejmíň. Ale někteří lidi prostě nemůžou překousnout, že to je moje legitimní omezení, a nejradši by mě do toho vlaku honili dnes a denně, aby si ONI dokázali, že to jde překonat. Já po těch 12 letech vím, že nejde. Opravdu v tomhle lidi neposlouchej, nemá to smysl.
Tolik ke katastrofickým scénářům. Samozřejmě doufám, že tvůj případ to nebude, že to zvládneš… alespoň to zkus, třeba kolektiv a podobně bude tak super, že ti to půjde samo Ale jak říkám, buď opatrná. NA SEBE opatrná. Nejsou vždycky jen dobré konce - neboj se toho, ale měj to na paměti. Opatruj se. 
- Citovat
- Upravit
Přestaň se bát a přestaň se soustředit na sebe. Je důležité si uvědomit, že v tomto světě (v jakémkoli) je třeba nepřijít o rozum. Tak si jej chraň a nedovol sama sobě si dovolit se vyřadit z normálního života.
A věř, že to jde. Dodnes si pamatuji, jak po opravdu velmi náročném období jsem po nechtěném přestěhování začala dojíždět do práce z jiného místa. Namísto původních 10 minut 45 minut. Tolik smutných a ošklivých věcí se mi stalo a ještě tohle svinstvo! Byť jsem si to takto nikdy nepřipouštěla, stalo se mi, že jsem najednou v dopravním prostředku nemohla dýchat. Byl to děsný stav, musela jsem celá orosená studeným potem vystoupit. Přijela jsem pozdě do práce. Když se to stalo po druhé a bylo to horší než poprvé, řekla jsem si, že si nemohu dovolit o tu práci přijít. Nemohu si dovolit psychické potíže, kvůli kterým bych nebyla schopná jezdit dopravním prostředkem do práce. Je na mě (na mém výdělku) závislých několik dalších lidí včetně sebe sama. Mohla jsem nechat rozvinou svoje úzkosti, svoje problémy, deprese, každý by to pochopil.
- Citovat
- Upravit
Chápu. No, prostě to zkusit. Mně třeba bylo z práce tak blbě, že jsem nebyla schopná ani už dojíždět. Přešla jsem pak jinam a bylo zas dobře. Zkus to, uvidíš, není to nic, kde musíš být napořád a do konce života!!!
- Citovat
- Upravit
@ilusionist Obavy jsou vzdy na miste. Je to velka zmena a krok do neznama. Ale muzes byt mile prekvapena samotnou praci, pracovnim prostredim i kolektivem. A kdyby to bylo opravdu neunosne a nezvladala bys to, mas 3 mesice na to, aby jsi ze dne na den odesla.
Preji dobry kokektiv a prijemne prostredi i praci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Každý se bojí, ale někdo bojuje a jiný uteče a schoulí se doma do klubíčka. Pokud máš psychické problémy, tak je snad řešíš s lékaři, pokud jen utíkáš ráda z boje, tak budeš muset jako dospělá už zatnout zuby.
Když jsem šla poprvé do práce/na vysokou, chtělo se mi zvracet, svírala se mi hruď, měla jsem chuť otočit se a utéct, myslím, že to tak má kde kdo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mně řikala psycholožka, že to chce řešit pomalu ale jistě. Např. někdo má panickou hrůzu z metra. Ne z jízdy, ale z toho prostoru a lidí v něm. Prý to v takovém případě chce postupně sešlapovat schody dolů jeden po druhém. A když už člověk cítí, že dál nedojde, tak to nechat na příště. Poté by měl ale sejít schodů o něco víc a příště ještě víc, až se nakonec do toho metra skutečně dostane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky, moc díky. Normálně se takhle svěřuju mamce, ale teď má hodně starostí a nechci jí s tím zatěžovat. Nakonec jsem jí to řekla a taky mě uklidnila a říkala, že je to v pohodě. Možná je můj strach způsobený tím, že v minulém prac. kolektivu (operátorka taxi služby) jsem fakt neměla štěstí na kolektiv, furt se po mě jen pokřikovalo a ve všem jsem se plácala v podstatě sama. Tehdá jsem to vzdala po 2 měsících (prázdninová brigáda), ale tentokrát jen tak lehce z boje neuteču. 
- Citovat
- Upravit
Ahoj holky,
prosím anonym (nikdo o změně zatím neví). Nechci zakládat nové téma, jelikož se můj dotaz týká také práce.
Zajímalo by mě, jestli někdo víte, jak je to ve školství? V srpnu mi má normálně skončit smlouva na dobu určitou, zaměstnavatel mi ji plánuje prodloužit zase o rok. Jenže já si teď našla jiné místo s lepší vyhlídkou do budoucna (opět ve školství), ale prý to nejde takto lehce, kvůli dovolené atd. Myslela jsem si, že do srpna mám smlouvu, od září nastoupím prostě jinde a hotovo… A ono je to prý jinak. Vyzná se v tom někdo?
- Citovat
- Upravit
Pokud mas smlouvu na dobu urcitou do 31.8., tak te nikdo nemuze nutit uzavrit od 1.9. dalsi smlouvu. Ale s dovolenou je to pravda, je potreba to nahlasit vcas, protoze se ti prepocita jen za 8 mesicu misto 12. Takze ji budes mit na vycerpani pres prazdniny mene.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@cecetka No, kdybych si nenašla jinou práci, tak ji samozřejmě od toho 1. 9. podepíši ráda. Takto ji chci podepsat jinde, což samozřejmě mohu, ale kolegyně mi právě říkala, že to není jen tak, že mi dovolená na prázdniny nevyjde a zaměstnavatel po mně bude chtít dohodou uzavřít smlouvu předčasně k poslednímu červnu…
Nepočítala jsem s tím, že bych musela na prázdniny na pracák…
- Citovat
- Upravit
Proč na pracák?
Stávající zaměstnavatel Tě chce i od 1.9. což navazuje, ne?
Případný nový zaměstnavatel by Tě zaměstnal od 1.9., tak to si pokryješ vše.
Nejdřív podepiš u budoucího zaměstnavatele a pak to oznam stávajícímu. I on si musí najít za Tebe náhradu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@bublinek Protože u stávajícího zaměstnavatele jsem od září, tudíž to není kalendářní rok a dovolená mi nepokryje celé prázdniny…
Nebo to chápu špatně?
- Citovat
- Upravit
Ahoj holky,
nevím úplně, kde začít. Minulý týden jsem úspěšně složila maturitní zkoušku a obratem si začla hledat práci. Sice studuji umělecký obor, ale teď s ohledem na finanční možnosti volím to, co jde. Našla jsem si práci v oblasti administrativy, nastupuji za 3 dny. Mám z toho na jednu stranu velkou radost, na druhou stranu obavy. Prošla jsem si psychickými problémy od depresí po panické stavy atd. a mimo jiné, mám velký strach o svoje zdraví… Nemám žádné zdravotní problémy, ale furt se něčeho bojím.. Ani ve škole jsem nebyla v podstatě zvyklá na pravidelný režim, a teď mám dělat od pondělí do pátku 8,5h denně. Mám z toho obavy. Z nového kolektivu, z nové práce, ale hlavně z toho, jak to všechno vydržím. Bojím se, že to na mě bude moc a vysypu se z toho… Všem pocitům ve mě teď vévodí strach a já nevím co s tím.
Máte s tím nějaké zkušenosti, rady, co s tím? mockrát děkuji