Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Dobry vecer, s manzelem jsme nas vztah neustali a ja si ted kladu otazku zda jednou nase detatko pochopi proc jsme sli od sebe. zaroven vas „zkusenne“ prosim o nazor zda diteti po rozvodu rodicu bylo lip, popripade jak deti zvladaji stridavou peci. dekuji a preji hezky vecer ![]()
Já se teda nerozvedla, ale naši jo a ani jeden ze sourozenců neměl nějakou potřebu odpouštět rozvod, protože jsme to chápali a vysvětlili nám to… ale je fakt, že jsme byli větší, nejmladší ségře bylo asi tak deset let
Ač jsem si vlastně už spoustu let přála, aby se naši rozvedli, i přes to všechno to byla jedna z nehorších věcí v mém životě. Rozvedli se, když jsem studovala VŠ, takže už jsem byla v podstatě dospělá. Naprosto je chápu, ale krom toho hnusu kolem rozvodu, prostě nemám žádné takové to „kam se vracet“. Manžel jezdí domů, já jezdím k mamce nebo k taťkovi, dávat si pozor, co komu říct (nevychází spolu dobře). Je to už víc jak 10 let, mám dávno svou rodinu, čas toho dost obrousil, ale rozpad rodiny fakt sranda není, blbé je, že jako dítě na tom nemůžeš vůbec nic změnit, nemůžeš udělat nic, aby to bylo lepší či horší, prostě tě to jen vleče s sebou a nemáš se jak bránit.
@superandrysek rozvod se dá odpustit, na rozdíl od věcí, které si rodiče navzájem a i dětem provádějí, když se zavčas nerozvedou, lepší rozvod zavčas, než to 12 let lepit a dítě tím trápiv v pubertě. Píšu z vlastní zkušenosti ![]()
@Idril píše:
@superandrysek rozvod se dá odpustit, na rozdíl od věcí, které si rodiče navzájem a i dětem provádějí, když se zavčas nerozvedou, lepší rozvod zavčas, než to 12 let lepit a dítě tím trápiv v pubertě. Píšu z vlastní zkušenosti
souhlas. Já mámu o rozvod prosila docela často, poté jsem pochopila, že se s otcem prostě rozvést nechce. A tak místo, aby odešla ona od něj, tak jsme museli odejít my děti po dovršení 18 let z domu. Všechny. Smutné, ale bohužel ze života…
Já nejsem naštěstí rozvedená, ale naši se rozvedli, když mi bylo 17, odpouštět není co, to bylo jejich rozhodnutí, ale mrzí mě to dodnes, protože vím, že kdyby chtěli, tak by tu krizi ustáli a byli spolu, vím, že někde hlouběji se měli rádi, nicméně nás to všechny tak nějak semlelo, že se teď ani s otcem nestýkám. ![]()
Ahoj. Ja zazila rozvod rodicu a pak jeste jeden matcin a jejiho druheho manzela. U prvniho mi bylo 8 let a dodnes nemam potrebu ji neco odpoustet. Ten druhy byl, kdyz uz jsem mela vkastni rodinu, bylo mi skoro 30 a ten jsem nesla podstatne hur, nez jako dite ![]()
Neodpustil jsem našim, že se rozvedli až když jsem byla dospělá, protože dětství stalo dost za hov. o. Celé dětství jsem vnímala to dusno. Doufám ze můj syn pochopí, že jsem se musela rozvést když mu byly 3
Moje vyvdané dítě je spokojené.
Edit, je na výšce, dospělé dítě ![]()
Máš ještě malé dítě, což je v této situaci výhoda…pokud teda nemáš další, co není v metříku…
Vaše manželství si nebude pamatovat…bude si pamatovat „to potom“…tedy to jak to zvládnete…v klidu a pohodě/lži, nadávky, vyhrožování, schválnosti.
Vyčítat ti to nebude, není co…právě proto, že si společné soužití nepamatuje…
Já se rozešla s ex, když bylo dceři 8 let…nedala dlouho nic znát…jako že v pohodě…pak mi (cca po 14 dnech) volala do práce její třídní uč., že se dcera zhroutila a hystericky pláče…bylo to hrozný období…noční můry, pláč, strach ze všeho…asi půl roku, pak to odeznělo…S ex se nevídám, sám to odpískal-krev není voda (nebyl biol.otec dcery, ale byl s námi od jejích 2 let…takže ho brala jako tátu)
Už se o tom nebavíme…neptá se a já nechávám tu komnatu zamčenou…bojím se ji odemknout.
Holky moc vam dekuju, ja jsem presvedcena ze todle rozhodnuti je pro nas vsechny to nejlepsi - presne jak pisetem nez xxx let v dusnu… ale presto prese vse jak me manzel ublizil a zhanil jako zenskou, jako mamu sve dcery je me to lito a citim to jako zivotni prohru. sama jsem z rozvedene rodiny, byli me 4 roky a je pravdou ze si otce moc nepamatuju. melou se me hlavou myslenky ze anicka nepojede na spolecnou dovolenou s mamou a tatou atdatd
@bambooska takze si proste nechtela aby zazil to co ty? dekuji ![]()
@superandrysek píše:
Holky moc vam dekuju, ja jsem presvedcena ze todle rozhodnuti je pro nas vsechny to nejlepsi - presne jak pisetem nez xxx let v dusnu… ale presto prese vse jak me manzel ublizil a zhanil jako zenskou, jako mamu sve dcery je me to lito a citim to jako zivotni prohru. sama jsem z rozvedene rodiny, byli me 4 roky a je pravdou ze si otce moc nepamatuju. melou se me hlavou myslenky ze anicka nepojede na spolecnou dovolenou s mamou a tatou atdatd
Já jsem rodičům rozvod odpustila, nebo spíš jsem to nevnímala negativně, ale velmi, velmi těžko jsem zvládala nové partnery, hlavně u mamky. Prostě jsem si přála, aby zůstali sami. Přešlo mě to až na prahu dospělosti.
@Anonymní píše:
Ač jsem si vlastně už spoustu let přála, aby se naši rozvedli, i přes to všechno to byla jedna z nehorších věcí v mém životě. Rozvedli se, když jsem studovala VŠ, takže už jsem byla v podstatě dospělá. Naprosto je chápu, ale krom toho hnusu kolem rozvodu, prostě nemám žádné takové to „kam se vracet“. Manžel jezdí domů, já jezdím k mamce nebo k taťkovi, dávat si pozor, co komu říct (nevychází spolu dobře). Je to už víc jak 10 let, mám dávno svou rodinu, čas toho dost obrousil, ale rozpad rodiny fakt sranda není, blbé je, že jako dítě na tom nemůžeš vůbec nic změnit, nemůžeš udělat nic, aby to bylo lepší či horší, prostě tě to jen vleče s sebou a nemáš se jak bránit.
ty bláho, mám to stejně. S tím rozdílem, že náš otec se zachoval velmi špatně i k nám téměř dospělým dětem, takže jsem nepřišla o domov, ale i o jednoho rodiče. V podstatě jsem dostala od něj navybranou, jestli zůstanu s mámou, nechce mě znát, nebo můžu mmít jeho, ale přeruším styky s mámou. Takže jsem ten rozvod měla horší. Ale pocity jsi tak nějak vystihla.
@superandrysek pro děti jsou nemilující se rodiče peklo, hádky, dusno…fakt peklo. Malá je maličká, prostě rozvedení rodiče budou součástí jejího života, nebude si pamatovat jaké to je, mít rodiče spolu, myslím, že jí to nepoznamená. ke střídavce nevím, co ti napsat, některé děti ji ustojí, pro některé je to jak kdyby neměly stálý domov. Kočovníci. Kdybych nemusela, pro své děti bych střídavku nechtěla, neomezený styk s otcem ano, ale jeden domov.