Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
S nosní mandlí jdu s holkou na zákrok 1. prosince. Ráno přijedem nalačno, od půlnoci už nesmí holka ani pít, zavedou nás napokoj, dostane lék na sklidnění (podle dr. už po téhle tabletce usne, popřípadě bude hooodně omámená), převléknu ji do „anděla“. Celou dobu až co ji odvezou na sál, můžu být s ní, stejně jako hned po zákroku až se bude probouzet. Mám dohodnuto, že se budu maximálně podílet na péči o ní, protože Anežka špatně snáší cizí lidi, nedej bože, aby se jí dotýkali. Domů propouští druhý den ráno. Pokud ale rodiče chtějí a trvají na tom, propustí dítě už večer v den zákroku, pokud je vše v pořádku. Tady v nemocnici vozí děti na zákrok na lehátku přikryté normálně dekou, oblečené do „anděla“, určitě ne nahé. Myslím si, že zdravotnictví postoupilo dopředu oproti dřívějšku, i když si nedělám iluze, jak by to vypadalo, kdyby tam musela být třeba sama beze mě.
Myshko, dcera byla na operaci s nosní mandlí vloni. Měla 4 roky. Dnes už to bez narkózy dělají jenom starším dětem. Malí jdou pod narkózu, ale musí být úplně zdraví. My jsme byli na operaci ve Vsetíně, den předem nástup a předoperační vyšetření, krevní testy jsme měli už od dětské dr. Před operací, která proběhla druhý den hospitalizace dcera dostala „happy“ sirupek a smála se jak lečo
Pak jsem ji doprovázely na sály, tam si ji vzaly sestry. Doporučuju dítě co nejrychleji předat sestrám a nenervovat ho loučením a slzičkama - jinak se okamžitě rozbrečí a dostane strach. Já jsem bulila jak želva a na dcerku přestal oblbovák působit a hrozně se rozbrečela. Pak mi volali ať jdu na dospávací pokoj. Malá se zrovna budila z narkózy a to byl pro mě hrozný zážitek, ale moje přítomnost ji moc pomohla a blouznění zvládla líp. Pak jsme šly na pokoj a malá mohla sníst celý kelímek zmrzliny a to už byla veselá. Některé děti ale po narkóze zvracejí. Po operaci se musí ležet, aby nedošlo ke krvácení. Druhý den po vizitě jsme šly domů.
Hodně štěstí!
U 3,5 leté dcery navrhl lékař odstranění nosní mandle a současně v narkóze i píchnutí uší. Já sama první operaci v narkóze absolvovala rovněž v tom věku a pak dalších osm operací každý další rok, ale to už je 25 let dávno. Nicméně socialistický přístup zdravotníků k dětem byl jak zvíře na porážku na jatkách, jeden kus, druhý kus, kurtování dětí na sále za plného vědomí. Vození nahých dětí po celé nemocnici. Prostě takový ústav národního zdraví. Zajímá mě, jak je to u operace nosní mandle dnes. Jestli jdou děti jeden den na zákrok a druhý domů. Nebo jestli můžou jít domů hned. A především, jestli mohu s dítětem na sál a podstoupit tam s ním tu přípravu a uspání dokud neusne a pak u něj zase být, až se bude budit. Já strašně chci dítě tohohle zážitku ušetřit. Poprvé by mělo podstoupit takové „trauma“ až je starší, až se mu to dá vysvětlit.