Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat zda máte někdo zkušenosti s osvojením, pokud již máte doma vlastní dítě. Máme doma dvě děti(manželky) a chtěli bychom spolu vlastní, bohužel žena již nemůže mít dítě vlatsní kvůli zdravotním rizikům. Starší dcera ma 14 let mladší syn 10.Dcera z toho moc nadšená není, předtstava mít doma dalšího mladšího sourozence je nepředstavitelná( prostě puberťák). Myslíte, že by tato okolnost mohla mít nějaký vliv na výsledek žádosti, nebo budou rozumní a pochopí že je to jen pubertální stav jako u 90%??
@miki87 když už vlastní dítě máte, tak bude čekat dýl než bezdětní.
@Netopirek píše:
@miki87 když už vlastní dítě máte, tak bude čekat dýl než bezdětní.
určitě budete čekat déle, pokud chcete dítě, které chce každý 0-3 roky, bílé, pokud možno zdravé. jinak děti starší jiného etnika to nebude si myslím problém. dětí je právně volných k osvojení málo. upozornuji, že čím starší děcko, tím problémové, těžko se tyto děti adaptují na novou rodinu a ještě u vás, když máte pubertáka. píši co náš učili na kurzech. a vzhledem k tomu, že již máme doma děcko, tak můžu potvrdit, že na kurzech mají pravdu.
@Anonymní píše:
určitě budete čekat déle, pokud chcete dítě, které chce každý 0-3 roky, bílé, pokud možno zdravé. jinak děti starší jiného etnika to nebude si myslím problém. dětí je právně volných k osvojení málo. upozornuji, že čím starší děcko, tím problémové, těžko se tyto děti adaptují na novou rodinu a ještě u vás, když máte pubertáka. píši co náš učili na kurzech. a vzhledem k tomu, že již máme doma děcko, tak můžu potvrdit, že na kurzech mají pravdu.
a jaké problémy např u pětiletého?
@ka2ka píše:
a jaké problémy např u pětiletého?
Já bych podle svých dětí řekla, že to pětileté, už je takový rozoumek a nechce přijmout střídající se autority
Naši známí mají adoptovaného syna, dnes už dospělého a právě v těch 5 letech měli obstojné peklo
Pak už to peklo jen gradovalo až bohužel dogradovalo do dospělosti.
@alisekR jasně oni už mají svojí hlavičku, kolem je hodně adoptovaných dětí a je to tak půl na půl ![]()
@ka2ka píše:
@alisekR jasně oni už mají svojí hlavičku, kolem je hodně adoptovaných dětí a je to tak půl na půl
No co si budem povídat, nejlepší je asi opravdu chtít, co nejmenší. Popravdě si neumím představit naše děti, kdyby musely jít k někomu cizímu od vlastních rodičů
Malému ještě nejsou 4 roky, ale přesně umí říct, že někoho nemusí
Takže u adoptovaných dětí to je o to složitější, že vlastně pokud jsou v kojeňáku, tak tam se jim střídají směny a lidi. Stejně by mě zajímalo, jak to ty dětičky vnímají ![]()
Jinak každého, kdo adoptuje obdivuji…obávám se, že bych to nedokázala, měla bych strach z budoucnosti.
@alisekR to jsi vystihla přesně ten strach z té budoucnosti
právě protože se jim tam střídají směny tak jsem myslela, že by mohli být pak rády za klid ![]()
@ka2ka píše:
@alisekR to jsi vystihla přesně ten strach z té budoucnostiprávě protože se jim tam střídají směny tak jsem myslela, že by mohli být pak rády za klid
děti jsou deprivované, bez citu, bez lásky. to tam v ústavu nemají, takže to neznají. my jsme dostali 2 leté dítě a musím říct, že to to byla makačka, nechtělo se pomazlit, pusinkovat, mělo nepřítomný výraz, problémy ve školce, ve škole špatná adaptace.tyto děti jsou i takoví asociálové. ne do staršího než 2 roky bych nešla. přečti si stránky adopce com
@ka2ka mohly, ale takhle to bohužel nefunguje. Schopnost vytvořit si pevné citové pouto je naučená a citlivý věk pro tuhle dovednost je ten nejranější. Děti v kojeňáku nemají šanci tuhle dovednost pořádně získat - pečující osoby jsou nestálé, režim nad potřeby dětí, není pro ně prostě dost času. Nadto spousta dětí přichází už z rodiny s velkými traumaty. Nepamatují si je, samozřejmě, ale tyhle rané rány zůstávají zakódované v jejich vzorcích chování i vztahování se k druhým. Odtud častá citová povrchnost, přelétavost, kontrolující až manipulující chování, nedůvěra v druhé… Doporučuji starý, ale klasický dokument prof. Matějčka Děti bez lásky - systém je sice už dnes laskavější, ale jádro problému stále stejné.
Chcete-li dítě pravděpodobně bezproblémové, chtějte dítě přímo z porodnice nebo od přechodných pěstounů. Děti z ústavu mají vždycky velké riziko těchhle skrytých zranění a handicapů, které časem dostávají nálepky jako nevděk nebo grázl, má být po kom…
Dobrá zpráva je, že s tím závažím, co si nesou, taky můžete předem počítat. Učí se o něm na přípravě pěstounů/ado. rodičů, jsou o tom knihy, existuje i specializovaná terapie citové vazby.
@elibro děkuju za info, jen mě to zajímalo, nám už by malé miminko nedali
@elibro píše:
@ka2ka mohly, ale takhle to bohužel nefunguje. Schopnost vytvořit si pevné citové pouto je naučená a citlivý věk pro tuhle dovednost je ten nejranější. Děti v kojeňáku nemají šanci tuhle dovednost pořádně získat - pečující osoby jsou nestálé, režim nad potřeby dětí, není pro ně prostě dost času. Nadto spousta dětí přichází už z rodiny s velkými traumaty. Nepamatují si je, samozřejmě, ale tyhle rané rány zůstávají zakódované v jejich vzorcích chování i vztahování se k druhým. Odtud častá citová povrchnost, přelétavost, kontrolující až manipulující chování, nedůvěra v druhé… Doporučuji starý, ale klasický dokument prof. Matějčka Děti bez lásky - systém je sice už dnes laskavější, ale jádro problému stále stejné.Chcete-li dítě pravděpodobně bezproblémové, chtějte dítě přímo z porodnice nebo od přechodných pěstounů. Děti z ústavu mají vždycky velké riziko těchhle skrytých zranění a handicapů, které časem dostávají nálepky jako nevděk nebo grázl, má být po kom…
Dobrá zpráva je, že s tím závažím, co si nesou, taky můžete předem počítat. Učí se o něm na přípravě pěstounů/ado. rodičů, jsou o tom knihy, existuje i specializovaná terapie citové vazby.
dobře napsáno ![]()
@Anonymní píše:
děti jsou deprivované, bez citu, bez lásky. to tam v ústavu nemají, takže to neznají. my jsme dostali 2 leté dítě a musím říct, že to to byla makačka, nechtělo se pomazlit, pusinkovat, mělo nepřítomný výraz, problémy ve školce, ve škole špatná adaptace.tyto děti jsou i takoví asociálové. ne do staršího než 2 roky bych nešla. přečti si stránky adopce com
Tomu věřím a obdivuju tě. Asi to opravdu je obrovský rozdíl, když máš miminko doma od narození a pak dítě starší
Naše obě děti byly dlouho kojené a jsou velmi kontaktní, tedy jen s námi, jako rodiči a s prarodiči. Mazlí se pořád, dcera má tedy 29 kilo a když chce chovat jako miminko, tak je to docela fuška ![]()
Dítě, které to nemá zažité od narození, tak musí být citově takové prázdné a kontakt mu je nepříjemný
A pro rodiče prahnoucí po dětském citu, to pak zas musí být tramatizující.
@Anonymní píše:
děti jsou deprivované, bez citu, bez lásky. to tam v ústavu nemají, takže to neznají. my jsme dostali 2 leté dítě a musím říct, že to to byla makačka, nechtělo se pomazlit, pusinkovat, mělo nepřítomný výraz, problémy ve školce, ve škole špatná adaptace.tyto děti jsou i takoví asociálové. ne do staršího než 2 roky bych nešla. přečti si stránky adopce com
diky podívám se, a zpravilo se to po letech?
@ka2ka píše:
diky podívám se, a zpravilo se to po letech?
no trošku ano, ale tak na 60%.tak nějak mi přijde, že je mu to jedno, zda se s ním mazlím, ano je to náročné. ale co se týče chování k ostatním dětem to je dál asociál, jinak je to myšák hodnej, ale jen když jsme spolu sami.
no každopádně již děti máte, take nepočítej s malým děckem, to mají přednost bezdětné rodiny. bojím se, že na vás zbydou děti, které nikdo nechce…