Obsedantně kompulzivní porucha a vyléčení?

Anonymní
12.4.13 13:47

obsedantně kompulzivní porucha a vyléčení?

Ahoj od mala mám potřebu všechno možný počítat, ale nějak mě to neobtěžuje. Prostě když nechci tak to nedělám, dokážu se soustředit na něco jinýho. Vlastně jsem si na to už zvykla, že to prostě do mého života patří. Jenže pak přišlo těhotenství a začala jsem se hrozně bát o přítele a o mimčo. nemohla jsem přestat na to myslet! ale myslela jsem, že to jsou hormony..a pak po porodu mě začínali trápit myšlenky, že bych mohla něco udělat mimču i když jsem věděla že to neudělám ale hrozně mě to trápilo proč na to neustále myslím! pak stačilo jít kolem vody a mě už se vytvářeli myšlenky co všechno se může stát! Už jsem to nevydržela a řekla to všechno příteli s tím, že jdu k doktorovi! Doktorka mi stanovila OCD, s tím že hormony mi to rozjeli. Beru ráno Cipralex a na večer Prothiaden. Občas je mi špatně od žaludky a motá se mi hlava jinak nic. Ale je mi mnohem líp psychicky a dokážu se koukat na film bez toho abych musela na něco myslet! bože, to je úleva! a začínám se cítit jako před otěhotněním! :) ale nevím jestli je to práškama, beru je zatím 5.den. Doktorka říkala, že myšlenek se zbavím, ale počítání mi zůstane. Tak bych chtěla vědět jestli je tu někdo kdo se z toho dostal? myslím, že na tom nejsem až tak špatně. Hrozně jsem se bála užívat AD, nemám s nimi zkušenost ale už se s tím nějak smiřuji, že je to prostě nemoc jako každá jiná a je potřeba jí léčit. Budu ráda, když mi napíšete Vaší zkušenost s touto poruchou. :kytka:

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
12.4.13 14:04

@donaga děkuju :hug:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
12.4.13 14:19
@Anonymní píše:
Ježíš takový myšlenky mívám taky, a nikdy mě nenapadlo, že by to mohla být nějaká nemoc! Vždycky jsem si říkala, že jsem příliš útlocitná, masochistka, že si libuju v takovejch pocitech a tak :(
Nemám to stále, ale mívám období, kdy stačí, aby nám třeba pod barákem zaskřípaly brzdy auta, a já už pomalu vystrojuju pohřeb nějakému členu rodiny :(
Měla bych to začít řešit? FAkt mě to tvé téma docela rozhodilo :(No, že já na to emimino vůbec lezu :zed:

já jsem neokázala nad ničim jiným přemýšlet! a začala jsem se fakt bát, že bych někomu mohla něco udělat. A jak jsem se bála o přítele tak mi taky bylo úplně hrozně, nemohla jsem se na nic jinýho soustředit! prostě jsem nedokázala ty myšlenky zastavit! :(

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
12.4.13 15:56

8o tak podle podpisu to mám taky :think:
počítala jsem vždy všechno, tyčky v plutě, sčítala jsem značky aut, a podobně, ale asi jsem z toho nějak vyrostla :nevim:
ale ty myšlenky co všechno by se mohlo stát mám pořád, ale ty zase přišly mnohem později, teď už nevím kdy, ale rozhodně jsem je neměla třeba na ZŠ a to jsem počítala všechno.
Nikdy mě nenapadlo jít s tím k dr. :nevim: i když jsem chodila k psycholožce, ale s jinými problémy, na toto nikdy řeč nepřišla :nevim:
Mám to nějak začít řešit? Nebo se s tím dá žít i bez léčení? teď si říkám, že se budu pozorovat na co myslím a jak často a nakonec u dr. skončím :roll:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
12.4.13 16:33
@Anonymní píše:
8o tak podle podpisu to mám taky :think:
počítala jsem vždy všechno, tyčky v plutě, sčítala jsem značky aut, a podobně, ale asi jsem z toho nějak vyrostla :nevim:
ale ty myšlenky co všechno by se mohlo stát mám pořád, ale ty zase přišly mnohem později, teď už nevím kdy, ale rozhodně jsem je neměla třeba na ZŠ a to jsem počítala všechno.
Nikdy mě nenapadlo jít s tím k dr. :nevim: i když jsem chodila k psycholožce, ale s jinými problémy, na toto nikdy řeč nepřišla :nevim:
Mám to nějak začít řešit? Nebo se s tím dá žít i bez léčení? teď si říkám, že se budu pozorovat na co myslím a jak často a nakonec u dr. skončím :roll:

klidně bych s tím zašla někam a poradila bych se jestli je to opravdu ta nemoc. Pokud jo, tak se dostávaj léky aby se vyrovnal serotonin v hlavě a je tu možnost toho, že se ten stav mnohem líp změní a ty myšlenky budou jen chvilku. prostě bude lepší a horší období. Mě to doktorka řekla, že je to jako ekzém chvilku dobrý pak se to ukáže. třeba já to mám z toho že když jsem byla malá tak měli na mě vysoký nároky. A může to být také dědičné. :(

  • Citovat
  • Upravit
zuzu111
12.4.13 17:58

Ahoj, taky se přidávám do klubu. Taky počítám, úzkostné stavy co všechno se může přihodit atd. a nekonečné mytí rukou…hrůza. Myslím že mi to rozjelo těhotenství (i když už před tím jsem měla problémy - vracení se zda jsem vypla žehličku, zda jsem zamkla atd…). Ovšem nikdy jsem nemyslela že bych někomu ublížila natož dětem…to opravdu ne. Než udělám hygienicky podle mých představ malému mléko tak to trvá i třičvrtě hodiny :,( Prášky nemám, ani psychouše, snažím se sama, myslím že se to lepší :lol: Snažím se na to moc nemyslet. Po prvním dítěti jsem to rozchodila celkem rychle ale teď při druhém rapidní zhoršení. ALe i tak jsem odhodlaná to zas dostat do rozumných mezí. Na prášky kašlu, ty to nevyřeší, myslím že člověk se s tím musím nějak „rozumně“ sžít a najít si cestu jak se s tím vyrovnat.

  • Citovat
  • Upravit
Kobliha51
12.4.13 18:21
@zuzu111 píše:
Ahoj, taky se přidávám do klubu. Taky počítám, úzkostné stavy co všechno se může přihodit atd. a nekonečné mytí rukou…hrůza. Myslím že mi to rozjelo těhotenství (i když už před tím jsem měla problémy - vracení se zda jsem vypla žehličku, zda jsem zamkla atd…). Ovšem nikdy jsem nemyslela že bych někomu ublížila natož dětem…to opravdu ne. Než udělám hygienicky podle mých představ malému mléko tak to trvá i třičvrtě hodiny :,( Prášky nemám, ani psychouše, snažím se sama, myslím že se to lepší :lol: Snažím se na to moc nemyslet. Po prvním dítěti jsem to rozchodila celkem rychle ale teď při druhém rapidní zhoršení. ALe i tak jsem odhodlaná to zas dostat do rozumných mezí. Na prášky kašlu, ty to nevyřeší, myslím že člověk se s tím musím nějak „rozumně“ sžít a najít si cestu jak se s tím vyrovnat.

Prášky mohou hodně pomoci, doplňují nějaké látky v mozku a člověk sám to není schopen rozpoznat. Být tebou, raději bych zašla jednou za odborníkem a třeba zjistila, že to nic není, než se několik let trápila. Ale je to tvoje věc.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
12.4.13 19:01
@zuzu111 píše:
Ahoj, taky se přidávám do klubu. Taky počítám, úzkostné stavy co všechno se může přihodit atd. a nekonečné mytí rukou…hrůza. Myslím že mi to rozjelo těhotenství (i když už před tím jsem měla problémy - vracení se zda jsem vypla žehličku, zda jsem zamkla atd…). Ovšem nikdy jsem nemyslela že bych někomu ublížila natož dětem…to opravdu ne. Než udělám hygienicky podle mých představ malému mléko tak to trvá i třičvrtě hodiny :,( Prášky nemám, ani psychouše, snažím se sama, myslím že se to lepší :lol: Snažím se na to moc nemyslet. Po prvním dítěti jsem to rozchodila celkem rychle ale teď při druhém rapidní zhoršení. ALe i tak jsem odhodlaná to zas dostat do rozumných mezí. Na prášky kašlu, ty to nevyřeší, myslím že člověk se s tím musím nějak „rozumně“ sžít a najít si cestu jak se s tím vyrovnat.

Kobliha má pravdu. Antidepresiva vyrovnávají hladinu serotoninu v mozku která chybí a tím dochází k tady tý poruše. Já doufám, že to taky rozchodím.. Když právě ty myšlenky u mě jsou opakem. o malou jsem se tak bála, že jsem se začala bát že jí něco můžu udělat. Doktorka říkala, že za 30 let praxe se jí v životě nestalo, že by člověk s tady tou poruchou někomu ublížil. Je to hodně nepravděpodobné, někde jsem četla že spíš matky jsou mnohem pečlivější když mají tady tu poruchu. Já chci aby mi teď ty prášky pomohli a pak se budu snažit pomoct si sama. Doktorka říká, že ty první myšlenky když jde prvorodička domů a bojí se že to nezvládne má asi každá matka, ten strach ale mě se to právě přehouplo tady do tý poruchy. ostatním se to časem vytratí ta myšlenka z hlavy. já se opravdu nechci trápit když vím, že tu jsou léky který mi pomůžou to dát alespoň do takové fáze, kdy s tím budu moct bojovat.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
12.4.13 20:16

Nechcete prosím k tomuto založit uzavřenou skupinu?
Sice už by to nebylo anonymně, ale zase by to bylo uzavřené a mohly bychom si povědět více.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
12.4.13 20:36
@Anonymní píše:
Nechcete prosím k tomuto založit uzavřenou skupinu?
Sice už by to nebylo anonymně, ale zase by to bylo uzavřené a mohly bychom si povědět více.

klidně, ale já to neumim :mrgreen: ráda o tom pokecám :)

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
12.4.13 20:44

https://www.emimino.cz/…vni-porucha/
klikněte si sem s žádostí o přístup a já to schválím

  • Citovat
  • Upravit
6792
12.4.13 23:13

Ahoj holky. O teto nemoci jsem slysela tento tyden poprve. Chci se jen zeptat, ja mam zase problem, ze kdyz koukam na tv a nekdo rekne nejakou vetu tak si ji pisu jako v hlave a nebo jen tak prstem do prazdna nenapadne :oops: :roll: delam to uz dlouho. Nekdy mne to stve protoze se chci soustredit na film a proste si tu vetu musim napsat i trikrat. Myslite ze to mam taky :oops:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
13.4.13 08:32

@jaja84 to nedkážu říct jestli se o to opravu jedná, protože ta porucha má mnoho podob. ale taky to občas udělám, ale né tak hodně jako ty.. ono vlastně tady tu poruchu má skoro každej jen člověk třeba jako já s tím nedokáže naložit a pak ho ty myšlenky otravují třeba měsíc v kuse. a jsou lidi který dělají nějakej rituál, třeba si myjí 100× za den ruce :,( ale zkus doktora. kdyby si to měla taky tak to podchytíš včas a mohla by ses toho zbavit nadobro :)

  • Citovat
  • Upravit
6792
14.4.13 10:11

Dekuju!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
J31
6.10.13 14:33

Ahoj, cely zivot jsem si pripadala tak trochu jina, tak trochu „resitelka“…byla jsem u psychoga a ten mi rekl, ze mam OCD, asi nejaky jiny typ, nez jsou hygienicke navyky, jelikoz jsem svou potrebu „perfekcionismu“ prenesla na sveho pritele…drive jsem si nekolikrat kontrolovala tasku do skoly, srovnane veci, ale ne nijak extremne. Nyni ziji v petiletem vztahu a mame spolu dvoulete dite. Celych 5 let jsem do pritele nejakym zpusobem „hucela“ a provadela ujistovani ve forme otazek, nase hadky gradovaly az do stadia, kdy se mnou ted nejaky mesic nemluvi. Zacinam se lecit na OCD a nyni resim, zda to priteli rici. Zatim jsem se rozhodla mu nic nerikat, mel vzdy pocit, ze neumim resit veci atd a muze to vyznit jako polehcujici okolnost, chce se rozejit a ja nechci toto pouzivat jako zbran, aby zustal, prokazal trpelivost. Ma me nyni plne zuby, snazim se na nej nemluvit, moc mi to doposud nevychazelo, ale snazim se. Moc ho miluji. Diky za nazor a vsem drzim pesti!

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Krém

  • (4) + 140 recenzí

Dětská mast

  • (4) + 115 recenzí

K2 Complex

  • (4.8) + 80 recenzí

Poradna očního lékaře

Ikona - Vladimír Korda

MUDr. Vladimír Korda Ph.D.