Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Podle mě je moc dobře a podstatné, že si uvědomuje že to není správné a ve skutečnosti to udělat nechce a brání se té představě
Bude v pohodě za pár let místo představ o zbraních bude mít představy o sexu které taky nebude moct dostat z hlavy ![]()
A nehrál nějakou hru nebo nekoukal na nějakou pohádku či film, kde se zabíjelo? Taky je dost často pronásleduje něco, z čeho mají strach, takže bych to možná viděla i tak, že má strach, aby se ti něco nestalo. Mého sedmiletého syna eď zas několik dní pronásleduje strach, že umřu. Ne, že nutně teď, ale že prostě jednou umřu a že ho to moc trápí. Tak si o tom prostě povídáme. Že ten strach má v sobě každý a že se takové věci stávají a dají ovlivnit velmi málo. Zkuste o tom povídat a třeba přijdete na to, co to spustilo. Nebála bych se hned nějaké psychické nemoci.
@Spojka2 kez by… hrozne ho to trapi a ja nevim, jak mu pomoct. A desi mne to.
Ja bych to s nim hodne probirala, aby se to tema detabuizovalo (mozna jsem si to slovo ted vymyslela, proste aby z toho nebylo tabu
),aby nemel pocit, ze to je neco strasne spatneho a zakazaneho a nezacyklil se v tom. Povidej mu o tom, na co lide zbrane potrebuji, k cemu jsou dobre, ale zaroven co mohou zpusobit atd.To bude brzy ok, neboj.
Syn mel chvilku obdobi, ze se mu zdalo o lebkach a taky na to hodne myslel a mluvil o tom, zrejme nekde videl nejakou reklamu ci pohadku,nevim.Tak jsme vytahli encyklopedii tela, vse jsem mu popsala, nazorne ukazala, hybal si celisti a dloubal do oka a tak.Pak jsem mu povidala o piratech a za par dni uz si z toho delal legraci.
Dávnejšie som čítala, že obsedantná porucha (neuróza) sa u dievčat začína niekedy okolo 18-tich rokov a u chlapcov už okolo 7r. Je to zrejme u detí, kde ide o vrodenú preddispozíciu, myslím si, plus jasné asi aj nejaké podnety z okolia (nástup do školy, úzkostilí rodičia a pod.)
Skús počkať, či mu to prejde, a ak nie, tak treba asi ísť k detskému psychiatrovi
Neviem teda, ako je to u detí, ale zrejme dr. nasadí nejaké AD čo môžu aj deti
Skús si niečo vyhľadať na internete..
Ahoj, nebyva to u takto malych deti bezne, ale muze se jednat o OCD (obsedantne kompulzivni poruchu) s tim, ze nyni jde jen o obsesi (myslenky) nikoliv kompulzy (nutkave jednani). Odkud jsi? V Praze mohu doporucit par moc fajn detskych klinickych psycholozek. Byli by dobre, aby ho nekdo vysetril, pokud do do par dnu (nebo tydnu) neodezni samo. Leky urcite nenasadi adhoc, neboj, nejdrive zjisti, o co jde. Muze se jednat o reakci na stres (zmena prostredi, nove zazitky), nemusi to byt vlastne nic zavazneho, deti maji casto adaptacni potize a organismus se s tim vyrovnava vselijak. ![]()
Prosím Tě, nenech se vystresovat… děje se to 3 dny… není vůbec důvod myslet okamžitě na psychické poruchy a podobné věci.
Prochází obrovskou životní změnou (nástup do první třídy), dozrává, mění se - hlavička toho zřejmě aktuálně zpracovává prostě a jednoduše příliš, tak je to všechno silnější, výraznější… „intenzivněji prožívá“. Je přetažený - zcela jistě psychicky (ale třeba i fyzicky, to musíš vědět sama, jakou má náplň času)
A pak stačí jakýkoli třeba drobný podnět - někde něco viděl (speciálně třeba zpravodajské pořady jsou pro takhle malé děti extrémně nevhodné, tam stačí pár minut a dítě může mít noční můry), nějaká počítačová hra, někdo mu něco řekl ve škole (třeba s učitelkou mluvili na téma terorismus apod. nebo něco vykládali spolužáci).
Časem se to určitě srovná, teď není potřeba honem podnikat nějaké akce a řešit to.
Diky vsem… ale stejne jsem z toho vystresla, rikam si, kde na to mohl prijit, i se snazim s nim o tom mluvit. Dokonce se ptal, jestli existuje doktorka, ktera umi vymazat pamet… proste ho to trapi a nevi si s tim rady
a ja zatim take ne. Snazim se to opravdu pripsat adaptacni zatezi, premyslim, jestli toho nema moc. Ach jo
Jinak jsme z Moravy, takze prazske psychology navstivit nemuzeme. Mam ale povedomi o tech zdejsich, tak kdyby se to melo nejak nedejboze prohlubovat, s navstevou bych nevahala. Jen mne zajimalo, zda nekdo nema podobnou zkusenost, pro uklidneni…
@Lakejja Omlouvám se za OT. Ale mohla bych do soukromé zprávy poprosit o kontakt na dětskou psycholožku v Praze. Momentálně s 8mi letým synem řešíme nějaké problémy. Dík
@smallrose nemohl mít nějaký špatný sen? Kolikrát se člověku zdá opravdu něco hnusného, a je těžké se s tím srovnat, zvlášť, když je to dítě. Já mívala jako dítě hrozně živé sny, dokonce jsem jednou měla problém poznat sen a chvíli chvíli jsem myslela, že se daná věc opravdu stala.
@ivašot. Ahoj, urcite, napis mi o co presne jde a ja vyberu z tech, co znam, toho vhodneho nebo se zeptam mezi kolegy, abyste nesli nekam zbytecne ![]()
@Tichopredbouri To nevi, ptala jsem se ho, jestli se mu neco nezdalo, jestli neco nevidel v tv, jestli se neco nestalo v druzine anebo ve skole. Rika, ze nevi, cokoli z toho by to mohlo byt.
Ahoj holky, chtěla bych oživit diskuzi. Řešíme teď u dcery nutkavé myšlenky. Dcera má 5 a půl roku. Docházka do školky kvůli koronaviru je od října velmi bídná. Do školky ale ráda nechodila. Zhruba v říjnu kdy měli ve školce první karanténu a byla zavřená se u ní začaly objevovat tiky. Nejdříve mrkání, potom krceni ramen a nakonec si často čichala k rukám. Zhruba ke konci ledna to přešlo. Máme za sebou neurologii, EEG, psychologa, psychiatra, ale nikde nic, prý je přecitlivělá. Dcera je i živější odjakživa. Když přešly tiky, začala si dcera často stěžovat na bolest hlavy, v průběhu dvou týdnů jsme všichni doma měli koronavirus, i ona. Ještě teď po měsíci si stěžuje na bolest hlavy, krku, na hrudi, ale žádné vyšetření nic neukázalo. Na MR jsme nebyli, trochu o tom uvažuju. Navíc dcera teď říká, že má takové nutkavé myšlenky, nechce je mít, prý jí to říká co má dělat. Také se svěřila že se bojí že někdo z nás umře. Jsem z toho dost špatná, nevím co mám dělat, jaké vyšetření ještě podstoupit. Jestli je to jen touhle dobou koronavirovou nebo se projevuje nějaká psychiatrická nemoc. Nemáte zkušenosti případně pozorujete u svých dětí teď zhoršení psychiky? Děkuji
@Anonymní píše:
Ahoj holky, chtěla bych oživit diskuzi. Řešíme teď u dcery nutkavé myšlenky. Dcera má 5 a půl roku. Docházka do školky kvůli koronaviru je od října velmi bídná. Do školky ale ráda nechodila. Zhruba v říjnu kdy měli ve školce první karanténu a byla zavřená se u ní začaly objevovat tiky. Nejdříve mrkání, potom krceni ramen a nakonec si často čichala k rukám. Zhruba ke konci ledna to přešlo. Máme za sebou neurologii, EEG, psychologa, psychiatra, ale nikde nic, prý je přecitlivělá. Dcera je i živější odjakživa. Když přešly tiky, začala si dcera často stěžovat na bolest hlavy, v průběhu dvou týdnů jsme všichni doma měli koronavirus, i ona. Ještě teď po měsíci si stěžuje na bolest hlavy, krku, na hrudi, ale žádné vyšetření nic neukázalo. Na MR jsme nebyli, trochu o tom uvažuju. Navíc dcera teď říká, že má takové nutkavé myšlenky, nechce je mít, prý jí to říká co má dělat. Také se svěřila že se bojí že někdo z nás umře. Jsem z toho dost špatná, nevím co mám dělat, jaké vyšetření ještě podstoupit. Jestli je to jen touhle dobou koronavirovou nebo se projevuje nějaká psychiatrická nemoc. Nemáte zkušenosti případně pozorujete u svých dětí teď zhoršení psychiky? Děkuji
Jediné co mě tak napadlo je schizofrenie (ohledně toho že jí říkají co má dělat) ale to by nejspíš zjistili ba té psychiatrii… každopádně přeju aby byla co nejdříve v pořádku
Maminky,
Jak byste to resily, mate nektera zkusenost? Jinak jak jsem psala, v zari nastoupil do skoly, trochu se trapi, je to zmena. Rikal, ze to trva asi tri dny. Jsem na nej i prisna, ale ma ode mne spoustu lasky. Tak nevim, jsem z toho uplne hotova
Diky a omlouvam se za anonym.
prosim o radu. Maly syn (6 let), ted nastoupil do skoly, se mi dneska sveril, ze se mu porad mota v hlave neco o zbranich. Pak z neho vylezlo, ze mysli na to, ze nekomu tou zbrani ublizi, ze ublizi treba mne… Chudak plakal, ze na to chce zapomenout, ze na to nechce myslet. Uprimne receno me to hodne vydesilo, clovek si hned predstavuje nejake strasne psychiatricke nemoci