Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Megii píše:
Holky to je hnus no, ty malý taky přežiju, jenže z nich pak vyrostou ty velkýa když vám řeknu že před týdnem v noci sem byla v polospánku a cítím něco na ruce, tak sem to plácla a on to byl odpornej středně velkej pavouk s takovýma ostnatýma nožičkama, do rána už sem nezbrala, myslela jsem že do postele ty hajzlové nechodí. Na manžu se párkrát spustil mezi dveřma, no to bych chcípla, já radím hodně stříkat biolitem třeba sítě v oknech, oni maj venku sice pavučiny ale vajíčka nakladou třeba do sítě a pak se dostanou dovnitř.
Ježíííši, ježíííši, to bych umřela, ježíš, jsem teď málem dostala infark za tebe
To si neumím představit, jít tam spát druhý den.. No a spustit se na mě ve dveřích, tak snad lezu domů oknama ![]()
Ahojky všem,
taky se přidávám k arachnofobičkám (mně občas děsí jakýkoliv hmyz). Já jsem se minulý rok rozhodla s tím bojovat, protože se pavouků asi nikdy nezbavím (bydlíme v cihlovém domě na nejvyšším patře).
Po tom roku, co se s nima zkouším zžít to celkem jde (alespoň mně nechytá panika, když nějakého vidím). Začala jsem je oslovovat Oskar (nevím proč, manžel z toho má prču), abych neříkala to slovo pavouk. Mám několik míst v bytě, kde jsou furt, ale nechávám je tam, protože alespoň vím, kde jsou. Ale je pravda, že když vyrostou (zajímavé je, že když se objeví nový malý Oskar, tak pořád na tom samém místě
), tak je manžel odnáší ven, nebo do sklepa. Já je zásadně nezabíjím, protože chudinky nemůžou zato, že já se jich bojím. Chováme morčata, ale ty je nežerou
.
Držím všem palce. ![]()
Barča
já je teda taky nezabíjím, je mi jich líto, ale mám syna 3 letého, kterej je miluje tak mi je odnáší ven, a nebo se kolikrát stalo, že nějakého našel a donesl mi ho ukázat ""http://www.celysvet.cz/skin/smile/s6392.gif:http://www.celysvet.cz/…le/s6392.gif
Holky mně je bylo taky líto zabíjet i když se je desně bojím,ale vloni v létě jsme mněli malou johanu tak jsme si s přítelem řekli,že ji necháme jak je,nebo žere malé mouchy,tak jsme pozorovali,jak roste a jednoho krásného dne tam nebyla
tak se mi zvedli vlasy hrůzou a asi za dva dny jsem objevila v obyváku za komodou asi 20 malých pavouku a ji jsme našli taky,tak jsem myslela,že umřu,asi týden trvalo,než jsme je pozabíjeli aod té doby vraždím jakéhokoli pavouka ![]()
my máme na zahradě malou chatičku a když jsem tam naposledy uklízela měli jsme na okně asi 200 maličkatých pavouků, to jsem myslela, že umřu, nic jiného jsem po ruce neměla, tak jsem na ně nastříkala savo proti plísni a zabralo to
mamina25 píše:
Holky mně je bylo taky líto zabíjet i když se je desně bojím,ale vloni v létě jsme mněli malou johanu tak jsme si s přítelem řekli,že ji necháme jak je,nebo žere malé mouchy,tak jsme pozorovali,jak roste a jednoho krásného dne tam nebylatak se mi zvedli vlasy hrůzou a asi za dva dny jsem objevila v obyváku za komodou asi 20 malých pavouku a ji jsme našli taky,tak jsem myslela,že umřu,asi týden trvalo,než jsme je pozabíjeli aod té doby vraždím jakéhokoli pavouka
Brrrrr. Tak to bych asi týden nespala. ![]()
arcanobacterium píše:
Ahojky všem,
taky se přidávám k arachnofobičkám (mně občas děsí jakýkoliv hmyz). Já jsem se minulý rok rozhodla s tím bojovat, protože se pavouků asi nikdy nezbavím (bydlíme v cihlovém domě na nejvyšším patře).
Po tom roku, co se s nima zkouším zžít to celkem jde (alespoň mně nechytá panika, když nějakého vidím). Začala jsem je oslovovat Oskar (nevím proč, manžel z toho má prču), abych neříkala to slovo pavouk. Mám několik míst v bytě, kde jsou furt, ale nechávám je tam, protože alespoň vím, kde jsou. Ale je pravda, že když vyrostou (zajímavé je, že když se objeví nový malý Oskar, tak pořád na tom samém místě), tak je manžel odnáší ven, nebo do sklepa. Já je zásadně nezabíjím, protože chudinky nemůžou zato, že já se jich bojím. Chováme morčata, ale ty je nežerou
.
Držím všem palce.Barča
To oslovování fakt pomáhá. Já jim zase říkám Ferda a dokonce o nich s manželem vymýšlíme příběhy. Docela to pomáhá, ale jak je nějakej až mooooc velkej, nic nepomáhá. Manžel ho musí vynést, jinak bych nespala.
![]()
Pukacu
Jeeej, takže nejsem sama
![]()
Od velkých mně také zachraňuje manžel. Horší je, že stanování, nebo chatky pro mně nejsou a on by tak rád jel někam na vodu. Ale i když se můj stav už hodně zlepšil, tak toto bych asi nedala. ![]()
Barča ![]()
arcanobacterium píše:
Pukacu
Jeeej, takže nejsem sama![]()
Od velkých mně také zachraňuje manžel. Horší je, že stanování, nebo chatky pro mně nejsou a on by tak rád jel někam na vodu. Ale i když se můj stav už hodně zlepšil, tak toto bych asi nedala.Barča
Úplně chápu. Já se navíc bojím ještě i brouků - možná ještě víc, než všech Ferdů.
Na ty mi nepomáhá vůbec nic. Nejhorší je, že je nacházím v nejnevhodnějších chvílích - např. sedí u mísy, když potřebuju v noci na WC a manžel zrovna chruní. ![]()
Tak to bych také nepřežila.Mam hrozný strach z pavouků.Mě na ně funguje biolit na hmyz když nějakého vudím hned stříkám.Na střední škole jsem byla na praxi a roubovali jsme stromy a on mi lezl po stehně a já jak jsem byla v šoku jsem ho okamžitě chtěla schodit,ale pořád jsem v ruce držela nůž a rozřízla jsem si nohu
docela se na chirurgii smáli,když mi to šili,ale mě do smíchu tedy nebylo. ![]()
Pukacu
Já také
Do toho jsem alergická na včely, takže vždy, když kolem mně něco zabzučí, tak se strašně leknu a zaječím (a vyplaším všechny kolem mně
)
Já si pamatuji, když jsem studovala a učila se na důležitou zkoušku, tak doma z lustru vysel Oskar, takový střední. Já měla na stole učebnice a jak jsem se vracela z kuchyně a všimla si ho na tom lustru, tak jsem musela čekat až se vrátí rodiče z práce a dostanu se k učebnicím. Mám kamarátku a ta to má ještě horší, má panický strach z motýlů, nikto kromě mne ji nechápal a chudinka, ta skoro nevycházela přez léto ven.
arcanobacterium
Tak o strachu z motýlů jsem ještě neslyšela. Jsem ale schopná to pochopit, protože se bojím i berušek. ![]()
Berušky mi nevadí, ale nemusím ty žluté, štípou. Je sranda, že jako dítě jsem se prý nebála hmuzu, furt jsem ho lovila a ukazovala všem. Nevím, kde, nebo kdy se to zlomilo.
Já se jich taky nebála.
Ale přesně si vzpomínám na zážitek, když jsem coby asi pětileté dítko u strejdy na poli urvala kukuřičný klas, chtěla ho „rozbalit“ a z něj se vyrojil asi milion černých brouků. Ale jestli tohle byl ten počátek strachu… težko říct. ![]()
Vás aspoň někdo zachraňuje, ale mě nemá kdo.
Vloni na podzim jsme měli na záchodě obrovskýho, hnusnýho černýho pavouka.
Byl schovanej za mísou a každý den jsem tam něco stříkala.
Až po 14ti dnech ležel na zemi mrtvej.
Po celou dobu jsem chodila na záchod do vany a nebo k sousedum. ![]()