Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
S doktorkou jses o tom radila?
abnormálne ubrecene dítě normální není.. Chodíš snim mezi lidi od narození? Kdy se začal bát?
@mackA159 ještě neradila, držím to v sobě docela dlouho. Byla sem tam teď a má zrovna dovolenou, hned jak to bude možné tam půjdu. Jediný s kým sem se o tom bavila, byla paní v lékárně, co se zabývá tou homeopatií. Ta mi poradila camomilu a pak ještě něco na bojácnost. Já už to nesvádím ani na zuby ani na separační úzkost, protože to trvá od narození.. ![]()
Měli jsme v rodině takové děti. Nepomohlo nic, matky měly v té době už jedno starší, takže se sice normálně staraly, a le samozřejmě musely obhospodařit i staší, kterým v době narození byl cca 1.5 roku.
Bylo to místy o nervy, ale ty děti řvaly, ať se dělalo cokoli, chodilo, houpalo, nosilo, zabavovalo. Takže prostě pak věnovaly péči, která byla potřeba a čekaly, až z toho dítě vyroste. Vyrostly, jsou oba intelugentní, společenští, akční a velmi nezávislí. To nezávislí ne úplně v pozitivním slova smyslu.
Příspěvek upraven 29.08.20 v 11:33
@mackA159 jinak ano, chodím mezi lidmi je odmalička i mezi zvířaty, je zvykly na rodinu, ale malých dětí se bojí…hned upaluje za mnou.
Doktorce už bych to být tebou řekla dávno. A co třeba Bachovy esence? Najít někoho, kdo s nimi pracuje a udela je vám na míru, oběma.
Taky jsem alergická na řeči typu jedno dítě, žádné dítě.
Každé dítě je jiné a matky, které mají pohodové děti si ani neumí představit, jaké to je, mít takové dítě doma. Je to o nervy. Snažit se být co nejvíc v klidu, aby se stres a nervozita matky nepřenášela na dítě a nevyvádělo ještě víc. Ale to se lehko řekne. Pečuj o něj, jak nejlíp umíš, přenech ho taky tatínkovi a někam si zajdi, odpočiň si a dobij baterky, to je důležité. Nebude to trvat věčně, ale náročné a vysilující to je.
@katye7 Zalezi na tom, jakou mas Dr. Moje mi rekla - nektery deti brecej
. No, nejspis mela pravdu. U nas to bylo s prvni stejne + jeste nespala. Skoncilo to nejhorsi az s chozenim. Ale s lezenim jsem nejaky posun k lepsimu videla
. Zuby nastesti tak neprozivala. Kdyz byla mala a na hriste prislo vic deti, museli jsme pryc. Bala se zvuku, hmyzu, travniku
(kdyz jeste jen lezla, nedotkla se travy, no aspon vydrzela na dece
). V 18m prislo jeste k tomu hrozne vztekaci obdobi. Nezkousela jsem nikdy nic. Ale ja jsem taky celkem pozitivne ladeny clovek, i kdyz zpocatku bylo toto i na me moc.
V prubehu dalsich let jsme si uzili ruzne libustky - nechtela chodit na nocnik, nechtela jist, nechtela pit, nechtela chodit ven, nechtela se koupat, nechtela NIC. Pak silene trapeni se skolkou - nechtela tam, i z toho po ranu zvracela.
Zaver je, ze z ni bude brzy tretacka, porad ma svoje mouchy, ale je jedna z nejsikovnejsich ve tride a fajn holka (teda dost casto bych ji s radosti uskrtila, protoze ji staci 7hodin spanku denne).
Mam jeste 2 dalsi deti a u tech nikdy takove problemy nebyly. Mozna byl clovek vic v klidu a zkusenejsi, anebo je to proste povahou.
@Hobitka
je to samozřejmě i povahou maminky, já sem byla vždycky hodně citlivá, všechno moc řešila, ale toto je oříšek i pro moji mamku, která je zkušená maminka a vychovala nás sama..Je mi taky jasný, že s dítětem přijdou vždycky nějaké problémy a trápení, jak píšeš. Ale můj syn má všechno, bojím se že se mu to stalo třeba při porodu, že je nevyrovnaný..a taky do toho cítí nervozitu ze mě, ale už fakt nevím jak dál… ![]()
Nepřijde mi to běžné a myslím, že to máš těžký ![]()
Můžeš asi zkoušet různé alternativní věci, ale obávám se, že je možné, že prostě nepomůže nic
Časem se to ale bude určitě vyvíjet.
Co neurologie? Z toho porodu tam klidně může být nějaké poškození, oslabení… A očkovala bych opatrně.
Každé dítě je jiné, můj syn je od narození bezproblémové hodné dítě a čekala jsem, že to tak bude i s dcerkou. Ona se taky narodila vaxem, porod těžký a byla hodně náročné miminko. Kojená 8 měsíců, prožívala každý zoubek, je protivná i teď ve 2 letech. Od cca 18 měsíců došlo k obratu k lepšímu, začala v noci spát a nebudit se co chvíli. Pořád, ale říkám, že je náročná. Je ve znamení lva a bude to možná i tím
ještě moc nemluví a je z toho frustrovaná, že ji nechápu, tak ječí, piští, vzteká se. U syna jsem od jeho 1,5 chodila částečně do práce. Teď vím, že dceru by mi nikdo dobrovolně nehlídal. Jsem flegmatik, tak mě to moc nerozhodí. Jo ale nebojí se ničeho a zvířátka miluje i když žádné doma nemáme. Chci tě povzbudit, věř, že bude líp. Já màm výhodu v synovi, kterému bude 8 a s malou umí krásně pomoct. Má ji moc rád
@Platanka očkování má jen základní, nechci dávat žádná jiná, paní z rehabek mě na to upozorňovala, má tam případy dětí co po očkování ochrnula…atd…uvidím co mi řeken pediatrička =) děkuji za útěchu
@Petkaelik děkuji
můj malý má skvělý vztah s mojí mladší sestrou 10 let a se svým bratrancem taky 10 let a před němi se předvádí a je úplně v klídečku a to je zase tak moc často nevidívá, jen těch malých se bojí. My teda nemáme problém v noci se spaní, on se budí jen jednou, občas se stane že i víckrát, ale já už z toho mám tak blbé spaní ze všech těch nervů c jsou během dne. I odpoledne spí krásně, někdy se zadaří, že spí i 3 hodiny, ale jak si myslím, že se krásně vyspí a bude mít lepší náladu ani omylem. Ozve se křičení a jede se nanovo… ![]()
Zdravím všechny maminky,
jdu si sem pro radu od Vás, co mají možná trochu podobný problém u dítěte. Možná to bude trochu delší, ale musím to vypsat všechno dopodrobna, aby jste pochopili. =)
, ale já sem z toho fakt špatná, mateřství pro mě v tomto smyslu, je opravdu spadnutí na zadek do tvrdé reality. Nerada taky srovnávám děti, ale kamarádky to takhle vůbec nemají, když někam přijdeme na návštěvu, musím odejít, protože se to nedá, malej se bojí a pláče…
Malý se narodil v termínu, hodně těžký porod, který s bolestmi trval více jak 5 dní, zakončený vexem. Po příjezdu z porodnice to vše začlo, neustálý pláč, trpěl kolikama cca do 4 měsíců, musela sem přestat kojit. Malý ale pořád plakal, prakticky když nespal tak neustále řval a já sem z toho byla pochopitelně na prášky, do toho dvě úmrtí, nasadila sem slabá antidepresiva.(ty sem brala chvilku, pak vše ok) Odmalička s ním chodím na rehabilitace, do teď, ještě nechodí.
Všichni mě vždycky říkali, že až začne lízt, atd, že to bude lepší. Není. Malý má 15 měsíců a je to ještě horší. Každý zoubek prožívá, je hrozně citlivý a nedokáže si hrát sám a strašně se bojí dětí, je i hodně lekavý. Jde všude za mnou a s brekem. Když se mu něco nedaří s hračkou, strašně se rozčílí a mrskne s ní. Nepřijde mi to uplně normální… Radila sem se i s homeopatkou a nasadili jsme homeo..Odmalička sem mu dávala camomilu akh a nepomáhalo to, ted máme jiné, zatím krátce., takže nemlžu posoudit. V noci spí krásně, vstávám jen jednou.
Prosím Vás, přišla sem si sem pro radu, nechci tady číst řeči typu: jedno dítě, žádné dítě, já sem si vědoma, že to tak je
Přítel je hodně pozitivní osoba, nevidí v tom žádný problém, zkrátka řekne: je to jenom dítě, (jasný já to vím, ale já s ním sem nejčastěji). Jen ještě pro informaci, todle nedělá jen mě, občas toto zkouší i na moji mamku i na přítele.
Měli jste to některý podobně? Já doufám, že to je jen období a odezní to, nebo už fakt nevím