Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Tomu se říká zodpovědnost
vítej v klubu. Už nikdy nebudeš sama
ani na záchodě
Ja jsem teda teprve 7. mesic, ale zrovna dneska jsem mela podobne myslenky- abych vubec vedela, co s miminem po porodu delat a ze to teda nejspis bude narocne, ze na sebe s partnerem nebudeme mit cas a budeme ustvani, ze nebudu zvladat domacnost, ze me to doma nebude bavit a ja nevim co jeste vsechno…nastesti to u me nepreslo v nejakou velkou depku, jen chvilkove zamysleni…navic mame pred svatbou a teprve po ni prijde na radu vybavovani pokojicku a zarizovani vseho pro mimco…cim rozhodne trpim jsou brutalni zmeny nalad a pocitu- obecne, ne jen vuci mimcu…preji Ti at je to jenom chvilkove a brzy se zase tesis ![]()
Ale jo, měla jsem to podobně, i jsem se takhle koncem těhotenství u jedný písničky hystericky rozbrečela, že mi končí život, že už nikdy nepůjdu pařit na koncert, nepojedu na fesťák, vše je ztraceno… zítra jdu na koncert tý kapely co mě rozbrečela a v pátek odjíždíme na fesťák - i s dcerou 2,5 roku
mateřství je děsivý, náročný, ale stojí to za to
bude to dobrý, neboj!
A já to mám zase opačně - mám pocit že všechno bude brnkačka, moje dítě bude nejhodnější na světě už od miminka a že vše bude jak ze sna ![]()
Samozřejmě je mi jasné že to tak s největší pravděpodobností nebude ale představa je to krásná ![]()
@pikola píše:
Tomu se říká zodpovědnostvítej v klubu. Už nikdy nebudeš sama
ani na záchodě
Já jsem třeba se dvěmi malými dětmi na záchodě vždycky sama. A pozor, dokonce ze zvládnu i sama osprchovat… ![]()
Bud v klidu, jak to bude, tak to bude a ty se prizpusobis. Je to proste velka zmena, ale na to si casem zvyknes. Neboj se dopredu, nema to smysl ![]()
Proto jsem nic takovýho nečetla
a když už, tak jsem tomu nevěřila, to přece nemůže být pravda, aby dítě jenom tak brečelo
no a..mám cíťu
pro mě zase bylo fajn potom číst, že takový dítě nemám jen já a rozhodně to neznamená, že jsem špatná máma ![]()
@Piiimiii Jo, ty změny nálad…zrovna včera jsem se rozbrečela na autobusový zastávce, protože tam bylo hodně lidí ![]()
Neboj, tyhle myšlenky máme v těhotenství asi každá. Dřív nebo později se dostaví nervozita a pochybnosti. Ono to zas přejde ![]()
@Martassek píše:
Já jsem třeba se dvěmi malými dětmi na záchodě vždycky sama. A pozor, dokonce ze zvládnu i sama osprchovat…
JOoo přesně jaké si to uděláš takové to máš. Nesnáším když mi dcera leze na záchod. Sprchu jsem dávala vždy. A uspávání…to už tady nekomentují… já dala prostě dceru spát a bylo. Lehla a spala. Občas vyváděla, tak si pořvala. Nyní jsou ji tři a už nevyvádí, nevymýšlí, ví že ji to je prd platné ![]()
Zdravím, mám na vás otázku. Sama sobě si to vysvětlit nedokážu a přijdu si strašně hloupě.
Jsem ve 20 tt.. všechno je jak má být, miminko jsme si přáli, má zázemí, no prostě je všechno v pořádku. Já se na malého hrozně těším a už teď ho zbožňuju, jenže občas přijde chvíle, kdy dostanu hrozný strach.. ne z toho, že nezvládnu být maminka, ale z toho, že miminko mě úplně odřízne od všeho. Že se ze mě stane taková uťáplinka. Bydlíme na vesnici a přijde mi že všechny mamči takové jsou. Takové usedlé, nedej bože aby někdy porušili režim a mimčo bylo déle venku. Stále sedí doma. Ja jsem hroznej extrovert..samozřejmě že počítám s tím že miminko leccos změní ale spíš bych si přála aby, jsme byli takoví společenští a zvyklé na různé výlety apod. Když to na mně přijde svírá se mi hrudník. Bojím se abych pak nebyla protivná.
Možná se ve mě jen perou hormony.. a možná mi některé řeknete, že nejsem připravená být mám.
Každá máma na md neni uťáplá. Je jen na tobě, jak si s časem na mateřské poradíš. Da se prožít plnohodnotně. Jak komu vyhovuje. Začátek může byt náročnější, než se s miminkem sehrajete. Ja to zpětně beru (chodim uz do prace), jako možnost jet kam chci a kdy chci, dělat co chci a jak potřebuju. Ten čas je opravdu drahocená komodita ![]()
Obavy k tomu patří.
Budeš to mít přesně takové, jaké si to uděláš. U nás se cestuje, pracuje, návštěvuje… A většina matek kolem mě to má velmi podobně - přičemž každá z nás někde sobě uleví, kde to považujeme za potřebné. Já pracuju, ale jen velmi omezený počet hodin. Většina z nás vyrazí na návštěvu až potom, co se děti vyspí. Někdo by s malými dětmi nesednul do letadla (je hrozná pruda je tam zabavit), já zas nemám ráda brát je na dlouhé cesty autem (pro mě ještě horší)…
Pokud je fajn partner, dá se s malým dítětem žít skoro jako před ním. A to mám čtyři, nikdy mě to v ničem neomezovalo, i na rockový koncert jsem jela. Vlastně to bylo pro celou rodinu přínosné, vrátila se šťastná mama ![]()
Jsem v 8 měsíci těhotenství vše probíhá v pořádku ale najednou jako mávnutím proutku jsem se úplně přestala na mimi těšit nebaví mě vybírat věci do pokoje, pro dítě ani už nic řešit ohledně těhotenství. Předtim jsem byla úplně nadšená a už jsem chtěla abych jí měla u sebe. Malou mám ráda a chci aby byla v pořádku to rozhodně ano ale prostě najednou mě to nadšení a vše přešlo a já se spíš bojím jak to bude najednou náročné jak budu padat na hubu rok beze spánku a, že nebudu dobrá máma?
zažila jste to některá?