Nové bydlení, smutek
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Chápu s manželem nám to nefunguje a pomalu ale jistě se blížíme k rozvodu. Už teď nespím a on nechce nic zachraňovat. Teď jsou se synem na prázdninách a s sebou mě nechtěl a já jsem od 5 vzhůru, druhý den v pyžamu a brečím. Výhoda je, že byt je pouze můj, takže to nebudu mít tak těžké… spíš jen počítám jak to dám dohromady… věřím že se mi uleví.
- Citovat
- Upravit
Já si myslím, že z bývalého manžela jsem venku. Ale nedávám ten přesun z domova do jiného bydlení. To je to, co mě ničí. Já jsem dnes usnula v jednu ráno a od čtyř jsem vzhůru a to se synem už třetí den v kuse taháme krabice po schodech do třetího patra. Takže tím, že bych byla odpočatá, přespalá to opravdu není. Už jsem i poprosila kamaráda doktora, jestli by mě ze známosti neprotlačil k místní psychiatričce, abych nemusela čekat na termín týdny, ne-li měsíce. Jdu si tam pro léky, ale na druhou stranu se jich bojím.
- Citovat
- Upravit
Jsem v podobnej situaci, taky nemam kam dát pohodlně všechny věci z krabic a prostě se snažim mít po ruce aspoň to důležitý a zbytek na půdě. Nemáme moc místa, většina domu je rozkopaná, výhoda je, že jsme ve svým a snad se mi to povede dát nějak dohromady. Já jsem ještě hodně v procesu.. ale já to vidim pozitivně, lepší takhle než se nechat trápit od psychopatů. Jsou to malý a postupný krůčky..je třeba se prostě vyhrabat z toho bahna a hlavně to nevzdávat, a někdy to chce dost sebezapření. přeju hodně sil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@inzenyrka85 mně jde spíš o to, že celkově mi v tom bytu není dobře. Měli jsme zájem o byt, který se mi na první dobrou líbil, cítila jsem se tam dobře, ale bohužel tím, že jsem samoživitelka, tak majitelé dali přednost lidem se dvěmi příjmy. Strašně mě to mrzí. Tady ten byt, i když je nově předělaný, tak to není místo, kde se cítím dobře. Ty úzkosti z toho, že by to tu mělo být napořád a že se sem musím každý den vracet jsou šílené.
- Citovat
- Upravit
Prášky to neřešte, to je pitomost. Ty vás maximálně otupí, že vám bude všechno jedno. Je třeba zatnout zuby a překonat překážku. O to více potom na sebe budete hrdá. Žádný člověk nestojí za to, aby vás zlomil a poslal na kolena. A nikde není psáno, že ten byt je napořád.
@Anonymní píše:
Já si myslím, že z bývalého manžela jsem venku. Ale nedávám ten přesun z domova do jiného bydlení. To je to, co mě ničí. Já jsem dnes usnula v jednu ráno a od čtyř jsem vzhůru a to se synem už třetí den v kuse taháme krabice po schodech do třetího patra. Takže tím, že bych byla odpočatá, přespalá to opravdu není. Už jsem i poprosila kamaráda doktora, jestli by mě ze známosti neprotlačil k místní psychiatričce, abych nemusela čekat na termín týdny, ne-li měsíce. Jdu si tam pro léky, ale na druhou stranu se jich bojím.
- Citovat
- Upravit
Moc mě to mrzí. Nezažila jsem to, ale dovedu si představit, že opustit domov, který jste si vybudovali s manželem, musí být moc těžké… Snažila bych se co nejvíc ten nový byt vyšperkovat k obrazu svému. Obrázky, dekorace, polštářky na gauč… Prostě aby se vám tam se synem líbilo. Upec synův oblíbený koláč, zapal svíčky, pusťte si spolu film… Ber to tak, že ten byt je vaše šance na nový a lepší život. Tak ji využij co nejlépe 🙂 Držím moc palce. Není to lehké, ale zvládneš to 🙂 Už jen to, že jsi zvládla ten první a nejtěžší krok - odejít ze společného bydlení s exmanzelem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@LaEllaX já to musela zvládnout. Neměla jsem na vybranou. Měli jsme termín do konce září se vystěhovat z baráku. Ale je to čím dál tím horší. Jsem strašně unavená. Spím už několik týdnu 3 hodiny denně. Snažím se to zútulnit, i když zatím to nejde. Ještě nemáme gauč, spíme na matracích v obýváku, protože to je jediné místo, kde nám funguje televize a jsme se synem zvyklí u ní usínat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Prostě Vodnář děkuju moc za podporu. Toho se bojím, že po lécích to nebudu já a nebudu prožívat vůbec žádné emoce. Ale ty stavy jsou teď dost často prostě hrozné. Nikdy jsem nic podobného nezažila. A to mi před devíti lety řekli, že jsem vážně nemocná a mám před sebou dva roky života. Bylo to hrozné, ale paradoxně jsem tenkrát neměla tak šílené pocity, jako teď. Přitom tenkrát šlo o vše. Nejen o změnu bydlení. Jsem naštvaná sama na sebe, že tomu tolika podléhám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
@inzenyrka85 mně jde spíš o to, že celkově mi v tom bytu není dobře. Měli jsme zájem o byt, který se mi na první dobrou líbil, cítila jsem se tam dobře, ale bohužel tím, že jsem samoživitelka, tak majitelé dali přednost lidem se dvěmi příjmy. Strašně mě to mrzí. Tady ten byt, i když je nově předělaný, tak to není místo, kde se cítím dobře. Ty úzkosti z toho, že by to tu mělo být napořád a že se sem musím každý den vracet jsou šílené.
Dávej si malé cíle. A ber věci tak, jak nyní jsou, protože něco teď změnit nemůžeš. Ale to neznamená, že to nebudeš moci změnit později. Tak prostě teďka si dej cíle jenom na nejbližší dny nebo na dnešek a zítra zase na zítřek. Napiš si na papír, že dneska zajdeš nakoupit a uvaříš něco dobrého k obědu a vybalíš jednu krabici. A se synem si zahrajete nějakou deskovku. Postupně si splněné úkoly odškrtej. A večer napiš jak se ti to povedlo.
Nebyla jsem situaci, v jaké jsi ty. Ale zažila jsem jiné těžké situace a můžu ti slíbit, že čas vždy a všechny trable zmírní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dobrý den všem. Už před časem jsem tu psala, že jsem rozvedená a se synem se musíme odstěhovat z našeho rodinného domu. Čas stěhování nastal. Z 99% jsme přestěhovaný, dnes je to druhá noc, co jsme spali v novém pronajatém bytě. A mně docházejí síly. Už víc, jak měsíc špatně spím, tak 3-4 hodiny denně. Psychicky na tom nejsem dobře, mám strach a asi i úzkost. Jsem strašně unavená. Jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Brodím se tu mezi krabicema, mám strach, že všechny ty věci sem ani nenacpu. Necítím se v bytě dobře, nejsem tu doma. Nemám sílu ani pořádně dojít nakoupit. Lednice i mrazák jsou poloprázdné. Podpořte mě prosím někdo a napište mi, že jste byli ve stejné situaci a že jste to zvládli.
Sedne si to, neboj. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ono se to časem poddá, zvyknete si. Snažte se to vidět pozitivně, jako nový začátek, kde si všechno zařídíte po svém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@lucad77 to říká hodně lidí z mého okolí, ale já nestála o nový začátek. Prostě jsem toužila žít dál tak, jak jsem žila dřív a tam, kde jsem žila dřív. Ten domov a vše kolem něj, včetně sousedů byla pro mě oáza klidu a jistoty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kfětoslava děkuju moc moc moc za podporu. Taky jsem neměla v životě úplně na růžích ustláno. Byla jsem nemocná a doktoři mi dávali dva roky života, maminka mi umřela v náruči a teď ztráta domova, jistoty, člověka, kterého jsem milovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@hanisv píše:
@Kfětoslava děkuju moc moc moc za podporu. Taky jsem neměla v životě úplně na růžích ustláno. Byla jsem nemocná a doktoři mi dávali dva roky života, maminka mi umřela v náruči a teď ztráta domova, jistoty, člověka, kterého jsem milovala.
Přeju hodně sil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Dobrý den všem. Už před časem jsem tu psala, že jsem rozvedená a se synem se musíme odstěhovat z našeho rodinného domu. Čas stěhování nastal. Z 99% jsme přestěhovaný, dnes je to druhá noc, co jsme spali v novém pronajatém bytě. A mně docházejí síly. Už víc, jak měsíc špatně spím, tak 3-4 hodiny denně. Psychicky na tom nejsem dobře, mám strach a asi i úzkost. Jsem strašně unavená. Jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Brodím se tu mezi krabicema, mám strach, že všechny ty věci sem ani nenacpu. Necítím se v bytě dobře, nejsem tu doma. Nemám sílu ani pořádně dojít nakoupit. Lednice i mrazák jsou poloprázdné. Podpořte mě prosím někdo a napište mi, že jste byli ve stejné situaci a že jste to zvládli.