Nová práce - špatný kolektiv
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymity!Nevím si rady a trápí mě to. Nastoupila jsem do nové práce (není to moje první). Nebyl téměř čas na pořádné zaučení, šéfová mi ve velké stručnosti napsala rozvrh pracovní doby a stručně se mnou projela pár bodů, jinak jsem od prvního dne byla hozena do vody. Problém je, že mám na starosti lidi, zodpovídám za ně a je blbý, když vám nikdo neřekne co a jak. Nicméně nějak jsem si poradila, práce mě i bavila. Bohužel jsem nucena se setkávat s kolegyněmi, které mi přijdou jako z jiného světa. Věčně nasupené, nadávají na všechny a všechno, pomlouvají, křičí, negativita od nich bije na sto honů. Připadají mi vyhořelé a zralé na odbornou pomoc. Problém nastal, když jsem musela včera řešit nějaké věci, se kterými jsem si nevěděla rady-nikdo mi neřekl co a jak, nikdo nic nevysvětlil a je to problém, jsou to odborné věci. Pomlouvaly mě, že to nevím, že to dělám špatně a jak si to představuju, smály se mi a pak řekly, ať se radši seberu a jdu domů…Je mi z toho smutno. Ve všech předchozích pozicích jsem měla více či méně podrobnější zaškolení, kolega se mnou seděl a vše vysvětloval. Tady mi hodili na hlavu věci, o kterých nic nevím. Kdyby se stal nějaký průšvih, tak nevím nevím…
dneska mě to dohnalo k pláči. jsem přecitlivělá, neumím se bránit a odsekávat a nejvíc mě mrzí, že to jsou ženské, co dělají s lidma a mají jim pomáhat. Manžel mi řekl, že mi závidí mládí a že působím k lidem mile a pozitivně, což ony už neumí…zažil to někdo z vás? bohužel neustále se zaučuji (sama!), potřebuji se ptát, ale nikdo mi neporadí a jestli jo, tak se diví, že to už dávno nevím…asi jsem z jiného světa, ale tohle mi přijde nefér.
ja takto odesla po nekolika dnech, nemela jsem na to nervy.drz se
- Citovat
- Upravit
To jsem bohužel zažívala před 8 měsíci bylo to hrozné.. práce mě bavila ale kolegyni kterou jsem měla byla fakt hrozná dělala problémy, záviděla a proto pomlouvala a dělala problémy tudíž mě kvůli ní vyhodili a pak zjistili že to dělala ona jelikož měla problém i s další paní co přišla po mě a nakonec mi pak šéfová volala zda bych se nevrátila s úsměvem sem jí poslala k šípku. Držím palce ať se to zlepší 
Teď mám skvělou práci a ještě skvělejší kolektiv
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky jsem zažila hrozný kolektiv. Vydržela jsem v práci 2 měsíce a ve zkušebce odešla. Odešla bych i dřív, ale dávala jsem tomu pořád šanci a práce byla zajímavá za pěkné peníze. Byla jsem tenkrát mladá, bezdětná a z těch lidí tak vynervovaná, že jsem skoro každý den brečela. Udělala jsem tenkrát dobře. Kolektiv nemusí být extra přátelský, kde si každý s každým říká i osobní věci, ale alespoň slušný a ne to co nejvíc znepříjemňovat ostatnímu. Beru to tak, že člověk v práci stráví skoro polovinu svého času, možná i víc, tak nač se nervovat. Pokud to tedy není práce za statisíce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je to proste tak, ze slusny a inteligentni clovek se blbcum neubrani. Musis to vzit jako fakt. Maji urcitou uroven mysleni a chovani, ktere jim pripada v poradku, ty to nezmenis. Ja takovych primitivu mela v praci padesat, sebevedomi jsem mela v pr…, protoze jsem byla slusna, schopna, mila, ale stale spatne, porad me pomlouvali, az jsem po dlouhych letech presla do jine prace a svete div se, lidi tam byli vesmes stejne, nebo chytrejsi, nez jsem ja - a jak mi s nimi bylo dobre. Jednani uplne na jine urovni. Co jsem se za roky praxe naucila, je, ze neexistuje zpusob, jak jim to vratit, klesnout na jejich uroven jaksi nejde, pokud nechces podstoupit lobotomii, takze jsou urcita pravidla: Zadne druhe sance. To znamena, ze kdyz je na tebe kolegyne hnusna a priste za tebou prijde, ze potrebuje laskavost, tak misto toho, co ti veli tva slusnost (vyhovet s domnenkou, ze se chyti za nos a priste si k tobe nic nedovoli, nebot jsi se zachovala jako lepsi clovek a chces jit prikadem) ji natvrdo rekni, ze NE, protoze se k tobe minule chovala hnusne. Tecka. Je to tvrde a clovek pak ma jakesi vycitky, ale je to jediny zpusob, jak si takovy primitiv (tim myslim proste kazdeho, kdo neumi jednat korektne) zapamatuje, ze jeho chovani bude mit dusledky. Opravdu. Jinak jim to nedojde. Samozrejme musis pocitat s tim, ze docasne vykopes valecnou sekeru, ale kdyz se nad tim zamyslis jednoduchym zpusobem, tak valku zacali oni. Brzo je to prejde, jen musis byt dusledna. A nemusis se nikomu obhajovat, ze jsi nebyla zaucena, proste kdyz jim dela radost, ze neco nevis, jsou to blbci, kdyz bys vsechno vedela, budes je stvat, tak si nevyberes. Jak se rika, zadny uceny z nebe nespadl, ale blbce jako by snad shazovali.
- Citovat
- Upravit
Takže nezkušené mládě dosadily nad hlavu starším ženským, které o některých problémech očividně vědí podstatně víc, než ty?
No… co ty bys dělala v jejich situaci? Ty jako šéfová bys MĚLA být ten, kdo to tam vede, má zodpovědnost a ví víc, než ony… být nadřízený je třeba i o tom, že se na něj dá spoléhat, a to u tebe očividně nejde.
Prosím, neber to, jako že ti sypu sůl do ran… jen chci říct, že buď budeš brečet, nebo to vezmeš jako příležitost na sobě zapracovat. Píšeš příliš obecně, o co jde, ale v zásadě bych viděla minimálně dvě možnosti… buď si o „odborném problému“ prostě a jednoduše najít dostupnou odbornou literaturu a studovat, a nebo se nešéfovsky chytit za nos a jít za těmi ženskými, ať ti teda ony pomůžou.
Kusy dobytka můžou být jak chtějí, tenhle názor ti neberu, ale pokud ty jako „šéfová“ neumíš, nevíš a neznáš, tak je to prostě průšvih.
Mimochodem mě napadá, že minimálně máš ještě možnost to řešit se svými nadřízenými - je ten a ten problém, co dál.
Další otázka je, jestli se tedy na tuhle pozici vůbec hodíš, profesně i psychicky… znovu říkám, že nechci být hnusná, jen prostě probírám možnosti zvenku. Co s nimi uděláš, to je čistě jen na tobě. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymity!Nevím si rady a trápí mě to. Nastoupila jsem do nové práce (není to moje první). Nebyl téměř čas na pořádné zaučení, šéfová mi ve velké stručnosti napsala rozvrh pracovní doby a stručně se mnou projela pár bodů, jinak jsem od prvního dne byla hozena do vody. Problém je, že mám na starosti lidi, zodpovídám za ně a je blbý, když vám nikdo neřekne co a jak. Nicméně nějak jsem si poradila, práce mě i bavila. Bohužel jsem nucena se setkávat s kolegyněmi, které mi přijdou jako z jiného světa. Věčně nasupené, nadávají na všechny a všechno, pomlouvají, křičí, negativita od nich bije na sto honů. Připadají mi vyhořelé a zralé na odbornou pomoc. Problém nastal, když jsem musela včera řešit nějaké věci, se kterými jsem si nevěděla rady-nikdo mi neřekl co a jak, nikdo nic nevysvětlil a je to problém, jsou to odborné věci. Pomlouvaly mě, že to nevím, že to dělám špatně a jak si to představuju, smály se mi a pak řekly, ať se radši seberu a jdu domů…Je mi z toho smutno. Ve všech předchozích pozicích jsem měla více či méně podrobnější zaškolení, kolega se mnou seděl a vše vysvětloval. Tady mi hodili na hlavu věci, o kterých nic nevím. Kdyby se stal nějaký průšvih, tak nevím nevím…
dneska mě to dohnalo k pláči. jsem přecitlivělá, neumím se bránit a odsekávat a nejvíc mě mrzí, že to jsou ženské, co dělají s lidma a mají jim pomáhat. Manžel mi řekl, že mi závidí mládí a že působím k lidem mile a pozitivně, což ony už neumí…zažil to někdo z vás? bohužel neustále se zaučuji (sama!), potřebuji se ptát, ale nikdo mi neporadí a jestli jo, tak se diví, že to už dávno nevím…asi jsem z jiného světa, ale tohle mi přijde nefér.
Vezmu to tak, že v té práci chceš zůstat. Nejspíš to nebude fabrika, když se tam pracuje s lidmi, takže bych projela PC předchůdkyně, pročetla vnitřní směrnice a mrkla na to, jestli se v ČR nachází podobná organizace a na tvrdo tam zavolala, jak řeší ty situace u nich. Ani jednu spřízněnou duši tam nemáš? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@LAlezane Nejsem zrovna mládě ani nezkušené, na podobné pozici jsem už pracovala. Nejsem jejich šéfová, jsme na stejné úrovni. Šéfovou máme společnou, ale bývá tam méně často než my. Máš možná pravdu, psychicky se na to nehodím, nicméně vyčítat nováčkovi, že neví to a támhleto mi přijde prostě uhozený a hrozně nefér, protože za to absolutně nemůžu. Představ si, že přijdeš do práce na své místo, zapneš si počítač a kolegyně po tobě začne řvát, že to neexistuje a jak sis mohla dovolit zapnout pc (příklad).
- Citovat
- Upravit
@Amelie30 Směrnice jsem bohužel nenašla…Jde o dosti praktické záležitosti, pracuji i s lidmi, kteří vyžadují neustálý dozor a péči, každý má svoje specifika (medikace, odchod/příchod atd). Mám za ně zodpovědnost. V podstatě mi hodili na hlavu 40 nesvéprávných lidí o kterých téměř nic nevím a starej se. Je to velká zodpovědnost. Kdyby se někomu něco stalo…Spřízněná duše-jsou tam asi dvě kolegyně, které poradily, ale nemáme stejnou pracovní dobu, stýkáme se minimálně 
- Citovat
- Upravit
Neber to zle, taky delam na vedouci pozici a mam pod sebou dost lidi, ale jak muzes dovolit, aby s tebou takto mluvily? ty jsi jejich nadrizena, vysmivaji se ti, pomlouvaji, ony te poslaly domu?? to jako vazne, nevim tedy jake mas kompetence, ale tihle by si u me teda pro priste pekne rozmyslely! musis mit nejakou autoritu prece. jak tvoji podrizeni si smi dovolit ti rict, at jdes domu a ty na to nic? vic asertivity! ohledne zauceni bych resila s tvymi nadrizenymi, neboj se za nimi zajit a pred podrizenymi nikdy neukazuj slabost!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
@Amelie30 Směrnice jsem bohužel nenašla…Jde o dosti praktické záležitosti, pracuji i s lidmi, kteří vyžadují neustálý dozor a péči, každý má svoje specifika (medikace, odchod/příchod atd). Mám za ně zodpovědnost. V podstatě mi hodili na hlavu 40 nesvéprávných lidí o kterých téměř nic nevím a starej se. Je to velká zodpovědnost. Kdyby se někomu něco stalo…Spřízněná duše-jsou tam asi dvě kolegyně, které poradily, ale nemáme stejnou pracovní dobu, stýkáme se minimálně
a nejake IP plany tech lidi nemate? abys aspon pochopila, co ti lide vyzaduji apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
@Amelie30 Směrnice jsem bohužel nenašla…Jde o dosti praktické záležitosti, pracuji i s lidmi, kteří vyžadují neustálý dozor a péči, každý má svoje specifika (medikace, odchod/příchod atd). Mám za ně zodpovědnost. V podstatě mi hodili na hlavu 40 nesvéprávných lidí o kterých téměř nic nevím a starej se. Je to velká zodpovědnost. Kdyby se někomu něco stalo…Spřízněná duše-jsou tam asi dvě kolegyně, které poradily, ale nemáme stejnou pracovní dobu, stýkáme se minimálně
jde o nekskou socialni pozici? to by meli mit aspon vypracovanou nejakou metodologii, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nezačíná takto šikana aneb mobbing?
Kolegyně může bejt nepříjemná, to si nevybereš. Postávání v hloučku s ostatníma proti tobě, pomlouvání tak abys to slyšela, nevhodné poznámky…Zavání to prvním stadiem šikany. Nedej se zastrašit, nicméně tihli lidi v tom umějí chodit, v partě je síla a v partě sehraných starších ženských je síla ještě větší. Pozor na to. Můžou je štvát věci o kterých nic nevíš - měly zálusk na tvoje místo, jsi šikovnější než ony, tak tě chtěj shodit, poznaly, že jsi hodná a nekonfliktní, to se jim nehodí do krámu.
Buď to řešit s šéfem a stěžovat si, což může bejt risk. Šéf může být na straně kolegyň, kamarádšofty a podobně. Málokdo uvěří nováčkovi, kterej je v práci sotva měsíc. Bohužel.
Anebo odejít. předpokládám, že jsi ve zkušebce. Zdraví je jen jedno a dobrej pomocnej kolektiv je k nezaplacení. Ať si mindráky vylévaj na někom jiným.
- Citovat
- Upravit
@ahhotep Já nejsem jejich zařízená. Jsme prakticky na stejné pracovní úrovni. Rozdíl mezi náma je ten, že ony tam pracují x let a já vlastně pár dní. A asertivitu bych se učit měla, to vím, jenže je to hrozně těžký.
- Citovat
- Upravit
Prosím o zachování anonymity!
Nevím si rady a trápí mě to. Nastoupila jsem do nové práce (není to moje první). Nebyl téměř čas na pořádné zaučení, šéfová mi ve velké stručnosti napsala rozvrh pracovní doby a stručně se mnou projela pár bodů, jinak jsem od prvního dne byla hozena do vody. Problém je, že mám na starosti lidi, zodpovídám za ně a je blbý, když vám nikdo neřekne co a jak. Nicméně nějak jsem si poradila, práce mě i bavila. Bohužel jsem nucena se setkávat s kolegyněmi, které mi přijdou jako z jiného světa. Věčně nasupené, nadávají na všechny a všechno, pomlouvají, křičí, negativita od nich bije na sto honů. Připadají mi vyhořelé a zralé na odbornou pomoc. Problém nastal, když jsem musela včera řešit nějaké věci, se kterými jsem si nevěděla rady-nikdo mi neřekl co a jak, nikdo nic nevysvětlil a je to problém, jsou to odborné věci. Pomlouvaly mě, že to nevím, že to dělám špatně a jak si to představuju, smály se mi a pak řekly, ať se radši seberu a jdu domů…Je mi z toho smutno. Ve všech předchozích pozicích jsem měla více či méně podrobnější zaškolení, kolega se mnou seděl a vše vysvětloval. Tady mi hodili na hlavu věci, o kterých nic nevím. Kdyby se stal nějaký průšvih, tak nevím nevím…
dneska mě to dohnalo k pláči. jsem přecitlivělá, neumím se bránit a odsekávat a nejvíc mě mrzí, že to jsou ženské, co dělají s lidma a mají jim pomáhat. Manžel mi řekl, že mi závidí mládí a že působím k lidem mile a pozitivně, což ony už neumí…zažil to někdo z vás? bohužel neustále se zaučuji (sama!), potřebuji se ptát, ale nikdo mi neporadí a jestli jo, tak se diví, že to už dávno nevím…asi jsem z jiného světa, ale tohle mi přijde nefér.