Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Otec dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.4.11 09:19
Jinak děti homosexuálů jsou také polosirotci? 
Jé a to mi teď připomnělo, co se vlastně děje docela dost často, co na to teda jako říkáš: spokojený pár - několik let spolu chodí, pak se vezmou - mají děti, chlap odchází za jiným chlapem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.11 09:23
Ono hlavně soudit něco, co si člověk sám neprožije (opravdu SÁM, čili ne sem tam půjčené dítě, popř. praxe ve škole/zaměstnání..), prostě NEJDE. Nejde, dokud to nezakusíte, nemůžete vědět, jak budete reagovat. A i když to teda zažijete, příště můžete ragovat zas úplně jinak. To jsou všechno takový nevyzpytatelný věci…
Manželství je fakt hop nebo trop - trochu risk, proto ho zakládáme v době, kdy druhého „ještě“ zbožňujeme, dokud prostě nesoudíme jen hlavou, ale hlavně srdcem. Já jako nevím, ale nevdat se mladá - nevdám se nikdy. Stejně tak nemít děti mladá - nemám je nikdy. S věkem jsem čím dál větší srab a šťoural, co jsem v mládí snesla s nadhledem, dneska jsem připoprděná…(např. vyšetření v těhu…).
Stavba domu, narozní dítěte, nevěra, ztráta zaměstnání, nemoc - naskytne se hodně příležitostí, kde se vztah testne. A záleží jen na tom, jestli se partneři shodnou v krizovém jednání. Když ne, vztah nevydrží, i kdyby se jeden z nich rozkrájel. A upřímně, než mít doma chlapa, co mě jen trápí - radši nic.
Plamínku, Tvá teorie zní dobře, což o to - ale nezlob se na mě, leda tak do učebnic rodinné výchovy pro základní školy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
beruska7908
20.4.11 09:27
ted jsme se uplne odchylily od tematu zakladatelky. Evicka promine, piseme si SZ,ale proste mi to neda nereagovat na plaminka: deti homosexualu jsem zazila prave v zahranici a znam je dlouho, byly to jak zeny,tak muzi a z deti jsou uplne normalni lide, chlap jim nechybi,ptala jsem se jich. zazily krasne detstvi, i kdyz se dvema zenami jako matkami, nekdy proste lepsi, nez tatu treba tyrana. to pak nema dite muzsky vzor,ale naopak si chlapy znechuti. nic neni podle planu, uz to pochop, nemuzes si zivot nalajnovat.tak to proste nefunguje.taky jsem si rpala spokojenou rodinu a nikdy by me nenapadlo, ze bych zustala s dcerkou sama.ale stalo se. jo a jeste bych rada vedela, jak bys mi zodpovedela muj priklad opet z me praxe ze zahranici. navenek spokojena rodinka, tata, mama, 3 deti. ovsem tatinek jako by nebyl. proste taky to muzes chapat jako ze je matka vychovava sama, protoze tatinek jezdil domu na dva dny v mesici, vydelalval penizky v jinem state. a deti mi pak rikaly, ze je to stejne jako by s nima nezil. jak vysvetlis tohle???
- Citovat
- Upravit
beruska7908
20.4.11 09:32
Davdan píše:
Ono hlavně soudit něco, co si člověk sám neprožije (opravdu SÁM, čili ne sem tam půjčené dítě, popř. praxe ve škole/zaměstnání..), prostě NEJDE. Nejde, dokud to nezakusíte, nemůžete vědět, jak budete reagovat. A i když to teda zažijete, příště můžete ragovat zas úplně jinak. To jsou všechno takový nevyzpytatelný věci…
Manželství je fakt hop nebo trop - trochu risk, proto ho zakládáme v době, kdy druhého „ještě“ zbožňujeme, dokud prostě nesoudíme jen hlavou, ale hlavně srdcem. Já jako nevím, ale nevdat se mladá - nevdám se nikdy. Stejně tak nemít děti mladá - nemám je nikdy. S věkem jsem čím dál větší srab a šťoural, co jsem v mládí snesla s nadhledem, dneska jsem připoprděná…(např. vyšetření v těhu…).
Stavba domu, narozní dítěte, nevěra, ztráta zaměstnání, nemoc - naskytne se hodně příležitostí, kde se vztah testne. A záleží jen na tom, jestli se partneři shodnou v krizovém jednání. Když ne, vztah nevydrží, i kdyby se jeden z nich rozkrájel. A upřímně, než mít doma chlapa, co mě jen trápí - radši nic.
Plamínku, Tvá teorie zní dobře, což o to - ale nezlob se na mě, leda tak do učebnic rodinné výchovy pro základní školy…
souhlas, BTW, i jisty psycholog v TV, nevim uz jmeno rikal, ze je lepsi se vdat a zit spolu MAX.do 2 let od zacatku vztahu, ze ten kdo spolu chodi dlouho a ceka, jaky partner je je na nic. protoze za tech par let se muze stat neco, co ty dva lidi uplne zmnei, at je to smrt, ztrata ditete, nemoc, proste cokoliv…
- Citovat
- Upravit
Plaminek_nadeje
20.4.11 12:01
Jéminkote - to se to nějak rozjelo Ačkoliv bych ráda všem odpověděla, otázek je tolik, že když jsem si to začala psát do wordu, tak je z toho A4 Nechci být nezdvořilá - ráda odpovím všem, co se mne dotazují - no debata se rozvinula sice naoko jiným, ale nesmírně zajímavým směrem. Jen nevím, zda se to fakt hodí sem vkládat… co vy na to? 
Budete mít ještě chuť to číst?
- Citovat
- Upravit
20.4.11 12:08
No já nevím, já nesnáším fanatismus jakéhokoliv druhu, ale to je můj problém, za to ty nemůžeš. Ale uvítala bych odpověď na moji otázku, po kolika desetiletích je vhodné a zodpovědné přivést na svět potomka a kdy si dva lidi můžou být jistí, že spolu budou na forever a happy. Podle mě je totiž už jen taková myšlenka, že to VÍM jistě, totální utopie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plaminek_nadeje
20.4.11 12:24
PetiteFillette: Jisté je jen jedno - že nic není jisté 
Můžeme však čerpat zkušenosti nejen ze svých chyb, ale i z přešlapů těch ostatních.
Vztah dvou lidí potřebuje zrát – proto podle mne je dobré být spolu minimálně 3 roky a z toho min. 2 roky spolu bydlet, abyste se mohli spolu poznat. Proč?
Je to jednoduché – každý dneska ví, že zamilovanost je pomíjivá – hormony vydrží tak půl roku, pak než odejdou tak řekněme do roka klesá jejich koncentrace – čili po roce +- nastupuje „další level“.
Začínají se vynořovat odlišnosti a vznikají první konflikty – je to tak správně a je to přirozený vývoj. Po opojení hormony nastáva realita. Musíme se s partnerem naučit fungovat, umět si říct co vadí a dokázat odpustit, když si ventilujeme špatné emoce.
Teprve třetí rok je ve vztahu jakousi ukázkou toho o čem ten vztah vlatně je. Buď partneři ustojí svoje odlišnosti, nebo se rozcházejí – často se rozejdou i hned ten druhý rok.
Nic to však nemění na tom, že pokud se rozejdou dva lidi, kteří k sobě nepatří, je jen dobře, když spolu nemají děti, které si to tak jako tak odnesou.
Pokud však ustojíme vlastní odlišnost a dokážeme ji přijmout - pak jsme připraveni přijmout spolu i děti, které můžou být ve finálu úplně odlišné, než očekáváme.
A teď zkus spočítat deníčky tady na emiminu, kolik holek psalo, že čekají dítě po roce vztahu a teď si neví rady, protože partner se změnil, najednou mají konflikty, nic není jako předtím.....
Netvrdím, že takový vztah zákonitě musí skončit špatně - jen si myslím, že ta pravděpodobnost je u nezralého vztahu vyšší. Je ještě něco co Tě u mne zajímá? 
- Citovat
- Upravit
20.4.11 12:41
Jen mě tak napadá, že ne každý má možnost spolu bydlet to za prvé, za druhé ani po třech letech vztahu , který je bez dětí, nemůžu vědět, jak se bude tento vztah odvíjet, když přijdou děti. Jen tak mimichodem i psychologie říká, že se život v podstatě dělí na ten před dětmi a ten s dětmi, protože život s dítětem je naprosto odlišný a to ve všech směrech, takže ani doba jak ti říkáš 3 roky ten vztah nemůže úplně prověřit, mluvím z praxe mám děti 2.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.11 12:43
a čerpat z přešlapů těch ostatních, no já nevím, ale každý člověk je individuální, co vyhovuje mně, nemusí vyhovovat tomu druhému a naopak, tot taky praxe jsem vdaná po druhé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.11 12:44
Jako ano, v něčem máš rozhodně pravdu, ale tento příspěvek na mě působí úplně jinak, než ty tvoje předchozí. Zkus si je pročíst, jestli přijdeš na to proč.
Rozhodně ale nesouhlasím s tím, že spokojený, krásný a plnohodnotný život, se kterým budu na stáří spokojená, když se ohlédnu do minulosti, se dá žít jenom podle tabulek. To co ty tady uvádíš, jsou statistiky, průměr. A z čeho se asi ten průměr dělá? Jedno partnertví se rozpadne po 7mi měsících, když opadne opojení hormony, jiné po 7mi letech, když se narodí první dítě, a další vydrží 60 let, až do doby, než jeden z partnerů zemře.
Nikde ale nejsou započítané vztahy, které se nerozpadly, ale přece v nich lidé žili nešťastní, nespokojení a odnášely to jejich děti. Kdo by to taky přiznal že? Když navenek hrajou, jak mají krásné manželství.. Viz třeba jeden příklad z mého okolí. Brali se po 3(!) letech vztahu, protože chtěli a milovali se. Mimino už čekali, ale bylo plánované. Po něm přišlo do 3 let další. A pak začaly problémy. Ani jeden z nich není žádný extrém, prostě normální lidi, ale trpěli tím manželství všichni 4. Jsou spolu už 27 let a jsou spolu pořád. Protože nikoho jiného než sebe navzájem nemají a bez toho stereotypu žít nedokážou. Tato rodina do statistik započítaná není.
Ty, poukazuješ na holky tady, že je jich strašné kvanta, co šly do mimina po hlavě a po krátké známosti. Já ti k tomu řeknu zase to samé. Myslíš, že se sem chodí pochlubit ty šťastné, aby nám všem ukázaly, že život může být krásný i s partnerem, kterého před porodem znaly jen rok a teď jsou s ním už let 15, 20, 30?? Tady se ventilují problémy, ne bezproblémy…
Tím vším chci říct, že nemůžeš zaškatulkovat lidi, ani sebe, ani nikoho do nějakých tabulek, které někdo vytvořil podle průměru! Člověka můžeš hluboce poznat né časem, ale společnými zážitky. I když se budeme znát rok, dva, může nás spojovat něco silného, co jsme spolu prožili. A naopak, můžeme se znát 20 let, ale dokud nepřijde nějaká DOOPRAVDOVÁ krize, nemůžeš vědět, jak se protějšek v podobé situaci zachová. Jednou z nich je bez pochyby narození dítěte.
Bylo by sice krásné, kdyby svět fungoval podle tabulek a učebnic psychologie, ale takhle to v životě přece není..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.11 12:45
plamínku naděje a představ si že máš dvě děti.Chlap se ti blázní a odejde a ty děti pak teda utopíš aby neměli nějaké trauma?
Opět nesouhlasím s tím že je to nějaká mínus pro život,spíš naopak se dítě muže poučit s toho jak rodinu udržet až bude dospělej atd..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.11 12:45
plamínku naděje a představ si že máš dvě děti.Chlap se ti blázní a odejde a ty děti pak teda utopíš aby neměli nějaké trauma?
Opět nesouhlasím s tím že je to nějaká mínus pro život,spíš naopak se dítě muže poučit s toho jak rodinu udržet až bude dospělej atd..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.11 12:50
Dám ještě příklad ze svého současného života: partnera znám 8 let, partneři jsme necelé 2, bude to rok, co jsme spolu začali bydlet. Společné děti nemáme, já mám jednu dceru z předchozího manželství. On by hrozně chtěl dítě. Ale já řekla ne, počkáme, protože jsem věděla, že nás čeká velká životní zkouška, velká zátěž pro náš vztah. Odjel na půl roku na blízký východ, riskovat život. Nemůžu popsat, proč je to taková zátěž na psychiku nás obou, protože kdo to nezažil, ani pochopit nemůže.
Ale v okamžiku kdy se vrátí a já si budu jistá, že ho to tam psychicky nepoznamenalo, jdu s ním do dítěte, i když spolu nebudeme ani zdaleka dva roky bydlet. Protože vím, že když překonáme tohle, poradíme si s naším vztahem i když do něj přibyde naše společné dítě. To bude proti tomu brnkačka. Tohle VÍM jistě, protože už jsem narození a těžké začátky s příchodem dítěte PROŽILA, to nemám vyčteno nebo okoukáno z okolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.11 12:51
Kamča.dalmatinka píše:
plamínku naděje a představ si že máš dvě děti.Chlap se ti blázní a odejde a ty děti pak teda utopíš aby neměli nějaké trauma?
No jasně v mládí se to naučíš na koťatech, ve stáří to použiješ na polosirotka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
beruska7908
20.4.11 13:08
jak jsem psala na predeslych strankach a nechci se opakovat, nazory lidi, co ctou a cituji kdejake prirucky a hlavne o detech a manzelstvi, kdyz zadne nemaji, nazory techto lidi beru s rezervou. a stale mi unika vyznam slova polosirotek ze zkumavky???a namoji ootazku, jestli deti single rodicu trpi vic nez deti rodicu, kde tatu nevidi,pac hodne pracuje a je to nemlich to same jsi mi plaminku taky neodpovedela, viz me predesle prispevky a zkusenosti ze zahranici, coby chuva, nyni jako matka
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
