Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Bratr mé matce rozvod neodpustil nikdy, v dospělosti se s ní přestal úplně stýkat a dodnes má v sobě hromadu hořkosti a je tím poznamenán psychicky.
Byli jsme už v pubertě.
Já jsem nadšená nebyla, ale měla jsem blíž k matce, tak se to ustálilo. Je fakt, že pod pojmem rodina si představuji život před rozvodem rodičů.
@páájaa2 píše:
Já jsem rodičům rozvod odpustila, nebo spíš jsem to nevnímala negativně, ale velmi, velmi těžko jsem zvládala nové partnery, hlavně u mamky. Prostě jsem si přála, aby zůstali sami. Přešlo mě to až na prahu dospělosti.
Manžel se rozvedl, když holce bylo 5, od té doby má jedinou partnerku, mne. U nás vše proběhlo hladce.
Nasi se rozvedli kdyz mi byli 4 roky. S tatou mam hezky vztah, vzdy jsem s nim bylav kontaktu a jezdila k nemu, par let po rozvodu se ozenil a ted budou slavit 30 vyroci svatby. Bohuzel mama pak mela mezi mym tretim a dvacatym rokem asi deset dlouhofobrjsich vztahu, stehovali jsme se z mista na misto. Chodila jsem do tri ruznych skolek, tri ruznych zakladek, nemela jsem zadne kamarady. Takze rozvod kom nemam problem odpustit, ale tu nestabilitu a to jak to ovlivnilo me a mou povahu jsem mame neodpustila dodnes. Dale me mrzi, ze nemam jedinou vzpominku na spolecny zivot jen nas tri.
@superandrysek píše:
Holky moc vam dekuju, ja jsem presvedcena ze todle rozhodnuti je pro nas vsechny to nejlepsi - presne jak pisetem nez xxx let v dusnu… ale presto prese vse jak me manzel ublizil a zhanil jako zenskou, jako mamu sve dcery je me to lito a citim to jako zivotni prohru. sama jsem z rozvedene rodiny, byli me 4 roky a je pravdou ze si otce moc nepamatuju. melou se me hlavou myslenky ze anicka nepojede na spolecnou dovolenou s mamou a tatou atdatd
Chápu tě, ale co, na světě běhá chlapů, najdeš jednoho, který k vám bude pasovat a dovolenou máma, náhradní taťka a Anička si užijete ![]()
@Anonymní píše:
Nasi se rozvedli kdyz mi byli 4 roky. S tatou mam hezky vztah, vzdy jsem s nim bylav kontaktu a jezdila k nemu, par let po rozvodu se ozenil a ted budou slavit 30 vyroci svatby. Bohuzel mama pak mela mezi mym tretim a dvacatym rokem asi deset dlouhofobrjsich vztahu, stehovali jsme se z mista na misto. Chodila jsem do tri ruznych skolek, tri ruznych zakladek, nemela jsem zadne kamarady. Takze rozvod kom nemam problem odpustit, ale tu nestabilitu a to jak to ovlivnilo me a mou povahu jsem mame neodpustila dodnes. Dale me mrzi, ze nemam jedinou vzpominku na spolecny zivot jen nas tri.
Tak to je děsné. Bývalá žena manžela dala přednost dítěti.
Rodiče se rozvedli, nejdříve jsem se v tom celkem plácala, rozvod mých rodičů byl opravdu velice nepříjemný, plný hádek, osočování, přetahování se o mě… ale později až se situace uklidnila, dokázala jsem se na to podívat s odstupem a rozvod jim „schválila“. Nicméně já byla mnohem starší než tvá malá. S otcem mého dítěte nežijeme vlastně od porodu. Dítě žije se mnou, otec má neomezený styk a zatím nám to funguje. Holt já zase budu jednoho dne vysvětlovat, proč táta bydlí jinde než my. I když je to dnes asi jediná péče, která se nařizuje, já osobně střídavku nevidím jako ideální řešení z vlastní zkušenosti. Záleží na vaší dohode. Držím ti pěsti v tvé nelehké situaci a doufám, ze jako rodiče to zvladnete bez zbytečných tahanic.
@superandrysek přesně tak. Naši bylibvychovani tak, že lidi spolumajitel být kvůli dětem. Já si myslím, že pokud spolu být nemají, pak už vůbec ne kvůli de R em
@Janha prave, lepsi vcas a s kapkou dustojnosti nez za 5 let jako kramerovi
dekuju
@superandrysek Ahojky, nečetla jsem diskuzi, odpovím za sebe z pohledu dítěte rozvedených rodičů. Nikomu jsem nic neodpouštěla, protože jsem ani neměla co odpouštět. Věřím a věřila jsem, že jim spolu dobře nebylo a proto se tak rozhodli. Rozvodem jako takovým jsem netrpěla. Vzhledem k tomu, že náš otec neměl zájem, tak jsme vyrůstali jen s mamkou. Sice mi chyběl ten mužský prvek v rodině, ale naštěstí ho částečně nahradil dědeček. Jinak vše OK, „postižená“ tím zatím nejsem, mám dlouhodobý a krásný vztah, všechno v cajku.
@bambooska ja take doufam ze cinim dobre i pro dceru, snad to neni jen sobeckost z me strany
@Anonymní píše:
@superandrysek Naopak mamce vycitam, ze se s tatou nerozvedla. Pamatuju si jen hadky, neustale dusno, nemluveni, ktere trvalo klidne par mesicu… Opravdu me jejich partnersky zivot tak znechutil a poznamenal, ze jsem dost dlouho odmitala muze, resp. vazne znamosti. Kdyz jsem zacala zit s muzem, uplne jsem zirala, jaka muze byt doma pohoda. S mamkou mam blizky vztah, tatu ignoruju. I kvuli nemu jezdim domu dost nerada. Prosim o zachovani anonymity, je to pro me dost citlive tema.
moc ti preju pohodovy a harmonicky vztah a taktez dekuji, moc si cenim tve uprimnosti
Ahoj, předně držím pěsti a přeji hodně štěstí v životě
…Já se rozvedla, když byly chlapečkovi tři roky. Chválím sebe dodnes, že jsem byla natolik pružná a rychlá, že jsem to zvládla sama, všechno, v celkem krátkém čase. Když byl ještě malý. To co jsme prožívali a co se u nás dělo, to byla šikana, psychické týrání, fyzické!!!Hnus! Na co se můj syn denodenně díval? Na hnus!!! Takhle jsem ho vychovat nechtěla. Já pocházím ze "vzorné " rodiny. Rodiče se milují i po 40ti letech, vycházejí si vstíc, jsou opravdu partneři. A v čem bych vychovala syna.??V křiku, v bázni, v bolesti, ve smutku, v bídě, v napětí a celkově bych mu dala špatný vzor. A nevinné dítě pro mne bylo víc než de*il manžel. Šla jsem pryč a byli jsme fakt šťastní!!
…Ale pozor! Mám nového manžela tak 4roky. Kloučkovi je už, od prvního rozvodu 14let. Nyní mám všeho dost. Je jasné, že přitahuji individua, psychicky nemocné chlapy (zřejmě)
Chci se rozvést a najednou cítím, že syn sice souhlasí, ale už má pusinu prořízlou a pomaličku se ozývají výtky, že jsem to já, asi, kdo je „divnej“ že se pořád jen chci rozvádět
Jestli to teď udělám, nějak cítím, že už mi to vyčítat bude ![]()
@Anonymní píše: … byli jsme fakt šťastní!!
pevne verim ze jste dodnes, dekuju
@superandrysek Naopak mamce vycitam, ze se s tatou nerozvedla. Pamatuju si jen hadky, neustale dusno, nemluveni, ktere trvalo klidne par mesicu… Opravdu me jejich partnersky zivot tak znechutil a poznamenal, ze jsem dost dlouho odmitala muze, resp. vazne znamosti. Kdyz jsem zacala zit s muzem, uplne jsem zirala, jaka muze byt doma pohoda. S mamkou mam blizky vztah, tatu ignoruju. I kvuli nemu jezdim domu dost nerada. Prosim o zachovani anonymity, je to pro me dost citlive tema.