Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ja ted zase zazivam stav kdy nevim kde je vlastne to normalni. Tocej se mi v hlave myslenky a ja nevim jestli je proste nechat byt, nebo je resit. Jestli je to ocd a nebo proste jen blba nalada. Hrozne spatne se mi to vzdy identifikuje. Pak si rikam aha, ocd , to sem si mohla usetrit to premysleni, protoze to nema cenu!
@Anonymní píše:
Ja ted zase zazivam stav kdy nevim kde je vlastne to normalni. Tocej se mi v hlave myslenky a ja nevim jestli je proste nechat byt, nebo je resit. Jestli je to ocd a nebo proste jen blba nalada. Hrozne spatne se mi to vzdy identifikuje. Pak si rikam aha, ocd , to sem si mohla usetrit to premysleni, protoze to nema cenu!
Já mám zkušenost neřešit.Nevšímat si jich,ale někdy to nejde,vím.Tohle nejvic pomůže.
@Anonymní píše:
Ja ted zase zazivam stav kdy nevim kde je vlastne to normalni. Tocej se mi v hlave myslenky a ja nevim jestli je proste nechat byt, nebo je resit. Jestli je to ocd a nebo proste jen blba nalada. Hrozne spatne se mi to vzdy identifikuje. Pak si rikam aha, ocd , to sem si mohla usetrit to premysleni, protoze to nema cenu!
Ahoj,tak přesně tohle prožívám já!A promítá se mi to prakticky do všeho.Manžel mi řekl,že o všem až příliš přemýšlím a velmi o sobě pochybuji.Většinu svých rozhodnutí tímto pak později stejně zpochybním čehož může lehce někdo využít.Mužskej tohle moje chování nejen,že nechápe,on ho už nesnáší.Chápu ho,samozřejmě.Takže se velmi snažím o všem mluvit nahlas jen jednou a vracet se k tomu pouze"v myšlenkách".Vím,že k ocd existují dědičné dispozice,ale ještě jsem nenašla nikoho,kdo by se z toho vyléčil už napořád.Většinou to bylo tak na pár let bez léků,poté zase návrat k lékům.
Mě asi rozebrala psychoterapeutka. Úplně mi nesedla. třeba se u mě zase ukázaly myšlenky, že co kdyby se mě a manželovi něco stalo, co by bylo s naší dcerou? kdo by se o ní postaral? ona mi poradila, ať si nechám udělám závěť, že pak to budu mít odškrtlé. Takhle mi ale moc nepomohla, protože mé OCD tady to nebere. někdy mám pocit, že mi ty psychoterapeuti moc nepomáhájí, spíš je to ještě horší když furt řeším nějaké své problémy. že mám pocit že se snažím něco vyřešit ale přitom zase na mě útočí OCD a žeje to vlastně k ničemu.
Máte někdo takovou zkušenost?
@Anonymní píše:
Ahoj,tak přesně tohle prožívám já!A promítá se mi to prakticky do všeho.Manžel mi řekl,že o všem až příliš přemýšlím a velmi o sobě pochybuji.Většinu svých rozhodnutí tímto pak později stejně zpochybním čehož může lehce někdo využít.Mužskej tohle moje chování nejen,že nechápe,on ho už nesnáší.Chápu ho,samozřejmě.Takže se velmi snažím o všem mluvit nahlas jen jednou a vracet se k tomu pouze"v myšlenkách".Vím,že k ocd existují dědičné dispozice,ale ještě jsem nenašla nikoho,kdo by se z toho vyléčil už napořád.Většinou to bylo tak na pár let bez léků,poté zase návrat k lékům.
Ahojky, mám to stejně jako ty. Také zpochybňuji řadu svých rozhodnutí ale spíš v tom smyslu, že se snažím od okolí ujišťovat, zda jsem to udělala správně nebo zda to, co se mi třeba nepovedlo, nebylo tak hrozné. Od Vás z rodiny se s tímto někdo léčí nebo tím trpí?