Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky,
potřebuji znát Váš názor, nebo se spíše podělit o takovou nepříjemnost.
Mám 27 měsíční holčičku, se kterou bydlím ve společné domácnosti s mojí mámou. Tatínka nemáme a moje máma je rozvedená s mým otcem, tudiž žádný mužský element u nás doma není. Dochází k nám jednou za týden můj táta (malé děda) v poslední době se děje při jeho návštěvě toto: přijde do dveří Sofču pozdraví chce jí dát pusu, malá začne ječet ne ne né dědu né!!! děda chudák je jak opařený strašně o Sofinku stojí ( je to jeho jediná vnučka)zkouší si s ní hrát s legem nebo číst knížku ale Sofča jenom ječí že má jít domu
že chce jenom bábu a mámu. Upozorňuji, že ještě před Vánoci bylo všechno o.k, z dědy se mohla poprdět A teď k jádru: Děda si myslí, že do Sofči hustíme,něco ošklivého o dědovi, že to není jenom tak, že ho najednou nechce, marně se snažím vysvětlovat, že kolem druhého roku, je dle knížek od chytrých psychologů toto chování naprosto normální. Děda k nám nechce už jezdit, je uražený. Jak byste holky celou věc řešily vy? Díky.
A co naplánovat něco jen pro dědu a malou, nějaké atrakce, divadýlko atd.
Předpokládám, že i vy jste s tvojí matkou přítomny návštěvy dědečka
Asi by měli mít nějaký jen svůj čas jen pro sebe? Aby šli na procházku, aby ukázal že je děda pořád fajn…Takhle s vámi za zády … ![]()
ja si taky myslim, ze je to uplne normalni a casem to prejde. deda by to snad mohl pochopit. to jsou proste deti, za mesic zas treba nebude chtit k babicce.
moje mala take k memu tatovi moc nechtela, kdyz jsem byla na blizku ja nebo babicka. A jak byli sami, byli nejlepsi kamaradi.
Moje Sofinka je menší, 16 měsíců. Dědu vídá zřídkaky, páč žijeme v zahraničí a do čech nejezdíme tak často a taky u něj řve jak protržená, a nezvykne si. U jiných chlapů taky pláče, ale dokážou si ji rychle získat. Ségry kluk ji dal knížku, tak to byla hned jeho, manželův kamarád dokonce ani to ne.
Ale mého tátu asi nemá ráda, nebo nevim. Taky mě to moc mrzí, je to jediná vnučka a on Sofinky jedinej děda.
napadlo mě objednat jí štěkacího pejska (máme období „HAP“) a děda ať jí ho dá jako dárek. Je to úplatek, ona brečí ani se k ní nemusí moc přiblížit a pláče.
nasi kluci se taky boji a to tatu maji doma denne, proste nevidi dedu denne no
A co její fotky s dědou zdřívějška nemáš? Že byste si je spolu prohlížely a ty bys jí vyprávěla jak krásně jste si tehdy hráli, nebo co s dědou zažívala? Je to takový období a přejde, děda by taky mohl vzít rozum do hrsti, jo a úplatky bych asi taky zkusila ať jí děda něco oblíbeného donese ![]()
Moje Zuzanka se dědy taky bojí, ale toho vídá jednou do měsíce a někdy ani to ne,ale můj táta to neřeší, nevšímá si jí a ona za ním tak po hodince nakonec začne „dolejzat“ přeci jen je na něj zvědavá
ale ona už má 3 tak to zase jinak chápe…
Co se mě osvědčilo je především: nevrhat se na dítko, nechtít ho hned líbat, nechat ho, aby přišlo samo! Úplatek v podobě toho psa-hračky by nebyl od věci.
Ale zase bych to udělala tak, aby dítko přišlo k dědovi samo stylem: Co to dědo máš? (takže posadit dědu ke stolu ke kafi, ten si tam vytáhne hračku, na dítko třeba zavolá: „Pojď se podívat co mám.“ a pak ji nechat…(buď přijde nebo nepřijde)
Náš měl z ničeho nic poměrně dlouhé období, kdy neměl rád změnu situace! Takže pokud někdo přišel, potřeboval čas to zpracovat, „rozkoukat se“, zvyknout si na změnu situace. A bylo jedno, kdo to byl, babička, táta, někdy i já… ![]()
A děda by měl urychleně pochopit situaci! Tyhle trucovité nálady, že za to můžete vy a bůhví co, že malé nevykládáte, situaci jenom zhorší!
Ally80 píše:
Moje Zuzanka se dědy taky bojí, ale toho vídá jednou do měsíce a někdy ani to ne,ale můj táta to neřeší, nevšímá si jí a ona za ním tak po hodince nakonec začne „dolejzat“ přeci jen je na něj zvědaváale ona už má 3 tak to zase jinak chápe…
Přesně tak, to je ono! Dítěte si příliš nevšímat a nechat ho, aby to strávilo… však ono přijde časem samo…
Jo a ještě jedna věc: připravit dítě dopředu! Večer před spaním si povídat, že zítra přijde děda a co tak asi spolu budou dělat. Ráno si povídat, že odpoledne přijde děda, před příchodem říct: Za chvilku je tady děda… Ale i tak dítko může spustit vyrvál, až na to dojde. Takže nechat, nevšímat si, říct: Tak děda si s náma teda dá kafíčko a ty si běž hrát sama…
Souhlasím s Wiollou, akorát bych o dědovi nemluvila před spaním, ale až ráno, v den návštěvy.
Sestřenička, když byla malinká, na mě regovala podobně, ona celkově nesnesla cizí lidi. Milovala knížky, tak jsem si sedla na zem a jednu prohlížela. Přišla za mnou sama.
Přeju, ať je to jen období a brzy přejde ![]()