Obsedantně-kompulzivní porucha u dítěte (10let) - Zoloft

321
28.5.18 00:54

Obsedantně-kompulzivní porucha u dítěte (10let) - Zoloft

Dobrý večer,
chtěla bych se zeptat, zda máte někdo zkušenost s Obsedantně-kompulzivní poruchou u dětí. Můj desetiletý syn počítá, opakuje pohyby. Byli jsme u psychiatra, hned při prvním sezení dostal syn Zoloft, nejdřív půlku, při druhém sezení celý prášek jednou denně. Nejdřív měl syn pocit, že to trochu pomohlo, teď říká, že je to stejné jako předtím. Je mu deset let, teď trochu přibral na váze, trápí ho nespavost (špatně usínal už dřív, teď je to trochu horší), usíná mezi 23-24hod. Nevím, zda za to může Zoloft? Musím říct, že jsem měla obavy mu to začít dávat. Ale to, co popisoval, že má nutkání stále dělat, jak ho to provází téměř na každém kroku. Psychiatr však nenavrhl žádné jiné řešení. Myslím nějakou terapii. Chtěla bych se zeptat, kdo máte zkušenosti s touto poruchou u dětí, jakou mají léčbu? Terapii, léky? Jak Vaše děti snášení Zoloft? Předem moc děkuji :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
5021
28.5.18 01:11

Najit dobreho psychologa.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
rokris
28.5.18 01:28

Možná měl být psycholog dokonce první a psychiatr až pak. Psychiatr je doktor a řeší hlavně pomocí léků. A v tomto oboru se prostě hodně zkouší, co zabere. A někdy hodně dlouho. Klučina je ještě dítko a ty léky, to jsou všecko „chuťovky.“ Neměl by je brát, pokud to není vážně nutné. Dobrý psycholog pozná, když je potřeba nasadit léky. Jestli mu ty prášky nesedí, řešte to hned.

  • Citovat
  • Nahlásit
6813
28.5.18 06:20

@tadama dcera měla zoloft a jen chvíli byla po něm strašná, celkově se cítila mizerně a se spaním byl také problém, já jej měla taky chvíli a do týdne jsem vysazovala…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
28.5.18 07:48

Zdravím, myslím, že vám svým komentářem mohu hodně přispět, protože já sama jsem na OCD brala Zoloft od 7 let, brala jsem ho až do 13. To co popisujete je způsobeno braním Zoloftu, mně hrozně ovlivnil dětství a po vysazení způsobil, že jsem strašně přecitlivělá, byl to pro mě šok, už bych ho nikdy nebrala. OCD jsem měla dodnes (je mi 23), ale mění se ty věci a rituály a už mi to neničí život. Můžu skutečně doporučit Fevarin, brala jsem ji cca 3 roky, teď už jen 1/4 a lituji, že jsem ho neměla od začátku, nikdy jsem nebyla tak v klidu a jsem na sebe pyšná, že už to zvládám i bez něj. Zároveň mě mrzí, že si máma nevšimla trpěla jsem tolik let, Zoloft je pro mě svinstvo. Co se týče přibírání, byla jsem díky Zoloftu velmi obézní, po Fevarin jsem ale také přibrala 20 kg, skutečně se po tom dost přibírá. Pro mě jako pro ženu bylo mnohem horší se s tím srovnat, teď vidím, že jedině s duševním zdravím mohu začít být skutečně šťastná, pak se léky vysadí a půjde to dolů.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
28.5.18 08:29

Mám jen zkušenost od sebe a ne na psychiatrickou nemoc. Brala jsem jej jen pár dní. Já zase po něm mohla spát většinu dne, hlavu jsem měla naprosto prázdnou bez myšlenek, pár dní šlo mimo mě, jako bych nebyla. Nakonec se objevily vtíravé myšlenky, které byly hodně nebezpečné - chuť poznat, jaké to je překročit ochrannou bariéru ve výšce - zaobaleně řečeno.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
28.5.18 08:30

boj s OCD

S OCD bojuju už od dětství, teď mi je 30. Je to nemoc na celý život. Nikdy jsem nebrala léky, protože víceméně doteď nikdo neví, že jí trpím. Většina rituálů se odehrává v mé hlavě a já se snažila celý život nemoc maskovat. Někdy to je lepší, někdy horší. Léky jsem nikdy nebrala a ani to neplánuji. Myslím si, o to spíš u dítěte, že je na místě především kvalitní psychoterapie. Já jsem nikdy na žádnou nechodila, ale v poslední době se mi vlivem stresu a přetížení OCD zhoršila. Začala jsem s ní bojovat tvrději než dřív a funguje to. Už jsem nějakou dobu bez rituálu a myšlenky ustupují víc a víc do pozadí. Jenže neudělat rituál hodně bolí a chce to dost sebezapření, kterého jsem schopna až teď.
Doporučuji: zjistit příčinu OCD, někdo má pro ni sice genetické vlohy, ale málokdy se rozjede jen tak, u mě to bylo velké očekávání ve škole ze strany rodičů, dominantí rodič v rodině, který musel mít vše perfektní a nadával za každou maličkost a spouštěč byla šikana se kterou nikdo nic nedělal, i když jsem prosila o pomoc
Poté jednoznačeně psychoterpii, bez toho aby se syn naučil pracovat s těmi myšlenkami to nepůjde. A bude to náročný a dlouhý boj. Je ale skvělé, že má mámu, která to řeší a chce mu pomoci, už to je první část úspěchu.
Přeji plno sil v boji s touto nemocí!

  • Citovat
  • Nahlásit
321
28.5.18 22:07

Dobrý večer, všem moc děkuji za sdílení zkušeností. Bohužel jsem se neuměla rozhodnout, zda je horší nechat napsat dítěti Zoloft, či ho nechat trápit se s OCD. S OCD mám trochu zkušenost, ale z dospělosti a ne v takové míře, v jaké to má syn. Když mi to syn popisoval poprvé, vyděsilo mě to. Syn začal brát v půlce března půlku, po měsíci už bral celý prášek. A teď po tom měsíci, kdy bere celý se objevila ta nespavost a hlavně mu vyskočilo bříško, byl hubený, stravuje se stále stejně, sladké nemá moc rád. Snad ještě není pozdě. Ovšem té OCD se také bojím, uvidím, zda psychiatr navrhne třeba terapii. Ještě jednou díky a hezký večer :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5021
28.5.18 22:44

@tadama Fakt bych se nespoléhala na jednoho psychiatra a to, co navrhne. Terapie mu neuškodí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.5.18 18:24

Dcera bere Zoloft od 15 a ze začátku ji moc nepomáhal. První týden měla taky docela problém se spaním, ale pak se to urovnalo. Docela ji to pomohlo, a tak jsme se asi po roce braní pokusili Zoloft vysadit. Bohužel se všechno zase vrátilo, takže dcera bere Zoloft furt. Vím, že tohle není řešení, ale je to s ní těžký…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
10.4.19 00:17

Dobrý den,
můžu se zeptat, jak jste na tom..? Dcera teď po 1,5 roce Zoloft vysadila a začala být výbušná, hysterická.. :-(

  • Citovat
  • Nahlásit
1894
10.4.19 00:51

Můj muž si s touto poruchou také užil od dětství. A nikdy se z toho nedostal. Hrozný život nám to připravilo! Muž měl svoji matku rád, ale způsobila mu to ona. Věčně nespokojená s ním, ač byl chytrý a šikovný a hodný. Nemohl se jí nikdy zavděčit. Nechce se mi to podrobněji popisovat. Z této zkušenosti vyvozuji, že je problém ve výchově. Měli byste se, vy rodiče, sami léčit. Možná že ne Zolofem, ale kdo ví. Dejte vašemu synovi lásky přijetí, přestaňte ho kritizovat, už ho nikdy nekritizujte, jen mu děkujte za to, že ho máte, že se právě vám narodil.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
530
10.4.19 01:11

Obsedantně-kompulzivní porucha

Tento typ poruchy je poruchou, která nasedává na něco co je pod tím. On se tím vlastně uklidňuje. Otázka je, co ho traumatizuje to je třeba najít a odstranit, pak se odstraní i příčina toho chování. Tvrdí se, že za většinu takových problémů mohou rodiče, ale není to vždycky pravda někdo prostě nese v sobě takový kámen osudu, že se u něj porucha rozvine i v relativně dobrém rodinném prostředí, ale ta hloubka poruchy není taková. Pokud byl syn dlouhodobě traumatizován, třeba rozvodem nebo odloučením od matky - jesle, školka pod 3 roky pak počítejte s tím, že pod tou poruchou bude patně nějaká typ psychopatie. Osobně vidím spíše případy zanedbávaných dětí co trpí duševnímu poruchami díky svým rodičům a z většiny těchto rodičů je mi na blití to jen abyste věděli co si tady o Vás myslím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1894
10.4.19 09:11
@Josef44 píše:
Tento typ poruchy je poruchou, která nasedává na něco co je pod tím. On se tím vlastně uklidňuje. Otázka je, co ho traumatizuje to je třeba najít a odstranit, pak se odstraní i příčina toho chování. Tvrdí se, že za většinu takových problémů mohou rodiče, ale není to vždycky pravda někdo prostě nese v sobě takový kámen osudu, že se u něj porucha rozvine i v relativně dobrém rodinném prostředí, ale ta hloubka poruchy není taková. Pokud byl syn dlouhodobě traumatizován, třeba rozvodem nebo odloučením od matky - jesle, školka pod 3 roky pak počítejte s tím, že pod tou poruchou bude patně nějaká typ psychopatie. Osobně vidím spíše případy zanedbávaných dětí co trpí duševnímu poruchami díky svým rodičům a z většiny těchto rodičů je mi na blití to jen abyste věděli co si tady o Vás myslím.

Ty poslední věty, ty si v sobě, Josefe, promelte. Každý člověk je v situacích, s nimiž si neví rady. Zcela určitě i ty. Blejt na lidi? To je totéž, jako blejt na sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama