Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Asi né úplně v mrazu, ale i s miminem jsme normálně chodili ven. Nejmladší byl už v šestinedělí na cvičení sourozenců, kam jsme 2× týdně chodili. Hřiště, atd…proč ne ( nevýhoda může být zima a období nemocí na ty kroužky). Jedno z dětí bylo ve 3 týdnech na vánoční besídce.
Jasně vypravit 2 děti je náročnější, ale ne nereálné.
Hlavně klid. Bude to dobrý. ![]()
My těch dětí měli ještě víc;) Záleží na dětech a podmínkách. Jinak se Ti budou vypravovat 2 pohodáři v baráku s autem v garáži a jinak uřvanci
a blicí mimino ve 3 patře bez výtahu s nutností venčit ještě psa a jízdou MHD s 3 přestupy ![]()
Kdybys nebyla tehotna, tak bys sla do prace a taky uz nemohla obrazet x krouzku. U nas jsem proste mimino uzpusobila nasemu rezimu, ale nechodili jsme na tolik vnitrni zabavy a ven na hriste nebo prochazku neni problem vzit kocarek s miminkem. Chodili jsme na 1 krouzek a tam jsme to udelali tak, ze dedecek krouzil s kocarkem kolem budovi a ja byla uvnitr se starsim. Ja teda prvni dite nemela zlaticko, ale o nejakem uzivani si nemuzu mluvit.
Taky jsem měla stejně pocity, dokonce jsem si nad tím párkrát poplakala, ale nakonec to bylo fajn. Miminko jsem prostě brala všude, bylo hodné, stačilo, když jsem ho měla v šátku na sobě a mohla jsem se starším dělat cokoliv. Zabavila se i tím, že sledovala, jak si hraju se starším. Ve třech začal starší chodit do dětské skupiny 2× týdně na dopoledne, to jsem pak měla čas zase jen na mladší. Ve čtyřech zacal chodit do školky, ale často zůstával s námi doma a vyráželi jsme někam všichni. Byla to moc pěkná doba a ráda na to vzpomínám. Uděláte si režim i s miminkem, neboj bude to dobrý.
To je prostě život, děti odrůstají, věci se mění. Nicméně druhé děti jsou obvykle mnohem přizpůsobivější, protože musí
Nás narození druhého dítěte příliš neomezilo, vlastně skoro vůbec. Dokud byla mladší mimino, prostě v nosítku či kočárku všude s námi, pak se velmi rychle chtěla vyrovnat bráchovi, takže kolem roku už to byli celkem parťáci. Máme taky necelé 3 roky rozestup. Horší je to později, až se vrátíš do práce. Ale s tím prostě musíš počítat a smířit se.
Tak složitější to určitě bude, ale v období herniček a pískovišť jsem tam potkávala hodně maminek, které měly starší dítko a k tomu mimino třeba v šátku spalo na ní nebo ve vajíčku, skloubit se to určitě dá, jen to bude chtít trochu času a trénink ![]()
zase si vem, že by by byl jen jedináček, to by ho ochudilo víc - nemít žádného sourozence - než to, že se dočasně omezí některé vaše aktivity..
hodně štěstí ![]()
Přesně jak píšou holky, kdybys nebyla těhotná, pravděpodobně by dítko šlo do školky a ty zpět do práce. Chápu, že je to změna, ale ta by nastala stejně, jen jiná.
Měla jsem úplně stejné pocity. Kroužky jsem tedy po narození syna vynechala (dceři bylo rok a třičtvrtě), ale bylo vidět, že jí chybí děti, tak jsme ji od dvou let dali do dětské skupiny, tam se „nabažila“ kolektivu
ale hodně jsme chodili ven na hřiště, miminko spalo v kočárku, později v nositku, to bylo fajn. Teď mám třetí mimco, starším je 5 a skoro 7 a to už ho s sebou taham všude - do školy/skolky, odvážení a vyzvedávání na kroužky, besídky..
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Ahoj. Tajně doufám, že mi napíšete, že mé obavy jsou normální, snad i hormonama, a zajímá mě, jak jste to měli „PAK“ po porodu.
Mám 2,5letého syna. V lednu čekáme bratříčka. Poslední měsíce si s prvorozeným moc moc užívám. Je to zlatíčko a podnikáme spolu hodně věcí. Kromě obrážení hřišť různé procházky, pravidelné kurzy cvičení, kurz malování, herničky..máme v tomhle až skoro svůj zajetý režim. Bývá mi teď až rouhavě smutno, že by to s malym mimi tohle všechno mělo skončit a větší na tom bude bit. Že na všechno tohle nebude čas, síla,..plus složitost dojíždět někam s dvěma dětmi (z toho s jedním úplně malým prckem)..
Bály jste se před porodem podobně? Jak to dopadlo? A jak si to teď ve finále užíváte?