PAS u tříletého?

Anonymní
27.4.20 13:57

PAS u tříletého?

Dobrý den,
mám jedno dítko, v současné době 2 roky a 9 měsíců, takže nemám moc možnost porovnání. Dokážu u sebe, ale i u dítka, diagnostikovat téměř cokoli, nyní, i po některých dotazech babiček, se „bojím“, jestli se u nás nevyskytuje nějaká porucha autistického spektra.
Důvody, které mě k tomu vedou - dlouho moc nemluvil (komunikoval svojí znakovou řečí, kdy ukazoval, co potřeboval, ale slov moc neříkal), nyní mluví, ale rozumět mu moc není, skládá jednoduché věty, ale většina zní dost podobně. Nyní u nás vede otázka proč, kterou dokáže položit asi milionkrát za den.
V některých věcech je puntíčkář - rád má věci na svém místě (i když už jde většinou vysvětlit, proč je chci mít jinde a přijme to. Ale všímá si dost detailů - venku otevřených vrat, když jdeme na procházku, všechno nové hned odhalí.
Vybíravost v jídle - vždycky byl s jídlem problém, už kojení a příkrmy byl problém, od cca 1 roku jí tak 5 věcí (suché těstoviny, suché pečivo, jogurt, tvaroháček, piškoty, křupky… a pije UM, které miluje).
My jako rodiče můžeme mazlit a pusinkovat, ale od cizích to nemá rád. Sám od sebe jde dát pusinku a pomazlit minimálně. Když jde spát, chce kontakt, ale většinou se otočí zády ke mě a nechá se obejmout, žádné velké mazlení se nekoná.
Očí kontakt je podle mě tak 50:50 - pokud dělá nějakou lumpárnu, s čertíkama v očích na mě kouká, ale když na něj mluvím, koukne a pak kouká na něco nebo někam.
Ostatní děti nevyhledává, má pár, se kterými se vidíme třeba jednou za 14 dní, na ty „slyší“, ostatní tak nějak neřeší. Ale třeba na cvičení dělá to, co ostatní.
Od cca 8. měsíce měl silnou separační úzkost, která mi vydržela skoro do 2 let. Nyní už to je víceméně v pohodě, ale třeba spaní u babičky je nemyslitelné.

Věci mi ukazuje, pokud si hraje, chce, abych tam byla a pořád říká „mami koukej“ a ukazuje mi, co udělal. Pokud se bouchnu nebo vidí, že mám někde něco odřeného, jde mi to pofoukat a ptá se, jestli mě to bolí. Neřekla bych, že by vyžadoval pořád to stejné (má oblíbenou hračku, chce mléko z velké lahve), ale jinak rád jezdí na výlety, je možné s ním přespat někde jinde, jít kamkoli, ale je potřeba mu dopředu říct, co se bude dít a co ho čeká - pak není problém. Pokud ale řeknu, že něco udělá táta a pak to chci udělat já, už se mu to nelíbí :(

Mám si dělat starosti? Ve 3 letech jdeme na kontrolu k pediatrovi, řešili byste to? Nebo je to „normální“?
Díky za Vaše postřehy

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
27.4.20 14:13

Synovi budou 4 roky. Taky dlouho nemluvil, ale jak začal mluvit, mluví opravdu moc pěkně.
Taky má rád určité věci např. symetricky a nedá mu to, dokud to „nesrovná“. A také je velmi všímavý, často mě to překvapí, čeho všeho on si všímá. Velmi dobře si taky pamatuje, co čteme, názvy různých postav (já už v tom mám guláš a on se bezchybně orientuje).
V jídle je taky vybíravý, např. dlouho byly problém omáčky (i teď sní jen dvě), odmítá sýry (dřív je jedl), nechce žádná tvaroháčky apod. Ale určitě toho jí víc než jen to, co vyjmenováváš ty u svého syna.
Mazlí se rád s těmi, koho dobře zná (takže i třeba babička), ale že se ke mně večer otočí zády, to dělá normálně taky.
Ostatní děti ho začaly zajímat až tak před půl rokem, do té doby nic, jen ty, které jsme vídaly trochu pravidelně. Na cvičení nedělá vůbec většinou to, co ostatní. Spíš dělá všechno jiné, jen ne to, co ostatní.
Separační úzkost měl taky, ale srovnalo se to určitě dřív než ve 2 letech. A taky nemá rád, když se na něčem dohodnem a je to pak jinak, ale po vysvětlení tu změnu zvládne úplně v pohodě.
Nikdy mě nenapadlo, že by měl PAS.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
27.4.20 14:19

Podle mě normální dítě. Ve stejném věku u syna jsme vylučovali PAS. V dané dobe měl prakticky nulový oční kontakt, jak jsme koukli do očí, okamžitě uhnul pohledem.
Mluvil svou řečí - jen citoslovce. V té době začínal chápat dětské hříčky. Půlce věcí nerozuměl, museli jsme používat stejné fráze, ubližoval sobě i nám.
Období proč přišlo ve 4 letech. Ve 3 si žil ve svém světě. Silně se fixoval na předměty i rituály. Ještě v 5 letech bylo přenocování kdekoliv utrpení. Brečel, vztekal se, nespal… U babičky spí od 4 let s tim, že babička bydlí vedle a je u ní denně.
Dodnes ho musím na vše připravovat, jinak scény, hysterie, vztek.
Třeba přechod ze zimního do letního oblečení je problém.
Malé pyžamo obreci. Teprve teď je schopný něco vyhodit. Dřív to schovával po bytě.
Jídlo musí být stejné. Snídaně je jogurt, k obědu polévka a druhé, večeře je salát…
Autista není.
Tvůj syn je šikovný a nic bych nehledala.

  • Nahlásit
  • Citovat
14843
27.4.20 14:30

Jsem maminka autisty.
Určitě bych ho sledovala…pár věcí jako autista tam určitě má, ale děti v tomhle věku se teprve vyhraňují.. a dost děti má z prvu autistické rysi a ty se časem ztratí. Pokud by autista byl, časem by se to prohloubilo a ta jinakost by se vice ukázala.
Takže sledujte a uvidíte.
Pokud se vám ani po třetím roce nebude zdát, tak je lepší ho nechat diagnostikovat.
Je lepší zbytečně diagnostikovat, než mávnout nad tím rukou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13374
27.4.20 14:57

Hele ja nevím, od půl roka do ne hustime kolečka po sobě na tyčku, vkládání tvarů, vkládání obrázků, barva k barvě, všechno musí být srovnaný na svým místě a chudák pak to dítě má ocd až do dospělosti :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2939
27.4.20 15:19
@Anonymní píše:
Dobrý den,
mám jedno dítko, v současné době 2 roky a 9 měsíců, takže nemám moc možnost porovnání. Dokážu u sebe, ale i u dítka, diagnostikovat téměř cokoli, nyní, i po některých dotazech babiček, se „bojím“, jestli se u nás nevyskytuje nějaká porucha autistického spektra.
Důvody, které mě k tomu vedou - dlouho moc nemluvil (komunikoval svojí znakovou řečí, kdy ukazoval, co potřeboval, ale slov moc neříkal), nyní mluví, ale rozumět mu moc není, skládá jednoduché věty, ale většina zní dost podobně. Nyní u nás vede otázka proč, kterou dokáže položit asi milionkrát za den.
V některých věcech je puntíčkář - rád má věci na svém místě (i když už jde většinou vysvětlit, proč je chci mít jinde a přijme to. Ale všímá si dost detailů - venku otevřených vrat, když jdeme na procházku, všechno nové hned odhalí.
Vybíravost v jídle - vždycky byl s jídlem problém, už kojení a příkrmy byl problém, od cca 1 roku jí tak 5 věcí (suché těstoviny, suché pečivo, jogurt, tvaroháček, piškoty, křupky… a pije UM, které miluje).
My jako rodiče můžeme mazlit a pusinkovat, ale od cizích to nemá rád. Sám od sebe jde dát pusinku a pomazlit minimálně. Když jde spát, chce kontakt, ale většinou se otočí zády ke mě a nechá se obejmout, žádné velké mazlení se nekoná.
Očí kontakt je podle mě tak 50:50 - pokud dělá nějakou lumpárnu, s čertíkama v očích na mě kouká, ale když na něj mluvím, koukne a pak kouká na něco nebo někam.
Ostatní děti nevyhledává, má pár, se kterými se vidíme třeba jednou za 14 dní, na ty „slyší“, ostatní tak nějak neřeší. Ale třeba na cvičení dělá to, co ostatní.
Od cca 8. měsíce měl silnou separační úzkost, která mi vydržela skoro do 2 let. Nyní už to je víceméně v pohodě, ale třeba spaní u babičky je nemyslitelné.

Věci mi ukazuje, pokud si hraje, chce, abych tam byla a pořád říká „mami koukej“ a ukazuje mi, co udělal. Pokud se bouchnu nebo vidí, že mám někde něco odřeného, jde mi to pofoukat a ptá se, jestli mě to bolí. Neřekla bych, že by vyžadoval pořád to stejné (má oblíbenou hračku, chce mléko z velké lahve), ale jinak rád jezdí na výlety, je možné s ním přespat někde jinde, jít kamkoli, ale je potřeba mu dopředu říct, co se bude dít a co ho čeká - pak není problém. Pokud ale řeknu, že něco udělá táta a pak to chci udělat já, už se mu to nelíbí :(

Mám si dělat starosti? Ve 3 letech jdeme na kontrolu k pediatrovi, řešili byste to? Nebo je to „normální“?
Díky za Vaše postřehy

A ty důvody, které tě vedou k tomu, že by mohl být PAS??
Protože zatím je to popis úplně běžného dítěte v odpovídajícím věku. Nic co by mě vedlo k myšlence PAS.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
27.4.20 15:24
@Whitedog píše:
A ty důvody, které tě vedou k tomu, že by mohl být PAS??
Protože zatím je to popis úplně běžného dítěte v odpovídajícím věku. Nic co by mě vedlo k myšlence PAS.

No je jich tam dost - ne moc častý oční kontakt, nevyhledává společnost dětí, pozdě a málo mluví, nemá extra moc rád nějaké mazlení, puntíčkář, na všechno ho musím připravit… A pokud je to málo, zapomněla jsem, že se bojí a opravdu nemá rád fény na ruce, co jsou na WC :D A nemá rád nové hluky - třeba myčka auta apod.

Asi ho moc „zkoumám“, ale pak když o tom začnu přemýšlet, jsem schopná ho celý den pozorovat, jestli se na mě podívá, když na něj mluvím, jestli mě pomazlí…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
27.4.20 15:26

Děkuju všem,
asi ho moc „zkoumám“, ale pak když o tom začnu přemýšlet, jsem schopná ho celý den pozorovat, jestli se na mě podívá, když na něj mluvím, jestli mě pomazlí, jak bude reagovat, když mu řeknu, že půjdeme za dětma.
A když už jsem to nějak vytěsnila, přišla tchýně s tím, jestli není autista :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.4.20 15:42

@KraliciZKlobouku90 děti dlouho nepotřebují děti. Teprve kolem 3 let se začínají socializovat.
Soustřeď se na to, co mu jde. Když se soustředís na to, co je špatně, uvidíš jen to, co je špatně.
Některé děti jsou introvertní a nevyhledávají děti. Moje děti jsou silně nestadni a první 2 roky ve školce nespolupracovali.
Na mě se nedívá ani osmiletý, kdyz na něj mluvím.
Nepozoruj ho. Mně opravdu přijde v pohodě. Snad všechny děti vykazují autistické rysy, ale postupně z toho vyrostou. Pokud se to bude prohlubovat, tak bych to řešila.
A třeba s tím očním kontaktem, mně tvrdila neuroložka, že kdyby byl problém, nemá ho nikdy.

  • Nahlásit
  • Citovat
27.4.20 15:45
@Anonymní píše:
@KraliciZKlobouku90 děti dlouho nepotřebují děti. Teprve kolem 3 let se začínají socializovat.
Soustřeď se na to, co mu jde. Když se soustředís na to, co je špatně, uvidíš jen to, co je špatně.
Některé děti jsou introvertní a nevyhledávají děti. Moje děti jsou silně nestadni a první 2 roky ve školce nespolupracovali.
Na mě se nedívá ani osmiletý, kdyz na něj mluvím.
Nepozoruj ho. Mně opravdu přijde v pohodě. Snad všechny děti vykazují autistické rysy, ale postupně z toho vyrostou. Pokud se to bude prohlubovat, tak bych to řešila.
A třeba s tím očním kontaktem, mně tvrdila neuroložka, že kdyby byl problém, nemá ho nikdy.

Děkuju za uklidnění :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.4.20 15:56

@KraliciZKlobouku90 já tě chápu. Taky jsem to řešila. U nás dvoulety nekomunikoval, nedělal žádné vkladacky, puzzle, dětské hříčky. O nic si neřekl. Hrozně dlouho trvalo než pochopil komunikaci. On se ani netočil na jméno, když jsem mu řekla, že přijel táta, když jsem ho volala na jídlo… S druhou babičkou odmítal být v jedné místnosti ještě ve 3 letech. Dodnes jí nedá pusu.

  • Nahlásit
  • Citovat
14843
28.4.20 05:36
@KraliciZKlobouku90 píše:
Děkuju všem,
asi ho moc „zkoumám“, ale pak když o tom začnu přemýšlet, jsem schopná ho celý den pozorovat, jestli se na mě podívá, když na něj mluvím, jestli mě pomazlí, jak bude reagovat, když mu řeknu, že půjdeme za dětma.
A když už jsem to nějak vytěsnila, přišla tchýně s tím, jestli není autista :nevim:

Vytěsnit by jsi to neměla..pozorovat, porovnávat..
Pokud by byl, tak šance je brzká diagnostika.
Víš jak začal můj syn?
Koukal do pračky když prala, koukal do akvárka, kramařil a nemluvil.
Prostě drobnosti..
Nic, z čeho by zdejší,,laik,, my tu potvrdil, že je autista.
Protože to dělají i běžné děti.
Podezření jsem pojala právě díky těm odchylkám..
Neříkám, že je..ale to cos popsala být může.
http://www.autismusprocit.cz/autismus.html
Pročti si. A dej na sebe, ne zde na emimino, protože kdysi tady uklidnovali mě, že není autista.
Je.
Dej na svůj pocit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14
28.4.20 12:06

Doporučuju přečíst knížku Typologie osobnosti u dětí (Jiřina Stang), a nedávno jsem narazila na knížku (ale nečetla) Nejsou stejné - teorie typů. Na tu se teprve chystám. Jsou prostě lidé (děti), kteří ve svém životě víc využívají analytické myšlení, rozhodují se na základě analýzy, myšlení (city jdou stranou), jsou více techničtí, ve svém životě potřebují přesný řád, pořádek, cítí se bezpečně, když ví, co a jak bude, často slovíčkaří. Mám takové dítě ve třídě, není lehké s ním komunikovat, ale je to normální zdravé dítě. Mám vystudovanou specku, některé rysy autismu tam sice vidím, ale nepanikařila bych! Takové rysy mají i jiné děti/dospělí a PAS nemají. Každý z nás je někdy autista, věř mi :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
28.4.20 20:10
@Malike píše:
Jsem maminka autisty.
Určitě bych ho sledovala…pár věcí jako autista tam určitě má, ale děti v tomhle věku se teprve vyhraňují.. a dost děti má z prvu autistické rysi a ty se časem ztratí. Pokud by autista byl, časem by se to prohloubilo a ta jinakost by se vice ukázala.
Takže sledujte a uvidíte.
Pokud se vám ani po třetím roce nebude zdát, tak je lepší ho nechat diagnostikovat.
Je lepší zbytečně diagnostikovat, než mávnout nad tím rukou.
Děkuji
@Malike píše:
Vytěsnit by jsi to neměla..pozorovat, porovnávat..
Pokud by byl, tak šance je brzká diagnostika.
Víš jak začal můj syn?
Koukal do pračky když prala, koukal do akvárka, kramařil a nemluvil.
Prostě drobnosti..
Nic, z čeho by zdejší,,laik,, my tu potvrdil, že je autista.
Protože to dělají i běžné děti.
Podezření jsem pojala právě díky těm odchylkám..
Neříkám, že je..ale to cos popsala být může.
http://www.autismusprocit.cz/autismus.html
Pročti si. A dej na sebe, ne zde na emimino, protože kdysi tady uklidnovali mě, že není autista.
Je.
Dej na svůj pocit.

Je jasné, že budu pozorovat a porovnávat, ale spíš to myslím tak, že se pokusím ho tady nezkoumat při každém jeho slově a činu a stresovat se tím, že tu přemýšlím „co když“.
A uvidíme, co z toho bude.
Obecně mi přijde, že se v mnoha věcech spíš lepší, než že by se to zhoršovalo. Tím, jak začal mluvit (byť mu není zatím moc rozumět), se to dost zlepšilo a dá se s ním líp domluvit. Tak uvidíme, co bude za ty 3 měsíce, kdy mu budou 3 :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama