Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@fragaria A co ti vadí, že budeš muset koupit něco drahého? Nebo, že je to okázalé? Nebo ti příbuzní…nějak jsem to nepochopila.
@fragaria Docela Tě chápu, u švagrové to probíhá na můj vkus taky dost „divoce“ (dětská oslava v přítomnosti 6-10 kamarádů, pozvaný klaun/kouzelník na dělání zábavy, milion dárků).
Byla jsem jednou a od té doby chodíme až po té, co děti vyzmizí, oficiální gratulace, kuchání dortu, předávání a rozbalování veledarů je odbyté. Dětem popřejeme sólo, teď už většinou jen přidávám peníze na nějaký větší dárek.
A co jí to říct rovnou? My děláme " oslavy" u našich na dvoře, kde děcka řádí, jen tak mimochodm si dáme dort a je to. Dárky jsme po dohodě omezili na pár sladkostí, které se dáme mamince do tašky a tak pa rozděluje.
Radši anonymně - nevím jestli sem nechodí rodina.
Posledních 6 let jsem pro děti manželových sourozenců vymýšlela a kupovala dárky, věnovali jsme se jim opravdu hodně a na narozeniny si vždycky udělali čas. Vloni se nám narodil syn a s měsíčním miminkem jsme na oslavu nepřijeli (je tam vždycky šílený rachot tak jsme to chtěli pak oslavit samostatně). O tom, že jejich pojetí narozenin je kdo dá lepší dárek a vůbec se děti nevedou k tomu, že je potřeba poděkovat. Ale to byly jedny narozeniny, na ty další když byl syn už přece jen větší jsme přijeli.
Letos synovi narozeniny zasklili - oslavu jsme nedělali, říkali jsme si, že ví kdy narozeniny má a všude vyhlásili až budete chtít přijeďte rádi vás uvidíme, jen to nebudeme organizovat pro všechny naráz. No a nic. Takže od teď na to… Mrzí mě to a vím, že manžela taky. Zase aspoň nemusím nikam jezdit a když se zeptají tak jim to na rovinu řeknu.
Moje rada je to říct rovnou, že radši přijedete mimo hlavní oslavu a užijete si jich dosyta a že dárky jen symbolické. Kdo to nechápe ať si trhne nohou ![]()
No tak já třeba oslavy pro děti pořádám, dělám teda jednu, se společným oběděm, kde slaví narozeniny společně, jsou kousek od sebe v datumu, navíc v zimě, takže padá oslava venku, ale je třeba si uvědomit jednu věc. Nedělám to pro sebe, ale pro děcka, že je trocha bordelu a děcka řádí jak neurvaný, no a co panebože, od toho to je. Děti se vyřádí, dospěláci se vykecají, dají po sklence a nikdo není ve stresu. Jak může být pro někoho nepříjemná procedura oslavy narozenin nějakého dítěte, to nechápu. Je to jednou za rok max. dvakrát. Loni jsem objednala klauna a mělo to velký úspěch, klaun nám děti zabavil a nasmáli jsme se, večer padli za vlast. S dortem se jim zapívalo, popřálo taky popořadě neměnila bych ty jiskry v jejích očích za to, že mě to je nepříjemný. Je to sobecký, ale je to sobecký vůči tomu dítěti a smutný, že se strejda s tetou nemůžou jednou překonat. Toť můj názor.
S velkou rodinnou oslavou problém nemám. problém mám s určitými osobami a jejich… charaktery.
No prostě oslavy u rodiny méhé manžela jsou tak dokonalé, až mi to leze na nervy. Všechno má svůj řád, všechno je naninčaté, jeden má hrůzu, a yb mu nespadl na zem kus bramburu. Takže tak trošku nechápu hostitelku, proč si pozvala kupu dětí nakročených jí tam z toho udělat kůlničku na dříví.
Já nemám problém udělat něco podobného doma, ale v mé režii je to totální chaos a totální improvizace a já to tak ráda. Ovšem chápu, že s tím zase mají problém příbuzní zvyklý na řád.
Oslavy u mé matky jsou učebnicový chaos, kdy polovina hostů dorazí místo v březnu v červenci, atd. není výjimkou, že moje matka coby hostitelka začne chystat hostinu tak, že požádá přítomné hosty, aby šli namazat chleby.
No ikdyž v tom zmatku vždycky okolo se vůbec nedivím, že kolikrát nic dopředu nepřipravuje - ono fakt kolikrát se prostě nic neděje, nesejde se to.
A vůbec nejlíp je na tom manžel zmítající se mezi náma ženskýma někde uprostřed, což mu teda vůůůbec nezávidím.
Ale děti si to užijí všude, to zas jo ![]()
@fragaria mslím, že je to synovcův den.
STavila bych se třeba jen na chvíli - máte malé miminko…popřála, dala kafe s dortem a odjela…max tak 2 hodinky…je to hodně??? ![]()
Nesnáším takové oslavy, hlavně ty drahé dárky. Děti si potom ničeho neváží, berou to jako samozřejmost. Jela bych popřát synovci, ale jen na chvíli, nemusíš tam vysedávat celý den. ![]()
@fragaria Vadilo by mne na tom to, ze se vidate pouze na ty oslavy. Umim si to predstavit, mraky lidi a clovek si vlastne s nikym nepopovida. Rekla bych sourozenci, ze bych rada prijela na navstevu mimo narozeniny, ze je to na me moc lidi, ze si chceme sednou v klidu s nimi a vedet, jak se maji, co delaji atd. Vzdyt te musi znat, tak nebude mit problem to pochopit. Ze vy narozeninove oslavy take nechcete poradat, ale ze je kdykoli radi uvidite. Ze budete radeji, kdyz se stavi proto, ze chteji a ne proto, ze se to ocekava.
Já zas řeším podobný problém, ale jsem tou druhou stranou.Za měsíc má dcera první narozeniny a můj bratr se švagrovou se odmítli účastnit. Je pravdou, že nemáme žádné super vztahy, spíš naopak.Ale nenapadlo by mě, že nebudou chtít přijet na první narozeniny neteře
Vím, že dcera si nebude nic pamatovat, ale mě to dost mrzí. Problémy máme my dospělí a děti by se do toho neměly tahat, můj názor. Já bych účast na synovcových prvních narozeninách rozhodně neodmítla. Nedají dceři nic ani k vánocům. Mrzí to, ale člověk nic nenadělá
Být zakladatelkou, tak zajedu na chvíli, vypít kafe a předat dárek. Každý má jinou představu o narozeninové oslavě. Někdo má rád pompézní, jiný dá přednost klidné rodinné oslavě. Nač trestat dítě za něco, co organizují rodiče ![]()
Mýho prcka by to mrzelo. Zítra budeme slavit jeho narozeniny a už pár dnů se mě ptá, kdo všechno tam bude. Chce se všem pochlubit s dortem. A věř mi, že bych mnohem radši udělala mini oslavu bez jakéhokoliv stresu. Ale připravila bych ho tak o něco, na co se těší.
Ale se všemi se tedy běžně stýkáme i mimo oslavy.
I když tě zakladatelko neberou větší oslavy, tak jednou za čas to přeci jde vydržet. My vždycky narozeniny slavili jen v rodinném kruhu, žádní kamarádi. No a na šesté narozeniny mě dcera poprosila, jestli by mohla přijít ta a ta kamarádka. Takže jsme letos v květnu měli velkou oslavu na zahradě a děti si to prostě víc užili. Jsou to jejich narozeniny a děti prostě mají rádi balónky, dortíky, kamarády a dárky. Pro nás je důležitější účast než hodnota dárku. Sice jsme to letos i přehnali s dárky oproti normálu, ale snažím se dceru udržet „nezkaženou“ a třeba na Vánoce ji hlídám dopis Ježíškovi, aby byl reálný a brala ohled i na ostatní děti, co čekají na dárky od Ježíška. Neznám tvou sestru, jen jsem chtěla napsat z té druhé strany a jak to bylo u nás.
@fragaria My v rodině nemáme problém se vyjádřit jako dospělí lidé- děkuji-přijedu, děkuji- nepřijedu. Konec, tečka.
Nikdo nemá potřebu kvůli tomu někde zakládat diskuse a ptát se, jak komunikovat se svým sourozencem, tchýní, dědou…
Není to celé třeba o tom, že se k sobě chováte navzájem pokrytecky? ![]()
Nečetla jsem všechny reakce.
U nás jsou taky velké oslavy, nebaví mě to chystání, ale za ty očka a radost prcka to stojí.
Nicméně, mýho bráchu to asi taky zrovna nebere, tak mi letos narovinu řekl, že na oslavu nepřijede. Že přijede jindy, až tam budem sami, jen oni a my. Na malýho že se těší, na mě taky, ale s rodinou mýho chlapa se vidět až tak nemusí (neznají se, vidí se fakt jen na té synově oslavě). Že radši přijede tak, abychom na sebe měli čas…
Ok, to beru. Prcek měl „druhou oslavu“ a já si s bráchou fakt v klidu pokecala ![]()
Nevím, jak vysvětlit svojí sestře, že nemáme rádi dětské narozeninové oslavy v jejich pojetí, a tudíž se nechcem účastnit oslavy pátých narozenin jejího syna. Skoro každá návštěva se týká nějakých narozenin. Vypadá to tak, že se sejdou dědové a babičky z obou stran, a taky tety dětí s rodinami. Probíhá pak obřad předávání dárků, podle mého názoru zbytečně drahých, děcka jsou roztěkané, neví, co dřív. Úplně by stačila jedna pěkná hračka.
Nechci, aby se sestra urazila, že nemáme rádi její děti, že nechceme vynakládat peníze na koupení nějakého toho dárku, ale pro mého manžela je to strašně nepříjemná procedura. A pro mě taky. Manžel na to není zvyklý, pochází z pěti sourozenců a s narozeninama nedělali žádné cavyky.
Máme nyni malé miminko a jeho narozeniny rozhodně nehodláme hrotit - kdo bude chtít přijít popřát, ten přijde. A pokud si dítě bude v budoucnu chtít pozvat svoje kamarády a oslavit to v širším kruhu, budu mu nápomocná…
Nechci se vymlouvat, že „nemáme čas přijet na oslavu“, a neumím najít ta správná slova, jak to vyjádřit.
Budu ráda za rady a zkušenosti…