Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@pavlats myslím, že to není papírama. Prožíváme něco podobného, minulý týden naprosto v pohodě, po víkendu pláč, věřím, že to přejde, musím do práce, není jiné východisko ![]()
Mam zkusenost uplne stejnou, loni syn nastupoval, jeste mu nebyly cele tri roky a prubeh jsme meli velmi podobny. Vdrz, ono ji to prejde. Jestlize je pres den v klidu, nebreci, hraje si, zapojuje se do cinnosti, tak je to ok. Drzim palce, at to obe zvladnete co nejlip ![]()
Já mám to samé akorát k tomu denně asi tisíc „keců“ že už nikdy do školky nepujde, že se mu tam nelíbí, ale zopakuje mi to fakt milionkrát. Tak říkám že musím potom jít do práce, tak ani tam nesmín, že budeme spolu doma…no chytrj jak rádio, ted omarodil, tak budeme míz asi príští týden znova nástup s muzikou (odtrhávání ho odemě učitelkou a řev)
Každé dítě má toto období, některé dřív, jiné později. Naše malá chodila od 2,5 do soukr. 1× týdně dopol.. Po nástupu do státní jsme neměli problém do prázdnin. Jakmile začal 14 denní prázdninový provoz, tak se sekla a nechtěla do školky. Teď zase řešíme, že kamarádky jsou v jiném oddělení než ona
Ony jsou předškolačky, ona si na školu ještě počká.
Loučení určitě neprotahuj pusu a čau a připrav se na to žeto možná bude (ale nemusí) po prázdninách, nemoci, občas při pondělku… tak to prostě je chvíli potrvá než si zvykne, někomu dýl a někomu ne. Starší byl v pohodě celý první měsíc (až sem čuměla jak je v pohodě
)pak přišla nemoc a bylo zle…letos je v pohodě celé prázdniny busnil co povykládá učitelce. Jasně že kolikrát frfle že se mu nechce ale je to spíš tím že o prázdninách si vyspávali do 9 do školky vstává v 7
Mám podobnou zkušenost s 15 měsíčním synem. Když začal chodit pravidelně na hlídání (já pak do práce), tak při odchodu plakal. Při vyzvedávání už byl lepší, ale paní ho oblékala u mě v náručí. Ptala jsem se jí, jak to přes den zvládá a prý pláče jen chvíli a pak už je sluníčko. Celé to trvalo asi 2 měsíce a pak nastlal zlom. Při příchodu už neplakal a teď mi pomalu ani nezamává.
Dcera problémy neměla, ale měla hodně pomalou zvykačku na samostatnos. 4 měsíce 2 půldne, pak 2 měsíce celé 3 dny a dalších 5 měsíců celé 4 - 5 dní.
Přeji, ať je co nedříve v pohodě a užívá si dětského kolektivu.
Máte pravdu, že by toto asi přišlo i bez těch papírů (u starší to tak ale nebylo, ta chodila v pohodě od začátku pořád). Já se ale obviňuji, že jsem to zavinila. Mělo mi dojít, že není dobré se tam zdržovat, když už jsem se s ní rozloučila.
Možná by ten pláč přišel i tak, možná ale také ne.
@pavlats já se snažím vše „řešit“ až odpoledne při vyzvedávání. Jednak z důvodu „rozloučení“ a jednak z důvodu že spěchám do práce. Zatím se mi to vždy vyplatilo.
@pavlats Nezbyde Ti nic jiného, než prostě vydržet. Jak píšou holky, každé dítě si tím projde. Náš začal chodit loni (nar. 1.9., takže mu byly přesně 3 roky) a byl úplně v pohodě. Po 14 dnech jsme byli hospitalizování se zápalem plic. Po měsíci šel do školky a zase úplně v klidu. Zlom nastal až po 8 měsících pravidelné docházky. Začal doma brečet, že do školky nechce, že mu tam ubližují (nebylo to tak), že chce být s maminkou doma - to byl ten hlavní důvod. Trvalo to 3 týdny, kdy jsem teda měla co dělat, ale na radu zkušených učitelek jsem vydržela (tatínek, babička i děda do mě teda hučeli, ať ho nechám doma). Vydržela jsem, malej to zvládnul a po Velikonocích jsem čekala, že to přijde znovu. Nepřišlo. Má rada tedy zní - poradit se s učitelkami a vydržet!!!
Je to normální, časem si malá zvykne. U nás to začínalo už při buzení: nechci do školky, je šobota a neděle ![]()
Já ted prožívám s dcerou to samé, a to jsem jsem si myslela, že když šla v Po a Út bez kraválu, tak že to tak bude i nadále. Jak jsem se zmýlila. Ve středu a ve čtvrtek kravál, učitelku ji musela vzít do náruče a zavřít mi dveře před nosem, ale prý za chvilku přestala a hrála si. Že průběžně behem celého dne si každé dítě vzpomene na maminku a pobrečí si. V pátek už utíkala do třídy s nadšením. Včera a dneska ve školce nebyla, protože měla v neděli horečky, ale zítra už jde, už jí nic není a já musím do práce, tak jsem zvědavá, jak to dopadne. Už ted mi říká, že nikam nechce…
Hele, já jdu taky někdy do práce zvesela a někdy bych brečela už u čištění zubů
, toto si asi prožívá každé dítě a září je jednoduše zkouška nervů… Vydrž, děti (nejen děti) si musí navyknout a všechno bude v pořádku. ![]()
@elen-ka Jo to by bylo stokrát lepší. Jenže u nás je při vyzvedávání takový šrumec, že se nic nestihne. Jsem ráda, že se aspoň stihnu zeptat, jak to malá zvládla. Proto se vše řeší ráno. Děti chodí postupně a je poměrně klid.
Ach jo, prostě holt vydržíme i když mi to bere nervy. O to víc, že si myslím, že za to můžu. Ale ať už je to jak chce, nedá se nic dělat. Sice ještě nechodím do práce (mám ještě pětiměsíční mimčo), ale končím bakaláře a musím psát diplomku a čekají mě státnice. Takže to rozhodně nechci vzdát. Navíc už se dcerka doma už dost nudila a do školky se těšila už půl roku. Tak to musí zvládnout. ![]()
@pavlats To není kvůli papírům, tohle je naprosto normální průběh. Jsou to vyděrači, ale nám ve školce natočili video, když přestali chodit rodiče, najednou pohoda, žádné dítě nebrečelo ![]()
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.
Ahoj, potřebuji trochu povzbudit.
Dcerka (četstvě tříletá) chodí od 1.9. do školky.
První týden žádný problém, byla nadšená, těšila se, ráno mi řekla ahoj a běžela za učitelkou. Až v pátek prý měla trochu krizi a poplakala si během dopoledne (ne ráno při mém odchodu).
Včera jsem jí opět odvedla, rozloučila se se mnou běžela do herny, jenže já ještě podepisovala učitelce nějaké papíry a ona si po chvilce všimla, že tam ještě jsem. A bylo zle (je mi jasné, že to byla chyba), přicucla se ke mě a pláč, že chce domů, že chce maminku. Učitelka ji ode mě musela odtrhnout a já šla.
V poledne při vyzvedávání byla spokojená a podle učitelky plakala jen chvilku.
Ovšem dnes ráno se podle očekávání sekla. Nechtěla jít z domova, ale přemluvila jsem ji. V šatně neplakala, ale pofňukávala, že nechce. Rozloučila jsem se s ní, ujistila ji, že po obědě přijdu, dala jsem jí učitelce a odešla jsem. Samozřejmě byl řev.
Co teď? Děsně mě štve, že je to celé kvůli blbým papírům, kdyby mě včera neviděla, že tam ještě jsem, tak to bylo naprosto v pohodě.
Máte zkušenost co s tím?
Děkuji za reakce.